Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bertíkova Pivní Hlídka XIV.: Něco pivní literatury nejen pro starší a pokročilé

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a přilehlého okolí. Dnes netradičně. Představíme několik titulů (i když nikoli zcela nejčerstvějších), které naděloval Ježíšek letošní, loňský a předloňský.

Chválíme, že lze na pultech občas potkat i publikace seriózněji pojednávající o našem národním moku. A to včetně interesantní historie piva, coby o něco málo starším bratru chleba. Těšíme se na „knihu s exponáty“ Dějiny Piva (Jaroslav Novák, připravuje Computer Press). Snad se konečně dozvíme, kdože byl bájný vynálezce Gambrinus, který přinesl pivko Belgičanům. Brabantský král, nebo jenom královský šenk? A opravdu pochází první písemná zpráva o výrobě piva na území Čech z břevnovského kláštera roku 993?  Nejen pivnice staré Prahy, ale třeba i hospody jako instituce za starých dobrých časů, představuje výpravná kniha Zdeňka Míky Zábava a slavnosti staré Prahy (Praha, Ostrov 2008). Dříve se totiž lidé bavit uměli, a nejen pasivně nechávali. Do knížky jsme zatím pouze nakoukli, ale pilně střádáme.

Reprezentativně a značně honosně vyhlíží Velká encyklopedie PIVA (Čestlice, Rebo Production CZ 2003, 447 stran, ISBN 80-7234-283-5). Jedná se o českou verzi anglického překladu (The Complete Encyclopedia of Beer) nizozemského originálu z roku 2002.  Holandský autor Berry Verhoef je pěnivým mokem a pivní kulturou fascinován již od mládí. Vášeň ho dovedla ke sběratelství, kategorizaci a k hodnocení piv. Hledání dokonalého moku jej přimělo ochutnávat rozlišné druhy piv ve značně širokém rozsahu. A právě snaha přiblížit čtenářům rozmanitost škály piv z celého světa přispěla ke vzniku knihy. Dokladuje tak, že kultura piva není méně bohatá, než obecně známější kultura vína. Konec konců pivko náleží k nejstarším nápojům na světě. A vždy mělo, má a bude mít početnou základnu příznivců.  

Encyklopedie stručně seznamuje s  výrobou a hlavně v přehledném řazení popisuje více než 200 různých piv ze všech koutů. Přináší informace o producentech a neopomíjí ani moky exotické. Netroufáme si hodnotit úroveň překladu, včetně terminologie. Mouchy by pedantský profesionál možná objevil. Nicméně k účelům občasného nahlédnutí do pestrého světa piva je to vcelku akceptovatelné. Jde totiž o knihu především pro laické nadšence.

Publikace většího formátu sestává z Předmluvy, šesti kapitol, závěrečných rejstříků (Rejstřík piv, resp. Rejstřík pivovarů a pivovarských firem) a užitečného (leč poměrně dosti skromného a velmi telegrafického) Slovníčku. Knížka působí příjemně, čtenářsky vděčně a má „váhu“. Samotného textu není zase tak mnoho a na každé straně jsou barevné fotografie, nebo obrázky. Sympatické jsou občasné stručné vsuvky odborného lektora s českými reáliemi.

 Kapitola 1. („Příběh piva“) uvádí do rozmanitého světa pivovarů od amatérských sládků, přes restaurační pivovary, minipivovary, regionální pivovary až k velkoproducentům a nadnárodním molochům. Autor naznačuje i pití a hodnocení piva a seznamuje s typy piv po celém světě. Popisuje taktéž suroviny, varný proces, míry a váhy a domácí výrobu.

Evropská pivka představuje kapitola 2. „Evropa“. Přehledově mapuje piva anglická, skotská, waleská, irská, belgická, německá, nizozemská, lucemburská, francouzská, česká, slovenská, maďarská, rakouská, švýcarská, polská, dánská, švédská, norská, finská, lotyšská, italská, portugalská, španělská, chorvatská, bosensko-hercegovinská, řecká a maltská. Země jsou z pivního pohledu představeny, uvedeny typy piv a vybrané druhy (typ, obsah alkoholu a stručná charakteristika). Včetně rámečků se základními  informacemi řadě producentů.

Kapitola 3. „Amerika“ seznamuje s produkcí kanadskou, USA, mexickou, brazilskou, peruánskou, kolumbijskou, bolívijskou, surinamskou, kubánskou a jamajskou. Piva a „piva“  japonská, indická, čínská, singapurská, thajská, filipínská, korejská (z té jižní), izraelská, libanonská a turecká shrnuje kapitola 4. („Asie“). Značnou porci exotiky přináší také kapitola 5. „Afrika“, s moky egyptskými, namibijskými, keňskými, zimbabwskými a z JAR. Na další kontinent nás přenese poslední kapitola 6. „Austrálie a Nový Zéland“.   

Samozřejmě, že text zdaleka není kompletní a přináší pouze vybrané značky. Autor  neuvádí piva bulharská, ruská, nebo běloruská aj. Taktéž pasáže věnované České republice je potřeba posuzovat shovívavěji. I když vyložené boty jsme nenašli. A pokud opravdu autor vše okusil - klobouk (i pěnu) dolů. Např. z produkce Černé Hory je ale blíže charakterizován pouze Kvasar a očekávaně nejsou uváděny české minipivovary. Ne zrovna levná kniha potěší pivaře jako dárek. Asi ani nezklame, ale upřímně a neskromně jsme očekávali o trošku více ...

Raději máme oblíbenou publikaci Abeceda piva (Praha, Česká televize 2007, 215 stran, ISBN 978-80-85005-86-8). Její autoři Hana Večerková a Jan Kiss především natočili šestadvacetidílný seriál o pivu, který ČT vysílala v rámci spotřebitelského magazínu Testoviny v roce 2007. Snažili se podat vysvětlení, proč jsme světovými rekordmany v pití piva, a proč je české pivko nejlepší na světě. Proč je tak výjimečné, a hlavně pitelné. A také bořili některé zažité mýty. O seriálu jsme, bohužel, nevěděli, ale pátráme po jeho DVD edici.

Vděčná, přehledná a profesionálně zpracovaná publikace ve své první části vychází z televizního seriálu. V několika kapitolách čtivě shrnuje to nejdůležitější. Druhá část knížky obsahuje přehled naprosto všech pivovarů v ČR (více než stovky), k polovině roku 2007.

Po krátké Předmluvě následuje Úvod do světa piva (aneb „Co všechno byste měli o pivu vědět“). Zajímavě pojednává o chmelu, vaření piva, jeho druzích, pravidlech správného nákupu, nejrůznějších pivních speciálech, pivním skle a čepování, hodnocení piv, zdravotních přínosech, nebo o pivu v kuchyni a gastronomii. Textu a informací je přiměřeně, fotografie jsou všudypřítomné. Důležité věci shrnují rámečky. Poučení a inspiraci tady nalezne každý.

Obsáhlejší část Kde se pivo vaří má podtitul Přehled pivovarů České republiky. Nejdříve v abecedním pořadí (podle měst) mapuje pivovary průmyslové („Tady se pivo uvaří a jinde vypije“). Uvádí základní údaje o pivovaru, představuje sortiment a značky a přináší krátké povídání. K potěše slouží slogany pivovarů (třebas „Krušovice - klenot mezi českými pivy“, což je humor černočerný), www adresa a povedená a vesměs i malebná fota a ilustrace.

 Snad ještě zajímavější jsou pasáže o českých a moravských (a samozřejmě slezských) minipivovarech („Tady se pivo uvaří a tady se vypije“), řazených podle krajů. Všechny jsou lákavé. Závěrem jsou stručně představeni autoři a následuje několik inzerátů na pověstné šenky po celé vlasti. Rejstřík chybí, ale vlastně zde nutný ani není. Jak jsme se opakovaně přesvědčili - informace z knihy, až na pochopitelné drobnosti, opravdu sedí. Doporučujeme.          

 Občas zalistujeme publikací Pivovary Moravy a Slezska (Cichá, I. (ed), Český Těšín, Region Silesia 2002, 116 stran, ISBN 80-238-9776-4). Velmi stručně představuje pivo a dále mapuje tamější pivovary, zasazené do rázovitého moravského prostředí. Před charakteristikou pivovaru a jeho produkce vždy předchází seznámení s městem a lokalitou. A právě fotografie, historická okénka a upozornění na významné památky nás na celé knize zaujaly nejvíce. 

O pivní literatuře časopisecké přehled moc nemáme. Hlavně kvůli dosti špatným zkušenostem. Docela se nám líbil Pivní Magazín. Pár čísel 2003-04 stále máme. Jakmile jsme se začali snažit o předplacení, a pár stokorun kamsi zaslali, zmizel nám z očí a již nikdy jsme ho neviděli. Obdobnou zkušenost máme s Pivním Kurýrem. Také jsme se kdysi pokoušeli o pravidelný přísun, leč opakovaně také zcela marně. Vzdali jsme. Sledujeme příležitostně, se zpožděním, po hospodách. Nemluvě o jednosměrné korespondenci se snad bývalou Stranou Přátel Piva, nebo Sdružením Přátel Piva. Možná, že se to jmenuje (či jmenovalo) jinak, ale odpovědí jsme se nedočkali nikdy. Když už si stýskáme. Snad to opravdu přitahujeme. Ale i s žižkovským měsíčníkem Řev Bořivojky to dopadlo podobně. Jen co jsme poslali předplatné, přestal na naší adresu docházet. Na emaily „redakce“ nereaguje. Ať si pár kaček nechají coby sponzorský dárek. Přejeme vše dobré. Takže Řevem listujeme po podnicích, kde bývá volně k mání. Pravidelnou radost nám dělá pouze Černohorský Máz (jako speciální příloha týdeníku Zrcadlo Blanenska a Boskovicka), který bývá aktuální k dispozici v žižkovském Království.

Pro profesionálněji laděné fandy a pivaře doporučujeme materiály (třeba prezentace pivovarské školy) na http://www.beerresearch.cz. Včetně odborného časopisu VÚPS. Haf.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář