Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


LXVII.: G. Basařová

Bertíkova Pivní Hlídka LXVII.: Pivásek, pivísko, pivson etc. a prof. Basařová 

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a široširého okolí. Dnes postesknutí ohledně prznění češtiny stupidně-úchylnými patvary. A především představíme první dámu českého pivovarství.

Otevírá se nám příslovečná (i skutečná) kudla v kapse, slyšíme-li protivné „ahojky a čauky“. A násobně při oslovení „lidičky“. Tolerovat se snad občas dá jen otvovické slavici Hance-Lucce, když má tak velké … (srdíčko). A což další obludné zdrobnělinky, patvary a uši mučící anglismy, které na český jazyk masově útočí. 100 stupidních slov přináší Magazín Junge Front Heute 15/2011. K nejzrůdnějším náleží kompíček, mobílek, človíček, štěstíčko, přítelka, mocinky, šopovat, džobík. A brutálním kalibrem je mimísek, lásečka či těhulka. Brr.

Papuša (= mňamka), papkat, šampíčko, šunečka, čokoška. Leč také pivísko, pivásek či o něco přijatelnější pivson a piviště. Zlatá argotová mluva s bahnem aj. A zlatý je oproti tomu brněnský hantec i chytlavá dikce sl. Kočí. Slovník pubertální omladiny (leč zdaleka nejen jí -  stačí mrknout do médií) je výkladní skříní stupidity, infantility, patlání nesmyslů a banalit, voyeurství lůzy, komercionalizace všeho, úchylnosti a metrosexuality (jak je trefně psáno v Pivo, Bier & Ale předpona metro- znamená všechno, jen ne hetero-) i debilního opičení se po primitivním anglickém nářečí. Vše provázené infantilizujícími marketingovými akcičkami.

A nikoli malou roli hraje diktatura (či diktaturka?) politické (hyper)korektnosti, včetně havlovského ptydepe v podobě obludně pokryteckého eurospeaku. Politicky korektní jazyk je protlačován pravdo-láskařskými samozvanci aneb věčnými petenty p. Vaňka, okupujícími média. Vše ještě umocňované fanatismem humanrightistických pošuků a agresivním nátlakem pomateného feminismu. Tzv. zrovnoprávňování má začínat už v učebnicích prý „genderově vyvážené“ češtiny. Mužský rod považovaný za zástupný má prý být výrazem šovinismu a machismu. Jak se Vám líbí hostka, chiruržka či stěhovačka? A což teprve dvojice: gauner - gaunerka, lump - lumpka, prasák - prasačka, úchyl - úchylka, antoušek - antouška nebo kat – katka (nebo katyně?). A namísto sesterny musí v nemocnicích nutně být sourozencerna, vždyť i zdravotních bratrů máme dost. Na takovéto hovadiny čas a peníze jsou ... Ostatně již ve starém Římě moc dobře věděli, že když není na chleba, musí být alespoň dostatek her. Vrr.

Těžce stupidními výrazy se přitom přímo hemží též novodobá manažerská mluva (vykomunikovat, rozdiskutovat, fokusovat atd. atd.). A cool trendíkem je multitaskování. Pro neznalé uveďme, že se jedná o mediální konzumaci v podobě sledování více než jednoho média najednou. Což je debilita sama o sobě. A obležení  médii podléhají nejvíce děti a mladí.

 O nejnesnesitelnějším, nejprotivnějším a nejstupidnějším slovíčku bylo možno též i  hlasovat na www.idnes.cz/slovíčka. Zvítězí fejsko, lajkovat, písmenkovat, mejlík, kamík, příťa, kafčo, čusík nebo snad milášek? Ovšem sexík a průjmík taktéž náleží k favoritům. Vrr.

Ihned po Velikonocích, 26. 4., byla uskutečněna další klubová seance v Karlíně - v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub). Představena byla další  osobnost českého pivovarství - jeho „první dáma“ a i vůbec první osobnost uvedena v roce 2002 do nově založené Síně slávy českého pivovarství a sladařství. Pí. prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc. velmi významným způsobem pronikla do kdysi výhradně mužského světa. A jak sama opakovaně zdůraznila, právě průnik do plzeňského Prazdroje - kdysi české národní chlouby - považuje v bohaté kariéře za úplně největší úspěch. A opakovaně připomínala i  galantnost, se kterou se mezi pivovarskými od počátku (tedy, když prokázala, že umí a má na to) vždy střetávala i kolegiální a přátelské vztahy, které mezi pivovarskými kdysi panovávaly.

Klubové setkání s vitální pí. profesorkou (milá, ale zřejmě i přísná a náročná - zkoušku bychom u ní tedy dělat příliš nechtěli) probíhalo v příjemném a přátelském ovzduší. Nicméně ostudně nízká byla účast. Na vině pravděpodobně byl termín hned po Velikonočním pondělí (Který si ovšem naprostá většina při minulém večeru odsouhlasila. Vrr). G. Basařová se však role megastar zhostila profesionálně a její poutavé vyprávění sklepní prostory klubu zcela ovládlo. Pro úplnost dodejme, že podáván byl čepovaný Štěpán (tentokrát celkem pitivý i přijatelný) a k zakousnutí šumavská topinka, s vajíčkem a sýrem (chutná, jemná, leč přidali bychom česnek). Potěšila netradiční pivní zelňačka (osvěžující, světlejší, bez kompromisů i zbytečností) a tradiční pečené koleno (dnes impozantní a obzvláště vypečené), kterým jsme návštěvu odstartovali. Super byla superhořká Zlatá raketa 17º (Matuškův světlý IPA). A namísto již vytočeného tradičního Velikonočního kopřivového z Pivovarského domu Ječná tekl nefiltrovaný švestkový Opat. Co říci a neurazit? Pro olivětínská Noskova pivka máme velikou slabost. Hlavně pro bittry a pepřáky. „Švestkové“ ovšem k povedeným nepatří. Nešlo sice o hrůzu takového kalibru jako byl lahvový Opat citrónový, ale ... Barva tmavých švestek, mírná vůně, chuť nevýrazná bez stop švestky a zůstává po něm pachuť. Bylo to vůbec pivo?

Pí. Basařová záměrně nechtěla vystupovat s promítáním, aby se celá akce nezvrhla ve vědeckou přednášku. Krátce tedy shrnula své životní osudy v cyklu pivovar - výzkum - škola a již poutavě reagovala na všetečné dotazy a podněty hostů i moderujícího p. A. Dočkala.

A přidala řadu svěžích historek z pivovarského prostředí. K nejpůvabnějším náležela ta s Chruščovem či Kratochvílem. Začněme druhou. Další velká persona českého pivovarství  Ing. A. Kratochvíle, představený na lednovém klubu (a v BPH č. 62) se v mládí učil řemeslu v Krušovicích. A posílali ho s pivkem naproti pivovaru, kde žil malíř J. Rabas. A tento mu obvykle dal nějaký obrázek. A p. Kratochvíle prý jenom velmi, velmi nerad přiznává, že si do kreseb tehdy nerozumně balil svačiny ... Na návštěvu Prazdroje kdysi zavítal holohlavý N. S. Chruščov. A v pivovaře tehdy bydlela i jedna paní s dcerou Květou, která byla mdlejšího rozumu (tedy debilní). A během návštěvy ji raději zavřeli v patře. Květa ovšem otevřela okno a počala zuřivě na Chruščova volat, jásat a mávat. Tento potěšen se zastavil a přistoupil pod okno. Květuška se vyklonila a na lysého soudruha spadla její paruka ... Dobře mu tak! (A nakonec Chruščov žádným soudruhem ani nebyl  - pozn. Bertíka). To však ještě není konec. Chruščov v historickém bytě, kde bydlel pan sládek, a který byl součástí prohlídky zapomněl pověstný slamák. A paní sládková klobouk z okna po tehdejším šéfovi SSSR mrštně hodila ...

Zazněly zajímavé úvahy z prehistorie piva. Na začátku se škrobnatý materiál dostal do styku s vodou. Asi v oblasti Eufratu a Tigridu a hodně dávno. Bylo to náhoda nebo záměr? Jedna z hypotéz mluví o napršení do obilí, jiná o máčení chleba ve vodě, další o zkvašení obilné kaše (ostatně pivo dlouho figurovalo spíše coby kaše než nápoj v dnešní podobě).

 Připomenut byl legendární sládek-zlepšovatel F. O. Poupě (viz BPH č. 38-39), který české sládka naučil vařit pivo jen z ječmene a učinil první krok k fenoménu zvanému české pivo. Vylepšil kdeco. Od teploměru k přípravě mladiny. A založil první pivovarskou školu vůbec. Po jeho smrti však tato zaniká. Pivovarství se pak učilo samostatně až od roku 1848 na pražské technice. Řeč přišla i na bavorského sládka J. Grolla (BPH č. 56) a jeho angažmá v Plzni. Které ovšem trvá jen pár měsíců. Hlavní zásluhu na postavení technologie, tvořící základ českého pivo mají vlastně až jeho následovníci - sládek A. Bayer a další. A pí. profesorka si posteskla, jak ona i další plzeňáci velice těžce nesou výprodej rodinného stříbra. A jak moc je těžké udržet tradice, včetně tradičních technologií při výrobě českého piva. Vrr.

A telegrafické CV pí. profesorky? Plzeňačka, ročník 1934. Z kantorského klanu, tudíž učit nechtěla, leč nakonec na škole stejně skončila. Vystudovala VŠCHT v Praze. Nastupuje do Plzeňských pivovarů (1957-67). Od roku 1967 působí na VÚPS v Praze, kde zakládá a vede biochemické oddělení. V období 1978-82 byla ředitelkou VÚPS. Profesuru v oboru sladařství a pivovarství získává roku 1981. V tomto roce se stává i externí vedoucí Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT (který je jediným historickým pracovištěm pro výchovu VŠ odborníků pro pivovarský obor v ČR), kam roku 1982 přechází a ústav vede do roku 1997. Prof. Basařová je mezinárodně uznávanou odbornicí, působí v dozorčích i redakčních, odborných institucích apod. Rozsáhlá je její vědecká, pedagogická a publikační činnost. Napsala mnoho odborných i populárně-vědeckých textů. Namátkou je spoluautorkou ceněné knihy České pivo nebo učebnice Pivovarství, detailněji představené BPH No. 40. Haf.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář