Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(nikoli aprílové, z 1. 4. LP 2010)

Černá Hora (BPH I.): V žižkovském Království (www.kralovstvi.com) kuchyň od pí. šéfové tradičně 100 %. A zatím je k dispozici i tradiční sortiment Černé Hory. Jak dlouho? Temná mračna K-Brewery se zatahují. Leč mračna zcela odlišného druhu jsou tady ještě možná daleko zataženější. Vrr. Přesto 15. 3. podnik skromně a potichoučku slavil úžasných šest let úžasné existence. Každopádně vřele vinšujeme! Hlavně vydržet! Podporujte Álu! Komuna Králových mohla mít i přírůstek. Yorkshirskou slečinku Kathy (von Monty od Vyndanejch). Nekompromisní hlídač. Bonsai oškubané pidi-veverky bez ohonu, leč hrozivě bojový killer dog. Leč diktát globálně-kapitalistické realitky chov čehokoli zakazuje! Vrr. Fenečka tudíž vrácena. Vrr. Hruška došla. Meruňka a samozřejmě legendární slivka samozřejmě stále. Haf.

Svijany (BPH II.): Na škroupáku U sadu pokračují hodnotné a inspirativní poznávací procházky pivním sadem. Vedle stálé sedmice (plus malino-limo) na čepu vždycky týdenní host. Po fortelném svijanském Kvasničáku (alc 6,0 %) se jenom zaprášilo. Následuje - pro nás premiérový - prý tradičně produkovaný produkt nového pivovaru v Chotěboři, otevřeného LP 2009 (http://www.pivovarchotebor.cz). Světlý ležák Premium (alc 5,1 %). Překvapivě hořký a vlastně i celkem chutný. Nicméně ještě jaksi nedospělý. K tomu týden s řízečky v akci 100 x jinak. Telecí vídeňský (do echt wienersnitzlu měl dál nežli totalitní hadrák-Velorex k té nové turbo-tříkolce Velor-X-Trike), kančí, staropražský plněný, mexický, tzv. čínský na nějakém zelí, z nilského okouna (průměrné usmažené filé, bylo dokonce i mírně cítit rybou, tudíž srág… daleko menší než bezpohlavní všudypřítomní pangasové, nicméně za CZK 135?) + bramborová kaše promíchaná s pestem a parmezánem (jednou za čas - budiž). Ale hlavně jehněčí kýta smažená v cibulovém těstíčku s chilli (velmi vydařené) plus opečený česnekový brambor s rozmarýnem (po soukromém zaplavení Sriracha Hot Chilli Sauce též). Dalším pivkem je světlý ležák Holba Premium (alc 5,2 %). „Ryzí pivo z hor“ máme dost v oblibě (vodu mají Hanušovice fakt asi prvotřídní). Na žízeň i chuť výborná, leč občas kontroverzní Šerák nás možná oslovuje ještě více. Vše U sadu doprovázeno úpravami stálého, a obsáhlého, jídelního listu. Nově čísi grilované ocásky s chilli, bůček marinovaný pivku a chilli (po novu - prubněte!), třený pivas s topinkami, megašpíz, nějaké nové směsky na pánvi … Mrkněte na http://www.usadu.cz. A za dveřmi je tradiční skopové i jiné Velikonoční hodování na přelomu března a dubna. Haf. A co náš štamlokál U (bejvalejch) vyndanejch? Krásovka 13 stojí, funguje a naštěstí prosta větších změn. Svijanská trojice (Máz, Knížák, Kněžna) vcelku pitná, ale chuť a hlavně visáž paní Kněžny tradičně kolísavá. Do půlky měsíce zde sloužila pořád pouze sama samotná samička pí. Lenka. Mlela z posledního. Leč sl. Evelína se po zlomení nožky (své) vrací rychleji než se očekávalo, leč opětovně v kombinaci („nečekaně“!) s kamarádkou-velitelkou. S Boženou. Přežít se to dá v pohodě. Otevřeno zase každý den (od 17). Haf. Čistič trubek (velmi vtipně zvaný Viktor - čistič), specialista na Svijany, zvěstoval smutnou zvěst. Velmi. O svijanské restauraci Svijanský Rytíř v Jirečkově ul. Prý zde již neony Staropramenu a na čepu prý již mix Svijan se staroušem. Nutno ověřit. Pokud je to pravda, jde o (ne) lidskou tragédii. Dříve útulný sklepní podnik býval naší - tehdy početnou - pivní družinou (dvou i čtyřnohou) značně oblíben. Jeden čas byl skoro každotýdenně přímo štamgastenský. Byli jsme z něj ale vyhnáni Blankou, jejíž stavba dramaticky zkomplikovala dopravu i procházky po Letenské pláni. V kombinaci s naší leností, resp. s tím, jak Svijany pronikly na domácí žižkovskou půdu. A v neposlední řadě úroveň podniku pořád klesala. Ve všem. Leč takovýto konec si rozhodně nezasloužil. Škoda. Vrr. Na konec snad zpráva dobrá (možná ba přímo výborná). Liberecká skupina LIF prý odkoupila od K-Brewery Group 45 % podíl ve Svijanech a Rohozci a již tyto prý již plně ovládá (spolu s Náchodem). „Vlastnické“ vztahy jsou to nějak zamotané, skupina K-Brewery údajně přitom má (či měla) vlastnit podíl v celé LIF ... V tisku prezentovaným důvodem koupi jsou značně rozdílné názory na obchodní strategii. K-Brewery chtěla pivovary přičlenit ke svým akvizicím (a řádit v nich), LIF naopak usiluje o jejich fungování samostatné. K-Brewery rádi nemáme. Takže jsme rádi. Haf.        

Budvar (BPH VI.): V dejvické echt Orig Budvarce (http://www.budvarkadejvice.cz) akcička se všemi velkými pivky pouze za překvapivých CZK 29 překvapivě trvala přes dva měsíce. Počátkem března nové ceny a všechna velká pivka za stále příjemných CZK 33 (stejná cena všech piv přitom vůbec není hloupý nápad). 1. 3. kroužek na 91 %, jídla ale jen na 81 % (vepřový paprikáš na pánvi byl stolován na talíři, sušší kousky byly i tužší a sós bývával vydatnější i vydařenější). A hodně hostů, kteří podnik zcela zaplnili. A mezi stoly se nemohou protáhnout. I obsluha se proplétá těžce. Jsou totiž stále „inovativně“ (čti debilně) iniciativním provozním přestavěny. Nešikovnější a neútulnější uspořádání šlo vymyslet těžko. Nechtělo by to občas použít též mozek? (I když tímto jsou hosté nuceni zaplňovat též neoblíbenou prostřední řadu). Vrr. K novým cenám se připojil nový jídelní list. Inovovaný, tudíž tradičně horší. Má horší grafiku, už bez fotografií, které tak milujeme. Vybírat sice z čeho pořád je. Nicméně ale velké „ale“. Inovovány byly totiž přesně ty pokrmy, které jsme si pravidelně dávali. A zdaleka nejen my. Šlo o chody všeobecně nejoblíbenější. A asi proto už nejsou. Vrr. Smažená krkovička (prorostlá plus báječná poctivě kyselá česká okurka) zakápnutá Budvarem je fuč, nejenom naší stolní společností převelice ctěná grilovaná krkovička s příjemnou lehkou zeleninkou též, filet ze pstroužka dtto a mlýnský biftek, pokrmy na pánvi, česnečka, pikantní brambory ve slupce ... Ó, jé! Místo nich přeplácaný biftek s játry a asi sto padesáti dalšími ingrediencemi, grilovaná krkovička s vídeňskou cibulkou a rozpečeným chlebem (leč přelitá gulášovou šťávou - zvěrstvo!, nikoli ale pouze přelitá, nýbrž volně plovoucí v husté gulášové omáčce, maso i omáčka perfektní, dohromady to však moc nejde a je to hlavně zbytečné ...), telecí řízek smažený (příliš libový, a přitom i tužší, a hlavně jen se salátovou gumotextilní tzv. okurkovou příšerností) či pstroužek grilovaný a zajímavě plněný celý (ale někdy se leckomu vykosťovat prostě vůbec nechce). Nicméně přes staromilské konzervativní brblání je třeba poctivě uznat, že kuchař se snaží pořád a na jídelníčku i novinky. Zvěřina (leč toho kančího se šípkovou je už všude nějak podezřele moc, a obvykle nic moc), budvarský (?) špíz taktéž s hlívou (to si asi odpustíme, stejně jako jakási umělá kuřata), škvarková pomazánka (velmi, velmi vydatná), candát (dobrý, leč čerstvý je samozřejmě čerstvý) či new hruškový závin, brambory farmářské, překvapivý bramborový salát (s ohromnými kusy všeho, jemně nakyslý, výborný skoro úplně ke všemu, někdy ale bohužel jiný a s menšími kusy ...), jasmínová rýže (po jasmínu ani stopy, bez chuti a příšerně mazlavě se lepí - možná, že to je schválně, ale nás vyloženě vytočila a úplně pokazila vcelku fajn dojem z candáta). Snad si zvykneme ... Ostatně nic jiného nezbývá. Naštěstí 8. 3. kroužek na 92 %, 17. 3. i 22. 3. jakbysmet. Dodejme, že idiotský zvyk bleskurychle odnášet pryč jídelníčky je nařízen a přítomen pořád. I tácky pod pivo na stole stále absentují a taktéž jsou magorsky pořád přinášeny (resp. spíše nepřinášeny). Proboha, cui bono? Vrr. Dejvický podnik budeme navštěvovat rádi samozřejmě pravidelně nadále, nicméně drobné, leč zbytečné, pihy na kráse nás drásají. Snad bude brzy i zahrádka. A obsluha je zde pořád bezvadná. Profesionální a přitom i pivařsky-lidská. Haf. V žižkovské New Myslivně s Formankou (http://www.restaurace-myslivna.com) se úroveň všeho (kroužku, jiných pivek, pokrmů, kávy, obsluhy) ustálila. Leč na úrovni o kousíček nižší, nežli při předcházejících referencích (a o řád níže nežli v Dejvicích). Do podniku se sice těšíváme pořád, ale před pár týdny jsme se těšívali jaksi ještě více. Stále však doporučujeme. Bohužel to ale vypadá, že zařízení zase dlouho nevydrží. Fakt asi moc nevydělává. Párkrát se zdálo, že místnosti večer nezely prázdnotou zcela a úplně. Šlo však o výjimku. Lidé si sem cestu prostě nenašli. Proč, je tak trošku záhadou. A přitom se zainteresovaní fakt snažili, včetně reklamy, www stran, dumpingových cen jídel, klídku, útulného čistého prostředí a pro nás v prvé řadě budějického kroužku. Na něj běžně nenarazíte. Této Myslivny bude škoda. Vrr. Haf. 

Nymburk (BPH IX.): Na výstavišti v Lysé předposlední březnový víkend vrcholila akce „Zemědělec + kůň 2010“. O víkendu moc lidí. Tradičně. A tradiční byl též repertoár. Dobré kořaličky od dr. Cába, na stáncích též produkce z Nymburku, Černé Hory a i od březnického Herolda (včetně fajnové pšenice). Také nějaké snad opravdu orig švýcarské sýry (leč ementál byl tradičně děsivě hořký), slovenský grilovaný oštěpek ovšem tentokráte ogrilovaný málo. Pštrosí gulášek ušel. Nově několik pultů s produkcí A.W. spol. s.r.o. z Loštic. Vedle syrečků tradiční visáže i různě naložené směsky či tzv. tyčinky sváteční. Tedy 4 různobarevné tyčinky deklarované coby odtučněný zrající sýr s kořením (za CZK 40). Na eurokrabičce s troufalými slogany „Pravé olomoucké tvarůžky“, resp. „.... tradičně jedinečné ...“. Nesmrdí však vůbec a silně, silně tvarohovité. Nedošly. Bezpohlavní jako eurobíry. To už totalitní předpisy EU totálně zkurvily další český typický skvost? Anebo osobní aktivita manažerů z Loštic? Vrr. 

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): V Pivoklubu (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub)  první březnový týden ještě s posledním belgickým pivkem na čepu. Hoppy Face Amber Ale (Chris Baernwaldt). A konečně dlouhá karlínská „Belgická zima“ končí ... Děkujeme. Ámen. Březnový klubový večer na téma „Filmová pivní reklama“. Filmy, klipy a místní Štěpán. My jsme však protentokrát absentovali. Na příštím večeru, doufejme, již chybět nebudeme. Haf. 

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Nabídku řady kulinářských zajímavostí, včetně pálivostí, zájemce nalezne na http://www.viva-la-vida.cz (e-shop Viva la Vida - chutě a vůně (nejen) Mexika). Těšíme se na zásilku. A opět něco pro správného chillifila od báječné fy Habanero.cz (http://www.habanero.cz). Doputovala silně pálivá bezextraktová omáčka Sauce 2012 od britského Chillipepperpete. Letošní novinka uvedená na trh u příležitosti konce světa! Nutno spotřebovat do 21. 12. 2012, pak už příležitost mít fakt nebudete. Staří Mayové se nemýlí. V omáčce habanera právě přímo z Yucatanu i mexická limetka, dodávající typickou chuť a dlouhotrvající pálivost typické mexické krmi. Složení 125 ml lahvičky s příhodně děsivým mayským motivem: čerstvá paprika, cibule, ovocná šťáva, bylinky, česnek, cukr a papričky Habanero, sušená uzená paprička Naga Jolokia, čerstvé papričky Jalapenos. Jak se vyvedla? Slušně. Tekutá ale skoro vůbec, spíše pasta či pyré. Česneková slanost, pálivost slabší, leč osvěžující a celkem příjemná (třeba do rizita etc.). Dalším přírůstkem je opět silně pálivá bezextraktovka od mexického El Yucateco. Tentokráte Green Habanero Hot Sauce. Prý domácí chuti, se speciální směsi koření a především z vybraných zelených habaner. Konzistence polotekuté, vhodná snad úplně ke všemu. Nejvíce doporučovaná k mexickým guacamole. Pestrá 120 ml lahvička ukrývá papričky Habanero, vodu, rajčata, sůl, koření, kyselinu octovou, žluť 5, modř 1 a 0,1 %, benzonát sodný (E211). Fajnová záležitost. S pálivostí je to sice slabší, leč není tolik rajčatová jako její červená sestřička Red Habanero Hot Sauce. Krásně zelená. Zelená je zelená (a lepší). Především však konečně obchod doplnil zásoby všeobecně oblíbené pálivé omáčky od Huy Fong Foods. Světoznámá asijská Sriracha Hot Chilli Sauce, nesoucí pojmenování po stejnojmenném thajském městečku. Vyráběná je sice v USA, zato thajskými a čínskými přistěhovalci. Bývá často napodobována, ale pouze ta originální má vyobrazení kohouta a jedná se o směs chilli papriček a česneku. Praktické velké (740 ml) balení obsahuje chilli papričky, cukr, sůl, česnek, destilovaný ocet, sorban draselný (E202), hydrogensiřičitan sodný (E222) a xanthanovou gumu. Deklarována je coby středně pálivá, ale pálí spíše méně. Důležitá je ovšem typická sladkokyselá, a vysoce návyková, chuť. Žádná omáčka s dávkováním po kapkách - ale vynikající náhrada kečupu (ostřejší kečup sehnat opravdu nikde nejde, a snad se už ani nevyrábí). A Sriracha mizí rychle ... Haf. Příště přineseme aktualizovanou hitparádu pálivých fajnovostí pro rok 2010. Haf. Po čase zase receptík z Pivní kuchařky (Marhold, J., Praha, Plot 2002). I když není podzim, tak k chuti přijdou dušená jablka na pivě. Seřízneme vršky, odstraníme jádřince a otvor naplníme cukrem se skořicí (či cukrem s umletým hřebíčkem). Přikryjeme odříznutou částí a pod pokličkou zvolna v troubě podusíme. Mezitím přivedeme do varu světlé pivko se sherry, jablka do něj vložíme a necháme stát 24 hodin. Podáváme mírně ohřáté. A ještě pro staromilce vydatné cibulky v pivě. Coby příloha k masům a různým knedlíkům. Malé cibulky vydatně opereme vlažnou vodou, necháme oschnout a osmažíme je v kastrole na rozpuštěném másle a oleji. Přidáme špetku tymiánu a dva bobkové listy. Osolíme, opepříme a zalijeme 0,5 l tmavého pivka. Podle chuti osladíme a pod pokličkou v troubě chvíli dusíme. Před podáváním zalijeme 0,5 l husté smetany, přikryjeme pokličkou a ve vlažné troubě necháme chvilku proležet. Haf.  

Švejk na Žižkově a zase papričky (BPH XXV.): Úplně, a neomluvitelně, nám unikla knížka Encyklopedie pro milovníky Švejka. S podtitulem Sepsaná a k vydání připravená Milanem Hodíkem a jeho editorem Pavlem Landou (Praha, Academia 1998. 317 s. ISBN 80-200-0672-9). Na letmý pohled vyhlíží zajímavě a inspirativně. Marně ji však sháníme. Kdo pomůže?    

Žižkovské hospody před sto lety a pivo pro zdraví (BPH XXVIII.): Nová studie vědců z Kalifornské univerzity tvrdí, že zlatavý mok zpevňuje kosti. Pivko je totiž bohatým zdrojem křemíku, který zabraňuje osteoporóze. Vědci testovali sto piv na americkém trhu a poprvé je roztřídili podle míry zastoupení pro kosti důležitého minerálu. Vyzkoumali, že v litru piva je 6,4 mg až 56,5 mg křemíku. Průměrný denní příjem pro člověka je stanoven mezi 20 - 50 mg. Zastoupení křemíku se přitom výrazně nemění při sladování ani vaření. Nejvíce je křemík prý obsažen ve slabších světlých pivech, v tzv. ales, zatímco v nealkoholických pivech, ležácích a pivech pšeničných ho má být méně. Tedy kdo chce pevné kosti, musí zdolat tak osm půllitrů denně. Takže další vědecky stvrzený důvod pro objednání další sklenice. Na zdraví! Haf. 

Štamgasti (BPH XXXI. a XXXII.): Dorazil další přírůstek pivní, a vlastně v tomto případě spíše štamgastenské, literatury. Krnínský, J. M. (a Šimáček, M., Troška, Z., Pancer, V.): Příběhy slavných hostinců 1. díl (Velešín, Růže 2009. 146 s. ISBN 978-80-86975-36-8). Coby dějiště historických událostí a místo zajímavých příběhů představuje publikace některé známé hospody a restaurace (pivní katedrálu Masné Krámy, snobský výčep U zlatého tygra, Bredovský Dvůr, hrabalovsko-menzlovskou kerskou Hájenku a dalších 14 podniků vlastně skoro po celých Čechách). Pilně si též listujeme v monumentální Encyklopedii pivovarů Čech, Moravy a Slezska. Zřejmě životním to počinu P. Jákla. Zatím vyšel díl I. o Středních Čechách a díl II. zaměřený na Jižní Čechy. Všechny zajímavé tituly brzy představíme podrobněji. Haf. 

Třikrát Poupě (BPH XIL.): Opětovně konstatujme, že nikoli každý má možnost nahlédnout do knížečky o hrdinských skutcích a protivenství, kterým musel čelit náš ušlechtilý a učený reformátorský sládek František Ondřej Poupě. Tedy do půvabné dětské knížečky Miloslava Nohejla Neslýchaná věc. Tři povídky o „učeném“ sládku Františku Ondřejovi Poupětovi (Praze, Státní nakladatelství dětské literatury 1957). Tudíž  dneska pohádka „Ovčího Bertíka“ No. 2: Ve druhém líčení z pohnutého života Poupětova, nazvaném „Jinak“, pracovitý sládek udatně i smutně čelí dalším protivenstvím, lidské zlobě, malosti a nepřejícnosti nejenom závistivých pivovarských. Nicméně mnohé nepříjemnosti způsobuje též jeho povaha. F. O. dráždí, je schopný a stále pomýšlí na obecné dobro. „Všechna potíž asi vězí v Poupěti samém. Kam se hnul, kde něco začal, všude způsobil odchylku od obvyklosti ...“ (s. 36). Sládka, s jeho rodinou, nalézáme při odjezdu z Jinonic. A dcerka Aninka přitom nepomýšlí na nic jiného, než jak by měl být po zásluze potrestán zpupný Bartík, synek nepříjemného jinonického panského písaře. A proto již na voze si „náhle chlapce změřila takovým pohledem, že přestal skákat, ustrnul a s otevřenými ústy, zaražený a dole na zemi malý, úplně spletený a zmatený, díval se na Aninku, hrdě na voze vzpřímenou“ (s. 38). Poupětovi osud zavál do pražského bytu na Perštýně v domě „U tří zlatých koulí“. Ze zoufalství nad nemožností vařit své pivko František Ondřej píše. Rukopis nese název Umění vaření piva přesněji však Die Kunst des Bierbrauens. Neboť: „Čeština v té době žije jenom v chaloupkách. Ve městech je český jazyk považován skoro za mrtvý, a to i vlastenci uvědomělými a upřímnými, jakým byl beze sporu též sládek Poupě. Tam jsme to dopracovali za vlády Habsburků!“ (s. 42). Z nečinnosti a bídy však hrdý Poupě někdy již pozapomíná na dřívější laskavou vlídnost nejenom k Anince a občas dokonce zvýší hlas. Veliká nespravedlivost ho pořád krutě hryže. „Při propuštění z jinonického pivovaru Poupětovi ani nevrátili kauci. Tisíc zlatých!“ (s. 39). A proto teď bezcílně utrácí čas tím, že po provinciální, maloměstské, Praze konce 18. století „chodí se svým rukopisem od čerta k ďáblu“ (tamtéž). Nemá peníze a dlouho marně hledá nakladatele své knihy. „Ale ne snad aby na ní vydělal, tak pošetilý není. Už ani nehledá nakladatele, který by vydal knihu svým nákladem, s tím už přestal. Snaží se již jen nalézt tiskaře, jenž by ji vytiskl za plat. Nemůže najít ani toho, protože potřebuje takového, který by málo hleděl na vlastní zisk“ (s. 41). Od rukopisu rozpačitě zdvihá oči a podivuje se též tiskař Barth. „Tohle si přejete vydat?“ (s. 42). „„Aby vám bylo jasno,“ vysvětluje Poupě, „neponouká mě k tomu žádná ješitnost, ani hmotný zisk nečekám. Vím, že v podnikání tomto spíše ztratím, a peněz mám velmi málo, jsem sládek bez místa. Ale sleduji prospěch našeho sladovnictví, které je ve velikém úpadku ...““ (tamtéž). Barth se nečekaně uvolí zpracovat rozpočet a pokusí se zjistit počet možných předplatitelů, když se dozvídá, že chudého F. O. čeká doma pět děvčátek. S mírným pokroucením hlavy si však přečítá heslo, které sládek umístil na počátku své knihy, prozrazující jeho tužbu nemalou. Motto totiž zní: „Toť za práci stojí, abych věděl, proč tu jsem a čím tu býti mám“ (s. 43). O tak neslýchanou věc Poupěti jde, a ještě na to i myslí! „Chce vědět, proč je na světě ještě (s. 44). Učený sládek Poupě přitom často učeně filosofuje: „Úkolem každého je, ..., aby se stal člověkem v nejušlechtilejším smyslu toho slova sám o sobě i v pospolitosti s jinými -- “ (tamtéž). Poupětovic rodina zakotvuje „mezi chudým, nejchudším lidem“ (s. 44). Oporu paní Poupětová nachází v dětech, předně u nejstarší a již rozumné Aninky, ale i Pepičky, Rézinky, Bětušky a nejmladší Žanynky. A taktéž pomoc i vlídné slovo u sousedky Halámkové. Ženy dávno již uvyklé nedostatku a dávno již s nouzí klidně smířené. I Poupě překonává vnitřní neklid, když spatřuje, že první díl „jeho „Umění vaření piva“ je tištěnou a sešitou, opravdovou knihou. Jeho poznatky, jeho nová metoda, jeho reformy a novoty jsou zachyceny v jasných, natrvalo vytištěných větách a nic už nerozptýlí ta pevně svázaná slova a nedá jim jiný význam ...“ (s. 46).  Nyní již pivko budeme vařit dobře! V Prager Oberpostamtzeitung se „všichni, kdož se na onen díl předplatili, vyzývají, aby sobě své předplatní lístky vyměnili za výtisky právě vydaného díla“ (s. 47).  Nastává léto a Poupě netrpělivě čeká na ohlas. A dočkal se. Pražští a vůkolní sládkové tehdy měli velice napilno. Rychle jsou svoláni k pravidelné výroční schůzi do velkého hostince na Starém Městě. Nevyřídí ještě ani všechnu potřebnou agendu a již ve všech koutech sálu zlostně vybuchuje: „„Poupě!“, „Poupě!“, „Poupě!“ ... „Papírový sládek!“ ... „Škůdce náš!“ (s. 48). Pan starší připomíná tu nestydatou a neslýchanou věc. Příslušník jejich řemesla, nepříslušný však do žádného cechovního obvodu, protože je bez místa, pouze bytující v Praze, si dovolil přijít s knihou a ještě tuto volně kdekomu i prodává! V knize se přitom „s otevřeností přímo děsivou pojednává o veškerých podrobnostech výroby sladu i piva“ (dtto). Vyzradil po staletí pečlivě střežená tajemství poctivého řemesla a sám se v nezdravém velikášství pasuje za reformátora ve vaření piva. Ač je to pouhý „darebný vychloubač ... dryáčník ... šejdíř a žvanil ... „Suďte ho sami ... „Ale jen soudit by bylo málo - “ ... „braňte se proti němu!““ (s. 49). A tak se i stalo. Příslušníci cechu všude povídají, „v jak hluboké neváženosti“ chovají jeho knížku i učení, a naplno a jasně, všechno, co učí označují za blud a švindl! Kolik zloby dopadá též na pana Bartha. A kniha se neprodává. V Praze si i vrabci na střechách cvrlikají o všech příkořích, které musel nynější jinonický sládek, coby podstarší, vytrpět pod Poupětem. Optejte se kancelisty z ředitelství schwarzenberských statků, pana Jedlitschky! A Poupě přitom ani není pravým spisovatelem toho vykřičeného díla! Ale už se mu na to přišlo, ptáčkovi podvodnému! A knihkupci již nechtějí knihu brát ani do komise. „„Budete musit něco podniknout na obranu své cti“, hovoří rozpačitě pan Barth, ...., „to byste se ke svým penězům nedostal““ (s. 52). Poupě je svými mučiteli téměř zlomen - jeho autorství je popíráno! „Srdce v kleštích, naznak, hlavu zvrácenou do polštářů, povídá o tom v noci své ženě, když se ho zeptala, proč nespí“ (s. 53). Ale už se F. O. pevně rozhodl. „Perem své dílo vytvořil, perem je bude obhajovat“ (s. 54). Článek vychází v „Pražských poštovských novinách“.  Jde o slova značně smělá, kterými F. O. všem pochybovačům nabízí k nahlédnutí rukopis vlastní rukou psaný. A vyzývá každého, kdo se cítí jako spisovatel či spolupracovník díla, aby se v těchto listech veřejnosti přihlásil. Další neslýchaná věc! „Málokdy se tenkrát někdo ozýval takovým způsobem v novinách“ (s. 54). Veřejná bitva s neviditelným nepřítelem byla zahájena. Dotčený Poupě nechce zalézt a pouze trpně čekat. Bude bojovat. Ale: „Ach, moci jen vařit, jen vařit, jen vařit!“ (s. 55). Článek je ovšem dvojsečná zbraň. Prahou letí: „Chacha, pane, už jste to četl? ... Jakýsi spisovatel se brání nařčení - šílenec! Jen je sám rozšiřuje v kruhy, které by se o věci nedověděly. Chacha!“ (tamtéž). Odborné dílo, plné nezvyklých rad, však nutně potřebuje čtenářovu důvěru. Nekalá historie kolem knihy ji přitom ale neumožňuje získat. A náhodný kolemjdoucí, kavalír se špacírkou a ve skořicovém fráčku, Poupětovi realisticky připomíná krutou pravdu: „Jsme v zemi, kde se lajdácky říká a poťouchle věří, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu ...“ (s. 57). A tak „Poupě se snad  po prvé v životě cítí doopravdy, ale doopravdy umlčen“ (dtto). Naděje však neumírá docela. I když se nezaměstnaný sládek k veřejnosti obrací (prozatím) marně. A i když se nedostatek v rodině mění v nouzi. Přitom by ke slušnému úspěchu stačilo, pokud by každý z pivovarů zakoupil alespoň jeden z výtisků knihy! Poupětovi se stěhují do ještě skromnějšího bytu v Poštovské ulici, do domu s ironickým názvem „U zlatého slunce“. „A tam žije se svou rodinou muž, který se cele zasvětil nezištnému napravování zaostalého pivovarství - v bídě nejkrutější“ (s. 58). Opětovně se žádný happy end nekoná. Ten přijde až příště. Vrr. Haf.

Nová pivovarská bible a mapa pivovarů ČR (BPH XL.): A to jste věděli, že: „V češtině slovo kocovina znamenalo původně výtržnost, a to ve spojení s výtržnostmi proti hejtmanovi Kotzovi v roce 1848, později se spojuje s německým Kater, označujícím kocoura i stav po alkoholickém opojení. Kocovině odpovídá anglické slovo hangover, které poprvé použil britský spisovatel William Hickey v roce 1768, ale příznaky tohoto stavu znali již staří Egypťané a Řekové a lze je nalézt i ve Starém zákoně. Přes jejich dlouhou známost a vědecké zkoumání posledních let není její příčina dosud uspokojivě vysvětlena“ (Basařová, G., Šavel, J., Basař, P., Lejsek, T.: Pivovarství: Teorie a praxe výroby piva. Praha, Vydavatelství VŠCHT Praha 2010, s. 833)? I to, že: „V Lékařské knize z roku 1580 ... bylo uvedeno pět podmínek dobrého piva, které neohrožuje zdraví konzumentů: pivo nesmí být zkyslé („žíly vlasaté uráží“), kalné („průduchy moče zacpává“), musí být vařeno z neporušeného sladu z ječmene, pšenice či ovsa („čím lepší zrno, tím také vlhko odtud pošlé dužnější je“), musí být dobře uvařené („zle pak uvařené vření v břiše, nadýmání a střevní dnu vzbuzuje“) a má být vyleželé, bez kvasnic, tj. doleželé („tytéž zlé věci dělá jako nedokvašené, natož řezavku činí“)“ (s. 827 tamtéž)? Anebo, že: „Typickým znakem českého piva je jeho pitelnost, odpovídající účinku piva pokračovat v konzumaci (nabádat k dalšímu napití, dát si ještě jedno) ...“ (s. 567 dtto). Neměli by si toto sakramentsky dobře zapamatovat především tzv. TOP manažeři a jiní pouze ziskuchtiví parazité-škůdci, a to zdaleka nejen českého pivovarnictví? Vrr. Haf. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář