Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktualizace XXXIII.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(prázdninově-sběrné, a tudíž těžce ukecané, z 15. srpna LP 2011)

Pilotní štěknutí (BPH 0.): 21. apríl 2011 se zapisuje do Guinnessovy knihy rekordů největším dortíkem pro pejsky. Ukuchtila jej britská cukrářka M. Wibowoová z celozrnné mouky, jater, česneku, bifteku, kuřat a rybího tuku. Dort věrně zvící corgiho pembroke (!) vážil plných 68,45 kg. Připraven byl pro smečku živých corgi, kteří ovládli film Králova řeč. Po zvážení dortového corgiho byl tento přítomnými corgíky ihned sežrán. Kanibalismus ...  

Svijany (BPH II.): V pivnici U sadu (http://www.usadu.cz) - coby pivko týdne - prakticky po celý červen obtěžuje a straší Gambrinus 12 %, údajně nefiltrovaný (což u Géčka ovšem zhola nic nezachrání). Brr. A, že by šel na odbyt nějak přehnaně, to tedy rozhodně nikoli. Ovšem dodavatelé ze z Plzně na něm trvají. Vrr. Konečně 7. 7. změna. Sadovské procházky pivním sadem přinášejí nefiltrovaný světlý ležák Klášter 11° (alc 4,6 %). Očekáváme mok známý z hotelu Svornost (Dolní Počernice), kde čepují Klášter tzv. kvasnicový. A to v orig skle typickém spíše pro pivka pšeničná. A ten nám tam chutná, a ani není překvapivě moc kyselý. Ovšem kvasnicový versus nefiltrovaný se dneska příliš nerozlišuje - tudíž čekáme právě tento. Leč skutečnost je trošku jiná, sklo ovšem stejné. Pivko nějaké slabší a typicky - pro Klášter - nakyslé. A vedou se řeči, že Klášter prý dělá jak nefiltrovanou 11°, tak silnější „kvasničák“. To jsou věci - nádo praveríť! Dle poslední zpráv prý ale jde o jedno a totéž pivko. Haf. 25. měsíce června, po obhlídce tentokráte veleslaboučkých FT Jiřák, si páník U sadu požitkářsky zlepšuje chuť guatemalským rumem Zacapa 23 YO. Dostává hlad a poroučí rostbíf. A k tomu zvažuje od Honzy Kočky Portera jahodového či snad višňového? Nakonec velmi odvážně, a premiérově, furiantsky objednává lahvičku z Broumova. Speciální pivko ochucené Opat čokoládový 13 %. Na Opaty si potrpíme, nicméně takový Opat citrón byl čirý a nepoživatelný hnusně-odporný blivajz. A ani točený Opat světlý ležák s javorovým sirupem (malé okoštováno v Karlíně 6. 8.) nám rozhodně neučaroval. Přeslazená sirupovitá pachuť je patrná velmi dlouho a poměrně intenzívně. Vrr. Lahvový čokoládový ovšem nebezpečně krásně voní a dělá též nebezpečně krásnou pěnu. I když porce chemie to asi bude mocná. A dokonce i překvapivě docela chutná. A překvapivě hořce, hořkosladce. (Pa)chuť čokoládového ocasu. A nápoj velice, velice sytý. Leč nepříjemné to vlastně ani není. Čili vlastně spokojenost (Příště ho ale už nemusíme). Další sladkou laskominu zde reprezentuje nový nápoj. Kubánský rum Legendario Elixir 7 YO (34 %), s hrozinkami, zrající v sudech po sherry. Velmi chutňoučké a velmi voňavé lepidílko. Haf. Konec července a začátek srpna ve znamení Berounského medvěda, které tady v létě brumlává již tradičně. Méďa světlý ležák 11° bývá ovšem značně proměnlivý a rozdílný (a loni se občas i nepovedl). Tentokráte je viditelně tmavší. Takový „granát“ a barvou připomíná též obvykle tmavšího, leč přesto světlého, Suchdolského Jeníka. Méďa celkem chutný, mírně nakyslý. Tradičně. A 16. 7. ke králičímu běháku s brusinkovou omáčkou se medvěd s ušákem snoubili chvalitebně. V PBA 7/2011 se dočítáme, že právě probíhá rekonstrukce rodinného pivovaru v Berouně. A že Berounský medvěd se má stát první pivovarskou restaurací vstupující do Aliance pivně inteligentních výčepů. Což znamená též prodej jiných pivek na „čtvrté pípě“. Dnes v Berouně čepují na čtyřech pípách pivka vlastní a na páté teče Chodovar. Od srpna má být k dispozici píp dokonce už 12, z toho pět „medvědích“ a zbytek bude vyhrazen pro produkci malých a středních českých pivovarů. Vážení, není to trochu zbytečné? A mírně na hlavu? V Berouně poteče třeba Chýně, v Chýni zase Chýše, na Zvíkov budeme jezdit za Matuškou a do Broum zase na dražíčské Lipany? Tyhle tzv. cool trendy s desítkami píp moc nemusíme. A v minipivovaru už vůbec ne. Nic proti všem pivním klubům a barům, ale není stejně nakonec nejlepší malá útulná hospůdka, kde stabilně teče „jenom“ dobře ošetřovaná pitná desítka a plnotučná dvanáctka (případně pro ženský černé) z poctivých místních zdrojů? Méně opravdu mnohdy znamená více. Vrr. Haf. Leč kontrolu v Berouně letos BPH ještě uskuteční a těšíme se na sekanou z mláta. Zpět k Sadu. Pro rekapitulaci: v srpnu teče jako stálá sestava Kozel 10°, Máz 11°, Prazdroj 12°, Démon 13°, Merlin 13°, Velen a Birell. A coby j.h.: Medvěd 11°, Guinness a belgický višňový Bacchus. Posledně jmenovaný, nakyslý, střídá Kasteel Rouge, kterého i připomíná. Kasteel je ovšem o poznání noblesnější. A samozřejmě lákavá nabídka lahvových speciálů. Nově se objevuje i řada limonád „botanicky připravovaných“ s bylinnými ingrediencemi. Do toho ovšem neděláme. Haf. A co očekávané news ze štamlokálu Krásova 13°, U (bejvalejch) vyndanejch? Svijanské trio šmakuje snesitelně, na přelomu prázdninových měsíců ovšem registrována u několika sudů mírná nahořklá pachuť. Na konci července definitivně končí kmenová síla sl. Evelína (mrkněte do lokálu U Suchánků, v Jirčanech, Dolních, kde roznáší Svijany i Kácov) i brigádnická sl. Sabina (návrat ztracené dcerky na moravský venkov na půl roku). Solidní Sabinka před pár týdny zaskočila za hodně nevyvedený pokus o obsluhu v osobě pingla od Houdků, který tady přežil nocí pouze několik málo. A jeho (tehdy snad ještě) slečinka nevydržela o mnoho déle. Nelitujeme. Údajně nemocná pí. Lenka je už údajně zdravá, ovšem navrátit se na plac už rozhodně nehodlá. Definitivní end tradičního personálu. Vrr. Co na to praví Velký Vezír? Náčelnictvo p. Vilém & pí. Zdena nové adeptky nalézá  překvapivě snadno 1. 8. přichází povídavá a prostředí znalá pí. Iveta a snaží se příkladně. Snad nějaký čas vydrží. Takový pořádek nebyl běžný. A konečně (po mnoha letech!) dorazily i svijanské nápojáky. Ty s Géčkem byly - brr a hnus. Pak, že to nejde! 3. 8. se zjevuje pí. Petra a rozkoukává se. No, a my s ní ... Leč stěžovat si pražádný důvod zatím nemáme. Haf. 

Chýně (BPH III.): Pivovarská krčma (http://www.pivovarskakrcmachyne.cz) 29. 6. točí světlou 10°, kukuřičnou 11° a polotmavou 12°. Desítka tradičně fajnová, pitná, osvěží, žízeň uhasí (Ale Únětická 10° je určitě hořčí a možná i říznější). Kukuřice kukuřičně nakyslá. A k jídlu? Třeboňský kapr smažený, s domácí bramborovým salátem. Ale jó ... I když rybka poněkud mdlá - možná česneku chtěla více. Pro neinformované: V krčmě nevedou globální sra... typu Coly a namísto nich míchají šťávy (Což nám nevadí a chválíme, na rozdíl od našeho příležitostného šoféra-abstinenta závislého na prý orig Colách). Nevedou tady ovšem ani poctivého českého turka a v obědovém meníčku uvádí kávu pouze překapávanou - a ještě se třemi vykřičníky (Což je úděsné zvěrstvo a vadí nám to. Leč kávu si tu stejně nedáváme).  Dojem z cyklo-obědo-olovrantu ovšem mocně pokazí ušlé přední kolo ihned po výjezdu z krčmy. Páník je v horku líný měnit (a vlastně ani není co), a tak tlačí a tlačí ... A nadává a nadává. Kolem Břve, přes Sobín, na M Zličín. Den před tím obdobně (úplně ve stejnou dobu - pouhá náhoda ???) uchází po poledni kolo zadní. Mezi Poděbrady a Nymburkem, na levém břehu Labe. Tudíž do Poděbrad, na Elefant taktéž tlačením po kolonádě a s nadáváním. I nekorektní vulgarity údajně zazněly. Vrr. A to duše i pláště byly fungl nové v rámci pravidelné předprázdninové repase stroje. Nevydržely ani 60 km. Co je to za kapitalistický šmejd? Vrr. Nyní jezdíme na ruských (tedy také kapitalistických) duších - modře průhledných a údajně samozacelujících se a naprosto a zcela nezničitelných. Charašó! Přední vydržela „pěkných“ 25 km a opět je trop. Zničená a samozřejmě nesamozacelená. Prý kdyby tam hřebík zůstal, tak by se vůbec nic nestalo. Vrr. Chyba ovšem je někde jinde. V pláštích! Uprostřed jsou slabé a bez řádného vzorku. Tudíž ihned jiné, pořádné traktory. Snad páníkovu jihočeskou anabázi přežijí. (Vydržely). Haf. A teplou doušku k Chýni: Renesanční tajemník L. Jákl (též pivař-znalec i patriot) vymyslel název pro jedno nové „pivko“ z Chýně. To se má čepovat v několika podnicích při buzerantské Prague Pride. Čtyřprocentní růžové pivíčíčko je narůžovělé, jemné sladké chuti, mocně navoněné po bylinkách a dá se pít i teplé. A jaký, že název p. Jákl vymyslel? BuQičák. Přesně trefné! A v této souvislosti, se BPH plně připojuje k pánům Hájkům, Jaklům, Bátorům i Klausům. Stop diktatuře politické (hyper)korektnosti! Nazývejme znovu věci jejich pravým jménem! A zcela netolerantní pouliční provokace, testující kam až mohou agresivní lobby zajít, ovšem vždy s plnou hubou tolerance, pravdy a lásky jsou zavrženíhodné. A odpudivě zvrhlé. Vrr. Vrr. Vrr. A konečně, kam zákonitě vede pseudoliberální a pseudohumanistická výchova dokládá Londýn, Manchester ... Never more!   

Budvar (BPH VI.): Občas vozmo projíždíme kolem Křivoklátu i Rozvědčíka. Rozvědčík ovšem v posledních letech hrozný. Neustále narváno, loni dětský personál podivný, kuchyň nelákavá až odporná, piva (všelikeré Géčka) si označení pivo nezaslouží. Inzerují i Bakaláře, ale na něj jsme nikdy nenarazili. Vrr. Tudíž raději - pokud se neodhodláte dojet až na hřiště do nedalekých (ovšem náročně dostupných) Broum na přepychová pivka od Matušky - zastavit až na Křivoklátě. Léta se šeptá, že přímo na hradě mají začít vařit. Letošní červen nám dozor parkoviště pod hradem sděluje, že sami prý ještě nevaří. Leč snad na hradě nějaké pivko točí, co si nechávají vařit jinde. Kde, netuší. Kolony mířící nahoru nás odradí a zamíříme raději k hotelu U jelena. Zde inzerovávali Budvar a reference (orig harleyovských motorkářů) praví, že se tady vcelku i slušně jí. Lákavě působí tabule s denní nabídkou zvěřiny či jídelní listy ve vitríně. Areál upravený, možná mírně infantilně až disneylandově. Prvním překvapením je velký nápis, že terasa je zavřená. Také, co bychom chtěli. Předprázdninový víkend, těsně před polednem, počasí hezké. Vrr. Vcházíme do sálu v loveckém, resp. zámeckém stylu. Ovšem předmětů je tu až přespříliš (snad ještě více artefaktů než visí U sadu na žižkaperku). Takové nevkusně přeplácané (včetně pidi-mini hlaviček zvěře, paroží, úděsně hlasitě tikajících hodin, ovšem se „stylovým“ doprovodem slaďáků z rozhlasu či nevymetanými pavučinami etc.) a načinčané rádoby hógo-fógo. Pečlivě nastrojení, škrobení číšníci jsou přehnaně profesionální a jejich prkenné chování je úsměvně teatrální. Necítíme se vůbec dobře, ovšem kdybychom zřejmě patřili ke 4 % menšině ... Zanechme (ne)místných (ne)korektností. Točí Bernard 11 %, teplý, bez chuti, zápachu i řízu. Venkovní jídelníčky jsou neplatné (prý někdy v sezóně - asi zimní) a mají jen skromnou nabídku několika pokrmů. Přiznejme, že jelení šíp s nezvyklou liškovou omáčkou (spíše zástřikem sice chutným, leč vypadajícím  nevábně, skoro jako ...) i bažantí nožky s játry vcelku ušly. I ceny přehnané nebyly. Nicméně podnik nám nesedl. Vrr.  Zpět k Budvaru. Nepražský kolega v.v. odhaluje v Táboře další výčep kroužku! Prý nedaleko od známého „Lva“ na náměstí. Na Starém městě, v jakémsi restu Na schůdkách. Na abiturientském srazu tady prý bohatýrsky zvládl kousků minimálně sedmnáct. Poté odkráčel s dávnou spolužačkou na hřbitov ... (O dalším kroniky cudně mlčí. Dle neověřených svědectví kroužků bylo dvacet). Nový podnik s kroužkem - zásadní to informace! Start dalšího ročníku Tour de Putyk se blíží. Haf. Dejvická OrigBudvarka (http://www.budvarkadejvice.cz) frčí, kroužkovaný budvárek kroužkuje a chutná. 21. 6. návštěva bez zádrhelů, ovšem zase nový člen obsluhy (a slabší průměr). Kroužek sice o jeden schod teplejší, leč řízný a pitný (tak na 85 %). To 30. 6. kroužku nelze už vytknout prakticky nic. Dtto při malém cykloposezení na předzahrádce 13. 7. či v rámci pravidelných komorních seancí 14. a 19. 7. Jídlo slušné a na manýry personálu si už zvykáme. A vydržet se to i dá. A nakonec se z toho nejprotivnějšího vyklubal též prý cyklista. A holčička-brigádnička na zahrádce je milou pastvou pro oči. Haf.

Zvíkov (BPH VII.): Bájný a božský Zvíkov pověst potvrzuje i letos. Co potvrzuje, on tamější Pivovarský dvůr vysoko nastavenou laťku ještě zvyšuje! Do výšin přímo nadpozemských. 26. června provedena přepadová kontrola náročným komandem pejsků, fenek, páníků, paniček - dvounohých i čtyřnohých. A spokojenost převeliká. Kupodivu i s milou, vstřícnou, šikovnou, informovanou - zkrátka profesionální - dívčí obsluhou. Což tady vždy pravidlem nebývalo. I vodu hned donesla. Haf. Tradičně báječný byl tradiční bůček na prkénku, škvarky, pecínky domácího chleba, jakožto i veškerá další krmě (včetně denních „hotovek“). A pivko? Lahoda. Aperitivní Královská Zlatá Labuť 26 % (alc 11,8 - 12 %) z ledové pípky famózně vymazlená. Jako vždy. Světlý ležák Zlatá Labuť 11 % jako křen. Pitný a bezvadný jako vždy. Byla i Labuť 13 % tmavá. A vesele tečou též oba svrchně kvašení 11 % pšeniční Rarášci - malinový a zázvorový. Navíc dvě novinky! Svrchně kvašená pivka anglosaského typu. Silně chmelený (60 IBU) 15 % Pale Ale Zvíkov (alc 6,5 %). Opravdu vydařený. Osvěžující. Dle referencí má mát nižší říz, což ovšem nepotvrzujeme. Kompaktnost pěny, odlišné od českých pivek ovšem  ano. I když to platí více pro silný tmavý 20 % Stout Zvíkov (alc 9,7 %). Dá se přímo kousat a mírně připomíná Královskou Zlatou Labuť. Haf. Už se fakt nemůžeme dočkat další návštěvy (půjdeme jako tygři i po bifteku) - snad už konečně na bicyklu. Tour 2011 se blíží! A my tedy rozhodně žádní trapní domestikové nejsme ... Kam se hrabe zdecimovaná Astana a spol. Haf. 

Nymburk (BPH IX.): Začátek prázdnin využit k oživení loni objevené trasy z Kolína na Libici lužními lesy po břehu Labe. Jako loni - venku tropy a v Elefantu z Masaryčky drsných necelých dvacet stupňů. Další tradiční česká debilita, kdy klimatizace je nastavená na zimu. Takže choulostivý (a přešlechtěný) páník opět na pár dní má zaděláno na problémy se slechy i hlasivkami. Vrr. Tradiční mírné kufrování před klavarským jezem, leč zabloudit se po břehu fakticky nedá. Vracet však ano ... V lužním lese masové nálety mračen komárů a ovádů. Jako na Urale nebo Kamčatce. To však k věci patří. A loni to bylo daleko výživnější. Loňský lesní bufet U pomníčku, s Bernardem, poblíž přívozu Oseček letos přemístěn na druhý břeh, ke kempu jakémusi. Bernard však až takovým lákadlem k transportu přes vodu není, tudíž lesem na Libici, a kolem hradiště až na soutok. Tady se sedí pořád fajn. Točí se vcelku přežitelný Zlatopramen 11°, tmavý Březňák 10°, Bernard 12° a o víkendech též Bernard nefiltrovaný. Na grilu rádi urožní klobásky (převoznickou či jehněčí), pstruha (ucházejícího) i krkovičku (suchou) se zeleninkou. Posedět, popít, pokecat s místními a vždy přítomnými cyklisty a už naprosto pohodově na Poděbrady. A odtud možno po obou březích do Nymburka, a odtud po pravém na Lysou, na Čelákovice ... O tom jsem už psali. Trasy podél Labe doporučujeme. Haf. 31. 5. provedena kontrola nové Polabské cyklostezky Lázně Toušeň - Kostelec. Tradiční start na Masaryčce. Zde tradičně šunka od kosti + houska. Na jaře se ovšem přestaly prodávat v lahůdkách vážené okurky. Že by krize nebo Ecoli? Vrr. Tedy nutno zakoupit i závináče - šunka je suchá a dusí. Elefantem do Čelákovic-Jiřiny a podél Labe, přes Káraný, do Lázní Toušeň. A přes Brandýs až do Kostelce nad Labem. Nová stezka výstavní, i s odpočívadly, včetně budky s Holbou (otevírá ovšem až po poledni a ještě ne denně). V obci Záryby šikovný dědula sedí doma v pokoji a čepuje přes okno. Svijanský Máz. Perfektně studený. Chválíme a nabíráme info nejen pivní. Kostelec silně nehezký, především díky hustotě provozu. Nicméně ve svijanském pokračujeme v měšťanském podniku Repre (Na křižovatce). Překvapuje příjemnost obsluhy, která sama vybízí k zaparkování stroje uvnitř. Jídla tradiční hospodská z 80. let. Bretaňský kotlet s opečeným bramborem je naštěstí staré dobré srbské žebírko. Osvěžilo. Zpátky ovšem nutno stejnou trasou - do Čelákovic a Lysé, anebo až na Prahu. Haf.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.) + Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.):  V Karlíně, v Pivoklubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub), jsme oželeli - kvůli nedostatečného zmobilizování morálně-volních vlastností (čti oblomovská lenost) - náhradní klubovou seanci na téma B.B. čili představení Samsonů. 14. 6. zástupci značky Samson (snad pořád Budějovického měšťanského pivovaru) besedují namísto plánovaných reprezentantů staronového Podkováně. Tito opakovaně účast přislíbili, termín posouvali a na vše se pak vykašlali ... (Jak žaluje BPH LXVIII.). Vrr. Pivka s logem B.B. občas registrujeme, hlavně mimo Prahu, a občas jsme je i pili. Třebas kdysi v Pasekách nad Jizerou, v hotelu Albert (Ano tam, kam se jezdíval saunovat sbormistr Kulínský v.v. s (pře)fikanými lolitkami, které ho nakonec přece jen uštvali. A především způsobili konec Bambini. A možná, že jsme i o tom, kdysi kdesi v pravěkých dílech BPH, už i psali). Inkriminovaný pivovar má tradici sice dávnou a starší než Budvar, leč jeho produkty jsou takové ... Nevýrazné ... Obdobně mdlý a neurčitý pocit máme též z pivovaru Regent. Nijaká pivka do kempu. Nic moc, ale na straně druhé ani eurozvěrstvo typu Géčka či Káčka. V nouzi lze k zapití použít, nicméně že bychom tyto vyhledávali - to tedy opravdu ne. A možná, že i nějaké své fajnovosti vaří. Nechceme být nespravedliví, nicméně Samson ani Regent nás nijak nikdy neoslovili. Poctivě přiznejme, že je ale vlastně ani moc neznáme. A ani nás to nemrzí. Nevadí nám, leč pokud by neexistovali, ani to vlastně nezaregistrujeme. Haf. Do Karlína jsme přece jen ale minimálně třikrát nakoukli - pro PBA. A okusili přitom i fajnový Kočkův IPA Samurai. Docházeli jsme pro Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) No. 5/2011 (který vyšel včas). S legendárním flekovským p. I. Chramosilem, tradičními rubrikami a detailním popisem perel z Pivovarského dvora Zvíkov. PBA No. 6/2011 též čtivý. Mimo jiné  rozhovor s p. V. Černohorským - vrchním to sládkem v Úněticích. Obsahem je historie Únětického pivovaru, představení karlínského Pivoklubu, degustace, seriál o pivním skle nebo povídání o brazilské třtinové pálence. Číslo ale vychází, resp. do Karlína doráží, s několikadenním zpožděním. Časopis samozřejmě chválíme a samozřejmě pořád doporučuje. Ovšem zajistit si nabízené předplatné se nám stále nezadařilo. Bereme to vlastně už jako sport svého druhu. Selhal i pokus o objednání přes uváděný e-mail cca třináctý (!!!) v pořadí a už to odevzdaně vzdáváme. Vrr. Vrr. Vrr. Taktéž s prodejními místy uváděnými na konci čísel je to podivné. Též je uváděn podivný podnik Los v Oslu v Perunce (belgické speciály spolu s krušovicemi, je to běs). Podivná servírka 6. 7. (!) tady nabízí coby nové číslo PBA to dubnové (!). A podnik U vodoucha (v Jagellonské) má hodně dlouho jako poslední číslo květnové. Nakonec ovšem Vodouch v č. 6 mezi prodejními místy už ani nefiguruje. S distribucí časopisu se běžte - p. Borowiec & Co. - laskavě vycpat! Ovšem U vodoucha nám náladu spravuje milý Opat 11° Bitter. A točí nový Podkováň 10° i 12°. Desítka prý nic moc, dvanáctka někomu prý jede, jinému nikoli. Degustujeme, fakt nic moc. Kvasinkové, bezvýrazné. Leč mají v petkách Únětickou 10° i 12°. A hořká desítka má být brzy na čepu. Haf. PBA No. 7/2011 zase získáváme v Karlíně. Čtení o rakovnickém Bakaláři, Berounských medvědech, Pivovaru Antoš ve Slaném (neznáme, snad ovšem brzy poznáme), švédském českém ležáku z pivovaru Kallholmen či rumech. A seriály. A rozumování o tom, zda jihočeši preferují pivka sladká. Prý nikoli. Sedmé číslo je též vydařené, leč objevuje se už i patrná „vata“. Není měsíčník přece jenom příliš velké sousto? Dvouměsíčník je také sexy ...

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Na Hrubé Skále Hotel Štekl nabízí fajnovosti. Třebas 10. 7. hovězí líčka na červeném vínu a tymiánu, s restovanou zeleninou a šťouchanými brambory. Chválíme též creme brellé, i když už ovšem není s jahodami, nýbrž pouze s nektarinkou. Haf. Ovšem budvar tentokráte silně, ale opravdu velmi silně pod průměrem. Teplý, nakyslý. Ani na zapití. Vrr. Na parkovišti před hotelem tradiční přelidněný mumraj (spíše zvěřinec), ovšem pokud nahlásíte návštěvu hotelu, neplatí se za vůz a o místo máte vždycky rychle postaráno. Chudých dvounožců i cyklistů při hezkém počasí v Českém Ráji daleko, daleko za hranicí snesitelnosti. Pro nás, pro přírodu, obecně ... A to i na Hrubé Skále, kde noví páni zámku odkudsi z Kavkazu jsou prý v hledáčku policie. Prý čachry s prachama. Jistě se hodně vyšetří.      

Herold (BPH XVIII.): Na státní svátek na počest kacíře JH podniknuta nepříliš vyvedená cyklovyjížďka do lokalit okolo Říčan. Tam nejezdíme rádi, neboť vlaky vyjíždějí z hlaváku. A tento je stále příšernější a s bicyklem se tam kupovat jízdenka příliš nedá. Vrr. Tudíž metrem na Chodov a hledáme cyklostezku. Směr je jasný, takže kolem M Opatov  a Háje se na Újezd a do Průhonic probojováváme. Nicméně značení stezky je na facku. Ten, kdo to spáchal zřejmě cestu sám moc dobře znal a předpokládal totéž o každém. Vrr. V Průhonicích rychle míjíme minipivovar U Bezoušků. Inzerují (a snad i vaří) „domácí kvasnicové pivo“, ale proč jsou tady všude obludná loga Plzně? To nás uráží, takže Bezoušky ignorujeme. A jak si pamatujeme, znakem podniku bývala spíše drahota, nikoli kvalita. Vrr. Takže na Elefant do Kolowrat, vystoupit ve Strašnicích a okolo zavřeného výčepu Herolda k Sadu (na hořčáka siláka Hopuse). A v podvečer nechybíme v našem výklenku U (bejvalejch) vyndanejch. Haf.    

Únětice (BPH LVIII. a LXVIII.): V Úněticích, přímo v areálu staronového pivovárku, už funguje posezení. Výčep a stolky v rozlehlém, leč stále nezabydleném, chladném sklepení a spousta lavic venku, ve dvoře. Otevřeno út-pá od 15:30, so-ne od 11. Pivka přes ulici lze zakoupit ovšem i jindy, po zavolání. Místo jídelníčku „Vyhláška“. Na čepu desítka a dvanáctka. Speciály budou až před Vánoci. Hlavně tmavé. K zakousnutí pár věcí k pivu (sýry, sekačka, utopenci apod.) + co zbude z víkendových aj. grilovaček. Správně vychlazená pivka osvěžující, lahodná, výživná, chmelená, hořká, veselá ... Bez připomínek. Krmě též vcelku akceptovatelná. Okolo kočičáci, pejskové, kola. Vše, jak má být. Únětice jsou zkrátka fajn. Haf. Únětická pivka si rychle cestu k fajnovým šmekrům našla a náleží již k nejžádanějším novinkám letoška. A možná, že i mírně zkorigujeme odmítavý postoj k fenoménu CKT. I my se totiž laicky domníváme, že cylindro-kónické tanky nejsou k výrobě českého ležáku příliš vhodné. Leč únětické nám šmakuje ... Vrchní únětický sládek p. V. Černohorský přitom tvrdí, že tato nová technologie nemusí nutně být v rozporu s vařením klasického českého piva. Naopak předností má být vyšší kontrola z hlediska čistoty a možností sanitace. Problémy s technologií, včetně fenoménu CKT, se týkají především velkých producentů, kde se postupy i zařízení změnily přímo diametrálně. Důležité ovšem je, že únětické pivko je především nefiltrované. A nepoužívají žádné surogáty ani konzervační a stabilizační látky. Vydržet. Haf.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Buď zdráv !

(velký vezír, 21. 8. 2011 16:30)

No sláva, to byla doba :) . Ondyno když jsem táhl Žižkovem, jsem svůj, svého času pomalu druhý domov navštívil a i přes poněkud podroušený stav, jež jsem si přivodil předchozí návštěvou Mariánského obrazu a Putinovy vinotéky, jsem registroval, že nová slečna lítá jako fretka, musím říct, že jsem já i mí přátelé, byli nadmíru spokojeni. S pozdravem Richard. Salam.