Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bertíkova Pivní Hlídka XLII.: Encyklopedie pivovarů a pivní indexy štěstí

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a jeho široširého okolí. Dnešní díl informuje o monumentálním projektu encyklopedií pivovarů. A přináší též pár postřehů o pivní ekonomii štěstí.   

Kolem Suchdola (páníkově to základně v době náročných studií na tamější elitní ZDŠ M. Alše) bývávalo dříve pivovárků několikero. Na Okoři (s první zmínkou z roku 1536 a zaniklý již v pustošivých dobách třicetileté války), v Roztokách (velký vrchnostenský ze 17. století, v 19. století nešlechtický a zaniklý před rokem 1890) či Buštěhradu (nejdéle pracující pivovar na Kladensku, po léta vlastněný samotnou císařskou rodinou habsburské monarchie a smutně zaniklý až koncem roku 1967). Dále např. v Jenči (archaický a s posledním výstavním záznamem z ledna 1949), Hostouni (malý a pracující do roku 1890), současný v Chýni (první český minipivovar z roku 1992, jediný ze zmíněných naštěstí funkční i výborně fungující) ...

Odkud to víme? Přece z Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. I. díl. Střední Čechy (Jákl, P., Praha, Libri 2004. 372 s. ISBN 80-7277-226-0. CZK 790). A dozvědět se z ní lze, mimo mnoha jiného, též fakta i zajímavosti o nepříliš známé trojčlenné řadě pivovárků, které se dříve nalézaly přímo v údolí Únětického potoka. Dobrý tip nejenom na cykloexkurzi.

 Nejmenší a nejdříve zaniklý je (byl) pivovar statenický. Býval vrchnostenský, poté benediktinský atd. a jeho historie končí roku 1897. Ale již od roku 1870 (zrušením tzv. propinačního práva nastal volný pohyb zboží a uvolnil se prostor podnikání) má značné potíže a konkuruje mu hlavně blízký pivovar únětický. Pivovarství nebylo ani v Úněticích popelkou. Zdejší pivovar datuje činnost minimálně od LP 1710, je přestavován, rozšiřován (největší výstav činil 21,1 tis. hl, a to ve výrobním roce 1907-08), prochází léty prvorepublikovými, válečnými a svůj provoz uzavírá roku 1949. Jihovýchodně pod Zámeckým vrchem, v obci Tuchoměřice, se nalézá tuchoměřický pivovar se sladovnou. Spíše nalézal. Rozsáhlé demolice z roku 2003 definitivně původní podobu zlikvidovaly. Pivovar na panství býval odpradávna (jistě již od 17. století), zažíval pohnuté osudy, nejen vlastnické, a definitivně je zrušen 1925.

Inspirací pro projekt šesti encyklopedií se stala mapa českých pivovárků, zpracovaná coby příloha Pivovarského kalendáře a adresáře z roku 1912. Autor ji získal ve smíchovském pivovaru již roku 1983. Doprovodnou biblí byla publikace Pivovary a pivovárky (Jánský, M., Praha, ÚKDŽ v Praze 1977). Představovaná kniha pak volně navazuje na text Pražské pivovárky a pivovary (Polák, M., Praha, Libri 2003). Pavel Jákl byl, podle svých slov, přímo „uvrtán“ do pokračovacího cyklu. Prvním výsledkem je první díl o Středních Čechách. V knize je abecedně popsáno („sebráno a historicky opsáno“) na 230 pivovarů z více jak dvou set lokalit. Předchůdci knihy jsou články vycházející řadu let v časopise Pivní kurýr pod názvem „Vandry po zaniklých pivovarech“. Obdobně jako na celém území, drtivá většina pivovárků Středních Čech byla podniky malými, ryze regionálními. Střední Čechy přitom představují region výjimečný a historicky cenný. A to nejen z hlediska historie pivovarství.

Na obálce nás vítá fotografie Pivovaru Velké Popovice a na zadní straně reklama na Prazdroj coby sponzora projektu encyklopedií. Ocenění zaslouží mapky regionu s označením míst pivovarů, kterým je věnována kapitolka. Publikaci zahajuje „Poděkování“ a stručné „Slovo autora“. Následují v abecedním pořadí hesla věnovaná jednotlivým středočeským pivovarům v běhu historie. Hesla telegraficky představují místo, rekapitulují historii pivovaru a závěrem ukazují, co z daného pivovaru zbylo do dnešních dnů. Na každé stránce jsou hesla doplněna dobovými nákresy či starými fotografiemi a především fotografiemi autora zachycujícími dnešní podobu. Bohužel - u drtivé většiny z nich pouze neutěšená torza. Na konci knihy nalézáme „Abecední přehled německých jmen některých lokalit středočeských pivovarů“, „Seznam dalších míst ve středních Čechách, kde se vařívalo pivo a byly (stojí) pivovary“, užitečný „Terminologický slovníček“ a „Seznam pramenů a literatury“ (u kterého autor v poznámce vysvětluje jeho, na první pohled, nepřílišnou rozsáhlost). Doporučujeme!  A samozřejmě úplně souhlasíme s tím, že: „Jest to vynikající čtení zejména při konzumaci dobře uleželých syrečků a lahodného ležáku. Kdo chce dobré pivo píti, musí hlavně žíti!“.

Ještě daleko vymazlenější, a především mnohem rozsáhlejší, je II. díl. Pivovar Třeboň na titulu nenechává nikoho na pochybách, na jaký region je toto pokračování zaměřeno. Tedy Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. II. díl. Jižní Čechy (Jákl, P., Praha, Libri 2010. 792 s. ISBN 978-80-7277-227-8. CZK 990). A právě o druhém dílu zaujatě vyprávěl svérázný pivní historik a výtvarník Pavel Jákl na únorovém klubovém večeru v karlínském Pivovarském klubu (viz AJPKD z 1. 3. 2010).  A vystoupením nás vyzval k zakoupení knih.

V úvodním „Poděkování“ autor poctivě konstatuje, že druhý díl vznikal mnohem déle a již snad netrpí nedůsledností a jistou povšechností, jak tomu údajně bylo někde u dílu prvního. Místo úvodu je tady krátké zamyšlení nad tím, co byly a jsou Jižní Čechy, a jak se vyvíjelo zdejší pivovarství („Než začněte“). A následují v abecední pořadí jednotlivá hesla, obvykle rozsáhlejší ve srovnání s prvním dílem. A zase s obrázky, a hlavně s autorovými fotografiemi současného stavu. Studujeme třebas námi oblíbenou Bechyni či Zvíkov atd. atd. A na závět již tradičně „Abecední přehled německých jmen některých lokalit jihočeských pivovarů“, „Soupis jednotlivých lokalit jihočeských pivovarů, jež mají samostatnou kapitolu“,  „Terminologický slovníček“ i „Výběrový seznam pramenů a použité literatury“. Informačně přebohaté, nesmírně pracné, zajímavé. Monumentální celoživotní dílo. Vyhlížíme další díly.

Pilotním (či nultým) dílem projektu encyklopedií se stala kniha Milana Poláka Pražské pivovárky a pivovary (Praha, Libri 2003. 256 s., přes 400 obrázků. ISBN 80-7277-193-0. CZK 390). V úvodu autor fundovaně provází historií pražského pivovarství, včetně vývoje technologií či nástinu starých měr a vah. Stěžejní část čtivé práce se zaměřuje na historii jednotlivých pražských producentů. Nedílnou součástí je přebohatý ilustrační doprovod, a to v podobě starých i soudobých fotografií pivovarů, obrázky etiket, láhví či plánů, nákresů i dobových reklam. Publikace tedy obsahuje části „Poděkování“, „Slovo úvodem“, „Pražské pivovarnictví“, „Jak se pivo vyrábí“, „Aby pivo chutnalo“, „Pivovarské míry a váhy“, „Pivovárky a pivovary na území Velké Prahy“ (stěžejní pasáže s hesly sice poučnými, leč telegraficky stručnými), „Slovníček pivovarských výrazů“, „Seznam pramenů a literatury“.  Knížka zajímavá, milá, vděčná. Leč projekt podrobných encyklopedií bude chtít i díl sedmý ...  

Společnost je posedlá čísly a žebříčky. Měří se úplně všechno. Včetně štěstí. Roste-li ukazatel HDP, má prý nám všem být fajn. Zlatý voči! Existují též mnohé konstrukce od oficiálních indexů OSN až po bulvární happy planet index. Jiné výzkumy nás prý přesvědčivě přesvědčují, že lidé přeceňují význam peněz, přičemž nadhodnocují vztah nízkých příjmů a pocitu životního neštěstí. Britští experti dokonce vyčíslují lidské hodnoty, kdy lásku odhadují cca na 4,96 mil. Kč, stabilní vztah na 4,71 mil. Kč a trávení času s přáteli na 1,92 mil. Kč. A co ohodnotit kvalitní pivko? Včetně pivního puzení a bažení (jak by upřesnil MUDr. Nešpor).

Průzkum moravských expertů z loňska konstatuje, že 86 % Čechů je šťastných. Též hlásí, že módní je nyní rovnost a tzv. svoboda už moc neláká. A vyšlo i najevo, že lidé jsou šťastnější tam, kde se pěstuje víno. Lidé z okolí vinohradů se považují též za spokojenější a mají pocit, že jsou zdravější. Překvapivě nejen na Moravě, ale i v Čechách. Vysvětlení bývá spojováno s klimatem (více slunečných dní), se souvislostí pocitu štěstí se sociálními kořeny, homogenní společností, úctou k tradicím či s prací na majetcích po předcích. Životní blaho tudíž nutno prý hledat ve vinařských oblastech. A prý nesouvisí se samotným pitím vína. I když se obecně traduje, že vínko povznáší a pivo ubíjí. Nutno bádat dále a dobré pivko strážit.

    Filosofovat by šlo též na téma pivko a sex. Za smyslné a sexy pití bývá označováno víno. Coby osvědčený prostředek k flitru, dávné afrodiziakum či záminka ke schůzce. Prý již držením sklenky samička naznačuje zájem. I sexuologové rádi vyprávějí o hlubším významu spojení vína a sexu. Pivko je pak bráno coby nápoj lidovější a „obyčejnější“. Svůdně zajiskřit a vysoce luzné představy ale může vyvolat i kyprá selka přinášející husičku a orosené půllitry. Nicméně velké divočiny na seně se po osmi ležácích moc čekat nedají. Detaily až jindy. Haf. 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář