Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 1. srpna LP 2009)

Černá Hora (BPH I.): Roztocká Zvířátka - s téměř 100 % sortimentem ČH (včetně zde dost překvapivě oblíbené borůvkové 11o na čepu) - příjemná. Obvykle však při lepším počasí dosti zalidněná a přebicyklovaná. Letos s málem domácích zvířátek. Papouši jen vevnitř. Otevřeno mimo úterý od 16, so + ne od 12. Specialitky na grilu denně (ostatně nic moc jiného vlastně ani nemají), o víkendech taktéž výtečná šunka. Leč o prázdninách nikoli úplně pravidelně. A zapůjčí, i ne všude obvyklé, Tabasco Habanero Sauce. Okurky zde chutné a feferony pikantní. Nicméně poctivého totalitního turka nedostanete. Prý nemají kam dávat lógr. Vrr. Žižkovské Království (www.kralovstvi.com) během prázdninové ospalosti svůj standardní standard s přehledem drží. Pořád zavřené soboty. Pokud narazíte v denním meníčku na pstruha, segedínek, koprovku či královskou kachnu - rozhodně neváhejte. A o jejich stálém smaženém valašském bůčku dobře vědí až v předalekém Rusko, a jezdí sem na něj. Nejen na něj. Haf.

Svijany (BPH II.): U bejvalejch vyndanejch (stále strmější Krásova 13) již nepřekvapivé letní rituální tanečky okolo personálu. Úvalský desperát Richard si nezodpovědně zmizí na neschopenku, a pí. Lenka opravdu pořád sloužit nemůže. Takže nejenom červencové víkendy brigádnická svépomoc. Někdy to ušlo, jindy to bylo o notný chlup horší. Nejmenovaný pátek se dokonce plavalo. Vrr. Snad se ale zablýsklo na lepší časy, aspoň do konce prázdnin. Tudíž velkoryse přehlédněme zde tak nechutné tácky s Březňákem (p. pronajímatel ve svém dalším - mimopražském - podniku zřejmě cosi uškudlil). Leč deficit malých origsklenic ze Svijan je naprosto neodpustitelný. Malou Kněžnu ve skle „ze z Plzně“ fakt nemusíme, ani nemůžeme. Odporné. Vrr. Ještě, že svijanský Kníže tradičně nezklame. A nezklamal. Pro připomenutí: jde o „nepasterovaný ležák s 5,6 % obj. a skvěle kombinovanou chutí. Slabě květinové aroma je předzvěstí hladké a slabě parfémové chuti na počátku, chmelové a bylinné uprostřed a nepatrně zemité v doznívání“ (tolik B. Verhoef ve Velké encyklopedii piva, Rebo 2003, s. 297). U sadu (http://www.usadu.cz) na čepu už od počátku léta bez Mastera 13. Věru, žádná škoda. Přes léto ale v origpetkách polotmavý Grizzly osmnáctka i tmavá třináctka z Berouna. To je jiná káva, skoro flekovská. Haf. V petce občas i Opat Kvasničák Třešňový. Červencové víkendy tématické. První víkend kachny, druhý zvěřiny, třetí ryby, poslední se sýrovými variacemi. A připlavala třebas i štička na bylinkách nebo netradiční kapřík pečený na kyselém zelí. Už se tady pomalu učí přijatelně dělat i rybky. A v (ne) tradiční kombinaci s mazlivým Berounským Medvědem 11o či standardním Svijanským Mázem a osvěžujícím náchodským Weitzenem ucházející. Haf.

Chýně (BPH III.): Pro pořádek: 17. 7. v poledne Pivovarská krčma v Chýni nepřekvapivě útulná a bezvadná. Opět. Osvěžující přepychová světlá 10o, Kolařská světlá 11o a polotmavá 12o. Na tabuli guláš kančí, řízeček královský (plněný), mlýnská kola i notně vydatné zapečené těstoviny s uzeným coby páteční denní menu. Protentokrát vítězí stálá smažená krkovička s domácím salátem. A nedat si úžasné domácí uzené by bylo přímo kacířským rouháním. Asi určitě by stála za hřích večerní páteční posezení s harmonikou a grilováním u krbu. Haf.

Budvar (BPH VI.): Dejvická Orig Budvarka (http://www.budvarkadejvice.cz) 29. 6., 6. i 7. 7., 11. 7., 16. 7. úplně O.K. Leč 14. 7. kroužkovaný ležák sice průměr, nicméně krmě jemně pod zdejší (vysokou) laťkou. Budvar krkovička poprvé bez české kyselé okurčičky. Neslýchané! A ze čtyř stroužků česneku k tataráku je pouze jediný opravdu ostrý. A jeden z pikolíků rozhodně nemá svůj den. Nešikovně polévá hosty pivkem (nás nikoli), je buransky již přes míru neomalený a okázale pomalý. Úplná hrůza to sice nebyla (ostatně v nelidském dusnu a prádelním vlhku tehdy den neměl nikdo dvou- ani čtyřnohý), leč jsme zde uvyklí na větší noblesu a profesionalitu. Vrr. 22. 7. dojem zcela napraven. Kroužek syčí a kroužkuje excelentně, tradiční báječná okurčička na svém místě, číšníci přímo prvorepublikoví. Haf. Plyn koncem června zrekonstruován, takže opět možnost posezení venku. Nicméně letos již bez pódia, s pár stolečky na chodníku. A stříšku nezatahují. A pokud se těšíte, že okusíte „jednoho z nás“ - tedy děsivě děsivého Pardála, musíme Vás zklamat. Rádi. Gambrinusoidní eurohrůza do originál Budvarky nesmí ani páchnout. Ani žhavá letní novinka Pardál 11 Echt (o kvalitě jasně vypovídá i dementní reklamní spot v TV) coby konkurence před časem uvedeného Gambrinusu 11 Excelent. Což je asi G, oproti standardní 10, jenom o trochu méně vodou nařezaný. Zvěrstvo. Příznačné je, že jsme v pražských, jihočeských, ani žádných jiných pivařských kruzích nepotkali opravdu, ale opravdu nikoho, koho by Pardál nějak oslovil. A „zachutnal“. U skutečných pivařů je to úplně samozřejmé, nicméně vyšetřovali jsme také pravidelné návykové konzumenty G. Ani oni Pardála moc nežerou. Takže běžte do ... Vrr.

Pivní literatura (BPH XIV.): Okolo 10. 6. proběhla několikadenní ochutnávka pšeničných piv v malostranském hotelu Mandarin. (Akce ovšem bez nás, pšenice nás až tak nebere, Malá Strana dnes ještě o poznání méně). Ke vstupence bylo slibováno taktéž nulté číslo časopisu BierLife. Pátrali jsme všemožně, leč nikde (ani na www) o něm zatím nikdo nic neví. Všude vyjíždí odkazy na Barlife (http://www.barlife.cz), kterým občas zalistujeme v knihovničce U sadu. O pivku zde pouze zmínky, ale nejen testy podniků jsou občas zajímavé. Má se jednat o exkluzivní specializovaný dvouměsíčník zaměřený především na gastronomii a mixologii. S určením v prvé řadě profesionálům - majitelům, manažerům a barmanům gastronomických podniků vyšší a nejvyšší kategorie v ČR a na Slovensku. A podle dobře placeného výzkumu má jít o nejčtenější  odborný titul mezi profesionály v gastronomii u nás. Dobře jim tak. Haf.  

Chodovar a Žižkov (BPH XX.): Víte, kde uvidíte Jana Žižku z Trocnova sedět za komínem? Projděte ulicí Čajkovského a hledejte správný úhel. Tedy pohled. Poblíž č. 8 spatříte velkého vojevůdce i s bojovou kobylou stát na střeše. Kousek za křižovatkou s Kubeličkou, před č. 22, vyjukne jednooký lapka za komínem a před č. 25 už trůní přímo na střeše. A až se z toho vzpamatujete, dejte si jedno černohorské se slivovičkou v blizoučkém malém Království. Haf.

Náchod a sýry na Žižkově (BPH XXIII.): Le Caveau (http://www.francouzskavina.cz) je malá rodinná firma zaměřená na dovoz kvalitních, ale cenově dostupných, francouzských vín. Převážná část sortimentu pochází od rodinné vinařské firmy Lamblin & Fils. K vínu ovšem patří sýr a ten pravý francouzský dováží taktéž. Od čerstvých kozích, ovčích i kravských farmářských sýrů k vyzrálým tvrdým sýrům. Objednat lze i delikatesy z burgundské kachní farmy: foie gras, moussinete a terriny, nebo lanýže, oleje, hořčice či vinné octy. Vinotéku provozují hned naproti stadiónu Viktorky, Husinecká 3. Což třeba Camembert Calvados?  

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Pozor - testováno na lidech! Očitá a prožitá svědectví z koštů Mad Dog 357 Collector´s Edition. Inzerováno je certifikovaných, a prý bolestivých, 600 000 SHU. Firma Ashley Food Company udává složení: ocet, čerstvá habanera, třtinový cukr, česnek, cibule, kayenské papričky, extrakt kapsaicinu, koření, xanthanová guma. Lahvička s obsahem 148 ml je fakt stylová, včetně granátové pojistky s přívěskem - nábojnicí. Odjišťujeme. Indikujeme mírnou vůni pálivého leča, celkem vkusnou a nijak brutálně varující. Tmavší, hustší tekutinu, zvící zdivočelého magi,  zkoušíme alibisticky na špičku párátka. Nástup pomalejší, kupodivu se žádné raketové inferno nekoná. Takže šup na talířek, omočit prstík a blíz! Už začíná působit. Leč spíše pepřově. Intenzívně. Osvěžující. Pálí, ještě však snesitelně (Potřeme-li topinku drsně po obou stranách čerstvým česnekem, samozřejmě českým, ústa pálívají skoro více). Slzy opravdu jen symbolické, pocení nikde, kozáčka netančíme, kozelce nemetáme. A ani slanost není ještě až tak nepříjemná. Nejlepší je dlouhé pozvolné doznívání, kdy konečně zaznamenáváme snad i nějaké papričky. Dochucovací extrakt možno používat relativně běžně, samozřejmě vždy v rozumných dávkách. Asi o malinko pálivější (a drsnější pro zažívání) než Lethal Ingestion Jolokia Hot Sauce bude. Nicméně tato sauce přírodní neextraktová nám sedí daleko lépe. Není slaná a přitom daleko více papričkovatější a celkově jedovatější. Nyní líčíme na Indii, na Naga Bih Jolokia. Nádavkem pár informací o paprice: Podle obsahu kapsaicinu lze vytvořit jednoduchou stupnici. Např.: papriky obsahující ve 100 gramech čerstvé hmoty 700 až 1 200 mg kapsaicinu jsou velmi silně pálivé, 300 až 699 mg silně pálivé, 50 až 299 mg  pálivé, pod 50 mg  nepálivé a pod 10 mg sladké. Přitom u nás běžná paprika jsou rozemleté sušené plody druhu Capsicum annuum. Jde o jednoletou rostlinu, mající původ zřejmě v Jižní Americe, odkud přišla do celého světa. Do Evropy jednak jako „turecký pepř“ z Východu a taktéž coby indický či „indiánský pepř“ s Kolumbem z Ameriky. V Evropě se paprika začala šířit v 16. a 17. století. Dříve se ani nepovažovala moc za koření, spíše za zvláštnost a za zajímavou okrasu. Jako nejkvalitnější bývá označována španělská a maďarská. O druzích paprik nebo o štiplavém piperinu v pepři zase někdy příště. Pokud pálivé neradi, vezměte za vděk stylovým, leč pracnějším (pro nás - amatérské nešiky), receptem z Pivní kuchařky. Na stylové pivní papriky. Tak ½ kg dobrých, očištěných, čerstvých hub nakrájíme na slabé plátky. Na rozpáleném sádle osmahneme dočervena nakrájenou velkou cibuli, přidáme houby a pod pokličkou chvilku podusíme. Přidáme mleté maso či umleté zbytky libovolné pečínky a zase krátce podusíme. Necháme vychladnout. Předem si namočíme tři rohlíky ve světlém pivu. Tyto nyní přidáme k základu, osolíme, okořeníme drceným kmínem a nasekaným libečkem. Přidáme vejce, promícháme a podle potřeby zahustíme strouhankou. Necháme chvíli uležet. Papriky zbavíme jádřinců, leč nevytváříme příliš velký otvor. A následně samotné papriky necháme přejít varem v potřebném množství světlého pivka. Dáme je okapat a naplníme těstem. Na pekáči rozpustíme nakrájenou slaninu a tučné od šunky, přidáme nastrouhanou větší mrkev, petržel a celer a na plátky nakrájený česnek. Vše orestujeme. Podlijeme pivkem, na pekáč narovnáme papriky, přikryjeme pokličkou a pomalu dusíme asi půl hodinky. Podléváme pivem. Servírujeme s vařenými brambory a necezeným sósem. A ještě poslední pro houbaře a milce starých postupů: Nejenom podzimní pozvánka na černý hubovec. Hrst sušených hub přes noc namočíme, scedíme a nadrobno nakrájíme. Podusíme doměkka na troše másla. Při dušení notně podléváme černým pivem. Syrové oloupané brambory (1 kg) nakrájíme na silné plátky a s kmínem uvaříme v mírně osolené vodě. Uvařené scedíme, přihodíme podušené houby, opepříme. Dochutíme majoránkou či dobromyslem, zázvorem a se solí utřeným česnekem. Vše dobře promísíme a zalijeme černým pivkem, aby vznikla hustá hmota. Pekáč vymažeme máslem a urovnáme do něj směs. Zvolna pečeme v troubě dozlatova. Podáváme se salátem z červeného zelí. A s kvalitním pivkem. Jak jinak. Haf.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář