Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZN 13 + Konrad

 

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby
 (No. 13., z 31. 3. LP 2013)
Pivní moudrost a recept: „Lepší z piva břuch, nežli z práce hrb!“ (stará hospodská průpovídka). Nástup jara se odkládá (na kdy?), tudíž hezčí a přijatelnější počasí přivolejme pivními polévkami, resp. polévkami s pivem. Některé recepty už přinesly ZN loňské zářijové - tedy No. 8. Na dnešní pivní polévku s chlebem je potřeba: 4 dl pivka (světlého), 30 dkg černého chleba, 40 dkg hovězího masa, 30 dkg kořenové zeleniny (mrkev, celer, petržel), 1 cibule, 2 vejce, ¼ l sladké smetany, kmín, mletý pepř a sůl. Hovězí, zeleninu a cibuli uvaříme doměkka v osolené vodě. Na kostky pokrájíme chléb, zalijeme pivem a necháme rozměknout. Polévku přecedíme a do čistého vývaru přilijeme změklý chléb s pivem a vše necháme rozvařit. Okmínujeme, přidáme rozšlehaná vejce a dle chuti osolíme. Nakonec zjemníme smetanou. Jde o položku z Plzeňského menu č. 1. Lákavě a věrně představovaného, spolu s mnoha jinými ze všech českých, moravských a slezských regionů, výpravnou publikací Procházka chutěmi českých regionů (Kratochvíl, P., Franěk, P., Praha, Gastronomia Bohemica 2012). Dalších pět receptů je historických. Opsány (leč všechny nevyzkoušeny) jsou z informačně bohaté i čtivé práce Jídlo a pití v pravěku a středověku (2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, Academia 2011. Uvedené recepty viz s. 411 - 412). Autorkou textu je odbornice na dějiny zemědělství a stravování v minulosti PhDr. Magdalena Beranová, DrSc. Polévka ze sladké smetany s pivem (15. - 16. století): „Smíchej a povař“. Smetanová polívka (17. století): „Vezmi hustou kyselou smetanu, nalej do ní pivo, rozmíchej a vař“. Pivní polévka (15. - 16. století): „Pivo nalej na smaženou cibuli a povař“. Polívka slezská (17. století): „Vezmi strouhaný chléb, kmín, čerstvé máslo a pivo a povař“. Nařízení nebožtíka pána doktora Vinklera, jak se polívka pro žaloudek strojiti má a každodenně (začátek 18. století): „Vezmi dobré staré víno a něco více piva, do toho nadrob žitný chleba, ale aby to nebylo příliš husté. Od koření přidej tlučené hřebíčky, tlučenou skořici, na drobno pokrájený muškátový květ, cukr a čerstvé máslo. Vše se musí dobře smíchati, aby to nebylo příliš husté, nýbrž k pití a užívání příjemné. Ráno se asi žejdlík (cca 0,5 l) nebo o něco víc nebo o něco méně užívati má“. Dobrou chuť! A kdo je líný kuchtit sám, nechť vyzkouší „Hladkou Ančku“ nebo pivní zelňačku v karlínském Pivoklubu (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub).      
Černá Hora (BPH I.): Královo Království v Kubeličce (www.kralovstvi.com) vcelku O.K. V podvečery obvykle líný klídek, pohodička. Téměř kompletní pivní sortiment z Černé Hory. Koštněte netradiční sestavu Máňův šleh (jalapeňos zapečené se sýrem - vypálí a osvěží) & pséky (nakládané syrečky posazené na chlebech s máslem a cibulí). Pořád bezkonkurenčně nejlepší slivovička v Praze (a vlastně i meruňka). A občas možno v poledne narazit i na něco méně obvyklého - třebas na zabíjačkový guláš na černém pivu. Tajný recept pí. kuchařinky.
Svijany (BPH II.): Ostrov Kypr málem zkrachoval. Už tam měli tolik bank, že nebyly už peníze na nic. Virtuální kasinové operace měly nahradit reálnou ekonomiku. Ovšem nechoval se Kypr přímo vzorově dle neoliberálních receptů? Kypr pilně a vzorně plnil návodné bludy o tom, že vysoké daně pouze podvazují podnikatelskou aktivitu a státy se zadlužují především díky příliš štědré sociální politice. Kypr byl daňovým rájem, ovšem obyčejní Kypřané si povětšinou v přílišném ráji nežili. Sociální stát a sociální výdaje byly značně přiškrcené. Ovšem poučení z (nejen) kyperského vývoje je takové, že (nejen) česká tzv. pravice tvrdošíjně trvá a tvrdě pokračuje v kyperské cestě. Kam? Proč o tom píše pivní blog? Na Kypru snad má sídlit i Pivovar Svijany. Co bude? Věřme a doufejme, že nic. Krásova 13°, U (bejvalejch) vyndanejch neotřesitelně zůstává naším štampodnikem a ničím nenahraditelnou neopakovatelnou klubovou základnou. Naštěstí. I po malování. Povedeném a úspěšném. Ani některé stěny mírně do růžova nevadí (buzická Modrá ústřice z toho není). Salónek se šicími stroji opanovala obludná bedna s elektro-šipkami. Nakonec, proč ne. Bertíkova podschodová štammístnůstka následně náležitě vylepšena olištovaným černým kobercem na stěnách. Útulné, ale ztmavlo to tady. Díky! Chystá, přesněji šije, se dokonce svijanský závěs na zakrytí sudů. Na zdech se mají brzy zaskvět rockové plakáty. A věhlasný malíř Máňa přislíbil přikreslit obří svijanská loga. Překvapivě se objevily nové svijanské ubrusy. Temně červené. Sice praktické, nicméně notně připomínající a evokující atmosféru barvu Géčka (a Krušovic a Lobkowicze a Nymburka). Přitom svijanský erb disponuje též barvou černou, okrovou a šedou. A navíc červená je tam fakt červená a nikoli depresivní temně červenohnědá. Která idiotská hlava tohleto vymýšlí? Není to náhodou jedna a ta samá PR firma, pro kterou existuje pouze jediná barva? A ještě k tomu tak hnusná a tak protivná ... Pivní menu zahrnuje svijanského Máze + Qéčko + opětovně po čase zase Kněžnu a místně stále úspěšnější lehkou vratislavickou desítku Konrada. Na place krouží (a občas bujně řádí) Jirka, vrtí se koketní Grétka a výjimečně vypomáhal Michal. Už nevypomáhá. A ze stejné komuny občas úspěšně vypomáhá pí. Sylva. Velký Vezíre - posezení s Tebou jsou fajnová, intelektuálně břitká (kam se hrabou kecy pseudointošů ve Slávii), leč náročnější. Už nám není xx let ... U sadu (http://www.usadu.cz) na čepu několik týdnů zůstává, coby pivko týdne, Primátor English Pale. Nic oslnivého. Střídán je nepasterizovaným Géčkem - v rámci celorepublikové reklamní megaakce. Prý „živé pivo“ ... Jasně, že neochutnáváme ani náhodou. Zdraví mají Jezevci jen jedno. Ti kdož zariskovali a okusili konstatují, že o „živé“ pivko samozřejmě nejde. Mrtvá chemická břečka, a pražádný rozdíl oproti jiným Géčkům nespatřují. Velká pravda. Prodloužený víkend kolem půle března řízkový. Řízek pokaždé jinak. Vídeňský telecí, krůtí, dančí, kapří, Elephand paw z krkovice potřené česnekem a z jehněčí kýty v cibulovém těstíčku. K-Brewery (konkrétně snad Ježek) připravil speciál na sv. Pepu. Pepova 11. Neurazil, leč rozhodně ani nenadchl. Žižkovský kulaťák, tudíž škroupák, opět oživen a tradičně osazen sadovskou tradiční zahrádkou. Zbudována 25. 3. Zahrádkou by mělo začínat jaro. To klimatické, nikoli jen astronomické. Letos si ovšem dává načas Kdo za to může? Neobyčejně škaredý a chladný březen šlo přečkat pouze s ranní zdejší sestavičkou Únětické pivo + anglická snídaně. Na Velikonoce kuchyně velikonoční a jehněčí. Špenátový krém i polévka, sekaná z uzeného a vepřového, jarní kuřátko s jarní kopřivovou nádivkou, jehněčí kýta na česneku, králík upečený na rozmarýnu s bílým chřestem a bramborovo-hráškovým pyré. A husté a hutné (a chutné) jehněčí na zelenině a červeném víně (tudíž vše mírně do nasládlo-nakysla) naservírované v efektním (ovšem nepříliš praktickém - vždy je ale něco za něco) kotlíku, v doprovodu grilované bagetky. A samozřejmě únětické dvanáctky (Ovšem tu první a třetí nová síla na place přináší hbitě a mile, leč ve sklenici Primátora. Tvarově stejný rajcovní bucláček. Nicméně únětické náleží výhradně do skla s logem únětickým! Slečinka to jistě brzy pochopí, doufejme). Na Zelený čtvrtek teče zelené pivko. Jihlavský Krasličák. Přesněji jeho zelený 14 % základ. Na červenou část už si sadovští netroufli (kdo by to tady taky pil). Nejprve se má z jedné pípy natočit hustší zelené speciální, a to se řízne červeným 10 % výčepním z pípy druhé. Zelené je hnedka pryč - prý je fajn, mírně nasládlé a jemně hořké. Ovšem ani moc neželíme, že už na BPH nezbylo. To tmavá Velikonoční třináctka z Kácova by bodla více. Nebo Antošův Sv. Gothard velikonoční ležák (alc 5,6 %) barvy lučního medu. Pro pořádek dodejme, že zelené (alc 5,8 %) na Velikonoce už sedmým rokem vaří Starobrno.  
Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Březnové (dvacátého šestého) klubové setkání „blízkého druhu“ v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) věnováno prezentaci Pivovaru Konrad Vratislavice. Nově (znovu)založeného LP 2000. Přijela nejpočetnější delegace hostů a dovezla vůbec největší počet vzorků v historii klubových seancí - vlastně kompletní sortiment (10 lahváčů + jeden z čepu). Vratislavičtí se činí a jsou sympatičtí. A vlastně i jejich pivka jsou taktéž vesměs sympatická. Ovšem, pěkně popořádku. Před startem akce osvěžil obligátní losos v aspiku-lambicu, dnes v kombinaci s čepovaným Benedictem 17° Abbey. Karlínští připravují nové položky v menu, a to kategorii „Co jinde těžko dostanete“. Chválíme. Co to bude? Našlapaný klubový večer zahajuje p. Aleš Dočkal nezbytnými připomenutími. V Pivoklubu pokračují nedělní odpolední degustace pod vedením pivního sommeliéra p. Karla Nečady. 24. 3. přicházejí na řadu svrchně kvašená pšeničná piva, česká i německá. Výsledky anonymní degustace jsou (ne)mírně překvapivé. Favorizovaní reprezentanti německých weizenů berou až třetí flek. Zlato: Primátor, stříbro: Velen, bronz: Erdinger a Paulaner. Propukl nový ročník akce „100 jarních piv". Body se letos započítávají zase jednou bez omezení typu či barvy piva, leč platí pouze body za česká piva zkonzumovaná v pohostinských zařízeních mimo obvod Velké Prahy. Jistě, že každé pivko musí být jiné a všechny nutno doložit a nejlépe též náležitě zadokumentovat. S chvályhodným úmyslem nakonec vytvořit seznam sdílených tipů na zajímavé mimopražské hospody a hospůdky. Vratislavický pivovar se už před lety v Karlíně představil, nyní byl pozván u příležitosti ocenění, které získal ve své kategorii při udělování výročních cen PBA. Oceněn byl Konrad 12° v kategorii světlý ležák označovaný jako dvanáctka (viz Pivo, Bier & Ale, 2012/12, z ledna 2013). Sbírají další ocenění z degustačních soutěží. V Táboře, v únoru 2013 Konrad vyhrává Pivní cenu v kategorii pivovarů do 100 000 hl (Ve velkých pivovarech zvítězil Budvar). A oceněn je též Zlatou (čtrnáctka ve světlých speciálech) a Stříbrnou (Kapucín mezi tmavými) Pivní pečetí 2013. Pivovar reprezentovali dva šéfové marketingu, sládek p. Petr Hostač a majitel p. Ing. Martinec. Besedu otevírá napínavé vysvětlování, zda opravdu pivovar patřil a jmenuje se po Henleinovi. Což se občas traduje. Nabídnuta jsou jiná tři vysvětlení názvu. Za prvé, Přemyslovec Konrad převzal (nakrátko) žezlo v českém království po bratru Vratislavovi (s dodatkem, že původní název Vratislav má stále zaregistrovaný Staropramen, a to hlavně pro vývoz do Anglie). Za druhé, v pivovaru na konci 19. století sládkoval Josef Konrad, který první uvařil více než 100 tis. hl. A za třetí, Konrad = zkratka (kontinuální radost). Nynější majitel p. Ing. Martinec (pod hlavičkou akciovky Hols) koupil za hotové obrovský areál ve Vratislavicích nad Nisou od Staropramenu, přesněji britského koncernu Bass. Pivovar byl začátkem 90. let privatizován, vzniká a.s. Pivovary Vratislavice nad Nisou, která se později stává součástí Pražských pivovarů ovládaných Bassem. Pražské pivovary, tedy Bass uzavírá pivovar v pražských Holešovicích, prodává pivovar ve Svijanech a květnu 1998 nestydatě ukončuje provoz ve Vratislavicích. Při ročním výstavu 400 tis. hl! A vyhazuje 300 zaměstnanců! A ještě si vymínil, že potenciální kupec tady nesmí 10 let vařit pivo! Tři roky byl pivovar zavřený. Peníze Hradečák Ing. Martinec získal prodejem monopolu na příhraniční parkoviště státu. A původně vůbec netušil, že produkci piva ve vybrakovaném zařízení obnoví. A pivu ani nerozuměl. Nicméně za pomoci kamarádů, a samozřejmě nezbytných prostředků, pivovar zprovoznili. A po osmi letech vyhrávají soudní tahanice se Staroušem. Dnešní výstav činí 70 000 hl. Mohou si dovolit soustředit se na speciály. Už také nedodávají do německých řetězců, čímž ovšem ztratily cca 70 - 80 tis. hl. Např. v roce 2006 byl uváděn výstav 98 tis. hl. Ovšem pan majitel je charismatický střihoun, který na vyděračské podmínky vykořisťovatelských řetězců nepřistoupil a odkázal je kamsi. Správně, tleskáme. Vše se vaří klasickou technologií (otevřené spilky a ležácké tanky - žádné CKT), zaměřují se na kvalitu a vyzdvihují výbornou čistou vodu z Jizerských hor. Usilují navázat na tradici původní předválečné, a vyhlášené, značky St. Paulus. Jeden z marketingových šéfů poreferoval o využití internetu a Facebooku, včetně oficiálních profilů a www stránek (www.pivo-konrad.cz). Konrad je „velký malý“ pivovar, který provádí mnoho akcí a prezentuje se i v zahraničí. Třebas dělají dvanáctku Zlatá marina (alc 5 %) pro německé lodě vyplouvající z Hamburku a Brém. S obnažujícími se babami v šesti provedeních. Tedy na etiketách jsou dámy v plavkách, leč oškrábáním lze tyto svléknout. Pilně oškrabují nejenom námořníci, a tak se láhev kolující na ukázku vrací nazpět s dámou pikantně odhalenou a pečlivě seškrábanou. Pivovar pořádá sešlosti trucků, setkání starých liazáků a liazek, dožínky, bály, pivobraní, slavnosti piva (letos 29. 6.), fotbalové Konrad Cupy, sponzoruje francouzské druholigové ragbyové mužstvo z Rochelais (kde se prodává nejvíce jejich piva ve Francii) etc. etc. Ve Vratislavicích nad Nisou se narodil Dr. Ferdinand Porsche a přímo v pivovaru se nachází historické muzeum aut. 10. 10. 2010 bylo otevřeno další, větší, automuzeum na městském rynku. Za sponzoringu firmy VW. V areálu se připravuje pivovarnické muzeum mapující historii vaření piva ve Vratislavicích. Počátek vratislavického pivovaru je vztahován k roku 1874, kdy byl tento slavnostně otevřen. Zbudován na zelené louce v letech 1872-74 coby náhrada za dosluhující pivovar v Liberci. Poté zažíval roky slávy, problémů, ale i ukončení výroby. Dnes je nazpět a má se čile k světu. Trpělivě a pomalu Konrad proniká také do Jizerek, které jsou ovšem pořád povětšinou rdoušeny smrtelným objetím Géčka. O historii a akcích Konrad informuje na stránkách čtvrtletníku „Vratislavický ležák“. Nutno konstatovat, že informačně bohatším, pestřejším a profesionálnějším ve srovnání např. s obdobnou tiskovinou Svijan. Postupně jsou nošeny lahváče Konrada. Sortiment mají opravdu bohatý (a tak o weizenech nebo IPě zatím neuvažují) a na stolech po chvíli panuje mírný chaos. Ovšem v mezích zákona i přijatelnosti. Vhodným doplňkem je degustační sousto - smaženky se sýrem. Postupujme vzestupně. Nealko pivo je pojmenováno Pilot (alc 0,5 %). Patrná je chuť mladinky i hořkost chmele. Ovšem je to nealko, což patrné na šmaku samozřejmě je. Alc 2,7 % disponuje Chytrón. Jde o ochucené pivo, tedy přesněji dle současné legislativy o míchaný nápoj na pivním základě. S citrónovou příchutí. Má jako jediný u nás právo honosit se titulem Pivo ČR 2012 v kategorii ochucených piv. Cílem bylo, aby nápoj nechutnal jako limo, ale zachovával pivní chutě. Chytrón sice velmi intenzívně voní jako prostředek na mytí nádobí, ale překvapivě chutná dobře. Cukru tam moc není a nejen v horku může osvěžit („vyladěné osvěžení“). Vcelku povedené (Na rozdíl od srágorovitých radlerů velkých firem - už i Budvar přichází s ovocným pivem. PardálOVO s příchutí bezového květu. Představa Pardála a limonády je strašlivá. Brr.). Světlé výčepní pivo, lehčí nežli desítka je Reichenberger (alc 3,8 %). Drží se na trhu, především v Německu. Prý dobře hasí žízeň, čemuž věřit lze. Klasickou desítkou je Konrad světlé výčepní (alc 4,0 %). Známe z čepu od Vyndanejch. Ujde, leč na nás trochu příliš řídké, nasládlé a především moc málo plnotučné. Nicméně v desítkách na chvost peletonu jistojistě nepatří. Eso Märzen (polotmavý, resp. řezaný ležák je dle etikety síly alc 4,6 %, dle jiných zdrojů či jindy alc 4,7 %) a špatný není. Na řadě je tmavý 11° ležák Konrad Black Lager (alc 4,4 %). Snad nejvíce zaujme světlý 11° ležák Konrad Premium Lager (alc 4,8 %). V kraji pod komínem jde nejvíce na odbyt právě jedenáctka. V nabídce mají též retrovarianty (coby Vratislavický ležák a Kapucín). Etiketami navazují na dobu, kdy na Liberecku vratislavické pivo kralovalo. Světlý ležák 12° má alc 5,2 % (někde uváděno 5,4 %). 14° světlé pak alc 6,0 %. Sladké. Jde o speciální světlý ležák dříve (i dnes?) nesoucí název Konrad Jocker. Alc 7,0 % se pyšní šestnáctka Svatopavelské. Což je tradiční název vratislavického piva vyráběného před válkami v české i německé variantě. Bylo vařeno již v roce 1908 a o sto let později je v muzeu objevena původní receptura. Posledním vzorkem je čepovaný Červený Král (alc 5,0 %). Původně záležitost sezónní, dneska už trvalá, hlavně kvůli exportu (točí se ve Španělsku nebo v monackém přístavu). V podstatě je to obarvená dvanáctka. Bez éček, pouze rostlinný macerát (brusinky aj.). Vypadá a chutná jako malinovka. Reklama ovšem hovoří o svátečním červeném speciálním ležáku s osvěžující sametovou zakulacenou chutí. Se sloganem „We change experience into enjoyment“. Pan Dočkal pohotově doporučuje zkusit stylový semafor z aktuálního čepu: Červeného Krále + zelené kopřivové z Pivodomu + třebas Benedict Abbey.
Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Před Velikonočním víkendem zahájil letošní sezónu hruboskalský Hotel Štekl. Zatím mají otevřeno o pátcích a víkendech. Jízdní patrola BPH doráží hned 30. 3. Ihned registrujeme příjemnou změnu. Velice příjemnou. Namísto podprůměrného Budvaru teče nadprůměrný nedaleký regionální Rohozec. Světlý Skalák Premium 12° a Skalák Speciál 13° tmavý. Světlý i tmavý jsou chutnější než jejich větší bratr Svijany. A mají hezké sklo. Kuchař stejný jako loni a též nepříliš rozsáhlou (leč bohatou) nabídku obměňují vlastně denně. Zdravíme se s tradiční a sympatickou obsluhou, které tady krouží už léta. Krmě parádní. Výjimečná. Hovězí hunger steak s jarním salátem, kozím sýrem a pečenými rajčaty, s pečenými brambory a dipem rozhodně nezklamal. Naopak. Créme brulée tentokráte překvapivě chybí, ovšem i v oblasti sladkých nebo slaných teček je z čeho volit. Nad zvěřinovou paštikou či karpáčem vítězí dukátové buchtičky s čerstvými jahodami, vanilkovou omáčkou a domácí jablkovo-skořicovou zmrzlinou. Nelitujeme. Skvělé. Nadšení. Spolustolovník samozřejmě nemůže příjemné posezení zakončit jinak nežli krupičandou. Vracíme se na Velikonoční pondělí. Steak z kotlety mladého selátka se zelenými fazolovými lusky s česnekem a slaninou + pečené brambory ve slupce s česnekovým dipem je zážitkem i estetickým. Tyto kotletky s kostmi konkurují i hunger steaku. Coby moučník volíme variaci domácích sýrů z farmy Tomáše Pelikána ze Splzova a nepostradatelnou krupicovou kaši.
Strahováček (BPH XV.): Dříve striktně pravidelné, nyní trestuhodně už jen občasné, seance v a v okolí Prahy 6 letos konány na Strahově. Dejvice s Budvarkou nebrat! Klášterní pivovar Strahov (http://www.klasterni-pivovar.cz) 13. 3. vpodvečer v levé části nepřekvapivě zcela rezervovaný. V restu napravo překvapivě skoro úplně prázdno. Tedy až na hodně vypečenou pseudoliberální rodinku, česko-cizineckou, s malým fakánkem. Nechají ho dělat cokoli a přitom nelidsky řvát. Kam se hrabe strýc Pepin z Postřižin. Jděte už s liberalismem kamsi. Kam jste to s přehnanou liberalizací dotáhli nejen namátkou ve školství .... Ovšem pivka Sv. Norbert furt parádní. Repertoár tradiční: jantar, tmavý a IPA. Posledně jmenované polotmavé se stává naší srdeční záležitostí. Chutná skvěle. Výhrady nelze vznášet ani ke krmi. Pstroužek, husička či vepřová nebo svíce snesou i vyšší měřítka. Ovšem každý den sem chodit nelze. Pivka nejsou úplně levná. Naopak. Pár pitných ejlíků a rybka za dvě kila = nejméně šest sedm set. Přijdeme ale zase a kolektivně se už nemůžeme dočkat světlého Norberta velikonočního.  
Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy odstartovaly už i na dejvickém Kulaťáku-Vítězňáku. V sobotu 9. března. Dle pořadatelů to byl pěkný nářez. Rekordní účast okolo 7 000 čtvernožců. Přehnaně moc. Rytmus dejvických FT je tradiční - konají se každou sobotu, od 8 do 14 hod. 16. 3. (Slavné datum ? - hádanka pro p.t. čtenářstvo. Nápověda: tento den se nenarodil pouze doktor Mengele) vykonána jejich krátká inspekce. U příležitosti rituální návštěvy jarní Military burzy v jedné z mens ČVUT. Vše jako vždy. Čili na burzičku opět zase v listopadu. Zpátky na FT. Rozměry, a vlastně též kvalita, v Dejvicích o několik levelů vyšší nežli na FT Jiřák. Ovšem čepované pivko v Dejvicích zase není. Chyba! Takže přesun na Žižkov. Milé překvapení! U jednoho ze stánků se točí Únětická desítka! A vedle nalévají výtečnou a ostrou maďarskou rybí polévku. Luxusní halászlé. Možno zakoupit též hezky vypadajícího pstroužka vyuzeného v malé parní udírničce. Rybky protentokrát jednoznačně vítězí nad návykovou tismickou teplou sekanou z přívěsu. Vydržet! Nedaleké vyhlášené vietnamské bistro přitužilo ceny. Profláklé Phở bỏ už za baťovských CZK 99. Na nás černé hypertoniky moc slané. A vlastně nám ani moc nešmakuje. Občas ovšem lze na rychlého stojáka rychle vdechnout hovězí se zelenými fazolkami a rýží. Teď už za CZK 119.          
Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): V březnu a dubnu Únětice a Roztoky hrubě zanedbáváme. Především kvůli škaredému počasí. Ovšem nezanedbáváme únětické, přece teče i U sadu na žižkaperku. V šenku Únětického pivovaru (www.unetickypivovar.cz), kromě standardního standardu, pokračovaly a vesele pokračují víkendové laskominy. V měsíci březnu na téma zvěřiny, v dubnu pak únětičtí šlapou cestou od lesa a zvěřiny do udírny.
Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Úvodem to hlavní a nejdůležitější. PBA, tj. Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz), danke bohu, stále existuje a vychází. Což je dobře. Držte se! Ročník III. zahajuje č. 1. Číslo ovšem deklarováno coby únorové. Což je při frekvenci měsíčníku mírně specifické. Předplatné funguje a výtisk nalézáme v kaslíku první březnový den (Možná tam ale byl vsunut již posledního února). Už v editorialu šéfredaktor a vydavatel p. Pavel Borowiec avizuje podstatné změny. Novou rubriku „Vaříme pivo“, další aktivity PBA na internetu a v neposlední řadě to, že měsíčník bude přinášet více kratších materiálů. Nový koncept ovšem vede k jistému zbulvárnění a dalšímu znatelnému odklonu od „vědečtější“ tiskoviny. Snad šéfstvo ví, co činí. Z obsahu vybíráme: představení Altbieru z Vyškova, cideru Somersby Apple importovaného Budvarem, holandského pivovaru Brand, degustaci českých premiových ležáků (vítězem je Poutník), povídání o prastarých anglických hospodách nebo přátelích Pivovaru Ferdinand, nominace výročních cen České a moravské pivovarnické akademie, podrobné výsledky International Brewing Awards 2013, ocenění etiket Samsona či pozvánku do žižkovské hospody U slovanské lípy (která otevírala 1. 3. LP 1871). Z oblasti gastronomie si možno přečíst o pražském Chinatownu, tedy pověstné tržnici Sapa. Vietnamský grilovaný bůček k zahození být nemusí, ale těch všelijakých módních Pho bo je už všude nějak příliš. Pivními prasárnami, pro pravověrného tuzemského pivaře, zavání materiál o pivních koktejlech aneb veselé pivní mixování. Klidně by mohl být opublikován třebas v přílohách Práva nebo v pondělní příloze Junge Front Heute věnované samičkám. Trošku zklamáním (pro Pražáka) je doporučení jedenácti pivních cest po Praze. Zvláště Žižkov je trošku odfláknutý. No. 2 (březnové) do Velikonoc nedorazilo, takže o něm až příště.
Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Vrchní únětický sládek, p. Vladimír Černohorský, dohlíží též na kvalitu pivka z Chotovin na táborsku. Chotovinské má únětické silně připomínat. Už se těšíme na jihočeskou Tour de Putyk 13. O vaření pivka v Chotovinách ovšem máme informace z první ruky už od loňska. První várka byla rozdána chotovinským nálevnám (mimochodem hrozným, s nestvůrnými tzv. pivy). A celé to má na svědomí, kdo jiný, nežli další zbohatlík (určitě z práce) z Východu, který skoupil vlastně celé chotovinské panství a přilehlé okolí. Na tradici vaření holešovického piva navazuje restaurace Pivovar Marina v holešovickém přístavu. Mají vařit speciály a kuchtit středomořskou i českou krmi. Snad to není podnik páně Dalíka. Právě on někde poblíž má mít jakýsi snobský mariňácký klub či spíše parodii na něj.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář