Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrzavé novosti 4

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 4., netradičně stručné a již z 25. 5. LP 2012)

Pivní moudrost a recept: „Na dluh nepij, ale příčin dost, měj vždy k pití - pro radost!“ (jedna z průpovědí v ochutnávárně Branického pivovaru z roku 1938). Májový recept na hovězí na pivě pochází z 18. století. Rozmarýn, tymián, hřebíček a pepř utlučeme v hmoždíři (přinejhorším semeleme). Ve směsi obalíme silnější nudle slaniny a prošpikujeme jimi maso - falešnou svíčkovou (šál). V kastrole rozpustíme máslo a maso na něm po všech stranách opečeme. Poté maso vyjmeme a ve výpeku osmahneme nakrájený pórek a k němu přidáme maso. Toto osolíme, okořeníme estragonem, bobkovým listem, libečkem a nasekaným koprem. Zalijeme řádně světlým pivem a pod pokličkou dusíme doměkka. Nastrouhaný chléb namočíme do pivka a zahustíme jím omáčku. Vaříme, až je chleba rozvařený a na povrch omáčky vystoupí tuk. Maso mezitím nakrájíme na porce, dáme do čistého kastrolu a na ně přesedíme hotovou omáčku. Přikryjeme pokličkou a necháme u tepla rozležet. Servírujeme s bramborovým knedlíkem. Opsáno od J. Marholda - z Pivní kuchařky (Praha, PLOT 2002).     

Svijany (BPH II.): Na žižkaperku, U Sadu (http://www.usadu.cz) pivkem týdne na počátku května Kounic. Nepasterizovaný, polotmavý ležák vídeňského typu (alc 4,5 %). Okolo 10. května začíná téci překvapivý Taschenberg 11˚ z buštěhradského podivného pivovaru (viz Novosti No. 3, jejich produkce se má údajně vozit kamsi na Brno). Už předem k pivku přistupujeme neobjektivně a s jistým despektem. A opravdu dobré není. Ovšem i jiní nad ním rozhodně nejásají. Nevyvážené, nakyslé. Připomíná Berounského Medvěda - přesněji jeho nepříliš vydařené várky. Fortelný půllitr „křižovníci“ mají ale hezký (a sadovské posádce za něj samozřejmě náleží dík). Další akvizicí na čepu se stává nefiltrovaný ležák Páter 11˚ z Černé Hory. A černohorští K-brewerníci přišli také s nápojem Refresh brusinka (+ grep) či limenta (+ pomeranč). Jde o míchanici černohorského ležáku s limonádou, s obsahem 2,2 % alc. Lahvička za (ne)kulantních CZK 45. Asi určitě lepší než Géčkové radlery, ovšem všechno fakt nemusíme ... U (bejvalejch) vyndanejch, Krásova 13°, se funguje. Každodenně (ovšem o sobotách tradičně budete osamoceni). Ale hlavně se funguje zatím bez větších zádrhelů. Vždy v pondělí se po týdnu vystřídávají p. Tonda s p. Michalem. Hostů nicméně chodí celkově pomálu, tržby jsou nízké a je otevřenou (a stále naléhavější) otázkou, jak dlouho to personál i majitelé vydrží. Přílišným iluzím se podléhat nedoporučuje. Zatím se čepuje Máz-Knížák-Kvasničák + Kofola. Kvasničák slušný, Kníže většinou obstojný a Máz už, bohužel, tradičně (a nejenom tady) sice snesitelný, leč fakt nic moc. Nezkracují náhodou svijanští dobu výroby?  

Chýně (BP III.): Chýňská pivovarská Formanka 2. máje čepuje 10° světlé, 12° polotmavé a 13° polotmavý Ale. Desítka jako vždy pitná a výborně hasící žízeň. Ale povedený, voňavý. V pořádku též hovězí stejčík na prkénku i poctivá držťkovka coby moučník. Nechybí ani už tradiční rodinná tlupa black kočičáků. Pohodička. Ovšem nedoporučuje se sem jezdit o volných dnech a za hezkého počasí - počty pěších i cyklohostů už převyšují snesitelnou mez.   

Budvar (BPH VI.): Kroužkovaný ležák ze státního pivovaru patří pořád mezi již nemnoho národních stříber. V OrigBudvarce (http://www.budvarkadejvice.cz) je 15. 5. osvěžující, se správným řízem. Ovšem masa na špízu tvrdá, stará, bez chuti. Už se tady dobře nevaří. Škoda. I polední hotovky se pohoršily. 21. 5. holandský řízek sice chutná ucházejícně, ovšem vevnitř je konzistence téměř už tekuté. Téměř je nutno požádat o lžíci. A krkonošské kyselo? Ani Trautenberk by si nestýskal, že je moc kyselé. Kyselé není vůbec, jen uzeně-slané a vodové.   

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): V Hotelu Štekl na Hrubé Skále kuchyň pořád vynikající. Na 5. máje kachýnka i telecí kýta pomalu upečená na šalvěji a žampiónech téměř úplně bez chybiček. Na zapití světlý budvarský ležák či tmavé jsou ještě průměrně snesitelní. O den později rádi vychutnáváme steak ze srnčí kýty s glazovanou karotkou a růžičkovou kapustou, šípkovou omáčkou a pečenými tymiánovými brambory. Ani hovězí oháňka naplněná telecím masem na majoránce a červeném víně, s restovanou zeleninkou a bramborovou kaší nevypadá špatně. A jasně coby deserty nesmí chybět créme brulée s jahodami a tradiční krupičná kaše.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy Jiřák se v květnu činí. Konají se stále ve středu, pátek a sobotu, proběhlo tady dovybavení elektrorozvodů a uskutečněny byly i speciální akce. 12. 5. „Růžový máj“ s degustací růžových vín. 25. - 26. 5. pak mimořádný trh „Gusto del Cilento“ („Chuť kraje Silento“), s představením farmářů z jihoitalské oblasti. Tato se stala loni Praze 3 partnerem v rámci spolupráce evropských regionů. Ančovičky,  fenykl, bílé fíky, buvolí mozzarela, citrusy, olivy, uzeniny z divokých čuníků, olivy, vína, marmelády, medy etc. Doplněno hudebními a tanečními formacemi ze Silenta. Pro pivaře nic.    

Pivní matějská (BPH XLIV.): Český pivní festival Praha 2012 vstoupil do 5. ročníku (http://www.ceskypivnifestival.cz/cs/o-festivalu.shtml). Z Letňan se navrátil do Holešovic a po dobu 17 dní (17. 5. - 2. 6.) měl nachystat nabídku „toho nejlepšího z českých pivovarů, od českých kuchařů, řezníků a pekařů“. S možností okusit více než 70 značek českého piva, jak jinak nežli „vždy ve špičkové kvalitě, a ve skleněných džbáncích“. Vše při jednotné ceně piva, 1 litr = 2 Tolary. 1 Tolar = 45 CZK a tolary jsou prodávány po pěti kusech. Návštěva hned druhý den konání byla spíše nepříliš příjemnou povinností a očekávání opravdu nebyla veliká. Nakonec BPH ušetřila a na vypečené akci se obešla bez Tolarů úplně. Na obhlídku matějské megaožíračky totiž bohatě stačila slabá čtvrthodinka. Prostředí dolní části Výstaviště, resp. přesněji Kočkolandu, útulností rozhodně neoplývá. Poblíž fontány tady vyrostl „největší pivní stan v ČR s celkovou kapacitou 10 000 míst k sezení“ a samozřejmě s „neopakovatelnou atmosférou“. Denně zde kdosi naživo vyhrává, o víkendech mají probíhat afterpárty (včetně  růžovoučkých dnů pro buzíky) atd. Ve vedlejším pavilonu je umístěn stan pivní rozmanitosti. Celé je to ovšem umolousané, špinavé, neútulné. Notně eklhaftní. Pokud se tady někdo cítí dobře, budiž mu samozřejmě přáno (resp. dobře mu tak). Do obřího stanu stačí jen letmo nakouknout - čepují se tuplované „zázraky“ od K-Brewery a předražené pokrmy taktéž přehnaně nelákají. Prostředí druhého „stanu“ je snad ještě nevlídnější a pivní atmosféra se pohybuje v oblasti záporné nuly. Tupá, megalomanská a totálně odcizená nalejvárna (s cílem, co nejvíce vydělat). A ani nabídka speciálů (typu Svijanského Máze) moc neoslňuje. Honem pryč. Čili celá návštěva Českého pivního festivalu 2012 končí v horní části areálu u stánku u restaurace Pražan. Točí se únětická desítka i dvanáctka a tmavé chýňské. A Únětická 10°, i když kelímková, zastiňuje všechny festové speciály. Snad Žižkovské pivobraní na Parukářce (8. - 9. 6.) bude komornější a hlavně útulnější. Nemá se totiž jednat o monstrózní „kelímkový beerfest“. Žižkovská radnice se rozhodla akci pojmout coby festiválek českých malých a minipivovarů. S ochutnávkou 65 vzorků. A bez kelímků - zakoupit bude nutno speciální degustační set. Uvidíme, ovšem ... A konečně snad uvidíme i nejdelší skluzavku v metropoli. Od 1. května právě na Parukářce trůní dvanáctimetrové nerezové koryto, zasazené do svahu. Douška: Ve stejný den krátce navštěvuje Pivní festival též samotný p. prezident. Neboť přece: „Kdo nepije pivo, není prezident!“. Ovšem, pan profesor určitě zná (ostatně má k ruce p. Jakla) mnohá místa s mnohem lepším pivkem i prostředím a s daleko pivnější atmosférou.  

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): V Únětickém pivovaru umějí výborná hořká pivka a i slušně, podomácku a pivně, vaří. Fajnovostí je prorostlá bůčková kostka upečená v pivu, s impozantním chlebovým knedlíkem a excelentní dušenou kapustou (řádně proloženou anglickou slaninou a česnekem). Ovšem drobné pihy na kráse představuje venkovní obsluha. Letos BPH na bicyklu navštívila pivovárek zatím třikrát. A téměř už se nabízí ono známé třikrát a dost. Ne, ne, ne - návštěvu Pivovarského výčepu a posezu venku lze pořád doporučit a samozřejmě ani BPH na něj nezanevře. Ovšem opatrně. O víkendech při hezkém počasí zajeďte na únětické raději jinam, nebo se usaďte vevnitř. Obsluhu venku příliš nezvládají. A peripetie okolo placení jsou už více než úsměvné. Loni se odehrávalo vše relativně v normálu, až letos. Po dvoře se mezi mnoha stoly motá povícero paní, dívek i pánů. Většina nosívá tvrdošíjně vždy po jednom půllitru či jednom talíři. Někteří obsluhují dokonce v civilu - asi tajní. Nicméně personál očividně nemá stoly nikterak rozdělené. Tudíž u jedné obsluhy se objedná a čeká se. Mezi tím přicházívá jeden, dva i tři jiní a celkem úslužně vyzvídají přání. Máte-li štěstí, někdo objednané i přinese. Nemáte-li štěstí, nutno nervy obrnit trpělivostí a urgovat (rekord padá 8. 5., po poledni, kdy na ještě ani ne polozaplněném dvoře uplynulo od objednání do donesení pivka 20,5 minuty, včetně čtvera urgencí u tří různých obsluhujících - dvanáctku posléze přináší kdosi čtvrtý). Ovšem zákonitě se stává, že objednané je přineseno (a počítačově zaúčtováno) opakovaně, resp. dvojitě či dokonce trojitě. O víkendech a svátcích navíc venku funguje grilování + výčep některého z pivek, kde se platí přímo na fleku. A to jsou teprve ty správné zmatky. Prý vevnitř a venku obsluhuje a kasíruje jiná firma. Geniální! Pozoruhodně promyšlený postup placení je následující: Oznámíte členu obsluhy, že hodláte zaplatit. Tento odpoví, že povolá pověřeného. Onen se po chvíli skutečně dostavuje, a táže se, cože ráčíte. Opakujete potřebu (spíše již odhodlání) platit, a neboť (opět geniálně, cool a postmoderně) nejsou na stolech žádné účtenky, kasírující odchází. Znovu se vrací a požaduje, abyste šli zaplatit raději dovnitř, neboť u stolu sedí (nebo sedělo) vícero hostů a na počítači je vždy všechno na jednom „lístku“. Vcházíte do undergroundu a u výčepu znovu požádáte o placení. Kdosi další se optá, kde jste seděli, a jaké máte číslo stolu. Toto samozřejmě neznáte, neboť Vám ho nikdo nikdy samozřejmě nesdělil. V doprovodu odcházíte ven a ukázáním identifikujte inkriminovaný stůl. Navracíte se ke kase a konečně už vyjíždí účet. Tradičně nesouhlasí, protože obsahuje i položky hostů, kteří seděli či sedí u stolu a snad i již zaplatili. A obsahuje též duplicity objednávek. Personál tedy odevzdaně a rychle rezignuje na moderní technologie, a táže se, co jste skutečně snědli a vypili. A je hotovo. Pěkný rituál placení zabere čtvrt hodinky. Zato v sobotu 12. 5., po nelidském ochlazení, kolem dvanácté na dvoře nesedí vůbec nikdo. Počet kol = 0. A v rozlehlém výčepu je náš - motorizovaný, tentokráte výhradně dvounohý a genderově vyvážený - gang skoro ojedinělý. Obsluha příjemná, hovorná (až familiérně žertující) a poučeně informovaná. Placení bez problémů. Pivka výtečná a ani jídla nezklamala. Domácí pivní sýr vybízí k náležitému rozdělání (papriku by to chtělo ovšem ostřejší), grilované žebírko (samozřejmě s kostí) s pivní omáčkou (spíše sosíkem), řízeček, kolínko i hruškový moučníček O.K. Coby desert je nabízena též jemně šlehaná tvarohová pěna ochucená únětickým pivkem s lesním ovocem a kvádříčky lámaného perníku. Souprava působí úžasně, ovšem ostružiny a brusinky ostrou kyselostí přehlušují ostatní. Co zkusit jahody, nejlépe malé, voňavé, lesní? Okusit možno i dvojku čerstvé teplé sladiny, včetně dochucení medem nebo rumem. P.S. Při čtvrté bicyklonávštěvě 19. 5. sice tabule hlásá, že  zahrádka je bez obsluhy, leč fakticky se tam zase obsluhuje tradičně. Tudíž raději dovnitř. Na každém z unikátních, a skutečně neunifikovaných, stolů a stolků je mimo stylového jídelníčku k dispozici časopis PBA. Bohužel všude jen modré č. 4/2011. Žádná jiná, včetně novějších, nemají. Velmi příjemné jsou porcelánové tácky. Dvanáctka dnes famózní a pozitivně dopadá také test Lžíckých pálenek. 50 % jablkovice a třešňovice. Na višňovici dojde až příště. Panáky mají bytelné a těžko převrátitelné. Docela připomínají panáky z prvního dílu ságy o Indiana Jonesovi, ze soutěžní chlastačky kdesi převysoko v Himaláji. „Ty, kuřáku ...!“. Znalci vědí.            

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Telegrafické info o obsahu PBA č.4/2012. Každý dobře ví, že řeč je o časopise Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz). Dubnové číslo přináší namátkou rozhovor se zástupci banskobystrické značky a pivovaru Urpiner, degustace golden ale a polských piv (grodziskie a baltský porter), povídání o odrůdách chmele a českých chmelových oblastech, připomenutí starých pivovarů okolo Žižkova rodiště, představení prodejny Sedmý schod (v přízemí Chmelařského muzea v Žatci), líčení zážitků s pivkem v Thajsku, tradiční seriály o skle, ankety, doporučení a několikero pozvánek a připomenutí.     

Bonus - haluškové postřehy: Dnešní Novosti nejsou výjimečně datovány k poslednímu dni měsíce. Přelom máje a júna BPH totiž věnuje průzkumům na slovenské pivní scéně.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Též buď zdráv!

(Jezevec , 18. 6. 2012 15:27)

V nejmenované knajpě v Krásovce se dějí věci. Personál zase jinačí, jeden bývalý člen zase podivně utekl ... Darmo mluvit. A páni majitelé vymýšlejí veliké věci. Na čep má přijít nějaké levnější pivo (Březňák, Starouš?). Báječný nápad! A Knížák a Qéčko už zřejmě nebudou. Podniku naše sestavá dává ještě tak 14 dnů a pak zřejmě začíná hledat nový štamlokál. A možná, že už víme ... Možná se brzy uvidíme. I když únětická dvanáctka je únětická dvanáctka.

Re: Též buď zdráv!

(Velký Vezír, 23. 6. 2012 17:46)

Ba ba, už se to ke mě taky doneslo..... pravdu díš, darmo mluvit...
mimochodem, Únětice jsou výbornej nápad !

Buď zdráv !

(Velký Vezír, 17. 6. 2012 18:13)

Jistě tě potěší zpráva, že u nás v hospodě před pár dny nastoupila jedna velice milá osoba, čepující před časem v jedné nejmenované knajpě nahoře v Krásovce..... no, nebudu tě napínat, je to Evelýna, takže, mám se dozásobit calvadosem ? :) S pozdravem Richard.