Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZN 14 + nealkopivo

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 14., z 15. 5. LP 2013)

Pivní moudrost a recept: „Více pivečka, více zdravíčka“ (hrabalovská glosa z letošního plakátového kalendáře nymburského pivovaru). Pro BPH moudrost vskutku navýsost aktuální. 10. 4. MUDři nad Jezevcovým EKG lomí končetinami a s cynickým humorem se pídí po závěti. Namísto sinusového rytmu kanadská pila. I na potupnou RZ s houkačkou došlo. Bertíku, brzy se uvidíme ... Leč prozatím ojetý Jezevec překvapivě křídu, moč (i počítačovou myš) ještě udrží, takže možná něco málo pokračování ještě přibude. „Jez chléb, Enkidu, to náleží k žití! A pivo pij, jak zvykem je v zemi! Chléb jedl Enkidu, až se nasytil, a piva pil sedm džbánků. Rozjařila se mysl jeho a rozveselila, zaplesalo srdce jeho, tvář se mu rozzářila ...“ (pasáž o pivu z Eposu o Gilgemešovi). Báseň vzniká ve starověké Babylonii snad ve 2. tisíciletí př.n.l. Věnována je králi sumerského původu jménem Gilgameš, který měl panovat na počátku 3. tisíciletí př.n.l. v jižní Mezopotámii. Už po mezopotámských sídlech byly hojně rozesety pivnice a krčmy. Klínopisem psané předpisy na vaření piva pocházejí z roku 2 800 př.n.l. Předpokládá se, že staří Sumerové začali pivo vařit ještě mnohem dříve. A kdo z p.t. čtenářstva chce, může si zopakovat něco z předlouhé a přebohaté historie pivka - o které poučuje díl BPH XXXIV. a pokračování následná. Přihoďme bonusově bonmot daleko, daleko mladší. Nepivní, zato trefný: „Gurmán, který myslí na kalorie, je jako prostitutka, která se dívá na hodinky“ (šéfkuchař James Beard). Na stránkách BPH a ZN se poněkolikráte objevila zmínka o vepřové panence na pivě a zázvoru, úspěšně servírované v Klášterním pivovaru na Strahově. Jak panenky nemusíme (tedy ty vepřové a obvykle suché), zde možno učinit občas milou výjimku. Panenku (cca 800 g) omyjte, osušte a protkněte slaninou. Ze 0,2 l tmavého piva (nejlépe Sv. Norbert tmavý ležák), soli, bílého pepře, nasekaného rozmarýnu, strouhaného zázvoru (tak 50 g), lžičky worcesteru, lžíce cukru a 0,05 l octa Balsamico připravte marinádu a panenku do ní naložte na 12 hodin. Na pánvi rozehřejte olivový olej a opečte maso i oloupanou šalotku (200 g) vcelku. Zalijte marinádou a vařte do zhoustnutí.

Svijany (BPH II.): Pivnice U sadu, s historií od LP 1929,  stabilně šenkuje 11 druhů piva. Na aktuální stav mrkněte na http://www.usadu.cz. BPH stabilně, a standardně, preferuje Únětice 12°. Následuje místní specialitka, vařená pouze, a výhradně, jen pro Sad. Hořčí 11° Speciál Sádek. Ve druhé půli dubna teče - coby pivko týdne (týdnů) - Herold 12° světlý filtrovaný ležák. Zřejmě (určitě) vcelku příjemné pití, leč vedle hořkých, a prusky řízných, Únětic působí nasládle, průměrně a podezřele unyle. Koncem dubna a po část  května na čepu kouřový polotmavý ležák Uherský Brod. Zpestření. Dvanáctka či dokonce třináctka. Hodně tmavá, vůně nepříliš výrazné. Leč uzená chuť překvapivě intenzivní a příjemná. Šmakuje. Vydařené. Na žižkaperském kulaťáku zaznamenává úspěch. V půli května nastupuje ochucený speciál z Vysokého Chlumce. Nefiltrovaný Chlumecký Fruit Ale Višeň. 13° (alc 5 %) svrchně kvašený polotmavý, nefiltrovaný. V barvě mají být zaznamenatelné červené tóny, chuť údajně květinově-citrusová a ve vůni i chuti silně patrné cherry. Višňově voní, leč uměle. Chutí to moc nevylepšuje. Chemické, umělé. Fakt nemusíme. Ovšem daleko horší je zmizení Únětic ze sadovského čepu! Prý trvalejší! Zrada. Nepomůže ani to, že poslední dubnový víkend místně zasytil vydatný romadůr místně marinovaný napůl v chilli a napůl v česneku. Svátek práce slaven májovou husičkou, Den vítězství (což u nás je, Miloši, devátého května, nikoli osmého!) májovým kačerem. V rámci „králičího pátku“  (dle škarohlídských zlých jazyků „co ještě ráno štěkalo“) 3. máje nezklamal zaječí hřbet na smetaně s karlovarským knedlíkem. Krásova 13°, štamlokál U bejvalejch vyndanejch, funkční. Začněme pozitivně. Bertíkův salónek stylově upraven a příkladně vyšperkován. Obří luxusní svijanské logo ručně namalované nad stolem, přepychový obklad černým kobercem, ubrus, kultovní závěsy. Útulné, pochvala, děkujeme. Atmosféru to má. Vstup pouze pro zvané! Hlavní místnost podniku decentně zkrášlena hudebními plakáty. Stěhovácká trika měla být nainstalovat do chodbičky. Výhledově. Velmi pravděpodobně asi nebudou. V místnosti se šicími stroji trůní elektronické šipky. Vlastně ani moc nepřekážejí. Sisalový terč je sice o něčem docela jiném, nicméně možná, že oprášíme staré šipky, nasadíme nové cool letky a občas si i hodíme. Třista- nebo pětsetjedničku. Pivně žádné změny. Konrad 10°+ svijanské trio Máz, Kněžna, Qéčko. Máz se už, kupodivu, nezhoršuje, horší je ale vratislavický Konrad. Proměnlivý, někdy vodový hodně přes míru, občas protivně lihově-nasládle-nakyslo-zkyslé vůně, přesněji smrádku. Zachytili jsme i výsledek jakéhosi testu kvality lahvových piv podle spotřebitelského časopisu dTest. Testy odhalily plíseň v lahváčích. Nejzamořenější byla Svijanská Kněžna. Mykotoxinů dvounožec snese denně maximálně jeden mikrogram na kilo váhy. Větší dávky mohou způsobovat nevolnost, oslabení imunity etc. A v litru Kněžny naměřili 85 mikrogramů mykotoxinu. Svijanští mají přejít k novému dodavateli sladu, který už nebude připravován z plesnivého ječmene. Další důkaz, že přílišná velikost a honba za větším výstavem a stálým růstem je vždycky, a zákonitě, na úkor kvality. Ještě koncem dubna se situace s personálem U vyndanejch jeví stabilizovaně. Zdání klame a klid na bojišti bleskurychle končí. Obvykle se držel na place držák Jirka. Poté nečekaně ze dne na den končí. Návrat do stěhováckého cechu. V lokále se střídají provozní pí. Gitka alias Grétka se synátorem Vojtou a pí. Sylvou a nově další  ze skalních hostů p. Milan. Jak to bude dál, je ve hvězdách. Hospoda je fakt prokletá. Skoro nikdo tu nevydrží déle než pár neděl, maximálně měsíců. A obvykle se po anglicku vytratí, povětšinou s malérem, dluhy, maňasem (exotického Michalíta, který se loni dramaticky vypařil snad ještě nenašli a o opakovaném vykrádání hospody spojovaném s bizarní dvojkou vykutálených dárečků Č & B nemluvě). V čem je problém? V lidech samotných (Politicky nekorektně konstatujme, že tady opravdu bez jakékoli výjimky platí, že kdo z obsluhy byl snědší, bez průs... neodešel, resp. nebyl odejit). Že by další malý krůček k velikému comebacku Velkého Vezíra? A nezapomínejme na Evelínku. Potěšením pro oko nemravy byla její rubensovsky sošná kámoška z Moravy Sabinka. A tito tři (vlastně takřka skoro jediní) z podniku odešli bez maléru a bez závazků.

Budvar (BPH VI.): Zase ve městě Tábor. Na otočku. Nicméně nelze 14. května nenakouknout do pizzerie, resp. budějovické originál Budvarky-pivnice v jednom. Starobylý podnik U zlatého lva na centrálním, Žižkově, rynku. Pivovarský gulášek pořád za CZK 149. Volíme candáta s citrónovou omáčkou. Účel splnil. Carpacio z lososa aktuálně ale není - tedy až zase o prázdninách. S obavami a rozpaky zkoušíme kroužkovaný ležák 12°. Letos poprvé. Nakyslejší, méně řízný, méně kroužkuje. Jako loni. Tudíž horší, a méně pitelný, nežli kroužky bývaly dříve. Na druhé straně je tady jednoznačně přežitelnější než hrůzné patoky nezřídka loni servírované v dejvické OrigBudvarce, kterou už definitivně nenavštěvujeme. Kolega opětovně z vlastních bohatých zkušeností potvrzuje, že kroužek v Budějicích, včetně vlajkové lodi - Masných krámů, proměnlivý jako letošní nevyzpytatelné počasí. Někdy skoro báječný, jindy se vůbec nedá. Sděluje novinku. V šenku naproti Teologické fakultě mají v Budějicích točit kroužkovaný ležák 11°. Prý dobrý. Stabilně prý dobrý. V Táboře ještě testujeme světlý Budvar 10°. Úchvatná desítka s vůní a chutí lipového květu to už, bohužel, není, leč ani příliš neurazí. Snad žádný zrůdný Pardál. Nejlepší ze všech vzorků, včetně točeného nealka Budvar Free se zvláštní, neuchopitelnou (pa)chutí, je tmavý Budvar. Téměř laskomina. Voňavá.   

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Dubnový (dvacátého třetího), klubový večer v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) pokračuje v cyklu představování nově otevřených minipivovarů. Tentokráte se prezentuje Mayzus z Chotovin a Kynšperský pivovar z Kynšperku nad Ohří. Akce proběhla bez účasti BPH. Škoda. Zdravotní indispozice (propálený kotel). Škoda dvojnásobná, neb pivko z obou pivovarů je momentálně téměř nedostupné. Pivovar v Chotovinách nemá, a ani zřejmě nebude mít vlastní restauraci. Navíc jeho výstav je minimální, sotva převyšující produkci zdatnějšího domácího vařiče. Pivovar v Kynšperku sice aspiruje v budoucnu na vyšší výkony,  nyní ale vlastní restauraci zatím dobudovanou nemá, takže se s jejich pivem lze potkat pouze náhodně. O chotovinských  zatím víme, že se jmenují Mayzus Breweries Company (www.pivovarchotoviny.cz). Nechtějí mít varnu spojenou s výčepem piva, což je ojedinělé - cílem je vařit kvalitní pivo pro omezený počet hostinců a pivních barů. Aktuálně nabízejí tradiční světlý nefiltrovaný ležák (EBC 14, IBU 33, stupňovitost extraktu původní mladiny 12°) a Chotovinský Vienna Spezial Lager. Speciální vídeňské pivo (EBC 33, IBU 22, stupňovitost extraktu původní mladiny 13°). Světlé prý má připomínat únětické. Silně. Obě instituce spojuje osoba sládka p.  Černohorského. Chotoviny 13° - nefiltrovaný polotmavý speciál točen v Karlíně v první půli května, celkově jako už v pořadí 570. pivko od založení Pivoklubu. Hezké číslo. A záslužné. Chotovinské solidní, chutné. S přehledem překonává okoštovaný vzorek Kynšperk 12° polotmavý ležák, který je méně výrazný. Nakonec nezůstáváme u chotovinského jediného. Do jídelníčku  totiž zařazena nová lákavá rubrika „Co jinde těžko dostanete“. Rilski kjufteta s grilovanou zeleninou, horácká zapečená miska (vrstvy bramborové kaše, zelí, mletého masa) a Dublin Coddle. Dublinská miska je takový irský stylový buřtguláš. Přesněji velké kousky klobásy, uzeného a brambor v sosu ze stouta (použit Primátor Stout). Vydatné, výborné. Adept na jídlo roku.  Doporučujeme. Zalistovat zdejším jídelním a pivním lístkem je poučný zážitek, k řadě položek jsou zasvěceně doporučována vhodná pivka, resp. pivní druhy. Pro pořádek registrujme, že další z nedělních odpoledních degustací p. sommeliéra Karla Nečady 21. 4. cílila na světlé speciály 14°. Následně byla v degustacích vyhlášena letní pauza a pravidelná pokračování propuknou zase na podzim. Na 21. 5. v Karlíně plánována klubová seance s představením benešovského Ferdinanda a jeho bohatého sortimentu. Snad BPH dorazí a poreferuje. V příštích ZN - ostatně proto není tento díl datován ke konci měsíce. 

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Telegraficky z hruboskalského Hotelu Štekl. 11. května posezení poklidně-zážitkové. Potěšením pro všechny smysly je pomalu pečená jehněčí kýta na rozmarýnu s medvědím česnekem, omáčkou z červeného vína a bramborovou kaší i pečená kachna s červeným zelím a domácím karlovarským knedlíkem. Labužnicky pokračujeme domácím sacherem se šlehačkou, nechybí créme brulée s čerstvými jahodami a samozřejmě obligátní krupicová kaše. K tomu vhodní a dobří točení Skaláci - světlý Premium 12° a tmavý 13°. Hotelu Štekl teď není vlastně moc co vytknout. Favorit na podnik roku. Velký favorit.   

Pivní literatura (BPH XIV.): Bratr ve zbrani přezdívaný Schön Otta nezištně obdaroval BPH. Za knihu uctivě děkujeme. P.T. čtenář se sloní pamětí ví, že jeho magnificence v.v. O. je věrným štamgastem-čichačem Vendabaru na Ohradě. A náleží do širšího kolektivu stojícím za vznikem zmíněné publikace. Reprezentativní tiskovina název Procházka chutěmi českých regionů (Kratochvíl, P., Franěk, P., Praha, Gastronomia Bohemica 2012. ISBN nemá). Je výpravná, pěkná i zajímavá. Čtenářsky přívětivá, pozitivně laděná, informačně bohatá. „Gastronomia Bohemica je občanské sdružení, které si vytklo za cíl vytvořit předpoklady oživení tradice regionální české kuchyně za podpory regionálních potravin a jejich výrobců“ (s. 3 představované publ.). Moudře, sympaticky a skutečně ekologicky znějí i hesla: „Jezme, co máme na dosah ruky! Jezme, co je našemu tělu známé!“ (s. 5 dtto). Úvodem jsou krátce představeny cíle, aktivity a partneři Gastronomia Bohemica. Následují poutavé exkurzy do světa krajových gastronomií v úzké spojitosti s cestovním ruchem. Jednotlivé kraje jsou charakterizovány ohledně typické gastronomie, včetně nabídek krajových menu. S recepty a profesionálními fotografiemi. Nechybí tipy na další pokrmy (včetně jídel připravovaných za pomoci pivka - některé receptíky viz předchozí díly ZN), mapky doporučených tras za gastronomickými a vybranými turistickými cíly, zajímavosti kraje, tipy na nápoje (včetně adres a telegrafických charakteristik minipivovarů) nebo upoutávky na místní dodavatele a místní produkty. Některá krajová menu jsou mírně překvapivá - např. hned na začátku tři meníčka pražská. První zahrnuje černou polévku, noky z mletého masa a krupicové lívanečky. Druhé zve na koprovou polívku, dušené hovězí plátky s brambory a ořechový perník. Pražské menu č. 3 obsahuje chřestový krém s drůbežím masem, hovězí maso na majoránce a nadýchanou omeletu. BPH by (samozřejmě čistě amatérsky a laicky) očekávala pražskou šunku, dále např. hovězí guláš s křenem (Kde jsou idylické staré dobré časy hutného černého guláše starého fiakristy od Medvídků kdysi v 70. - 80. letech? Nebo, že býval ještě lepší legendární gulášek od Sojků?) a nakonec tvarohové krafle (Měkký tvaroh umícháme s jedním vajíčkem, trochou smetany a strouhankou na polotuhé těsto. Vyválíme na prst dlouhou placku, vykrajujeme kolečka, obalíme v mouce a po obou stranách smažíme do zlatova. Hotové pocukrujeme nebo potřeme marmeládou a posypeme tvarohem). Poctivě přiznejme, že receptík na krafle je ale opsán ze s. 13 právě této knížky. A představení vyhlášené Pražské šunky, včetně receptu má čtenář k dispozici na s. 17 tamtéž. Ovšem, co je vlastně typická pražská kuchyně? Jinde je to jasnější. Namátkou meníčka jihočeská jsou nemyslitelná bez kapříka (táborská bašta chybí, šumavská kachna nikoli), na ústecku nejsou opomenuty krušnohorské bramrdle či krušnohorské zelí, na liberecku sejkory, na pardubicku samozřejmě perníčky, na zlínsku domikát, konrabáš a frgále, z typického menu moravskoslezského zmiňme slezský či koblovský bigos nebo valašskou kyselicu. Z olomoucka pochází loštická česnečka, spolehlivě fungující i coby vyprošťovák. Co nutno mít po ruce? 40 g syrečků, 4 cibule, 200 g slaniny, 4 brambory, 1 paličku česneku (českého!), sůl, pepř, majoránku, kmín a nesmíme mít odpojenou vodu a elektriku či plyn. Slaninu nakrájíme, na ní osmahneme cibuli pokrájenou na jemné plátky. Zalijeme dvěma litry vody a přidáme na menší kostky nakrájené brambory, kmín, sůl. Vaříme dokud brambory nezměknou. Dochutíme řádně česnekem, majoránkou a rozlijeme do misek. Do každé porce přidáme nakrájené tvarůžky a v předehřáté troubě zprudka zapečeme. Neodpustíme si nabroušený postesk. Čím to, že syrečky už dneska vůbec nesmrdí? A jejich chuť je daleko méně ostrá a výrazná. Může za to obludná hydra EU nebo vlastnické aj. tahanice a šmodrchanice v Lošticích? Škoda, přeškoda. Závěrem znovu pěkně poděkujme za poskytnou knihu, kterou možno jednoznačně doporučit. Vhodná je nejen coby vkusný dárek. Kazem na kráse je její nízký náklad (1 000 výtisků), resp. dostupnost. Běžně se totiž neprodává a slouží především jako prezent a vizitka vydavatelského sdružení.                       

Strahováček (BPH XV.): Klášterní pivovar Strahov (http://www.klasterni-pivovar.cz) nezklamal ani 3. dubna. Stále teče Sv. Norbert speciální světlé pivo velikonoční, nefiltrované. Tj.  velikonoční bohemia pilsner (13 °, alc 5,3 %). Vynikající. Hořká radost (IBU 45 - tipovali jsme více). Možná ještě o chlup pivnější nežli Únětická dvanáctka (a to je fakt co říci). Tradičně výborné též pokrmy. Husička, gulášek, stejčík s kozím sýrem či panenka na zázvoru a pivě. A chystají další stabilní položku na čep - podle ochotného číšníka Double IPA. Těšíme se. Přesnější informace uvádí American Pale Ale (14°, alc 5,5 %, IBU 50). Startuje 30. dubna.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy Jiřák o sobotách nezřídka i s točenou únětickou desítkou. Rakovnickými Bakaláři se možno osvěžit během střed a pátků. Líčíme na pivní sýr ze stánku Farmy Jezero. Ovšem tamtéž zakoupený balený Haťovský dvouplísňový sýr Salix Exklusiv (s prý unikátní ruční sýřeninou a jinými bombastickými bla, bla, bla na přebalu) rozhodně neexceluje. Ani ryba, ani rak. Ani Niva, ani Hermelín. Tvrdý. Nezáživný. (Ne)chutná nijak. Škoda vyhozených CZK 35. Nenecháváme se odradit a dobře činíme. Krájený ručně dělaný hermelín je výborný, ba báječný. Mazlavý dortík. Ostré prima chuti. Neodolatelný a neskutečně sytý. Pivní sýr (odkudsi od Litovle) sice jemné chuti, leč lahodný a též špičkový. Ani netřeba rozdělávat. Jen krájet a vychutnávat. V ústech se rozplývá. Na FT v sobotu 11. 5. samá radost. Přepychové osvěžující echt halászlé. U stánku cukrárny Beránek zakoupenou sladkou čokoládovou trubičku se šlehačkou (i sachery nebo punčáky mají více než solidní) gurmánsky zapíjíme točenými hořkými fajnovými Úněticemi 10°. Stánek Café Kolíbka točí též polotmavý ležák 12° z Chýně a nabízí pivka v orig PETkách. Spokojenost.

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): Ve stále věhlasnějším a známějším Únětickém pivovaru (www.unetickypivovar.cz), v pivovarské restauraci, novinky ve stálém jídelníčku. Přibyl dorůžova pečený roastbeef s hořčičnou majonézou a křupavými topinkami, komínková krkovice podávaná za studena s hořčicí a kyselou okurkou, panenka na grilu s liškovou omáčkou a bramborovým nákypem nebo trhanec s domácím švestkovým kompotem a horké višně s portským vínem a vanilkovou zmrzlinou. Lákavé. Květnové víkendové gastroakce v duchu hesla „Vaříme s farmáři“. Snad BPH brzy opět Únětice navštíví. Nejlépe bicyklmo. 13. máje uskutečněna rychlá polední přepadovka s využitím automobilu. V šenku i na dvoře pivovaru skoro vše při starém. Což je jen dobře. Roastbeef s topinkami očekávání naplnil (česnek na topinky je na požádání, aby se to netlouklo s hořčičnou majonézou), komínková krkovice též slušná, ale méně prorostlá. Kachní stehno se špenátovým knedlíkem a červeným zelím s jablky vysoký standard. Sladké už nestíháme - příště přijedeme na déle. Na kole.   

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): No. 2 (ovšem březnové) číslo měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz), ročníku III., vykukuje ze schránky den po Velikonocích. Editorial představuje založení České a moravské pivovarnické akademie (ČMPA). Coby projektu právě PBA. Jde o neformální sdružení osobností, které chtějí vařit, čepovat nebo prodávat kvalitní pivko. Následuje reportáž o vzniku „zeleného“ BUD Premier Select Limited Edition z Budvaru, při jehož vaření byl použit zcela čerstvý chmel. Vařit se má vždycky jednou ročně. Což o to, příprava unikátu s dobou zrání 200 dnů je chvályhodná, ale nás by mnohem, mnohem více zajímalo, proč se už skoro rok nedá pít budějický kroužek? Výkyvy kvality jsou v Praze, Táboře i samotných Budějicích opravdu nepřehlédnutelné a už neakceptovatelné. A to máme pro státní podnik, z podstaty věci, fakt slabost. Velikou. Ovšem všechno má své meze. Konzumovat Budvar jsme již kolektivně přestali. Nešlo to. Dále PBA referuje o obnovení pivovaru v Kynšperku nad Ohří, včetně stručných dějin pivovarnictví tamtéž. Tradiční rubrika degustací přináší test českých světlých speciálů. Zlatě zabodoval benešovský Ferdinand d´Este (alc 6,5 %). Představovány jsou skotští siláci z pivovaru Belthaven, kteří míří do českých pivoték. Zaujme pozvánka do Chodovské vodní (a nyní vlastně i pivní) tvrze (ovšem zaslechli jsme, že jde o kachnu, kdy zatím na tvrzi toho k vidění ani k pití moc není) či zasvěcený pivní průvodce po Düsseldorfu (a tamějším altu). Nechybí stránky o vaření piva, chmelu, laboratorních přístrojích, ani pokračování černokosteleckého historického sloupku. Největší prostor je vyhrazen fotoreportážím z Výročních cen 2012 ČMPA (Únětický pivovar samozřejmě ocenění získal) a Výročních cen PBA za rok 2012. Na závěr jsme si nechali dva materiály. Za prvé, fotoreportáž z Minipivovaru Chotoviny. Za druhé, rubrika gastronomie zavádí na Strahov. Do oblíbeného a vyhlášeného Klášterního pivovaru. Nejenom o filozofii pivovárku rozpráví jeho manažer. Součástí textu jsou dva pivní recepty (včetně  pivního čokoládového dortu), zasvěcené povídání o párování jídel a piv na Strahově a Strahovské pivní kalendárium 2013. Oceňujeme zveřejnění též jednotek IBU (mezinárodní jednotky hořkosti). Sv. Norbert IPA = 16°, alc 6,3 % a 60 IBU. Prostě pa-rá-da. Letošní trojka (dubnové číslo) PBA pí. listonoška přináší až 6. máje. Buďto další zpoždění na straně časopisu samotného a jeho distribuce (byly svátky), a nebo díky tomu, že nebozí pošťáci musí dneska provozovat činnosti, ze kterých zůstává (nejen) rozum stát. A doručovat logicky už moc nestíhají. Jakoby nestačilo, že na poštách (kde obvykle bývají bytelné fronty) prodávají a vehementně nabízejí všelijaký sortiment a šunt, který sem pranic nepatří - cetky, hračky, potraviny etc. Už to je na palici. Nově nutí doručovatelky a doručovatele opisovat ceny benzínu u pump, které potkají na trase! Tohle to není pokrok, ani adekvátní reakce na údajnou konkurenci či údajné změny podnikatelského prostředí. Tohle je prostě a zkrátka idiocie na kvadrát. Otázkou je, zda tyto debility jsou produktem manažerské povýšené tuposti (aneb „nejhorší je, když je blbec aktivní, má poslání, a k tomu nebezpečné fikce o svém manažerském tzv. vzdělání“) či promyšleným záměrem? S cílem další diskreditace jednoho z posledních státních podniků. Aby byl vyroben další důkaz, že nutno úplně všechno zprivatizovat (čti rozkrást, vynutelovat, vydžůsovat). Kdy už si lidé přestanou utahovat opasky,  raději je sundají a všechny zloděje vypráskají ... Leč „míra nasra...sti je pořád řádově menší než míra posra...sti“. Zpátky k PBA. Třetí letošní PBA přináší rozhovory se sládkem Pivovaru Koníček nebo provozovatelem Minipivovaru a restaurace Parník v Přerově; degustaci tuzemským černých speciálů (vítězí poličská 13° Eliška); přehled vítězů Jarní ceny sládků 2013 (A co Únětice?); střípky z dramatické historie vratislavického Konrada; reportáž o Barcelona Beer Festivalu 2013; fundovaného pivního průvodce po Kolíně nad Rýnem a jeho kölschi; spíše populárnějšího průvodce po Praze s ochutnávkami regionálních piv; zajímavou recenzi důkazu dřívější hrdosti živnosti hostinské - publikace z roku 1933 (Všestranný rádce pro živnost hostinskou a její příbuzná odvětví); pozvánku na největší pivní terasu v Praze na střeše obchodního domu Kotva; pokračování seriálů o vaření piva, o chmelu či tajemstvích pivního skla; nechybí černokostelecký historický sloupek a další hrst informací ze zrzavého světa. Nepatrná výtka. Celostránková pozvánka na Postrižinský cyklootvírák je vkusná. Ovšem časopis vychází kolem šestého května a akce samotná se uskutečnila května čtvrtého. Upoutávka na Festival minipivovarů na Pražském hradě na 14. - 15. 6. je už v cajku. PBA určitě stojí za to číst a hlavně kupovat. A tímto podporovat. Je fajn, že je.   

Nealko pivo a „pivo“: Boží mlýny melou pomalu, nicméně jistě. Neúprosně semlely už i nebohého Jezevce. Za co, pane Bože, za co? (Dobře mu tak! Hypochondr líný!). Na nějakou dobu (nafurt?) byl tvrdou realitou přinucen pivko minimálně omezit. A pozornost, chca-nechca, přesměrována k nealkopivům. Tedy k tomu, co je za ně označováno a vydáváno. V jejich konzumaci máme být druzí za Španěly. Předchozí zkušenosti byly pouze velice povrchní, ba minimální. Prakticky se omezovaly na ojedinělé furiantské ochutnávky notoricky známého Radegastu Birell (alc 0,45 %). Je sice skoro všude dostupný (občas též na čepu), obvykle v nouzi i jakžtakž přežitelný, nicméně žádný požitek to fakt není. Útroby radostně nepějí. Vůně diacetylová. I když jisté náznaky hořkosti jinak nepříliš výrazný europrodukt vykazuje, typická pachuť nealkopiv je zřetelná a obtěžující. Vyváženější a výraznější má být Birell polotmavý. Víceméně souhlas. V barvě tóny i načervenalé (Nebo je to osvětlením a ubrusem?). Vůně intenzivnější, chuťově plnější a pivnější. Nicméně pouze o fous, přesněji o fousek, fouseček. V ústech zanechává dozvuk o hodně málo příjemnější. Z více zdrojů přitom zachycujeme, že kvalita Birellů tradičně kolísává, i to, že dříve údajně bývaly poživatelnější. Birelly neurazí, ani nenadchnou. Určitě ovšem nejen o pověstná (anti)prsa korejské (jihokorejské, na severu jsou Kimovy šikmooké amazonky kozatější) závodnice zcela jasně převyšují bezpohlavní spodinu Bavaria Premium Original (alc 0,0 %). Snad holandskou. Fuj. Hnus. S pivem to společného nemá pranic. Vodové, zapáchající. Pražská kohoutková je jednoznačně chutnější. Což se poohlédnout po něčem onačejším? Nejlepší by samozřejmě bylo točené kvasnicové nealko z Pivovarského dvora Zvíkov. Bezkonkurenčně a bezpochyby. Nicméně na domovském žižkaperku ho asi určitě nepotkáme. Kroky tudíž míří do Králova Království. Prubujeme černohorské lahváče Forman Nealko. Dle minulých referencí první pivo u nás, které vykazuje čistou nulu alkoholu a chlastat ho tudíž mohli i lihuštítící se šejkové. Speciální technologii ale už v Černé Hoře opustili a nyní deklarují alc do 0,49 %. Chuťově má Forman být velmi podobný pivu alkoholickému a má se tomuto vyváženou hořkostí a plností výrazně přibližovat. Po pravdě, očekávání byla větší. Což lze konstatovat též o Formanu polotmavém. Patrioti bájí (i věří), že levnějším nealkoholickým lze vesele ředit dražší alkoholické, nebo, že po pár desítkách mnozí vpašované nealko nikterak nepoznají. S normálním pivem si je ale splést takřka nelze. Nealka z Černé Hory ale pěkně pění, s náznaky kroužkování. Vůni mají nepříliš přitažlivou, jakoby připálenou, chuti jsou nakyslé až kyselé. Subjektivně řadíme velmi těsně před světlý Birell, leč slibovaný nefalšovaný pivní šmak nezaznamenáváme. Především hořkost bolestně absentuje. Prý Bernard Free má být lepší a chmelově hořký (bude nutno na chvíli odložit hrdou averzi vůči politickým pivům a aktivitám Standy B. a ondyno okusit). Baterii nealkolahváčů zakupujeme v nové pivotéce, o níž referujeme o odstavec níže. Další odnášíme z Pivovarského klubu v Karlíně. Litovel Free (alc 0,25 %) - vítěz své kategorie z letošních Slavností piva v Táboře - zaujme hustou pěnou a sytou barvou. Pěna brzy opadává. Vůní, spíše zápachem, silně připomíná chléb. Chuť je nasládle kyselá a v ústech ulpívá nepříliš libá lehčí nakyslost. Nepatrné náznaky hořkosti drsnější. Něco nám tady nesedí. Nepasterizovaný Chotěboř Patron (alc 0,33 %) působí krapet sympatičtější. Mírná nakyslost, prázdnější. Slabá mladinová vůně. Ucházejícný, zvládnout se bez následků jedno dá, ale na další už moc chuti není. Výrazně šmakovnější a především pivnější než třebas Birell nám nepřipadá. Svijanský Vozka (alc 0,31 %) podprůměrný. Voda, vodička. Přehnaně jemný, přesněji nijaký. Mladinkové chuti. Hořčí dozvuk rychle přechází v pachuť. Nic moc. Spíše nic. Nezaujal. Vůbec. Ale co menší bráška z Rohozce? Skalák nealko (alc 0,3 %). Vůně slaboulinká, nikoli nepříjemná. Chuť jemňoulinká, pachuť nepříliš rušivá. V náznacích připomíná opravdové pivo a objevují se dokonce záblesky pitelnosti. Lehké, žízeň zažene. Vozku jednoznačně zahanbuje, leč nepřechvalme. Zázrak to není. Světlé nealkoholické pivo Postřižinské - Střízlík (alc 0,3 %) varuje podezřele nízkou cenou. Avizována je osvěžující chuť. Překvapení. Docela i pitelné. Sice hodně lehké, leč svěží, veselé, opravdu osvěží i docela chutná. Chutná a působí pivně, téměř jako šestka nebo osmička. Pění a kroužkuje středně. Patrná výraznější hořkost, hodně dlouho doznívající. Leč ve vlastně docela příjemné, a pivní, hořkosti postupně sílí tóny pachuti typické pro nealkopiva. Nicméně chuťově patří k tomu jednoznačně nejlepšímu mezi všemi hodnocenými. Ke Střízlíkovi připíjíme desítku Konrada. Tento je sice o něco „plnotučnější“, leč chuťově se sladkému vodovému „Henleinovi“ hořčí Střízlík skoro (nebo, že by dokonce minimálně?) vyrovná. Těšíme se na Primátora Nealko (alc 0,5 %). Pění méně, skoro nekroužkuje. Vůně takřka žádná, chuť zpočátku také. Brzy se však v ústech usazuje střední hořkost s kyselejšími dozvuky. První dojem z nealka dost špatný, postupně se vylepšuje. Primátor o něco tmavší a o chlup hořčí nežli Birell. Ale čekali jsme trochu jiný level ... V Úněticích, v pivovárku, pro šoféry nabízejí lahvovou nealko pšenici (přesnější specifikaci nová obsluha z Východu nezná, leč souhlasně přikyvuje na slovo Paulaner) a lahváče Vyškovský Alkostop (alc 0,5 %). Ze cvičných důvodů Vyškov zkoušíme. Méně pění, vůně nepatrná. Chuťově slušný průměr. Je ovšem skvěle vychlazené a otestované až po báječných hořkých únětických desítkách. Takže nám také šmakuje, ale „směroplatné“ to příliš není. Jinde jsme na vyškovské nealko nenarazili. Budvar Free má slušně pěnit a být silně pivní. Pěna ujde, druhé je  diskutabilní. Nicméně točený Budvar Free v Táboře U zlatého lva pivko připomíná, ale má velmi zvláštní vůni i chuť. Nepopsatelnou, u jiných nealkopiv nezaznamenanou. Podivnou, ale úplně nepříjemné to na druhé straně není. Ovšem zkoušíme jen jedno malé. Třeba je jen nevytočené. Ve třetinkové lahvince už výše uvedené až tak nezaznamenáváme. Dojem je solidní. Navozuje dojem piva. Digestuje. Omráčeni rozhodně nejsme, nicméně Budvar nealkoholické  pivo (alc 0,5 %) patří k těm nejpřežitelnějším. Laťka ovšem moc vysoko netrůní. Vesměs pozitivní reference zaznamenáváme u nealko od benešovského Ferdinanda. Prozatím nevyzkoušeno. Nealko Lobkowicz je skoro až barnumsky vynášen do nebes coby velmi pitelný, osvěžující, s krásně stabilní pěnou a vyváženou plnou chutí. Má být speciálně chmelen, a nemá obsahovat umělá doslazovadla. S opravdu nemalým sebezapřením překonáváme letitý nemalý odpor vůči K-Brewery a značce Lobkowicz obzvláště. Poprvé vstupujeme do orig lobkowiczského restu Kopyto na spodním konci žižkovské Bořivojky. První podnik s lobkowiczským tankovým. Točí několik alkoholických akvizicí K-Brewery (Lobkowicz Premium světlý ležák 12,2° z tanku, Klášter - kvasnicový ležák 11°, Velen - pšeničný ležák 11°, Démon - polotmavý speciál 13,8° a Princ Max X výčepní světlé 10,7°, v láhvi ještě černý ležák Merlin 12,8°, cidery etc.), ale především Lobkowicz Premium Nealko. Otevírali cca před rokem (nebo je to už déle?) a zachytili jsme hodnocení, že tady nevaří úplně marně. Naopak. Jiní však odcházeli údajně nepříliš spokojeni. Uvidíme. Prostory rozlehlé, prostředí čisté, světlé, včetně typické žižkovské zahrádky ve vnitrobloku. K obsluze nemáme žádné výhrady. Jídelníček atraktivní a relativně obsáhlý. Včetně namátkou domácího pivního sýra, pivní škvarkové pomazánky, krkovice na pivě či staročeské nutrie říční pečené na pivě a česneku se zelím a bramborovým knedlíkem. I o víkendu nabízejí přes poledne něco hotovek. Pokrmy vyhlížejí lákavě, porce poctivé. Volíme hovězí Entrecote (vysoký roštěnec) na grilu se švestkovým „čatní“ a grilovanou česnekovou bagetou. V pořádku. Čatní je hodně. Husté jako džem, s kusy švestek. Zajímavá chuť, která k masu celkem i sedne. Česnek k potření baget je dokonce český, slušně štiplavý. Ovšem kus dobrého hovězího bychom raději chlapsky dlabali třebas s červenými fazolemi a slaninou nežli s holčičí sladkou „zavařeninou“. Nicméně s kuchyní spokojenost a BPH v Kopytu nesedí naposledy. Co pivko? Lobkowicz Premium Nealko vypadá a působí jako skutečné pivo a v ledasčem ho připomene též chuťově. Mírná hořkost je patrná.  Osvěží, žízeň zažene. Pokrm solidně spláchne a dokonce maličko digestuje. Komparujeme s malým tankovým alkoholickým Lobkowiczem Premium. Sotva průměr. Slabý (pod)průměr. Prý delikátně hořké díky žateckému chmelu. Hořkost ale fakticky hodně slabá. Vlastně mdlé, méně výrazné. Jedno dětské urazit jde, na druhé chuť už není skoro vůbec. Raději další točené nealko. Ovšem malé stačí. U sadu BPH získala několik lahviček nealkoholického pšeničného Maisel’s Weisse Alkoholfrei. Podařená záležitost. Udrží pěnu a docela vkusně kroužkuje. Vůně lehce ovocná. Chuť příjemná, sladová. Ba, dokonce snad i s náznaky lahodnosti. Osvěžující. Možná, že i o pitelnosti lze mluvit. Vydařený nealkolahváč. Ovšem je to pořád nealko a pšenice k tomu. Tóny pšeničné nakyslosti si možná jen vsugerováváme, ale cítíme je. Leč celkově velice dobré. Ovšem udělat jich několik, každý den ... Připomeňme zlatou zásadu geniálního pana sládka F. O. Poupěte: „Pšenice na koláče, oves pro koně, jen ječmen na pivo“. Odcitujeme sami sebe a p.t. čtenářstvo školometsky odkažme na BPH č. 38 a díl 39 (na ten je Jezevec obzvláště pyšný). Nealko pšenice Paulaner Hefe-Weißbier (alc 0,3 %) z pivotéky ve Slavíkově ul., má být „jiná“ nežli Maisel’s Weisse. Je. Chutná a sedne nám o poznání méně. Kyselejší. Ne-lahodné. Naprostá příšernost to sice není, ale nemusíme. Posledním otestovaným nealkolahváčem je nealkovarianta (NA) prémiového ležáku Stella Artois (alc 0,5 %). Pravda servírovací postup, jehož nedílnou součástí má být použití značkové sklenice, rozetky a čistého tácku nebyl úplně do puntíku dodržen. Ovšem výsledek by zřejmě podstatněji nezlepšil. Překvapivě dojem z europiva nebyl tak strašný, jak jsem se obávali. Žádná bomba, žádný výrazný charakter, leč mnohé jiné nám šmakovaly poznatelně méně. Stella přitom občas bývá řazena do stejné nelichotivé škatulku jako např. Bavaria. Má být nevyvážená, nevýrazná, s neuspokojivou chutí. Dobře vychlazená (nejlépe až přechlazená, což u je většiny nealkáčů obvykle životně důležité) se třetinka vypít v pohodě dá. Žízeň uhasí. I jisté náznaky vůně Stella NA vykazuje. Chuť nasládlá. Začínáme obezřetně a umírněně k obědu připíjet i opakovaně. Smutný Jezevcův konec! Zmiňme ještě jednu, spíše kuriózní, položku. V karlínském pivoklubu nalézáme v rubrice nealkopiva nápoj Karamalz Classic Alkoholfrei Malzdrink. S douškou - vhodný i pro děti. Furiantsky otevíráme hnědavou flaštičku pivko nepřipomínající nikterak. Vůně sice nepatrně navodí dojem nealkopiva, chutí a vyzáží se to ovšem daleko více podobá limonádě. Ochucené cole. Sladké, karamelové. Nealkopivo to není, nehodnotíme, názor nemáme a ani mít nechceme. Má to obsahovat karamelový slad a snad i něco chmele. Dopít třetinku skutečně nelze. Kdo chce, ať „Alle Infos“ nasaje pomocí www.facebook.com/karamalz. Zrekapitulujme výsledky minitestu BPH: 1. místo: neuděleno (nealko Zvíkov není pro nedostupnost na Žižkově zařazen). 2. místo: Maisel’s Weisse. 2 ½ místo: Budvar Nealko, Postřižinský Střízlík a uveďme i Lobkowicz Premium Nealko (ovšem jedná se o jediné ze dvou točených ze všech hodnocených, náležitě vychlazené a náležitě servírované, lahváč by se s pravděpodobností hraničící s jistotou skromněji krčil až mezi bronzovými). Dělené 3. místo (abecedně): Formani z Černé Hory, Chotěboř Patron, Skalák Nealko, Vyškovský Alkostop a nakonec vlastně i Stella Artois NA a konec konců částečně i notoricky profláklý Radegast Birell, především polotmavý (Pokud máme bronzovou příčku zúžit, preferujeme Skaláka a Stellu). Jinak bída, někdy shit. Celkové zhodnocení: Zázraky jsme nečekali, nicméně malinkatá jiskřička naděje v Jezevcovi naivně doutnala. Bláhové naděje, že nějaké nealko se vyrovná pivku skutečnému. Jak ovšem ví klasik: „Realita začíná tam, kde se rozplynou iluze“. V pšenicích by se snad něco cosi našlo. Ale jinak ... Možná, že dojde na osmičky. Novosadavo Huťské je hodně slušné, ovšem, jak z Harrachova natáhnout trubky k Vyndanejm? Zbudovat pivovod Družba? Přežitelnou slaboulinkou osmičku připravoval (či připravuje) Opat. Okusili jsme též pohodové lehké pivko H8 od Henrycha z Vrchlabí (viz ZN 12). Obé opět značně z ruky. Co dělat? Chlastat dál a raději zhebnout. Únětice forever! Ostatně tělo musí pod hlínu zhuntované, aneb „Mlíko - k rakvi víko“. Nebo přesídlit do Zvíkovského Podhradí. Střízlík a free Budvar nás nespasí. Dej Bůh štěstí! 

Pivotéka Slavíkova: Na dohled Jiřáku, ve Slavíkovce 1047/10, nenápadně otevřena nenápadná pivotéka. Namísto zastavárny U Lasíka (krycí jméno jistého K.). Poté tady straší chlazená drůbež. Nyní kamenná prodejna piva a surovin pro domovarníky BeerGeek (http://beergeek.cz). S nabídkou hlavně malých pivovarů našich, norských, holandských, německých. Z dalších zemí (včetně hvězdných skotských BrewDog) mají akvizice, i sudové, dorazit brzy. V dosud nepříliš zabydlených prostorách police s lahváči zahraničními, tuzemskými, miniaturní posezení a na miničepu dvě položky. Otevíračka denně od jedné (o víkendu od dvou) do osmi. Vychutnáváme Matušku Apollo Galaxy. American Pale Ale 13°, alc 5,5 %. Osvěžující hořčák. Matuška je kanón. Šenkuje se též norský 16° Porter (alc 7 %) ze sortimentu Nøgne Ø. Plné vůně, plné chuti. Chutná hořčeji, i když má mít jen 29 IBU (International Bitterness Units). Nøgne Ø („Starý ostrov“) je nezávislý pivovar, středního výstavu, z města Grimstad. Založený roku 2002. Produkuje rozličná piva, především na export, a jako jediný v Evropě vyrábí také saké. Další týden točen Belgian Strong Ale Mooi & Meedogenloos z Holandska od De Molen. Quadrupel, 21°, alc 10,2 %, 81 IBU. Temná brutální síla působící překvapivě nebezpečně jemně. Na čep pravidelně zařazovány též produkty létajícího pivovaru Falkon (www.pivofalkon.cz), který nemá trvalou základnu. Podle originálních receptur si nechává piva pro vybrané pivnice a pivotéky vařit ve vybraných českých minipivovarech. Tzv. létající pivovary nám připadají podezřelé. Z podstaty věci. Značka má být spjata s pivovarem. A není to tak trochu podvod, vydávat cizí piva za svá? Poctivě však přiznejme, že IPA Stalker 16°, alc 6,9 %, značky Falkon je prima hořká a voňavá radost. Vařeno v Litoměřicích. Velmi příjemné zakončení (ne)příjemného dne. Personál obou pohlaví v pivotéce milý, vstřícný, očividně pivně gramotný a pivkem osobně zaujatý. Část osádky hovoří slušně česky, leč cizí původ nezapře a ani nezapírá. Pivotéka působí sympaticky, neokázale a držíme jí palce. Ovšem na to, že přežije a vydrží dlouho, bychom si zatím vysoko nevsadili. Snad se tentokráte mýlíme.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): V Praze 15, na ulici Lochotínská, stojí další pražský minipivovar. Hostivar (http://www.pivovar-hostivar.cz). V Hostivaři, přesněji na hranicích katastrů Hostivaře a Horních Měcholup. Založen LP 2011, první várku uvařil v únoru 2013. Od 26. dubna 2013 má vlastní pivko a minipivovárek i pražský Prosek. Prosecká Školička neboli Minipivovar Beznoska. Ve Zlíně plánuje ještě letos otevřít minipivovar bývalý hokejový brankář Roman Čechmánek. Pivovar Čechmánek prý bude vařit pivko Čeman. Oživit polorozpadlý pivovar v Lobči na Kokořínsku se už pár let pokouší pár nadšenců-architektů. První písemná zmínka o pivovaru Lobeč pochází z roku 1586. Výroba byla ukončena v roce 1943. A v roce 2014 má být lobečské pivo zase k mání. Podrobněji na www.lobec.cz. 7. a 8. června se uskuteční druhý ročník Žižkovského pivobraní na Vrchu sv. Kříže - na Parukářce. Slibováno je dobré pivo (z minipivovarů s maximálním ročním výstavem do 10 tis. hl), dobrá muzika, dobré delikatesy vhodné k pivku. Sedmého od 14, osmého od 12. Sedmnáct bylo zastavení jara (pamětníci pamatují legendární seriál, kde bondovsky úřadoval plukovník SD, SS-Standartenführer Otto von Stierlitz, ve skutečnosti tajný agent KGB plukovník Maxim Isajev) a sedmnáct dní také trvá další ročník Českého pivního festivalu (http://www.ceskypivnifestival.cz). Umolousané megachlastačky v Holešovicích. Nic pro BPH. Na FT Jiřák malá šmudlinka neúspěšně a neprůbojně rozdává letáčky jakési. Děláme dobrý skutek, šmudlince radost a jeden bereme. Na líci pozvánka na Růžový máj 2013. Degustační festival růžových vín. Na Jiřáku, v sobotu 18. května po celý den. Svingová tančírna k tomu. Gentlemanské setkání, se studenou i teplou gastronomií a míchanými nápoji. Zajímavější je strana rubová. Akce Pivo na Náplavce. Festival třiceti malých a mini českých pivovarů 31. 5. - 1. 6. Náplavka na Rašínově nábřeží. V pátek od 14, v sobotu od 11. S pivním bleším trhem, vychytávkami pivní gastronomie, lahvovým 13° speciálem Vltavský plavec, rozličnými soutěžemi a rozlišnými hudebními či divadelními produkcemi. Bavte se dobře, my se centru kosmopolitně zaneřáděné Prahy důsledně striktně vyhýbáme. Zdaleka nejen kvůli plynu, který si občas rád bouchne.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kurvadrát,

(velký vezír, 1. 6. 2013 14:26)

teď mě praštil do očí ten kroužek nad u, ale sere pes, počítám, že moje češtinářka ze základky tenhle bezva blog asi moc často nečte :D

Buď zdráv !

(velký vezír, 1. 6. 2013 14:19)

Včera večer jsem se stavil inkognito u Vyndanejch (teda u bejvalejch, pořád mi to nejde nějak skrz pysky) inkognito proto, jelikož jsem tam nepotkal žádnou známou, alkoholem zčervenalou ksicht :) a byl jsem mile překvapen, hospůdka zůtulněla, snad to bylo tím, že tam sedělo jen několik tichých dvojic, snad počasím, nevím, sere pes, nicméně, líbilo se mi tam, prsknul jsem do sebe dvě třináctky a nemůžu říct, že by nešmákly. Howgh, tož zase někdy.