Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


LXVI.: Poutník Pivrnec

Bertíkova Pivní Hlídka LXVI.: Poutníci, Pivrncova příručka správného Čecha a znovu Pivo, Bier & Ale 

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a jeho široširého okolí. Dnešní pokračování seznamuje s pelhřimovskými pivky a představí i další přírůstky z oblasti pivního čtení (ale i poučení).

Jeden z kmenových náčelníků karlínského Pivovarského klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) p. Aleš Dočkal mnohokráte prohlašoval, že pokud by si měl vybrat ze všech světlých českých průmyslově vyráběných ležáků svůj nejoblíbenější, sáhl by po ležáku Poutník z pivovaru v Pelhřimově. I proto bylo premiérové klubové představení tohoto pivovaru očekáváno netrpělivě. Unikátnost - jinak tradiční seance 22. 3. - měla být ještě umocněna osobní přítomností sládka p. Vladimíra Veselého. Proslulého zarputilým odporem k vystupování na veřejnosti a účasti na podobných akcích. Tentokráte ovšem pozvání přijal. Ovšem nedostavil se. A to kvůli jarní chřipce, kterou byl den před tím sklácen.

Na večeru tudíž vystupoval jeho zástupce p. Josef Novotný a především p. Jiří Vacek z vedení. Ten poctivě přiznává, že je původem humpolečák - a ti, jak známo, se po generace s pelhřimováky prostě nesnášejí. Leč řídí pivovar právě v Pelhřimově. A činí tak rád. A též vehementně popírá, že by pelhřimovský pivovar byl ve stínu „velkého bratra“ – tedy Standy B. z Humpolce. Klubový večer probíhal v poklidném tempu a byl příjemný i zajímavý. Haf.

Pivovar Poutník (www.pivovarpoutnik.cz) operuje se založením LP 1552. Tento rok získává město právo várečné, leč po měšťanských domech se určitě vařívalo i dříve. Původní pivovar posléze vyhořel a nový, na novém místě, začíná fungovat roku 1899. V roce 1948 je znárodněn pod Horácké pivovary a hlavičku Jihočeských pivovarů. A vaří nejen pro sebe, ale i pro Tábor, Humpolec nebo Trenčín.  Po roce 1989 se táhnou spory potomků právovárečníků. Soud po více než 10-ti letech odmítá navrácení majetku a posílá pivovar do privatizace. Obálkovou metodou vítězí družstvo DUP, pod které pivovar náleží dodnes. Pivovar dostává nové obchodní jméno Poutník a radikálně mění technologii směrem k tradičním postupům.

„Dědečkovským“ způsobem se vaří nepasterizované pivo plzeňského typu, bez chemických přísad. „Tradiční pivo z Pelhřimova“ aneb „Pivo ze srdce Vysočiny“. Pelhřimovští vždycky bývali, a stále jsou, na své pivko pyšní a rádi jej pijí. Nicméně vždy pelhřimovské příliš dobrý zvuk nemívalo. Včetně pověstného moku Felix, který prý byl specifický  notně ... Nový název Poutník se rychle vžil. Legenda hovoří o potulném mnichu jménem Pelegrín, který založil město a po sobě ho pojmenoval. Postupným počeštěním vzniká název Pelhřimov. Byl to Pelegrín z Vartenberka? Či kdosi jiný? Kolují verze různé ...

Dodejme, že DUP = družstvo uměleckých prací. Zabývá se koženou galanterií, vyrábí manikúry, pedikúry apod. A je vedeno pelhřimovskými patrioty. Do chodu pivovaru moc nezasahuje a prosperují kožedělníci i pivovarníci. Samozřejmě však zisky nejsou horentní, a tak si nemohou dovolit drahá zařízení či drahé reklamní kampaně. Což je však i dobře. A oni to vlastně ani nechtějí. Nemají tak (a vlastně v dohlednu vůbec nechtějí) paster. Což se dnes stává vlastně marketingovou výhodou. A tak čtrnáctku nedělají přes léto. A zákazníci jsou pak natěšení a rádi nakupují. A více, než kdyby měli možnost nákupu pořád. Chytré i sympatické.

Dnes se Poutníci prodávají především kolem Pelhřimova (vyjma Humpolce) a silně vzrůstá jejich obliba v Brně a okolí. V Praze figurují coby občasná přítoč a po pivních galeriích. A nastálo tečou v kavárně U zlatého hada.  Velmi sympatické je i to, že pivovar nepatří pod křídla žádné větší společnosti a zaklínají se, že neprodají. Nikdy. A že, vlastně ani nechtějí růst za každou cenu, a především ne na úkor kvality. A tak hrdě odmítli vyděračskou nabídku vařit téměř zadarmo patoky pro Kaufland. Tleskáme, fandíme. Vytrvejte! Haf.

Z uvedených důvodů je portfolio pivovaru chudší a obsahuje výhradně světlé. Poutník 10° je světlé výčepní (poctivé, s alc 4 %) a figuruje coby „zahrádkářské pivo“. Hodně světlé, silně aromatické, sice mírně vodové, ale vcelku i příjemná lehká desítečka. Vlajkovou lodí, a pivkem s velkým P, je jednoznačně Poutník 12° (alc 5 %). Vůně i chuť prý úžasná. I řada přítomných se utápí v superlativech. Nemůžeme si pomoci, ale zcela oslněni nejsme. Ujde a voní, ale zdá se nám nevýrazné a řídké. Pro nás pouhý průměr. Samozřejmě slušný. Unešeni nejsme ani točeným speciálem Poutník 14° (alc 5,8 %). Tento je vařen vždycky kolem Vánoc a Velikonoc. Sladší, trochu tmavší. Souhlasíme s míněním, že vůně je lepší než chuť. Pelhřimovští pivovarníci, i jejich plány, jsou ovšem sympatičtí. Kéž by takových bylo více ...   

Neminula nás „populárně naučná publikace pro dospělé“ Pivo - příručka správného Čecha. Napsal Jaroslav Vašák, ilustroval věčný sáňkař Petr Urban (Praha, Fragment 2008 a dotisk 2011. 171 s. ISBN 978-80-253-0547-8). Již v úvodu autoři dokladují, že „Pivo je univerzálním prostředkem božstva a lidstva vůbec!“. Skládají neprůstřelné důkazy o jeho nepostradatelnosti, prospěšnosti i přehršli pivních rčení. Následně je představen Petr Urban a jeho Pivrnec. A kreslené Pivrncovy peripetie provázejí čtenáře po celé knížce. A každý dobře ví, že Ruda Pivrnec má k pivku, i k humoru černočernému, vztah vždy veskrze kladný. 

Knihu určitě nelze brát smrtelně vážně, i když řadu vážných sdělení přináší. I mírného poučení v mezích zákona se dočkáte. Dozvědět se jest možno střípky z historie pivka, o zlomových okamžicích českého pivovarnictví i o pivku ve staročeské kuchyni. Nalézáte pivní moudra i písně, glosy na prvorepublikové pivovary i rozsáhlý abecedně řazený Pivrncův pivní receptář (i s indiánským receptem na mravenčí larvy a kukly na světlém pivu). Na ochutnávku uveďme slogan „Olomoucké tvarůžky, k tomu pivo z Dobrušky“ či „Na dlouhé pěší túry vařej pivo Dymokury!“. A což  třebas „Notně zvedám svoji bradu, když já piju z Buštěhradu!“?

Obsaženo je i pivní desatero a pivní (nejen) bulvární zajímavosti, informace o historii pivních tácků,  pivních muzeích i o historických cenách pivka, dále pivní kviz, užitečný pivní slovníček či rubrika pivo a slavní (od Edisona, přes Babinského a Haška, až po R. Skamene aj.). Praktické jsou Pivrncovy kuchyňské rady a potěší i rekapitulace druhů mas. Nahlédněte!          

Součástí BPH LXIV. je krátká upoutávka na novou (nejen) pivní tiskovinu. Měsíčník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz), s  mottem: „Rozmanitost & Tradice a Kvalita“. Vydavatelem a šéfredaktorem je známý polyhistor Pavel Borowiec. Vychází vždy poslední den v měsíci, cena CZK 49. PBA na první místo klade profesionalitu.

PBA č. 1, z ledna, nasazuje laťku pořádně vysoko. Obálce, formátu, papíru či grafické úpravě toho lze vytknout pramálo. A nic z toho rozhodně nepůsobí lacině, ani bulvárně. Ani obsah v ničem nepokulhává. Ba právě naopak. Namátkou: příspěvky, resp. pravidelné rubriky „Stalo se“, „Nová piva“, „Kalendář“, „Stane se“, „Foto na obálce“ (exkluzivní balení pivka Tambor), „Minipivovary“ (U Medvídků), „Hospody“ (První Pivní Tramway), „4. pípa“, „Rozhovor“ (se sládkem pivovaru Chotěboř O. Zárubou),  „Degustace“ (1. díl s J. Šuráněm), „Česká hospoda“, „Franky“, „Belle Epoque“, „Ukázka z knihy“, „Pivotéka“, „Co si přečíst“, „Gastronomie“ (Pivo na talíři v Pivoklubu s A. Dočkalem), „Pár kousků teorie nikoho nezabije“ (IBU neboli jednotka hořkosti piva), „Jdeme na pivo“, „Seriál“ (Tajemství pivního skla s P. Borowiecem) nebo „Destiláty“ (rum Ron Varadero). Vše podané zajímavě a profesionálně. Nechybí ani seznam prodejních míst PBA. V běžné sítí záměrně není a nebude.

Ani PBA č. 2 nezklame. Atraktivitou, ani obsahem. Opět telegraficky: upoutávka třebas na půvabný Annafest, etikety Tambor, rozhovor se sládkem Herolda F. Pinkavou, představení Klášterního pivovaru Strahov či hospody Zlý časy, degustace českých černých ležáků, další výlet do pivní oblasti Dolní Franky, Pivko na talíři II s A. Dočkalem, teorie ohledně stupňovitosti piv a jejího vyjádření, pokračování seriálu o degustaci i pivním skle i o destilátech (rum Sailor Jerry) etc. Držíme tlapky, aby redakce (a mecenáši) vydrželi. Haf.

Na další číslo se už těšíme, leč výhradu máme. Nějak vázne objednávání předplatného. Povážlivě. V této oblasti si redakce moc profesionálně fakt nepočíná. Vrr. Pokus učiněn ihned druhý den po vyjití č. 1. Na e-maily odpovídají brzy, leč slibovanou složenku nezasílají. Ani po řádce urgencí. Tudíž No. 2 nutno zakoupit zase v Karlíně. K tomu koštujeme masopustní pepřový ležák 12° z Velkého Března. Jemný, osvěžující. Ale pepřový Opat je výraznější. Haf.            

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář