Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby
(z 1. září 2009, leč stále prázdninové)
Černá Hora (BPH I.): V malém žižkovském Království (www.kralovstvi.com) vše standard. Tudíž O.K. Režim prázdninový. Páni a paní Králové dokonce vyhlásili celozávodní volno. Ale jen na pár dnů. Od půlky srpna zas fungují. Stále bez sobot, což přetrvá i v září. Haf.
Svijany (BPH II.): U (bejvalejch) vyndanejch, v Krásově 13, Kníže i Kněžna pitní a mocní. Výjimečně však mírně nakyslejší, leč v normě ještě snesitelné. A tácky jsou už v rychtiku. Orig svijanské. Personál relativně stabilizován. Aspoň do konce prázdnin. Pokud se Richard ovšem nenavrátí, opětovně nastanou šachy a zmatky. Vrr. Pod žižkovským vysílačem U sadu (http://www.usadu.cz) první srpnový víkend hody staročeské. Rustikálně stylové. Kulajda ze zastřeným vejcem, fašírka a mlátem s lepenicí, zajímavá echt staročeská kačena s pečenými jablky, fajnovým jalovcovým přelivem a škvarkovými pagáči, domestikovaný ušák na černém pivě se šafránovou pohankou, vskutku přepychové vepřové ocásky pečené na rozmarýnovém sádle s česnekem a nádavkem šunkový kucmoch. Procházka pivním sadem vedle stálých Svijanského Mázu, náchodského Weitzenu a Mastera 18o ještě s Berounským Medvědem 11o. A Pivní režnou pálenkou z Černé Hory. V lahvičkách speciálky z Náchoda (16o, 21o, 24o), Guinness či černohorské chmelové limo Grena. K tomu v origpetkách Berounský Medvěd tmavý 13o i Grizzly 18o. Dost slušné. Počátkem srpna úspěšného Medvěda střídá Dobruška, Rampušák 12o. Má vydržet na čepu až do závěru srpna. Víkend další ve znamení pokrmů z vepřové panenky. Známe pouze z doslechu, neb jsme v tomto čase velebili domácí panenky na Zvíkově. Prorostlý bůček je ale stejně lepší. Haf. Od 13. 8. prodloužený víkend specialit gulášových. Kančí s knedlíkem karlovarským, jehněčí s bramborovým, mexický s hráškovou rýží, houbový s těstovinami, fazolový s bramborem, drůbeží drůbkový s variacemi knedlíků a plzeňský s křenem a též variacemi. Za invenci a pravidelné akce pochvala. Nicméně gulášky sotva průměr. A za ceny sice nikoli překvapivé, leč kvalitě a množství plně neodpovídající. Gulášem roku přesvědčivě zůstává pivovarský z táborské pivnice-pizzerie U zlatého lva, který je taktéž za cenu kolem 140 českých (po mírném přitužení přesně za 139, U sadu však některé dokonce za 145). A stříbrnou příčku drží další pivovarský z další orig Budvarky, tentokrát dejvické. Sadovské gulášky daleko za medailovými pozicemi. Následuje prodloužený víkend specialit z brambor. My raději masíčko v duchu rčení „brambůrky prasátku, prasátko nám“. Ačkoli kvalitní česká brambora k zahození taktéž určitě není. Kde ji ovšem sehnat? Vysoce kvalitní prané čerstvé konzumní české brambory pro speciální přípravu jídel nabízí program
Chýně (BPH III.): Chýňské pivko jsme avizovali též v jednom šenku pražské Liboce. U studně. Podnik jsme si při pivních cykloexkurzích však maličko popletli. Správně má být Libocká studna. Nachází se nahoře na frekventované Libocké ul., kousek pod bránou do Hvězdy. Otevírá od
Polička a Kácov (BPH IV.): Návštěva Rybářské bašty u Botiče nedopadla. Na uliční vývěsce, i na www stránkách, stále včetně Kácova 12. Avšak pozor! V reálu přibyla loga Staropramenu, G a na polosmazané jakési tabuli již Kácov mezi řadou eurohnusů nefiguruje. Opatrně a zdvořile zkoušíme obsluhu. Prosíme o kácovské. Zakyslá bledule kysele odfrkne: „Netočí se“. Neboť se nacházíme na venkovním posezení, zkoušíme to pro jistotu ještě jednou - zda tedy vevnitř? Slečinka nyní již vztekle znovu zavrčí „Netočí se“. A na poslední dotaz, zda se ještě někdy točit bude, když už Kácov podnik inzeruje, přichází opět velmi příjemná odpověď. „Neslyšíte, říkám, že se netočí“. Přesně podle bontónu a s gustem posíláme nánu tam, kam patří. Nahlížet do jídelníčku cenu žádnou nemá, takže sbohem. Pokažené nedělní odpoledne. Jediná možnost je nedat takovýmto zařízením vydělat ani kačku a všude o jejich pohostinnosti informovat. Vrr. Na Pankráci U Klokočníka stále řádí nesnesitelná pí. Lenka. Nejprotivnější obsluha ve Střední Evropě a přilehlém okolí. Čili s kácovským máme smůlu. Snad výlet přímo do pivovárku k Sázavě.
Budvar (BPH VI.): Z produkce naštěstí stále ještě státně-národního Budvaru bývá někde někdy snesitelný 12o ležák. Nikoli však v podnicích typu tzv. čínských bufetových hnusáren, ale v zavedených pivnicích, kde se mu řádně věnují (třebas Šumava ve Štěpánské i přes své dosti početné mouchy). A nemusí být ani tankový. Ale bohužel už pozbyl totalitní sladkosti. Báječný je ovšem kroužkovaný ležák. Pro nás jedno z nejlepších pivek vůbec. Nejbáječnější v přeoblíbené dejvické Orig Budvarce (http://www.budvarkadejvice.cz). A obvykle nezklame ani v několika šencích přímo v Budějovicích (malý a velký pivovar etc.), ani v Táboře či Bechyni. Ale dříve v Jižních Čechách tolik pitná, průtočná a mazlivě lipová 10o je definitivně minulostí. Se slzou vzpomínáme na překrásnou mažickou Kovárnu, posezení pod stromy na Kozím hrádku i na supertradiční Doudovu malšickou Rejdu. Ještě před pár lety ... Vrr. Berry Verhoef budvarské světlé výčepní pivo (alc 4,0 %) líčí poněkud méně poeticky. Coby „... lehký Budvar ... určený pro místní trh. Jedná se o řídký světlý ležák se slabou plností a s nevtíravým sladovým aroma. Nasládlá chuť vyúsťuje v krátké suché doznívání“ (Velká encyklopedii piva, Rebo 2003, s. 281). Leč s krátkým suchým dozníváním bychom dříve rozhodně nesouhlasili, desítka byla šťavnatá, nevysušovala ústa, skvěle hasila žízeň. A skvěle se na ní jezdilo. A bývala pitná, pivař se ihned těšil na další. Berry však zřejmě okusil jenom lahváče a o čepovaném nemá moc páru. Odpusťme mu. Co však odpustit nelze je, že s invazí agresivních Pardálů vše skončilo. Výsledkem dnes bývá žlutá nahořklá voda, daleko méně pitná, která rychle zplihne. Po lipovém květu už ani památky. Chemikálie, která se nezřídka kryje s Pardálem. A zda je to záměrně již přímo z fabriky nebo výsledkem šikovného mixu vykutálených (a prasáckých) restauratérů, je nám koneckonců dost jedno. Vrr. Leč pokud Budvar pro pivaře udrží kroužek na nynější úrovni, budeme se stále k němu modlit. Ámen.
Zvíkov a Lipan (BPH VII.): Veselé Labutě a rozverní Rarášci (http://www.pivovar-zvikov.cz) válcují smutné Lipany (www.pivovarlipan.cz) na všech frontách. A nabídka jídel, obsluha, prostředí, okolí? To se srovnávat naprosto nedá. Totálně jiná galaxie. Zvíkovský minipivovar i Zvíkov hrad samotný úžasní. Ale jistá minipiha na kráse tam přece jenom je. Ve vitrínách minipivovárku trůní různé reklamní předměty i pivní suvenýry a mezi nimi za 299 českých knížka Písecké pivovarnictví od jistého Jiřího Fraňka. Historie od roku 1620. Nicméně zakoupit se tady přímo nedá, prý možná až v Písku. Leč servírečky profesionální a některé přemilé a opravdu, opravdu velmi sošně buclaté. Mlaďounké jihočeské selky. Haf.
Nymburk (BPH IX.): Kerská Hájenka funkční a i během září má být otevřena od doby oběda denně, mimo po a út. Jako tip na výlet pořád platí. Leč o pěkných víkendech obvykle zcela nabitá místními, lufťáky, přespolními, cyklisty, motocyklisty, automobilisty, cizinci, pejsky, ženskými, batolaty a vším možným. A obsluha, ani kuchyň příliš nestíhá. Ani jídla nejsou tak vymazlená. A 22. 8. Nymburská 11 fakt za moc nestála. Vodová. Snad bude v září lépe. Vrr.
Náchod a sýry na Žižkově (BPH XXIII.): Na Žižkově U sadu 24. - 26. 7. tématický víkend se sýrovými variacemi. Sice žádné hrůzné prefabrikované smažáky, nicméně ... Hermelínová omeletka, dvojbarevný sýrový špízek s červenou cibulí, papriky plněné syrečkovou drtí a slaninkou, olomócká bomba s hermelínem smažená etc. I když byl celičký víkend ve znamení logisticky mimořádně náročného (a stále náročnějšího), každoročního, přesunu na jih Čech - smaženého pivase v šunkovém loži jsme ještě stihli. Ušel. Leč se nám zdá, že pivní sýry byly v dobách temna nějak lepší, pivnější, sýrovatější. Ostatně jako skoro všechno. Aneb svatá pravda matky rodu Poštůlkové v Kamenném řádu: „Staré pořádky byly dobré pořádky“. Vrr.
Pivní literatura (BPH XIV.): V srpnovém čísle časopisu F.O.O.D. (Fascinující - Obyčejné - Okouzlující - Dobré) vložena Česká pivní kuchařka. Krátce velebí pivo coby tekutý chléb, doprovázející tradiční českou kuchyni. A vybízí k ochutnání některého ze šestnácti receptů. Včetně načinčaných vyobrazení. Některé recepty úplně tradiční a notoricky známé nejsou, leč o zcela překvapivé bomby se nejedná. Takže možná nejvíce zaujme reklama na osvěžující nealkoholický nápoj Švestka. Standa Bernard s „čistou hlavou“ (švestkovou) se fakt povedl.
Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Další porcička informací o paprikách, těch pálivých nikdy není dost. Kapsaicin způsobující jejich pálivost není zajímavý jen z hlediska lékařského, ale má význam i pro potravinářství. Na MZLU v Brně usilují proto stanovit obsah kapsaicinu v paprikách a umožnit zařazení odrůd paprik do skupin pálivosti. Jde o sestavení intervalů hodnot pro jednotlivé stupně pálivosti, podle nichž by se odrůda zařadila do určité skupiny. V praxi by zavedení ,,stupnice pálivosti“ mohlo doplnit senzorickou analýzu. Údaji, že paprika pálí silně, mírně či vůbec by navíc odpovídalo i konkrétní číslo. Papriky obsahující ve
Jihočeská pivní nahlédnutí (BPH XXVI.): Pivně-gastronomických postřehů ze 14. ročníku soukromé Tour de Putyk severními oblastmi Jižních Čech je tolik, že je jim věnováno celičké další pokračování. BPH XXVII. Nicméně potěšitelných pivních zážitků je, bohužel, o poznání méně. Mnohde přesně v duchu drsné moudrosti třeboňských zemědělců, že: „Chlast musí bejt hnusnej, aby si na něj lidi nezvykali“. Nicméně nekvalitní pivo jest vizitkou hovadství. Vrr.