Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrzavé novosti 9

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 9., z 31. 10. LP 2012)

Pivní moudrost a recept: Dnes moudrost, zdaleka nejen pivní, leč navýsost aktuální. Přímo báseň, a to báseň přímo nadčasová. Eduard Bass: Drahota, z roku 1913. „SLÁDCI KLEJÍ - ZATROLENĚ, CHMEL UŽ ZASE STOUPL V CENĚ. CHCEME-LI JEN SKROMNĚ ŽÍT - PIVO MUSÍ PODRAŽIT. MOUKA DRAŽŠÍ VIZTE CENY, KŘIČÍ PEKAŘ USTRAŠENÝ. CHCEME-LI JEN TROCHU ŽÍT - HOUSKY NUTNO PODRAŽIT. ALE NÁM SE NEJHŮŘ DAŘÍ, NAŘÍKAJÍ UZENÁŘI. CHCEME-LI JEN SKROMNĚ ŽÍT - BUŘTY NUTNO PODRAŽIT. PAN DOMÁCÍ HNED SE STRAŠÍ, MASO, PIVO, CHLÉB JE DRAŽŠÍ. CHCEME-LI JEN SKROMNĚ ŽÍT - ČINŽI NUTNO PŘIRAZIT. KDOPAK BY SE TOHO NELEK, STÁT TÍM TRPÍ JAKO CELEK. ABY MOHL VYJÍTI - NUTNO DANĚ ZVÝŠITI. KONSUMENTU NELZE VÍCE, NEŽLI JÍT A OBĚSIT SE. UČIŇ TO VŠAK NEPRODLENĚ - DOKUD ŠPAGÁT NESTOUP V CENĚ“. Podzimní pivní recept ukuchtí vlámské hovězí na pivě s hořčicí. Zadní hovězí nakrájíme na kousky, osolíme, opepříme a na rozpáleném másle osmahneme. Maso vyndáme a přendáme do pekáčku. Na výpeku z masa osmahneme cibuli dohněda. Zalijeme ji kvalitním černým pivkem a povaříme. Následně vše přidáme k masu, společně s petrželkou, tymiánem a bobkovým listem. Navrch položíme dva krajíce chleba silně namazané hořčicí a podusíme dvě hodinky. Přílohu volte podle chuti. Prémiově přidejme receptík na domácí pivní sýr. Potřeba je: 1 000 g měkkého tvarohu tučného, lžička pomletého kmínu, lžička ostré pálivé papriky, sůl a troška koření (tymián, majoránka, oregáno apod. - dle chuti a možností) a cca 400 ml dobrého pivka. Vše důkladně promíchat a nechat týden (nesežrat dříve!) uležet při pokojové teplotě ve skle. Před podáváním každou porci smíchat s plnotučnou hořčicí a jemně nasekanou mladou cibulkou. Chcete-li sýr delikátní a pikantní, použijte chuťově výrazné svrchně kvašené pivko. Rozdíl oproti pivním sýrům, které se pojí ležákem má být zřetelný (s receptem BPH přímé zkušenosti prozatím nemá, je obšlehnut z tiskoviny Profi revue Gastro & Hotel, jejíž zástupkyni šéfredaktorky M. Š. zdravíme). P.S. Blíží se přímá volba prezidenta. Bohužel. Mediální šaškárna. Hlavně pozor na tzv. nepolitické a nezávislé či tzv. nadstranické kandidáty! Co jsou zač, signalizují jejich sponzoři a mecenáši.  Ladislav Jakl sice reálnou šanci nemá (i když plán na vystoupení z EU není jen happeningový, hned bychom ho podepsali), nicméně zajímavě působí alespoň jeho zájem o pivo. Má dokonce i vlastní pivko předvolební. Nejmenovaný pivovar mu uvařil tmavou třináctku z amerických chmelů nesoucí hrdý nápis „Jakl na Hrad“. Nejlepším prezidentem by stejně ale byla Bobo.           

Svijany (BPH II.): Junge Front Heute, ve čtvrtek 27. září, přináší celostránkový rozhovor s Tomášem Kučerou - šéfem firmy a spolumajitelem Pivovaru Svijany. Název je sympatický: „Pivo v plastu odmítáme“. Předseda představenstva odmítá experimenty s pivem ve větším balení či v plastu. Expanze však bude pokračovat, svijanští plánují se více zaměřit na Moravu a na ruský trh. Skepticky se staví proti řetězcům vlastních hospod. Proti politice uplácení restaurací zakoupením vybavení i proti cestě franšízou. Co říká na otázku, že svijanským utíkají pijáci (nejenom) v Českém ráji? Přiznává, že pod komínem už nerostou a zejména Rohozec jim řadu hospod přebral. Prý díky ceně a v neposlední řadě i díky obecně větším sympatiím k malým producentům (svatá pravda - „smal is beautiful“). O kvalitu se ovšem p. šéf nebojí, naopak. Prý ve větším množství ji lépe uhlídají a ubrání se výkyvům. Bla, bla, bla. To by ovšem museli nechat třeba Máze řádně vyležet (a v Praze bývá nezřídka nechutně kyselý, o pitelnosti nemluvě). A výkyvy Kněžny jsou stále bolestně patrné. Připomeňme, že Svijany jsou velkým celostátním hráčem, patří do desítky největších pivovarů u nás, s kapacitou zhruba na 700 tis. uvařených hl. Mateřská společnost LIF už dříve koupila Pivovar Rohozec (dnes tam má mít podíl minoritní) a náchodský Primátor. Podniky jsou prý řízeny nezávisle a větší fůze se prý nepředpokládají. Zalistujme sedmým číslem čtvrtletníku Svijanoviny, z října 2012. Střípky z 23. Slavností svijanského piva (se 16 tisíci účastníky) či kratičké avízo pivní limonády s přírodní šťávou z růžového grepu. Chipper je produktem partnerského pivovaru Primátor. Jinak v tiskovině vlastně vůbec nic. Žižkaperk, Škroupák, konkrétně Pivnice U sadu (http://www.usadu.cz) poslušně hlásí, že víkend ostré kuchyně (od 4. 10.) doprovází opět famózní únětická nefiltrovaná dvanáctka. Má být na čepu až do Vánoc. Tak je to správné, tak to má být. Ostrá pivní zeleninová polévka v kotlíku s chilli, řádně zasypaná sýrem, řádně naladí na přepychový bůček špikovaný chilli papričkami. Brutálně prskající na pánvi. Luxusní záležitost. V menu figurují ještě kuřecí nudličky s pórkem, feferonkami, cibulí a thajskou chilli směsí a marinované kuřecí medajle v chilli omáčce na  salátu s balsamikem. Prázdné kuřecí maso ovšem konzumujeme pouze velmi výjimečně. Vládu převzal depresivní malíř podzim a koncem října končí i zahrádka (zase rok v ...) - tudíž je veledůležitý hezký start i do nehezkého dne. Zkuste místní anglickou snídani (volské oko, slanina, minipárečky, žampiony, fazole). S únětickým = pa-rá-da (coby předehra samozřejmě slivovička v nedalekém Králově Království). Druhý víkend říjnový U sadu posvícenské hody. Hodování na téma: kachní játra na cibulce, slanině a červeném víně, s tousty; husí roláda plněná játrami a krůtí roláda se žemlovou nádivkou, bramborové placky a variace knedlíků, bílé zelí s křenem (roládky jemné, lahodné, ta krůtí přímo excelentní); kančí kýta na šípkové s karlovarskými knedlíky; jehněčí medajle na grilu, mátový dresink; posvícenská bašta (pečené vepřové a uzené, jelítko), zelí červené a bílé, variace knedlů. Předposlední víkend připlaval sumec, prodloužený víkend poslední servírují speciality na kameni a pánvi. Na horkém kameni flank steak (z hovězího pupku, jde o snadno přístupnou partie spodního šálu) na hrubozrné soli, s drceným barevným pepřem + grilované jalapenos (papričky v reálu chyběly) + opečená kukuřice a hovězí tri tip (steak tri tip neboli maminha = část mezi ořechem a květovou špičkou, tvaru nepravidelného trojúhelníku, která se vyznačuje křehkým vláknem a tukovým krytím, čímž steaku propůjčuje výraznou chuť) + pepřová omáčka ze zeleného pepře + brusinková omáčka s červeným vínem a jalovcem (omáčky zajímavé). Na horké pánvi  prskal hovězí rumpsteak z roštěné s feferonkami, cherry rajčátky a paprikami, sypaný parmazánem a medajlonky z pravého bizona s cibulkou, česnekem a čerstvým zázvorem. Štamlokál U bejvalejch vyndanejch, Krásova 13° se mohl stát skutečně bejvalým. Když se konečně objevila sestava obsluhy skýtající naději, že by mohla vydržet i po delší dobu, a když se podnik všestranně zútulňuje a začíná konečně šlapat (a sypat) - začaly kolovat poplašné zvěsti. O odprodeji. A potenciální nový pronajímatel, prý povoláním (a zřejmě i myšlením) zedník, měl mít šílené plány. Otevírat a vařit přes obědy (!). Kdo to místně trošku zná, ví, o jaký nesmysl jde. Hodlal i znovuinstalovat hrací automaty a též šipky (V Bertíkově salonku! Hanba! Hanba! Hanba! Zločin!). Což gambáč nebo krušky na čep? Monty a Dejvisi (původní majitelé původních Vyndanejch) kupte to znovu! Udržme společně lesk a bídu Vyndanejch! A co Velký Vezír? Naštěstí ovšem změna není zase až tak úplně aktuální. Snad si to nový potenciální vlastník dokonce rozmyslel. Ohrožení ovšem trvá ... Pivaři a příznivci Vyndanejch všech zemí - spojme se! Na čep má místo kofoly přijít Konrád. Svijanské trio naštěstí zůstává.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): K 1. říjnu zdražuje plzeňský Prazdroj. Neboť prý rostou ceny pivovarských surovin. Že by nešlo o zisky? Ale jděte! A nechystá se náhodou prodej Prazdroje? Nějaké signály prý už jsou. Ale vlastně, může to být ještě horší? Bohužel, může. 

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Nabídka akcí v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) byla obohacena o víceméně pravidelné nedělní odpolední degustace, s předpokládaným rytmem 1 x měsíčně. S cílem umožnit ochutnání více vzorků zajímavých piv v malém množství, což při běžné konzumaci v restauraci zpravidla možné není. Účastníci si přitom mohou vyzkoušet degustátorské schopnosti. Hlavním cílem však není hodnotící soutěž na způsob Pivní ligy, nicméně z každé degustace budou vybrána tři pivka, která zaznamenají největší úspěch. První z akcí proběhla 21.10. Na programu byla srovnávací degustace osmi anonymních vzorků českých pasterizovaných světlých ležáků. Degustaci připravil a vedl karlínský pivní sommeliér p. Karel Nečada. Nejlépe byl hodnocen Zubr. BPH se jistě přijde brzy podívat. Třeba hned na další degustaci českých světlých ležáků nepasterizovaných, plánovanou na 18. listopad. Pivoklub definitivně změnil vlajkovou loď. Jedinou výčepní stálici, Štěpána, nahradil na čepu trvale Benedict z Břevnovského pivovaru. S tím, že má být opravdu o stupeň (12,5°) lepší. Ale snad jó ... Na zapití kolena s knedlíkem a zelím (za CZK 235) ušel. Ovšem kácovský Štěpán (občas) býval říznější (občas ovšem skoro nepitelný). A říjnovému klubovému večeru stejně jednoznačně dominuje čepovaná hořká únětická desítka nefiltrovaná. Skvěle se snoubí s kouskem chutného, a samozřejmě i řádně  prorostlého, ovárku servírovanému coby pochutina (dnes se nedegustuje, tudíž nejde o sousto degustační). V klubu na jedné pípě teče stylově i nefiltrovaná Plzeň, expedovaná u příležitosti 170 let od uvaření první dávky. Pan Aleš Dočkal však získal (v podstatě pokoutně, neb není plzeňskou hospodou) jen omezené množství, tudíž na klubové akci podávána není. Lehce to přežijeme. Klubový večer 23. 10. pokračuje v sérii besed s pivovarskými osobnostmi. Hostem je Ing. Vladimír Peřina, bývalý generální ředitel Plzeňského Prazdroje z časů jeho privatizace. Pan Peřina prošel v oboru vším možným, byl i ředitelem pivovaru v Karlových Varech a později právě generálním ředitelem Plzeňského Prazdroje. A to v době, kdy náš největší a nejslavnější pivovar procházel nejdramatičtějším obdobím své bohaté historie - přerodem od národního podniku přes problematické převzetí bankou Nomura až po dnešní stav, kdy je Prazdroj součástí skupiny SABMiller. Charismatický pan Peřina je od pohledu pivovarský a v neposlední řadě i zkušený manager. Poutavě líčí své začátky a další působení. Bavila ho chemie a tudíž musí následovat legendární pivovarská průmyslovka Podskalská a obor kvasná chemie na VŠCHT. Absolvuje v roce 1975 a už před vojnou nastupuje do Prazdroje, kde pracuje po celý aktivní život. Po službě v zeleném působí v Karlových Varech (Západočeské pivovary patřily pod Plzeň) - jako podsládek, sládek a ředitel. Až do roku 1991. V jeho éře se tady vařil i Karel, první jedenáctka u nás, nebo minerální pivo, veleúspěšné v letech 1990-91 (Ovšem na druhé straně je během jeho dalšího působení právě pivovar ve Varech a Chebu uzavřen. Prazdroj tehdy přešel na CKT a měl nevyužité kapacity. Neuspěl ani karlovarský pokus s bílým Gambrinusem. Na svrchně kvašená pivka ještě doba nenazrála). Po sametovce se navrací do Plzně, což vlastně pořád byla jedna firma. Nastávají divoké doby privatizace. Západočeské pivovary se privatizují jako celek, kromě Chodové Plané, kterou zakupuje pan Plevka. Pod podnik patří dva plzeňské pivovary (Prazdroj a Gambrinus), Cheb, Karlovy Vary, Domažlice či stáčírna plzeňského v Berouně. 1. kolo kupónové privatizace se ale odehrává bez Prazdroje, ten se dostává až do druhé fáze roku 1994. Do Plzeňských pivovarů je přidán Prazdroj coby národní podnik. Držel totiž všechny ochranné známky a známkoprávní agenda byla řešena dva roky. Národní podnik se začleňuje a vše se přejmenovává na Plzeňský Prazdroj. V kupónovce získává nejvíce Viktor Kožený (20 %), dále banky s jejich fondy a 10 % připadá na malé investory, kteří Prazdroji upsali kupónové knížky. Následuje „nomuří období“ a v roce 2000 je Prazdroj prodán Jihoafričanům. Tehdy p. Peřina v Plzni končí, když nějaký čas ještě předává agendu. Dnes dělá poradce různým pivovarům. Samozřejmě nemůže hovořit o všem a pouští pouze střípky. Jaké měl jako ředitel Prazdroje zadání? Do Plzně přichází z Varů až po kupónové privatizaci, vybrán už novými vlastníky (Kožený či Procházka a Daňhel za banky) coby ředitel a předseda představenstva. S cílem: zisky, zisky, zisky. Měl prý volnou ruku a noví páni nemluvili do technologie, hlídali si „jen“ finance. Obrovské investice (kolem 10 miliard korun) si přitom vyžádala náročná změna technologie. Z dřevěných kádí se přešlo na CKT (cylindrokónické tanky). Klasická výroba tak pomalu končí, obě technologie po nějaký čas jedou vedle sebe a od roku 1998 je výroba realizována pouze na CKT (oddělení kádí etc. ovšem má fungovat dodnes). Pan Peřina tvrdí, že všestranně a namáhavě usilovali, aby se kvalita a chuť piva nezměnila a prý se to tehdy i relativně mělo dařit. Jak do Plzně pronikla Nomura? Skupovala akcie, nejprve skoupila podíl Koženého a pak další. Procesy probíhaly na úrovni vlastníků a nikoli managementu. Šlo o příklad koncentrace kapitálu, kdy se Nomura vrhla na pivovarnictví. Koupila Radegast, Popovice, Most (tento pivovar brzy zavřela) a získala majoritu Prazdroje. Zaujala více jak 50 % podíl na trhu a tudíž vše musel schvalovat antimonopolní úřad. Schválil. „Nomuří období“ je jasně spekulativní. Kdosi se obohatil a česká země to nebyla. Nomura pak Prazdroj velmi výhodně prodává. Proč tedy nebyl prodán přímo, když už mnozí nemohli překousnout, že je státní? Pan Peřina nicméně období vlády Nomury nehodnotí pouze negativně, nešlo o zničení, nýbrž o udržení dobrého zvuku značky. Prazdroj samotný Nomura moc nepoškodila. A připomíná, že 2. kola privatizace se zúčastnila taktéž skupina plzeňských právovárečníků. A právě tito potomci historických vlastníků byli první, kdo podíl prodali Nomuře. Šlo jim pouze a výhradně o prachy a do pivovaru se neobtěžovali ani nakouknout. Prazdroj od Nomury získává skupina SABMiller. Jihoafričané zaplatili hodně a  získali svou vlajkovou loď, v čele s nejcennější značkou Pilsner Urquell. Po Plzni ovšem pošilhávali mnozí a celý svět se na Prazdroj přijel podívat. Zájem mělo kolem 25 pivovarů. Mezi nimi Heineken. A možná je štěstím, že se nestal novým vlastníkem. Zřejmě by změnil technologii a z Prazdroje by se možná stalo folklorní lokální pivo. Nomura chtěla nejvíce a nejvíce nabídli Jihoafričané. Přesněji bílí Holanďané, kteří s celými rodinami prchali z JAR. Po pádu apartheidu by tam dlouho naživu nevydrželi. Tak postupovali cestou akvizic. Řeč přišla i na licenční výrobu „Plzně“ v Polsku a Rusku. Prý se to nevyplatilo (finančně ani marketingově) a třebas z Polska bylo pivko neuhlídatelně taháno zpátky do Čech. A tak se prý Plzeň vyrábí dnes výhradně v Plzni. Ale jak dlouho? V Rusku se ovšem produkuje ve velkém místně populární Kozel a začíná se dělat Gambrinus. Řada dotazů nemohla opomenout to, že „dnešní Plzeň už prostě není ono“. Proč mnozí tolik remcají a někteří (včetně BPH) tzv. Plzeň ze zásady nepijí? Pan Peřina se kroutil a ošíval. Ruku do ohně za to, že Plzeň je stejná jako bývala, by určitě nedal (bez ohledu na chemické rozbory, těch se nenapijeme). Za jeho šéfování se však o to alespoň snažili. Ovšem klasická výroba skončila a s tím se holt nedá nic dělat. Připomíná, že dneska je všude Plzeň stejná - u nás nebo v Americe. Homogenizovala se. Dříve se Plzeň pro různé trhy výrazně lišila, kdy např. pro USA musela vydržet rok, u nás stačily tři měsíce. Nicméně je homogenizace pokrokem a pozitivem? Nebo spíše právě naopak? A opravdu jsou vždycky na vině objektivní vývojové trendy? Anebo se nám kdosi pořád snaží namlouvat, že k soudobé neoliberální globalizaci neexistují žádné alternativy (v duchu ideologie TINA - „there is no alternative“)? Diskuze se stočila taktéž na perspektivy Budvaru. Jeho americký konkurent si může mnout ruce, když pronikavě vylepšil své pozice ziskem druhého budějovického pivovaru. Nabízen tento byl předtím státu, který zájem trestuhodně neměl. Klíčová otázka večera ovšem zůstává viset v luftě: Proč se vlastně (nejen) Prazdroj privatizoval? Opravdu každému stačí kolovrátková odpověď, „protože byl státní“ ? Nemělo by konečně být vráceno, co bylo ukradeno? Náš vrchní financ Kalousek rezolutně hlásá, že stát není od toho, aby vařil pivo. Se stejnou logikou se ovšem lze ptát, zda tedy banky jsou od toho, aby vařily pivo?  

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Po předlouhé době letmá návštěva Jizerek. 29. září po ose Jablonec nad Nisou - Janov - Bedřichov - Horní Maxov - Tanvald - Souš - Jizerka. A přes Jablonec nad Jizerou a Železný Brod na Hrubou Skálu. Nostalgické vzpomínky na pradávné dřevní časy, třebas v dávno neexistujícím podniku U krbu. V Maxově U Toníčka loga Géčka. Fuj. Hnus. Naproti U Hrocha čepují tzv. Plzeň a Svijanský Máz. Ujdou vepřové biftečky s rokfórovou omáčkou, přežít možno snad i dusivé borůvkové kyňáry. V hruboskalském Hotelu Štekl k večeru tři podprůměrné budvary, skvělý tartar ze pstruha a tradiční créme brulée (i s fíkem). Že kolega spořádal obligátní talíř krupicové kaše + créme brulée je nutnou samozřejmostí. Poslední letošní posez u Štekla vykonán 14. 10. Budvar mdlý. Kančí hřbet na smetaně s domácím karlovarským knedlíkem a brusinkami slušný. Maso ovšem sušší. Potěší dostatek výborné omáčky v omáčníku. Celkem ucházející je též kolegův hovězí hunger steak s jarním (na podzim?) salátem, kozím sýrem a pečenými rajčaty. Namísto pečených celých brambůrek s česnekovým dipem alibisticky volí gratinované. Vytknout by ovšem šlo až příliš rušivě působící sojovky v salátu. Zklamání to není, nicméně dnes kuchyně na 100 % rozhodně nevařila. Krupičanda ovšem být musí, ale co to? Créme brulée došel. Tudíž domácí sacher. Mírný nadprůměr. Měj se (hlavně příjemná obsluho) a na Velikonoce na viděnou! Cestou zpět ještě zastávka v Kněžmosti, v řeznictví U Bejrů. Tradičně zakupován uzený jazyk, jitrničky a jelínka. Obvykle mají nejenom kroupová, ale též žemlová. A obvykle jsou ucházející. Ovšem kořenit by to chtělo i tady více. Jitrnička vlastně zcela bez majoránky je totiž vlastně o ničem.   

Strahov (BPH XV.): Vrcholem povedeného podzimního podvečerního posezeníčka 9. 10. v Klášterním pivovaru Strahov se stává polotmavý speciál, nefiltrovaný, stupňovitosti 19 %, alc 7,7 %, Zkrátka Prohibition Double IPA. Vynikající supersilák. Chutný, pitný a tím i krajně nebezpečný. Pivovarští tento hbitě uvařili v reakci na vládní činitele a nedávnou částečnou prohibici. Jedná se o silnější variantu jindy nabízeného pivka Sv. Norbert IPA (alc 6,3 %). Vedle toho teče stálice Sv. Norbert jantarový (alc 5,3 %, stupňovitost 13 %), dále Sv. Norbert tmavý (alc 5,5 %, 14 %) a podzimní speciál tmavý - Antidepressant Autumn Dark Beer (alc 6,3 %, 16 %). Na způsob bocku. Na čepu je tradičně vždy od 28. 9. Též povedený. Všechna točená nefiltrovaná pivka jsou na každém stole výstižně popsána a taktéž pivně viditelně gramotná obsluha se zájmem i ochotně poradí a zodpoví dotazy. Na http://www.klasterni-pivovar.cz však aktuální speciály nejsou vždy přesně aktualizovány. Spokojenost i s jídlem. Pstruh skutečně parádní, husička, panenka na zázvoru a pivu nebo steak s kozím sýrem a zvěřinová paštika na doražení vlastně také. Když k tomu přičtete zapnutý teplomet a milé (a již docela nutné) deky u každého venkovní stolku i bezchybnou obsluhu, tak možno občasnou návštěvu na Strahově vřele doporučit. Ovšem úplně levno tady samozřejmě není. Hlavně pivka jsou dražší. Stojí ovšem za to. Pokud váháte, zda posedět v klášteře strahovském nebo v nedalekém klášteře břevnovském - Strahov (zatím) s přehledem vítězí ve všech kategoriích.

Stará Praha a Žižkov (BPH XIX. + BPH XXV. + BPH LII.): Od 10. října 2012 do 5. května 2013 se koná ve spolupráci s Muzeem hl. m. Prahy v žižkovské Galerii pod radnicí  výstava Zapomenuté žižkovské pavlače. Nostalgicky oživuje historické ulice a genius loci pavlačí žižkovských činžovních domů. Ve stejném časovém horizontu probíhá i výstava rozměrů větších přímo v prostorách Muzea hl. m. Prahy Na Poříčí. Nese název Vinohrady a Žižkov - nová města za východní pražskou branou. S podtituly Vinohrady - dobrá čtvrť pro dobré bydlení a Žižkov - svéráz pavlačí a strmých ulic. Nabízí množství fotografií a autentických předmětů denní potřeby z konce 19. a počátku 20. století. Tedy z časů, kdy se Žižkov pomalu stával samostatným městem Velké Prahy. Za vidění expozice určitě stojí. Doporučujeme. Poutavé a místy i téměř dobrodružné je ve starých fotkách potoulání známými ulicemi či kráčení po žižkovských a vinohradských náměstích. Namátkou ulicí Riegrovou (dnešní Bořivojova) nebo shlédnutí barikád při květnovém povstání 1945 v ulici Grégrova (dnes Slavíkova). Výstava je překvapivě rozsáhlá, včetně patrové nástavby. Vidět lze taktéž láhve od kmínky a dalších kořalek, k čemuž zní povídání o J. Haškovi a vzniku Švejka nebo poutavý exkurz do žižkovských lokálů. Vystaven je i jídelní list z Hotelu a restaurantu Skřivan, Vinohrady, Hálkova 13. Hotová jídla a „Alla Minut“. Z 8. prosince 1925. Husu pečenou, se zelím a knedlíkem bylo možno dostat za 12 Kč 20 h, telecí na hříbkách s rýží přišlo na 7 Kč a 10 h. Součástí výstavy je panel o Žižkovu a Vinohradech v pravěku a na počátku dějin. Pomocí počítačového programu lze vystopovat, že v prostoru Kubelíkovy ulice (původně ulice Libušina) existovalo před cca 4 000 lety sídliště. V roce 1907 archeolog J. A. Jíra nasbíral na pozemku V. J. Emingera, lokalizovaném kdesi v dnešní Kubeličce soubor střepů. Spolu s manželkou zrekonstruovali dvě celé a tři skoro celé nádoby. Ze starší doby bronzové, čili z kultury únětické (2 300 - 1 600 př. n. l.). Že by již v dávnověku dorazilo na Žižkov pověstné únětické pivko? K Žižkovu současnému: Mnohé projekty budí rozpaky. Nemalé (diplomaticky řečeno, neboť v pozadí nezřídka je obyčejná zlodějna). Stále aktuální nebezpečí likvidace Nákladového nádraží a teď třeba vysílač. Na nedávno dokončenou rekonstrukci interiérů žižkovského vysílače navazuje druhá fáze proměny. Fáze nešťastná, kterou diktuje společnost Oreathea, která získala na 20 let pozemky přilehlé kolem vysílače. Pod věží vzniká obludná zahradní restaurace. Tu mají následovat drobná sportoviště (včetně hřiště pro minigolf) a piknikové plochy či amfiteátr. Mahlerovy sady se výrazně promění. K lepšímu? Volný pohyb psů už byl omezen. Z miniaturních sadů se má stát fragmentovaný zábavní park. A zase bolestně ubude citelný kousek volné plochy a zeleně v husté zástavbě horního Žižkova. Kam se, proboha, natěsná minigolf? Nebylo by rozumnější tento obnovit v nedalekých, a daleko větších, Riegrových sadech? Proboha, a k čemu zahradní restaurace? Cca 50 m odtud funguje velká zahrádka Pivnice U sadu. Prachy, prachy, a zase jenom prachy („Prachy, jenom prachy, prachy nečekají ...!!!“). Plánujte trochu a používejte zdravý rozum!  

Oktoberminifesty (BPH XXIX. + BPH LV.): V sobotu 22. září odstartoval v Pivoklubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) 4. Karlínský Oktoberminifest. Kopíruje svého mnichovského velkého bratra. Jako vždy tečou tři orig fest pivka přímo z Mnichova: Löwenbräu, Hacker Pschorr a Paulaner. Vše Märzen, Original Oktoberfestbier. Karlínské ceny (narozdíl od Mnichova) zůstávají stejné, jako v předchozích ročnících. Tuplák za 185 Kč. V Mnichově letos už až 9,50 EUR. Samozřejmě i letos platí, že hosté ve stylovém oblečení (dámy dirndl, pánové lédrhózny s padacím mostem) získávají slevu 20 % z útraty. Možno okusit, za slušný peníz (hlavní jídla cca kolem 90 CZK), ukázky bavorské kuchyně. Na programu: polévka z volské oháňky (Ochsenschwanzsuppe); krůtí nudličky na smetaně se žampiony, bramborové placičky (Sahnegeschnetzeltes von der Putte, Rösti); marinovaná hovězí pečeně, bavorské bramborové knedlíky (Sauerbraten mit Reibeknödel); vařené volské maso s křenovou omáčkou, císařská zelenina, brambory (Ochsenfleisch mit Meerretich Sauce, Kaisergemüse, Salzkartoffeln); bavorská grilovaná klobása, bavorské zelí s jablky, brambory (Bratwurst mit Apfelkraut und Kartoffeln) a bramborák (bez majoránky a česneku) s jablečným purée (Kartoffelpuffer mit Apfelmus). Guten Appetit! 179. Oktoberfest se oproti loňsku moc nezměnil. Kromě mírného zdražení. V Bavořích už ale řeší vysoké ceny piva.  Mnohým se zdají neúměrné a nadávají na příliš vysoké marže. Dokonce vznikla občanská iniciativa, která žádá cenový strop 7 EUR. Petici podepsalo několik tisíc lidí. BPH stejně jako loni na komerční megachlastačku pouze vyslala tradiční zvědy. Opět do stanu Paulaner. Mass Paulaner Oktoberfest-Bier, Mass Radler a Mass Paulaner Original Münchner Alkoholfrei po 9,35 EUR (loni 1 l za 9 EUR). Namátkou z jídelníčku: Nudelsuppe mit viel Ochsenfleisch (5,90 EUR, loni 5,65 EUR); Leberknödelsuppe mit frischem Schnittlauch (5,50 EUR, loni 5,20 EUR); 2 Stück Metzger-Bratwürste vom Grill, mit Sauerkraut (9,70 EUR, loni 9,25 EUR); 2 Münchner Weißwürst mit süßem Hausmacher Senf (5,95 EUR, loni 5,75 EUR); Portion Leberkäs kalt, mit Kartoffelsalat und Gurke (9,45 EUR, loni 9 EUR); ½ schlachtfrisches Wies´n-Hendl vom 1200 g Hendl von niderbayerischen Bauern (9,65 EUR, loni 9,30 EUR); Edelgulasch vom Hirsch mir Reherl in Rahm, Butterspätzle, Preiselbeeren (20,60 EUR, loni nebyl); Portion Kaiserschmarrn mit Rosinen und Apfelmus (11,50 EUR, loni sladkost za 11,20 EUR) či Die Oktoberfest-Spezialität čili Portion resche Schweinshaxe, handgedrechter Kartoffelknödel mit Semmelbröckert za 17,90 EUR (loni 17,30 EUR). Nezmínit nelze obligátní kačičku (opět prý skvělou): ½ niederbayerische Bauernmastente mit Apfel-Blaukraut und handgedrehtem Kartoffelknödel za 21,80 EUR (loni 20,70 EUR). Média poinformovala, že 179. Oktoberfest přilákal 6,4 miliónu návštěvníků, což je o půl miliónu méně než před rokem. Do hlavy si účastníci tentokráte nalili 6,9 miliónů tupláků. Výrazně ovšem přibylo zásahů policie (bylo jich přes 2 000) a křísit bylo nutno přes osm stovek opilců.         

Kapsaicin a pálivosti (BPH XXIV. + BPH XXV. + BPH LXXI.): BPH drahnou dobu pálivosti zanedbávala. Jednak zásoby se pořád moc netenčí a řada nových i starších kousků pořád zůstává neotevřena. (což inventura nemilosrdně potvrzuje). Druhak, Jezevcovy útroby už zdaleka nejsou, to co bývaly. Zvláště žáha občas pálívá. Je tu holt stáří ... Proto ta pauza. Ovšem firma Habanero.cz (www.habanero.cz) funguje stále. Už bez kamenné prodejny, a tudíž jen zásilkově. A doplňované a rozšiřující se nabídce nejde trvale odolávat. Dorazily tedy premiérové lahvinky bezextraktových omáček Aji Casero X-Tra Hotsauce a Lemon Drop Sauce. Druhá jmenovaná je středně pálivá, od Cambridge Chilli Farm. Unikátní záležitost připravená z 60 % papriček Aji Limon. Tyto mají být pěstovány na farmě pouze pro tuto omáčku a produkt je tudíž k mání pouze v omezeném množství a pouze na podzim. Velice speciální chuť papriček se snoubí se střední pálivostí. Sympaticky vyhlíží už 100 ml lahvička se žluto-hnědavým obsahem ve složení: papričky Aji Limon (60 %), jablečný ocet, citrónová šťáva. Omáčka je velmi tekutá a řídká, velice příjemné, delikátní, chuti, citrónového šmaku a je velmi, velmi jedlá. V tom překonává dokonce i středně pálivou (stupeň 7) exotickou grapefruitovou omáčku Marie Sharp's Grapefruit Pulp Habanero z Belize, kterou máme ve veliké oblibě. Premiéru si Lemon Drop Sauce odbývá na žižkaperku, U sadu. Perfektně doplňuje sumce na grilu s čerstvými bylinkami, sypaného drceným zeleným pepřem. Doprovázeného až příliš jemnou gril-bagetkou s česnekem. Co sumec? Slušně připravená podkůvka, ovšem třeboňská Šupina ze starých dobrých časů to není. 148 ml Aji Casero X-Tra Hotsauce je dílem Shamanic Fire. Prý ekvádorská specialita v ostřejší verzi (mírnější je mírně pálivá Aji Casero Hotsauce). Středně pálivá univerzální omáčka se tradičně vyrábí ve střední Americe a podávaná má zde být skoro ke všemu. Chutná hlavně po čerstvých rajčatech, tamarilech a chilli. Je mírně kyselá a řádně (ovšem pořád středně či spíše mírněji středně) pálivá, díky Habanerám. Složení: papričky Aji a Habanero, cibule, tamarillo, voda, ocet, rajčatový protlak, sůl, cukr, semínka chilli, česnek, xanthanová guma, benzoan sodný (0,1 %). Solidní. Leč favoritem od Shamanic Fire jednoznačně zůstává silně pálivá (pálivost 11 500 SHU), a silně návyková, Barbados Hotsauce, kterých máme ještě několik souprav. Vyrobená z oranžových papriček Habanero, hořčice, cibule a česneku. Fakt nezaměnitelná. S pomalým nástupem pálivosti, která přetrvává poměrně dlouho. A příjemná chuť též. Nosit se dá pořád s sebou - tedy pokud vlastníte 30 ml šikovnou a miloučkou kapesní lahvičku Habanero.cz.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy Jiřák fungují, již tradičně, ve středu, pátek a sobotu. Přinášejí též speciální program. 29. 9. proběhly Jablečné slavnosti. 6. 10. druhý ročník Babího léta coby minifestiválku českého textilu, šperku a keramiky. 12. 10. v rámci Dne českého medu mělo být - vedle medu, medových zákusků a pečiva, medoviny, propolisových mastí etc. - k mání též medové pivko. Absentujeme a tudíž nevíme. Na samém konci měsíce na Jiřáku (ne)zuřivě zuří Svátek dýní a duchů. Vydlabávání, koláče, muffiny, košíčky, polévky. Dýně nikdy nebyly úplně naším šálkem čaje a infantilní US Halloween v českých krajích nemusíme. To dejvické FT Kulaťák 20. 10. proběhly se zahraniční účastí, včetně ukázek cizí gastronomie. Proč ne. Dejvice v porovnání s Jiřákem pořád přesvědčivě vedou. FT se (nejen) v Praze ujaly. Možná až nečekaně a hlavně až moc. Inflačně se rozmohly a rozrostly, což obvykle nevěstí nic moc dobrého. Na jednu stranu to sympatické je, na stranu druhou - zázraky ovšem opravdu všude nečekejte. Spíše podvody a podvůdky a nenízké ceny.

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): Druhého dne měsíce října provedena pěší inspekce suchdolska a úněticka. Pivovar samotný O.K. Desítka filtrovaná fajnová a dvanáctka nefiltrovaná skvělá. Gulášek i nožka kačeny solidní. Velmi. V Roztokách, U zvířátek, se servírují chutné domácí buřtíky či klobáska z udírny a tresčí játra. Vedle únětické dvanáctky nefiltrované teče též nefiltrovaná únětická desítka. Pohoda. Nejsme tady naposledy. Zvláště, pokud na víkend jsou avizovány jehněčí a další specialitky. 6. října nastává snad definitivně poslední teplý den a zřejmě jde o zakončení letošní velice, velice vydařené cyklosezóny. Zakončení důstojné. Popolední siestou právě U zvířátek. Na rozjezd chléb s tvarůžkovou pomazánkou (servírují též se škvarkovou). A už se šine jehněčí hamburger! Poctivý šťavnatý kus masa, které v ústech přímo zpívá, v hambáčové housce. Dle irského receptu (U zvířátek pořádají i Irské dny). Horní patro potřeno delikatesně pikantní mátovou omáčkou a patro spodní omáčkou nasládle uzenou. Především mátová omáčka (anglická Robertson) je prostě úžasná. Kdo jednou okusil, už jehněčí nechce jináč. Souhlas. Celkové hodnocení = podržená jednička s řadou hvězdiček. Zážitková gastronomie. Báseň. Symfonická. Místo v žaludku už, třikrát bohužel, nezbývá na jehněčí klobásky, romadůr s topinkami a hlavně na čerstvě doma vyuzené pstroužky. Co si zakoupit nádherného krasavce s sebou? To by už nebylo ono. Čili pouze sladké. Místo babiččina koláče upečeny lákavé babiččiny tmavé buchty. Jablkové a se švestkovými povidly. Jedna lepší nežli druhá. Protekčně byly obě rohové. Příjemné posezení  permanentně kazí pouze dva totálně nevychovaní cca pětiletí fakani. Neustále nelidsky řvou a nadšeně vykřikují přisprostlé výrazy, splašeně lítají a skákají, demolují lavičky i vybavení zahrádky, radostně rozhazují obsahy košů a zle pošťuchují ostatní, způsobně se chovající, přítomná děcka. Rodičům raubíři lezou (nejen) obrazně po hlavách a tito je (pseudo)liberálně nechávají dělat cokoli. Občasná mírná napomenutí malí syčáci okázale ignorují. Konečně musí halasně zasáhnout samotný p. šéf - majestátný a respekt budící. Chvíli je božský klid. Za nevychované spratky mohou nevychovaní rodiče. Nevychovaní rodiče nepatří do restaurace. Seřezat všechny. Povedená famílie po hodince nasedá na stroje a táhne dělat bordel jinam. Zkonzumovali celkem necelá dvě piva a něco z vlastních  zásob. Odpadky nechávají na zemi. Máme přeci svobodu. Podle hovoru jde o hypotékovou lůzu z okolí. Pán bude přitroublý ajťák a paní manažerská kráva na nízké pozici. K pivkům: kupodivu i dneska mnozí zkoušejí černohorské borůvkové. Točí se též jejich Páter a Granát. Ovšem Únětice jsou o něčem jiném. Testujeme 10° nefiltrovanou. Zvířátka budou brát už jen nefiltrovanou. Superpivko. Hořké, výživné a na desinu skoro plnotučné. Hořká dvanáctka (samozřejmě nefiltr) je ovšem přece jen ještě lepší. Dá se kousat. Jako vždycky. Ovšem páni majitelé žehrají, že se jim od počátku dvanáctka hodně špatně točí. Pění, pění a pění. Prý zdaleka nejenom tady. Ani v pivovaru si s tím zatím rady nevědí (tam však problémy nemají - čepují z tanku). A tak Zvířátka zvažují, se slzou v oku, že únětické 12° budou muset nahradit 12° černohorským. Výhledově. Škoda.    

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Překvapivě úplně poslední výtisk čísla 9 měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) získán, kde jinde, nežli opět v Karlíně. V Pivoklubu. Nákup zapit Valáškem IPA. Slušně hořký. Na českou IPu průměr. To Holba Strong 18° Porter je milá černoška. Nasládlé síly. V časopise samotném zaujme editorial - ovšem hlavně tím, že překvapivě není z pera šéfredaktora Pavla Borowiece. D. Všelicha mudruje na téma, kterak Češi pohrdají národy, které to s chlastem neumějí stejně dobře jako my. Jak známo etanol hůře odbourávají Indiáni a žlutí. Následuje několikero mravopoučných vět, téměř pravdo-láskařských. Brr. Pavel Borowiec je ovšem autorem poutavého a znalecky psaného článku o městě Mnichov (coby pocitově faktickém hlavním městě Západního Německa) a především o mnichovském pivku. V rozhovoru je představen nejstarší pivovar na Slovensku Steiger, založený LP 1473. O pár listů dále L. Kovácz líčí, jak se v rožňavském pivovaru Kaltenecker „stal otcom dvoch zaujímavých pivných špeciálov, ktoré sú vhodné na archiváciu“. Degustovány jsou radlery (vítězí Pittinger Lemon) a v teorii degustace tmavé ležáky.  Fotoreportáž poinformuje o obnovení tradice výroby pivka v Kounicích a jiný textík se věnuje pokračující záchraně lobečského pivovaru. Dočíst se p.t. čtenář může i o Pivovaru Rebel nebo o spisu zabývajícím se posvátnými a léčivými bylinnými pivy, včetně ukázkové kapitoly (Buhner, S. H.: Posvátná a léčivá Bylinná piva. Tajemství prastarého kvašení. Praha, Volvox Globator 2012). A pokochejte se hezoučkými chladničkami Philco na archivní pivko. Opomenout nelze materiál o vyhlášení výsledků soutěže České pivo 2012. Letošní dvanáctý ročník degustační soutěže přináší výrazné změny na stupních vítězů. Kategorie nealko pivo (10 přihlášených): 1. Bernard s čistou hlavou Jantar Free, 2. Zubr Free, 3. Starobrno Fríí. Tmavá piva výčepní a ležáky (11 přihlášených): 1. Zubr Classic tmavé výčepní, 2. Postřižinské pivo, tmavý 11 % ležák, 3. místo dělené - Bernard Černý ležák s jemnými kvasnicemi a Litovel Dark, tmavé pivo. Světlá výčepní piva: 1. místo dělené - Litovel Classic a Litovel Moravan, 2. Velkopopovický Kozel, 3. Zubr Gold. Světlé ležáky 11 % (14 přihlášených): 1. Velkopopovický Kozel, 2. místo dělené - Starobrno Medium a Zlatopramen 11 %, 3. Bernard 11 % světlý ležák (alc 4,5 %). V královské kategorii Světlé ležáky (19 přihlášených) to dopadlo takto: 1. Litovel Premium, 2. místo dělené - Radegast Premium, Gambrinus Premium, Zubr Premium, 3. místo dělené - Černovar světlé a Primátor Premium. Vítězem novinářské soutěže Naše Pivo 2012 se stalo pivo Pilsner Urquell. Druhým nejoblíbenějším mezi médii jsou Svijany a třetím Bernard. V soutěži o nejoblíbenější pivo mezi ženami bral zlato Bernard, na druhém místě skončil Pilsner Urquell shodně se Svijany a třetí příčku obsadil Gambrinus a kácovský Hubertus. P.S. Nejzajímavější je ovšem informace o tom, jak hlasoval časopis PBA: Poutník, Chodovar, Konrád 11, Únětická dvanáctka a Raptor. Což se už vcelku dát podepsat. Ovšem géčka ani kozly určitě nebereme. Možná jejich  senzorické vlastnosti odpovídající jsou, ovšem pít se nedají. Pro nás je vítěz jasný. Únětice.    

Pivásek a prof. Basařová (BPH LXVII.): Prezident prof. Ing. Václav Klaus, CSc. naposledy předával státní vyznamenání. Jako každoročně 28. října. Medaili Za zásluhy obdržela také významná osobnost v oblasti potravinářské chemie a pivovarnictví. Osobnost vědecká i pedagogická, která vychovala mnoho odborníků působících po celém světě. Kdo? Sedmdesátiosmiletá prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc. Gratulujeme! Dej Bůh štěstí!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář