Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktualizace XXXIV.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(politicky ještě nekorektnější než obvykle, a to z 15. září LP 2011)

Svijany (BPH II.): Při cyklopotouláních okolím Prahy (třebas po okruhu Pražského kola) ondyno závěrem posledního prázdninového měsíce dochází i na Dubeč. Husté vedro rekordní a u kostelu zakyslá hospoda s Géčkem! Ani náhodou! Překvapivě kousíček dál září žlutavé svijanské deštníky v pizzerii U čerta. Sice blbá „picérka“, ale příjemný posez venku. A Máz, Kvasničák, Kněžna a lahvový Vozka. A vaří i jídla normální. Pekelný gulášek, krkovičky, stejčíky z amerických bejčíků. Ten „po anglicku“ se sázeným vejcem užužlat šel (krvavý však až moc) a vcelku osvěžil - obzvláště po zakapání Kilaueaou od CaJohn´s, stupně pálivosti 10. Vozíme ji v malé milé kapesní flaštičce od Habanero.cz. Úslužná obsluha. Vítané přiožrání ze silných Kvaničáků řeší chrupec u nedalekého velkého, leč dobře ukrytého, rybníka. Poté již  jízdní jednotka BPH marně pátrá v Uhříněvsi po megastar Ivetce B. Zase se fikaně maskuje, krasavice inteligentní ... Heja, heja! Svijanské teče i v Kokořínském údolí. V hostinci U báby Šubrový. Naproti staronovému zařízení U Grobiána. Tam to nestálo za nic před vichřicí a nestojí za nic ani v nově otevřené podobě. Když otevírala Bába, též nás úplně nepřesvědčila. Jezdíme léta okolo, tudíž velkoryse dáváme další šanci. Máz a Kvasničák nepochopitelně doplňuje Plzeň. Jídelníček má sice jenom pár položek, nicméně údajně denně čerstvých (www.ubabysubrovy.cz). Americký siven s citrónovou omáčku, karamelizovanou citrónovou kůrou a mačkaným bramborem (s koprem) slušný. Marně nepůsobí ani šoférova grilovaná krkovička s cibulkou. A okolo se nosí veleporce sexy hotovek - omáček. Na doražení domácí tláča a směs nakládaných sýrů. Ta skoro přímo bombová: kusy hermoše, nivy a syrečků se zeleninou a feferonami. Jídla nejsou úplně levná, leč stojí za to. Personál hbitý, pejskové v hojném počtu přítomní i vítání. Haf. Pokračujme již z hl.m., od Vyndanejch, sice bejvalejch, leč neustále na notoricky profláknuté adrese Krásova 13°. Co nový personál v našem štamlokálku? Pí. Iveta & pí. Petra. Snad nebude hůře. Celkem spokojenost, i když i nějaké  mírně dramatičtější okamžiky byly ... Vrr. Haf. Ovšem zářijové stěhování pí. Ivety ze Žižkova může přinést komplikace. Danke bohu, se sem nenatáhli chlapíci poflakující se okolo, bohužel blízkého, smrdutého brlohu Áčko, kam soudná noha nevstoupí ani omylem. Nic moc proti občasné troše ebenové exotiky na již ryze kosmopolitním žižkaperku, ovšem tito až podezřele připomínají dealery z centra. Vrr. K pivku: Pořád Máz, Knížák, Kněžna. Chuti a kvality ovšem proměnlivé. Vrr. Pár sudů Knížete má v srpnu i během září hořký ocas. Typický pro Rytíře. Že by opět záměna obsahu? Orig uzávěry orig i popisy O.K., náplň zřejmě ale jiná. Vrr. Ostatně nezažíváme toto zde poprvé. A věřme, že se nebude opakovat fatální zesvětlení Kněžny, která se před časem (Loni či už předloni? Puntičkářští kronikáři mohou dohledat v AJPKD) jistou dobu nedala pít skoro vůbec. Vrr. A p. šéf Vilém zase spekuluje o levné desítce na další pípu. Březňák nebo Kozel? Je to sice zbytečné a silně kontraproduktivní, leč vymluvit si to nedá. Rozmluvit se mu podařilo ale nákup několika sudů svatojánského. Tady naprostá zbytečnost. Kdyby už raději konečně (po letech) nechal ocejchovat váhu, aby se konečně rozšířila tristní nabídka dlabance. Vrr. Na škroupáku, U sadu (http://www.usadu.cz), od půle srpna pivkem týdne Kounic 11° (alc 4,6 %). Polotmavý kvasnicový. V úžas nás neuvádí. Jako ostatně nic z Pivovaru Janáček. Počátkem září nastupuje světlý ležák (alc 5 %) Koutská dvanáctka. Nakyslejší a trochu řídká. Koutské bývalo fortelnější. Vrr. Leč Koutu na Šumavě pořád fandíme. Prý mají ale potíže. Finanční. V Praze pověst koutského degraduje pajzlík U slovanské lípy, u horního ústí žižkovského tunelu. Po rozčarování po znovuotevření - hlavně z až perverzně humusoidní kuchyně - podnik fakt doporučit nelze. Vrr. Sice se asi cosi změnilo (i otevíračka až v podvečer) a menu částečně zbálkánštělo (pleskavica etc), nicméně riskovat už nebudeme. Vrr. Menší odbočení: Proti „Lípě“ (o kousíček výše) je malé řeznictví s jednou z posledních snesitelných masných jídelen v Praze. Sekačka sice obvykle příliš slaná, ovar obvykle dámsky příliš libový, leč mocně-hustý vuřták s feferonami (obvykle) obvykle nezklame. To v jídelně v řeznictví naproti Floře se nedá požít už skoro nic. Tvrdé olezlé hnusy bez chuti (často ovšem se zápachem). Předražené. Navíc místní personál přívětivostí konkuruje pankráckým bachařkám. Vrr. (Když nostalgicky zavzpomínáme ... Vyprávěj ... Třebas legendární jídelna v Masné. S božskými třebas jazyky ... Ovšem to se ještě lstivý rudoch pokoušel národ korumpovat levným a dobrým jídlem. Zločinní Komanči!). Ještě nedávno vlastně i ušla i pidi-jídelnička ve vestibulu M Můstek (směr k ocasu). Vlastně to bylo snad vůbec jediné zařízení v centru, které stálo za občasnou letmou návštěvu. Nedostatkem zákazníků rozhodně netrpělo. Proto bylo počátkem prázdnin zrušeno. Co tady bude? Kasino, zastavárna, další falešné zlatnictví? Přímo stánek s drogami? O důvod více, proč rodilí Pražáci současný václavák tak nenávidí. Vrr. Zpět k Sadu: Se zářím návrat prodloužených (od čtvrtečního odpoledne) kulinářských víkendů. Nastartovány řízky pokaždé jinak (sloní tlapa z krkovice, kyjevský kotlet nebo z jehněčí kýty v cibulovém těstíčku s chilli či mexický vepřový přelitý sladko-pikantní salsou). Víkend druhý s několika akvizicemi z vepřového a krůtího. Což ani moc nemusíme. Haf. A na čep je přichystán nový Podkováň. 

Chýně (BPH III.): Inspekce Pivovarské krčmy (http://www.pivovarskakrcmachyne.cz) 4. 9. opět požitkem. Světlá 10°  bezvadná, osvěžující a pitná jako vždy. Světlá 12° plnotučnější a hodně hořká, až téměř „úněticky“. Po chmelovém ataku pak polotmavá 11° působí nevýrazně. Duhový pstruh na grilu fajnový. Kupodivu (a naštěstí) i kolem nedělního poledne, přes krásné počasí, relativně málo hostů pěších i cyklo. Pejsek, kočičáci ovšem na svých postech. Pohodu na chvilku pokazí jen rádobysvětácký namachrovaný, skoro nahý, blbeček, který v pivovarské hospodě afektovaně piští, jak to, že nevedou lahvovou Plzeň (!). Ovád a teplajzník k tomu ... Vrr. Výlet povedený. Start tradiční: cyklovláček z Masaryčky 9:10. Do Rathových Hostivic, dále na Jeneč (stará karlovarská je po otevření dálnice pro kola dobrá), kolem ŘLP směrem na Unhošť, přes Červený Újezd (s překvapujícím a mírně kýčovitým hradem), na Chýni. Na kraji Jenče vyrůstá neskutečně velká, uměle obludná (a hlavně neskutečně drahá) záležitost - raději se ani nedívejte na www.gardenpark.cz. A nazpět přes Chrášťany, Zličín, Hvězdu, Veleslavín, Střešovice, na M Leninova. Haf. Abychom nezapomněli: 17. 9. od 14:00 v Chýni hudební festiválek „Folková Chýně“, s domácími vepřovými hody. Lákavé ... Nestíháme. Lenost. Vrr. 

Budvar (BPH VI.): Kroužkovaný budvarský ležák v dejvické OrigBudvarce (http://www.budvarkadejvice.cz) stálicí. Naštěstí. 16. 8. posezení fajnové. Kroužek na 95 %. Telecí řízek sice mírně tužší a již tradičně sušší (smažte krkovičky!), ale opakovaně luxusní je místní kančí se šípkovou. Porce obrovská, maso měkké, omáčka jemná. Jen špekové knedlíky moc pórovité a moc nesají. Kančí se šípkovou se před časem stalo módou a patlají ho leckde. A leckde nestojí za nic. Tady však překvapivě zatím vždy nadprůměrné. Překvapení o to větší, že zdejší zvěřinový guláš je bezkonkurenčně nejhorším jídlem z celého jídelníčku. Ten si určitě nedávejte. Haf. 23. 8. se krátce loučíme s nejsympatičtějším členem obsluhy - současně též pilnou studentkou UK. Jede si dobrousit italštinu přímo do města milenců. Do Verony. Mějte se fajn a za rok určitě na viděnou! Kroužek na této seanci vysoký standard, jenom ten úplně poslední maličký trošinku nakyslý. Odpouštíme. Sezení 30. 8. již zcela bez kazů. Haf. 

Nymburk (BPH IX.): Srpen i září využity též k cyklovýjezdům podél Labe. Z Masaryčky Elefantíkem. Železnici vychvalujeme čím dál více (= doprava budoucnosti, nikoli minulosti!) a i ČD se vesměs kupodivu docela snaží. A průvodčí obou pohlaví jsou vesměs i sympatičtí i informovaní. Haf. Ovšem pochválit nelze nymburské v městě Nymburk. Postřižiny se tady fakt na každém roku netočí, a když už, nelze s kolem. Tedy možno bezprizorně stroj zanechat na ulici. Což ve městech neděláme, ani se zámkem. Stačí minutka ... A bohužel se dneska  zlodějům údy nesekají. Snad brzy zase budou. Vrr. Takže nutno zase přetrpět v podloubí na rynku posez v podprůměrném pajzlíku U Elišky. Postřižinská jedenáctka sice teplá a obsluha by potřebovala umýt i doplnit kinderstube, ale budiž. Nečekáme zázraky. Ovšem prý hovězí svíčková (ani náhodou!) s pepřovou omáčkou je úděsná nade všechny meze. Dva neforemné kusy nepoživatelné a tuze odporné flaksy. Chce se nám zvracet. Never more! Vrr. Náladu si spravujeme fešáckou trasou do Lysé a od mostu u Lysé do Čelákovic (možno horem, kolem nádraží a lesy, nebo i přímo po stezce po pravém břehu). Vedro je výživné a lenost si vybírá nemilosrdnou daň. Čili nikoli až do Prahy poctivě šlapat, nýbrž mastňácky a zbaběle vláčkem z oblíbené zastávky Čelákovice-Jiřina. Loni jsme doporučovali nedalekou hospodu V Jiřině, s psíkem Mikim a šéfovským kočičákem. Jó, to tam ještě tekl Březňák a Zlatopramen. Letos na jaře ovšem infekce Krušovic. Obludná a odpudivá jsou již pouhá loga s nepříjemnými barvami. Už tam ani nepáchneme. Vrr. Zavděk vyprahlý cyklopoutník tedy bere ještě bližším šenkem U Kubelků, léta již s Kozlem. Nyní s desítkou a jedenáctkou. Kdy jsme měli naposled Kozla? V tomto tisíciletí vlastně možná ještě ne. Plnotučnější jedenáctka překvapuje vcelku pozitivně. Možná to ovšem bylo žízní a horkem. Leč kozlíky už úplně nezatracujeme. Haf.   

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Po čase opětovně detailnější reference na nové pálivosti. Tentokráte nejenom o omáčkách, ale též kečupech a hořčicích. Sehnat opravdu pálivý kečup nebo hořčici byl ještě nedávno tvrdý oříšek. Chillišikulové a chillišikulky z hot shopů http://www.habanero.cz i http://www.paliveomacky.cz už ale sortiment doplnili. Haf. Čili prubněte kečupy od kostarických Shamanic Fire. Středně pálivý Habanero Ketchup  chválíme. I do vaření a hlavně coby chutná příloha. Udávaný je stupeň pálivosti pouhé 4, resp. 3 660 SHU. Nicméně příjemná pálivost znatelná rozhodně je a ryze subjektivně (a ve srovnání s omáčkami) bychom ji viděli výše. Složení? Voda, rajčatový protlak, cukr, glukóza, třtinový ocet, papričky Habanero, sůl, škrob, česnekové pyré, kyselina citrónová, sušená cibule, kyselina askorbová, skořice, hřebíček, paprikový olej. To silně pálivý Habanero XXX Ketchup obsahuje řádnou nálož papriček Naga Jolokia (voda, rajčatový protlak, papričky Naga Jolokia, cukr, glukóza, třtinový ocet, papričky Habanero, sůl, škrob, česnekové pyré, kyselina citrónová, sušená cibule, kyselina askorbová, skořice, hřebíček, paprikový olej). Deklarována pálivost 8, resp. 66 000 SHU. Přiznáváme: pálivost nás zaskočila. A stupeň 8 opět mírně relativizujeme. Ono srovnávání s omáčkami je ovšem zavádějící, díky dávkování. U kečupů jsme zvyklí příliš nešetřit. A pokud budete tento XXX Ketchup dávkovat obdobně jako jiné „ostré“ kečupy, je to mírně brutální síla ... Pro pořádek: oba jsou distribuovány v úhledné lahvince po 368 g. Dorazila i hořčice od stejného výrobce. Silně pálivou (8, 33 000 SHU) Jolokii Mustard Sauce si zatím šetříme. Ostatně celý flakónek extrémní (10+, ovšem extraktové) crazy hořčice Crazy Jerry´s Mustard Gas jsme ještě nezdolali. Chillipepperpete silně pálivý produkt Tasmanian Headhunter Sauce přejmenoval na Sting in the Tail. Je to - dle řady referencí - oblíbená, tradiční a oceněními ověnčená ovocná a sladká chilli omáčka. Ovšem s řádnou dávkou pálivosti díky papričkám Trinidad Scorpion (ananasová šťáva, šťáva z manga, mango, cibule, papričky Trinidad Scorpion, meruňky, cukr, česnek). V žlutavé 140 ml lahvičce (Úhledné, leč přesně o pověstný chloupek vyšší nežli regálky v ledničce. Vrr). Zajímavá chuť ananaso-mangová, a přehnaně sladká, ani exotická, nám ani nepřipadá. A pálí obstojně řízně. Příjemná (nejen) letní záležitost. Haf. Příště něco málo o kari směsích Satan´s Ashes a Madras. Ani jsme ještě neotevřeli Fiery Hot Habanero (8) od Marie Sharp´s z Belize. Prý úchvatná záležitost. I chuti mrkvové. Jemná, voňavá. Údajně jako z čerstvě natrhaných ingrediencí. Je na co se těšit. Na šanci pořád čeká též marmeláda Nagalade od Cambridge Chilli Farm (jablka Bramley, cukr, papričky Naga Morich). Kapsaicinu zdar! Nazdar!

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Na konci července údajně skončila údajně nejlepší restaurace světa - údajně nesmírně avantgardní a údajně prý ta úplně nejoriginálnější na celičkém globu - El Bulli. Strategicky položená, nad romantickou zátokou Cala Montjoi, u katalánského městečka Roses, na pobřeží Costa Brava. Podnik se honosil třemi hvězdičkami Michelin a pěti oceněními „Nejlepší restaurace světa“ dle britského Restaurant Magazine. A na rezervaci u jednoho ze 35 stolů nehorázně glorifikovaného zařízení se prý čekávalo plných pět let! Zakladatel molekulárního gastroběsnění Ferran Adriá, též kýmsi vyhlášený šéfkuchařem desetiletí, šokující podnik údajně na dva roky zavírá. Přitom do restaurace El Bulli nastoupil v roce 1983 na mytí nádobí. Tehdy ji ještě vlastnil německo-český manželský pár a byla pojmenována po francouzském buldočkovi manželky - pí. Markéty Schillingové.  Co bude dál Adriá údajně ještě moc netuší. Finanční ztráty prý ale „nejsou to hlavní“. Prý pro peníze on nic nedělá! Jasně, jako nikdo .... Prý nelze již patřičně „udržet kreativitu“. Konce této snobské zhovadilosti nelitujeme. Tady nešlo o kuchařské umění, nýbrž o chemii a fyziku. To nebyly kuchařské inovace, nýbrž postmoderní chemické nezdravé šílenosti. A globální snobové se  přitom mohli ... Dobře jim tak! I když prý mnohé reakce mnohých hostů na zdejší experimenty byly spíše negativní. Vrr. Haf. Jak si vede PBA? Řeč je o měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz). Zářijové číslo má být očíslováno coby No. 8. A letošní - premiérový ročník - má obsahovat čísel jen 11. Tiskovina vycházela vždy první den v měsíci. Nové číslo ovšem zpožděno více než povážlivě. Nicméně z Pivoklubu při pokusech o koupi rozčarováni přesto neojíždíme. Varnsdorfský Kocour uvařil Sumečka. American Pale Ale. Mysticky nachmeleného sumečka. Na zářijové karlínské klubové seanci se od majitele, šéfredaktora atd. atd. PBA p. Pavla Borowiece dozvídáme o obtížích rázu osobního. Které se PBA dotýkají pouze okrajově. Po zbytek roku má časopis vycházet vždy kolem dvacátého. A má udržet formát měsíčníku. Držíme palce i packy a netrpělivě čekáme na 20. září. Haf.  

Absurdity (BPH LXIX.): Přidejme délku pražských cyklostezek. V roce 2009 činila 345,6 km. A v současnosti je udáváno v Praze 433 km značených cyklostezek, 141 km cyklostezek oddělených od dopravy a 57 km vyhrazených jízdních pruhů pro cyklisty v ulicích. 16. září byla oficiálně zprovozněna Bubenečská spojka do ul. Papírenské. Cca 1 km dlouhá za 750 tis. CZK. Vede po levém břehu plavebního kanálu u Císařského ostrova. Ale, jó. Po břehu, po cestě, sice projet šlo i bez stezky. A horem to tak složité, ani tak nebezpečné, objíždění - jak zveličovala média - tedy nebylo. A obvykle horem budeme jezdit stále. Leč úsek přesto vítáme. To o pár stovek metrů dál, jak se chystá nehorázně předražená a úplně zbytečná rampa před Sedlcem, je už čiré vyhazování prachů ... Vrr. Haf. Šedesátý devátý díl BPH byl původně ještě méně pivní a ještě více angažovaný. Nicméně jsme (neradi) raději škrtali a přepisovali. Ovšem několik pomenších postesknutí si odpustit nedokážeme: Naivně jsme si myslívali, že nic horšího nežli přehnaně ambiciózní výpravčí nebo autista s papíry na hlavu v čele vlády nás už potkat nemůže. Může. A potkalo. A nejsou to zdaleka jenom Veverky. Drzejší nežli lázeňské. A bude hůř. Podstatně a brzy. Vrr. Ani o starém chudáčkovi už nelze konstatovat, že je starej chudáček. Neboť jde o nedotknutelnou pravdoláskařskou ikonu, která ovšem cejchovat jiné, urážet a provokovat může naprosto beztrestně. A tudíž za konstatování pravdy přichází řízený lynč mediální mainstreamové žumpy. Nebyly náhodou šlechtické tituly u nás zákonem zrušeny už hodně, hodně dávno? A nevysmíval se už hodně, hodně dávno (a trefně) geniální Jaroslav Hašek zdegenerovanému feudálovi, který kuchtil „bramborófu polífku“? Vrr. Vrr. Vrr. Odporná pokryteckost společnosti pod kuratelou diktatury politické (hyper)korektnosti nás vytáčí k nepříčetnosti. Úchylnosti a perverze jsou agresivně adorovány coby zásluha a povyšovány na normu. Eufemistický jazyk hovoří o sociálně „vyloučených a nepřizpůsobivých“ - leč mnozí z nich jsou naopak velice přizpůsobiví. A hlavně vynalézaví, jak parazitovat na práci jiných. Vrr. A obludnosti eurospeaku ...? Ty ovšem snad i překonávají šílenosti z USA. Současná cynická doba je plná eufemismů, cynicky maskujících skutečnost. Čili v Americe není dnes už slušné opilce titulovat coby ožralu, on je to přece náš „chemicky znevýhodněný spoluobčan“ (chemically inconvenienced citizen). Zloděj v samoobsluze se přece dopouští pouze „netradičního nakupování“ (non-traditional shopping), smrdutý otrapa na chodníku není již žebrákem, nýbrž přece „držitelem misky na mince“ (panhandler). A není už ani přijatelné a korektní hovořit o vyhazovu z práce, neboť jde přece o  „nedobrovolnou událost v kariéře“ (unvoluntary career event). Proboha, co nás ještě čeká? Nenastal čas konečně zase věci nazývat pravými jmény? A navrátit se ke zdravému rozumu? Vrr. Vrr. Vrr. 

Káča 2011 (BPH LXX.): Hrst inventarizačních doplňků k jihočeské Tour 2011. Vlastně od loňska žádné velké překvapení, ani převratné změny. Jižní Čechy pořád pohodové a místní obyvatelstvo, naštěstí, pořád víceméně homogenní. A dálnice nehrozí ani omylem (Začalo sice rýpání kolem Kozího Hrádku. Takže tak za 20 let. Což je ale vlastně dobře. Více dálnic = více aut a větší provoz. Vrr.). V oblasti gastronomie a piva též v podstatě všechno jako loni. I když někde kvalita jde přece jen mírněji dolů (guláš i kroužek u táborského Lva, už tradiční proměnlivost budvarské desítky Na Rejdě aj.). Možná jsme měli prostě ale jenom smůlu ...  Nezklamal bechyňský podnik U Pichlů - dá se vygooglovat, že před časem byl tento vyhlášen Jihočeskou hospůdkou roku. Na Zvíkov samozřejmě nemá, nicméně spokojenost značná. Tu ovšem narušovala megarekonstrukce bechyňského náměstí. Při opravách byly nalezeny dvě keltské chaty s pozůstatky užitkové keramiky z 1. století př. n. l. Keltové na území dnešní Bechyně (prakalousek?) bydlívali tedy mnohem dříve než Slované, o nichž jsou doklady až z 9. stol. n. l. Haf. Restem zůstává průzkum nového minipivovaru Vítek v Prčici. Snad ještě letos. Haf. I když Tour de Putyk 2011 byla extrémně (nuceně) zkrácená (necelých 400 km), totální počet ujetých km v letošní cyklosezóně velmi slušný (skoro 2 tisíce, a ještě konec není). Pohodu ovšem kazí nevídaně četné defekty - zkolabovaných duší je letos celkem přes deset! A Dookie-servismani nevěřícně kroutí hlavami. My s nimi. Po návratu do Prahy modrá  „široká“ ruská duše kolabuje přímo při dohušťování v žižkovském Dookie-servisu. Fungl nová vydržela „pěkných“ 39 km. Končí na metr přesně uprostřed mezi Počernicemi Dolními a Horními. V úmorném dusnu. Vrr. Náhoda to už být nemůže. Chyba bude v materiálu a kvalitě duší či plášťů. Spíše ale obojího. Všude samý efemerní šmejd a globální šunt. Vrr. Vrr. Vrr.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Buď zdráv !

(Richard, 26. 9. 2011 21:53)

Velký Vezír přečetl a hořce zaplakal.