Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZN 6 + Paseky

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 6., prázdninově-okurkové, nicméně jako vždy „jasné a spolehlivé“, ze 20. 7. LP 2012)

Pivní moudrost a recept: „Jen ten korbel je nejlepší, který je bezedný!“ (lidové rčení). A ví p.t. čtenář, jak se odborně nazývá chorobný strach z piva? Zytofobie. Tímto neduhem ovšem  v české kotlině velké % populace snad netrpí. A ví p.t. čtenář, co je to Zythos? Nazývá se tak pivní festival, konaný tento rok podeváté. První Zythos se odehrál roku 2004, v belgickém Sint Niklaas. Letos byl pro velký zájem přesunut do výstavního centra Brabanthal v Lovani. O ochutnávání z portfolia 450 pivních druhů ze 104 pivovarů a pivních společností zasvěceně informuje PBA (Pivo, Bier & Ale) 2012/5. Letní gurmánský recept využívá pivní sýr. Čím více a déle zrající, tím samozřejmě lépe. Zkuste třebas ten z mlékárny Olešnice. Správné rozdělávání pivního sýra (včetně rybičky) každý samozřejmě dobře zná a praktikuje. Ovšem co grilované Oldřichovy beraní rohy s pivním sýrem? Sýr nastrouhejte (nebo rozdělejte) a ze směsi připravte šištičky. Naplňte jimi beraní rohy (feferony) a ugrilujte na kontaktním grilu. Douška: Tentokráte ještě jednu moudrost - nejen pivní, zato však zcela jezevčí: „Tak dlouho se pohyboval v teorii, až mu praxe utekla s jiným“ (aforismus humoristy a kreslíře J. Slívy).  

Svijany (BPH II.): Svijanoviny lákají na 23. Svijanské dny 14. 7. Vinšujeme fajn zábavu i pivko, nicméně megaožíračky na louce tradičně probíhají bez nás. U (bejvalejch) vyndanejch, Krásova 13°, proměnlivo. Ondyno to jde od desíti k pěti, vlastně až k záporné nule. Ondyno se zase vynoří jiskřička (ba i větší jiskra) naděje, že by instituce mohla přežít, a fungovat, i nadále. Po útěku-zmizení (pra)podivného Michalíta (čehož fakt nikdo nelituje), nervy ztrácí sympatický a zodpovědný p. Tonda a, bohužel, též definitivně končí. Týden zaskakuje provizorní, notně improvizovaná a amatérská sestava z vesnice p. provozovatele. Obsluhu skousnout v pohodě lze. Ovšem pivka, ta jsou už za hranicí únosnosti (o vyčištění trubek  nemluvě). Sudy Qéčka (Kvasničáku) končí. Nepoživatelný je nevytočený a smrdící Knížák. O Mázu nic pozitivního. Nicméně tento je nedobrý, a nevyleželý, nyní snad už všude. K tomu ještě fámy, že šéfstvo opětovně přemítá o levnějším pivu i návratu Kněžny na čep. Na úkor třináctek. Nejčernější vize zní: Březňák 10° (starouš, géčko?), Máz 11°, Kněžna 13°, kofola. V tomto případě naše několikeré, a mnohaleté, štamparty budou nuceny změnit štamlokál (směrem k Doležalům, nebo kamsi na únětické?). Sílí obavy, že Vyndaný sklouznou na úroveň smrdutých hnusárem typu blízkého nonstopu-herny Áčka (vlastně nově přes prázdniny otevřeného jen do 23). Což je konečná. Včetně prapodivných existencí. A že jsme už něco bytelných týpků - od bezdomáčů a vypatlaných magorů různého ranku, přes Afropražany, Indočechy, Úkáčka, až po jejich nejneuvěřitelnější míchanice a směsky, tady už za ta léta viděli a trpně přetrpěli. Levné tzv. pivo, nebo dokonce opětovná instalace hracích automatů a jukeboxů, by takovéto kreatury jen natáhlo. A odpudilo jiné. 18. 6. se zjevuje nová paninka. Grétka. Dle potřeby se střídá se svým bývalým - Michalem. Uvidíme. Zatím to nevypadá nejhůř. Vlastně za poslední dobu vlastně nejlepší dvojka. I když bolestně přibylo zvukového TV smogu. Pivko ovšem poživatelné. I tržby mírně stouply. Uvidíme. Kolem dvacátého doráží Qéčko. Slušné, silné, pitné, nebezpečné. Kněžna na čepu střídá Knížáka. A je dobrá. Zatím. Uvidíme. Pivnice U sadu (http://www.usadu.cz) referuje, že pivkem týdne i koncem června pořád nefiltrovaný ležák Vévoda. Následuje Haštal 12˚ ze Želivu. Obé nic úchvatného. Leč Haštal na zapití krmě ještě přijatelný. Na žižkovském pivobraní ovšem chutnal výrazněji a osobitěji. Mnohem. A žel U sadu byl čepován do rohlíkového skla Stezky pivních znalců. Že želivští nedodali orig sklo chápat pochopitelně lze. Ovšem zde do uvedeného typu čepují navoněnou pšenici Fénixe a sklenici opomněli řádně vymýt a odvonět. Během léta a návalu hlavně na zahrádce občas k podobným pivním aj. „excesům“ dochází. Tolerovat to lze. A brigádnice se docela snaží. Dalším pivkem na čepu se kolem kacířského svátku Honzy Husa stává nefiltrovaný světlý ležák ze Šumavského pivovaru Vimperk. Průměr. Ovšem následuje tradičně skvělá únětická dvanáctka. Možná poteče mnohem déle nežli týden. Ale asi ne. Jsou  obavy, že by se neprodávala pivka další. Holt Únětice are the best! K Sadu je nejlepší dorazit hned po ránu. A ještě když za čepem úřaduje p. Standa. Na rozjezd gin Hendrick´s. Anglickou snídaní (volské očko, křupavá slaninka, grilované minipárečky, žampiony, fazole) spláchnout samozřejmě únětickým. Bezvadný start nového dne - občas vlastně to nejlepší za den celičký. 

Chýně (BP III.): Do Chýně, do Pivovarské krčmy, za snesitelnějšího počasí, pouze, jen a výhradně ve dny všední. A ještě nejlépe rovnou na jedenáctou, na otevíračku. Jinak bývá  přeplněno, a stojí to za ... Leč nikoli pokaždé bývá posvícení. 18. 6. jednomužná cyklopatrola BPH doráží až v 11:06. A pár lidí už posedává venku i uvnitř. V kuchyni i na placu úřaduje nám neznámá sestava. Výčepní a pingl v jednom zuřivě až zběsile neustále sice kmitá a pobíhá, leč notně zmateně a chaoticky. Dobrou atmosféru kolem sebe rozhodně nešíří. Plete objednávky a na pivo vevnitř nutno čekat přes 10 minut. Pivka dnes méně noblesní než zde bývá standardem. A kupodivu daleko méně pitná. Desítka je zcela identická s dvanáctkou (s pravděpodobností hraničící s jistotou obě sklenky obsahují totéž - nevýrazný a nakyslejší Ale). Též teče dvanáctka polotmavá. Smažená krkovička se salátem v pořádku. Jinak rozpaky.

Harrachov a zapadlí vlastenci (BPH V.): V malebném a drsném kraji zapadlých vlastenců poprvé bez Bertíka. Smutno. Smutno. Ovšem opět a zase tradičně v tradičním hotelu Albert. Na Pasekách nad Jizerou - ve staré a rozlehlé horské obci na rozhraní Krkonoš a Jizerek.

Paseky a okolí: Albert točí pořád Svijany, Máze. Bývával však, a nejen zde, lepší. Standardně  teplý, přikyslý a tudíž ani nemrzí, že bývá standardně pod míru. Koncem týdne už ani Máz neteče, neboť další výpravou v - jinak prázdném - zařízení bude turnus polských karatistů. Sportovních elévů ve věku, kdy ještě veřejně chlastat nesmějí a instruktoři by další soudek prý už nevychlemtali. Dole, na kraji nekonečně dlouhé Rokytnice, hostinec U Kroupů vyhlásil  několikaměsíční celozávodní volno a má otevírat až 1. 7. Cyklista v.v. Kuk ovšem točíval desítku Budvar tak zdlouhavě protivným způsobem, a tak dlouho, že trpělivost ztrácel skoro každý žíznivec. A výčepní vždy vykouzlil veleobří bílou čepici, fakticky ovšem nadbytečnou a víceméně obtěžující. Čili vlastně žádná škoda. Hotovky nicméně paní vařívávala domácí a fakt poctivé. Vůbec nemrzí ani zavřený motýlek Na mýtě. Nápisy Černé Hory i Konráda a sdělení, že otevřeno jest denně. Není. Změna majitelů. Chata s hospodou U Hermíny pořád trapně obtěžuje s Géčkem. Naštěstí je skoro pořád zavřená i přes všude vyvěšené pozvánky k návštěvě s neplatnou otevíračkou. Rázovitý podnik Na Perlíčku, tedy Prdek (www.prdek.cz) láká na čtyři druhy čepovaných pivek. V reálu teče pouze Máz a tzv. Plzeň. Dole v Pasekách, hotel + rest U zapadlých vlastenců nese nový a náležitě debilně-světový název Hotel Paseky Inn. A nechybí ani obligátní cedule „Sanitární den“. Za dnů několik již otevřeno. Šlamperaj. Loga Lobkowicze a Konráda, o pestrých slunečnících nemluvě. Uvnitř ubrusy Gambrinusu, Primátoru etc., tácky též různé - kde co sebrali, a co kde zbylo. Šlamperaj. Točí Konráda 11°. Na baru trůní lahvinky Konráda Pilot a citrónového Konráda. Venku dost přes třicet ve stínu a tudíž notně sílí nutkání vyzkoušet posledně jmenovaného. Dát lahvičky vychladit ovšem nikoho nenapadne. A totálně neprofesionální obsluha totálně nechápe, že horké nechceme. Never more! Penzión a rest Na Buďárce, v centru Pasek, čepovával stvůrné Krušovice a jakýsi takový štít varuje z dálky i letos. Naštěstí jde o něco méně nebezpečného Lobkowicze. Ovšem barevné provedení i tvary loga jsou odpuzující obdobně. Na čepu bezpohlavně-nijaký Lobkowicz 12° a Kern 11°. Naštěstí teče další černohorská akvizice světlý Tas 10°. Nic zázračného, leč týden se na něm přežít dá. A dal. Chuťově nejlepší je asi točená černohorská malinová limča s chmelem. Pár neděl Na Buďárce už fungují fungl noví provozovatelé. A inkriminovaný týden brigádničí za výčepem mlaďoulinké, a hezoulinké, kůzle jménem Nikča. Letošní maturantka (v září snad už úspěšná na 100 %), tanečnice, příležitostná servírečka z Vodičkové, příslušná do pražských Stodůlek. První kontakt úsměvný. Na opatrný dotaz, kolik % má zdejší slivovice, vykulí očka, pohodí dlouhatánskou hřívou a spontánně vyhrkává: „A jak tohle mám vědět?“. Zda-li je domácí gulášek vepřový či hovězí, však už ví přesně. A kupodivu je pokrm slušný. I namísto knedlíků naservíruje rýži bez problémů. A hermelín? Báječný, musí se jíst lžící. Večery jsou tady takové klubové. Jezevec obvykle jediným hostem (což čeledi jezevců náramně vyhovuje), předstírajíc pečlivé studium tisku. Anorektická Nikča si zoufale vyčítá, že zhřešila talířkem boloňských špaget a slibuje, že hubnout do plavek začne až od zítřka. Zkušená kuchařka Lída (slušně peče) pospává. Pospává a chrápe též - majiteli zde bezprizorně ponechaná - statná, nicméně předobrácká a bojácná, bílá doga Busty. Poslední člen osádky, místní lesní bezdomovec (najatý na manuální práce všeho druhu) tiše nasává. Tas teplá, vodka se chladí. Pohodička. Ani semifinále fotbalového ME v TV přehnaně netáhne. V sobotu se navracejí majitelé a zavládne mírný chaos. Mnoho hodin počítají zrcadlo (v účetnictví mají pořádný bordel), přibyl další statný hafan a před podnikem parkuje něco rychlých motorek a dva koně. Vysoké nad Jizerou překvapuje na rynku hanušovickým. Penzion, pizzerie, bar v jednom šenkuje světlou Holbu 11° a 11° Šerák tmavý. Grilovaná krkovice nic moc. Suchá. Milým, a nečekaným, dopingem je stopička orig spišské hrušky. Stará hospoda Mexiko pod Vysokým tradičně zavřená a s logem Rychtáře. Jako před čtyřmi lety. Připomeňme, že Vysoké + okolí je proslulé nejenom díky K. Kramářovi, ale též pěstováním červeného špičatého zelí - hlavačišťat. Tuze dobrého. Pro zimní je potřeba se sem vypravit na podzim, ovšem pěstitelé nějak mizí. Ani místní vlastně netuší, na koho se obrátit. Rodí se též špičaté bílé. Snad ještě šmakovnější. Letní, z Poniklé, možno dokonce zakoupit i na FT Jiřák. Parádní záležitost. Horská panorámata u Vysokého vylepšují stáda krav a oveček, kterých vidíme více než v celých Nízkých Tatrách. Ovšem políček se zelím kolem samotného Vysokého nějak povážlivě ubylo. O něco více jich zůstalo u nedalekých Sklenařic. Spolu s políčky nějakých speciálních kadeřavých brambor. Po cca 10 metrech vždy s tyčkou, na níž je ve staniolu cosi napíchnuté. Vypadá to úplně jako půlka rozteklého hermelínu, a možná to dokonce i hermelín (?) bude. Jinde tady na plašení dotěrných  prasátek používají lidské vlasy.

Harrachov a okolí: Nahoře v Kořenově, resp. v Příchovicích, u motorestu, bezpodmínečně nutno zavzpomínat v zařízení U zvonku. Třebas na vánici, která nás s Bertíkem překvapila, zaskočila a skoro zavála ... Čepují furt Svijany, dnes Máze a Kvasničáka. Blízký bufet Mlsná huba působí zanedbaně a asi už nefunguje. Obžerství se tady ovšem lehce provozovalo hříšně nezřízené. Při výšlapu na Hvězdu, pod rozhlednou Štěpánka navštivte jeden z lehkých objektů předválečného opevnění. Objekt 249 důležitého úseku CH2 Polubný, zrekonstruovaný jedním meganadšencem. O víkendech v lese poustevnicky bivakuje, provází nemnohé příchozí a opravdu zasvěceně vykládá. Včetně ukázek zbraní nebo dobové i pozdější výstroje. Stojí to za to. V nedaleké Turnovské chatě teče Máz. Jelení guláš tuhý, karboš excelentní. Ovšem jakýsi dvoumetrový namakaný (přiopilý i přifetlý) blouznivec našich hor kolemjdoucí obtěžuje zkazkami o Normanech a jejich prý zdejších baštách. Působí nebezpečně, zvláště pokud mele o bojových uměních a bývalé službě u městské policie. Vybírá si ale jiné oběti. Hezkých pár kilásků odtud, s využitím lanové dráhy z Harrachova, na magistrále Čertova hora - Ručičky registrován kiosek u chaty Studenov. Holba 11° osvěžuje, i když je ve skle Kozla a s mírnou pachutí. Jako křen se dá kousat Skalák 11° na horním konci brutálně nekonečné a brutálně rozpálené Rokytnice. Útulná domácká putyka V zelený točí ještě rohozeckou desítku. V samotném Harrachově, který je daleko ošklivější a především daleko globálnější nežli v totalitní minulosti (ovšem ještě nikoli tolik obludný jako totálně zničený a nehorázně předražený Špindl), se to podniky s různými bíry jenom hemží. Pozornosti si většina z nich nezaslouží. Z mírně jiného soudku: hnedka nad autobusovým nádražím k prohlídce láká minimuzeum Šindelka. Vkusná expozice lesnictví a myslivosti. Vycpán zde trůní poslední krkonošský méďa. Samozřejmě nemůže chybět majestátný skutečný vládce hor - pašák jezevec. Překvapuje na pohled sympaťák - psík mývalovitý, přivandrovalý do Krkonoš v minulém století z Rusi. Ovšem na německé (tedy dnes dočasně polské) straně hor prý páchá značné škody, drze loví ve smečkách a nemá přirozeného nepřítele. Po zooexkurzi konečně k vrcholu pobytu. Sklárna a pivovar Novosad & syn (www.sklarnaharrachov.cz). S pivními lázněmi. Kolem poledne v restu tradičně přeplněno a nepříjemný mumraj. Exkurze, výpravy, nezvedení hluční fakani, kterým pseudoliberální rodiče dovolí úplně vše (Co z nich vyroste?). Tradičně chudší je polední nabídka krmě. Vybrat se nicméně dá. Nakládaný romadúr ucházející. Netradiční a netradičně též krájen na kolečka s dírou, vyplněnou feferonem. Polévky hutné. Grilovaná krkovice s drceným pepřem prvotřídní. Šťavnatá radost. Na čepu ležák František a tmavý Čerťák. František slušný, leč méně hořký. Tmavé příjemně karamelové. Huťské výčepní (supersilná osmička) k mání jen v petkách. A pivní lázně? Možno vřele doporučit. Originální rekondiční lázeňská terapie má rituální průběh. Odložíte si a osprchujete se i s využitím pivního gelu (s možností zakoupení pivní kosmetiky - mrkněte na www.manufaktura.cz). Po vzoru starých Římanů, oděni pouze v prostěradle, napochodujete k výčepu. Poručíte si malé světlé nebo tmavé. Mezi tím se už napouští vana. Vedle na židličku odkládáte pivko. A už do přírodní horské vody natéká 5 litrů světlého a 5 litrů tmavého nefiltrovaného mladého pivka (možno okusit). Lázeňská do vany přihazuje poctivou hrst drceného chmele. Ve vaně se rochníte přes 20 minut a dosytosti se můžete vyblbnout s regulací bublinek, kterou si vytváříte pivní pěnu. Kromě jednomístných van jsou k dispozici též dvoumístné, včetně možnosti diskrétně si zarošťačit v privátní Love-dvojvaně. Po výlezu z vany se neutíráte a jen přepásáte lajntuchem. Odcházíte do uklidňující místnosti s výčepem a lehátky. Lázeňská tělo balí do deky, ukládá a přináší další malé. A půlhodinka příjemné relaxace. Cena činí CZK 700 za osobu (bez masáže). Už myslíme na pivní procedury i v Chodové Plané. Tam to je prý ještě parádnější, včetně jejich výborných pivek. Kdo na pivo není, může vyzkoušet lázně vinné. Hotel Centro v Hustopečích u Brna láká do wellness na vinoterapii, včetně koupelí v bílém nebo červeném. Dodejme, že na 21. 7. jsou v Harrachově avizovány Pivní slavnosti. Má téci též svijanské a Konrád. A zapět Střihavka.  

Budvar (BPH VI.): Zase, po drahném čase, zorganizovány nepravidelně pravidelné seance s kroužkem. V OrigBudvarce (http://www.budvarkadejvice.cz) kroužek 10. 7. sice chuťově maximálně na 80 %, leč vypilo se jich dost. Kupodivu bez tradičních stesků na kuchyni. Hovězí steak na pepři se steakovými hranolkami solidní. Oběd 16. 7. též přijatelný. Bůček pečený v pepřové krustě se špenátem a mixem knedlů i španělák s rýží (bohužel lepivá jasmínová). Kroužek nějak nebere, je tak na 70 %. Ještě však vypít jde. O den později čiročirá hrůza. Piva příšerná. Zplihlá, bez jiskry, úplně bez chuti. Více jak půldruhého kroužku prostě zvládnout nejde. Kačena přijatelná, ovšem zapít ptáka není prostě čím. Dvanáctka hladká ještě nepitelnější. Pokud se fiasko bude opakovat, končíme zde. Definitivně. Věřme, že v severních Jižních Čechách, U Pichlů a U zlatého lva bude kroužkovaný ležák o něčem docela jiném.  

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Hotel Štekl Hrubá Skála 15. července opět nezklamal. Světlý i tmavý Budvar přežitelný. Kachní játra v sádle s cibulkou slušná (i když na cibulku zapomněli). Hunger steak s jarním salátem s kozím sýrem a pečenými rajčátky s pečenými brambůrkami a česnekovým dipem vynikající. Výborná je též kachna-peč s karlovarským knedlíkem a červeným zelím. Chybět nesmí creme bruleé (dnes s broskvemi) ani krupičanda.   

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Žižkovské pivobraní, degustační festival mini- a malých pivovarů, přilákalo dle žižkovských zdrojů minimálně 14 000 hostů. Prodalo se skoro 9 600 kusů degustačního skla. Sympatická reakce na narůstající nespokojenost s eurorobíry a obdobnými chemickými zrůdnostmi. A jací byli vítězové návštěvnické ankety o nejlepší pivní mok? Plzeňský pašák, Klášterní pivovar Želiv, Pivovarský dvůr Zvíkov. Kde zůstaly Únětice? Zase kapříci? Kvůli farmářským trhům vyrostou v říjnu na Jiřáku rozvody vody i s fontánkou. A na Jiřáku, vlastně už ve Slavíkovce č. 1, funguje bistro Pho Vietnam. Jedno z prvních, kde se začínalo s Phở bỏ. Polévka s rýžovými nudlemi a hovězími plátky. Leč zázraky nečekejte a vše vietnamské je dokysela, asi díky rybí omáčce. Nicméně chuťově docela zajímavé, včetně i exotického lupení či koření. Smažené hovězí s fazolkami nebo rákosnické karboše Nem lui (bohužel nikoli na grilu, ale jen z fritézy), v případě nouze (a pouze občas) účel splní. Nejen populární pokrm Phở  by byl lepší bez nudlí. Těstoviny by existovat vlastně nemusely vůbec.  14. 7. v rámci FT Slavnost lesních plodů. Něco jahod, borůvek, hub (vypadajících uměle). Ceny zlodějské. Stánek restu Mozaika servíruje borůvkový knedlík a houbové rizoto s olejem a omáčkou z lanýžů. Neboť tismická sekačka kolem poledne již beznadějně vyžrána, nutno se smířit s rizotem. Ale, jó. Jednou za uherský rok. Teče Bakalář, ovšem Sad s únětickým volá ...    

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): 16. června v Únětickém pivovaru slaveno (údajně bujaře) první výročí otevření. Očekáváno bylo, v tropickém vedru, na 1 500 návštěvníků. Což je přece jenom příliš, tudíž cyklohlídka BPH slaví nedaleko. V daleko menších rozměrech. V Roztokách, tentokráte u překvapivě skoro totálně vylidněných Zvířátek. Únětická pivka jen zpívají a potěšuje také tvarůžková pomazánka s topinkami a domácí babiččin koláč, dnes rebarborový. 15. 6. a 16. 6. počasí přímo vybízelo k výletům do přírody, tudíž oželujeme taktéž inspekci Festivalu minipivovarů na Pražském hradě, poblíž Letohrádku královny Anny. Akci organizovanou Českomoravským svazem minipivovarů, a snad i časopisem PBA. Máme jen podrobný program, včetně seznamu zúčastněných, a reference od očitých svědků. Ovšem totálně nepivařských. Jim se festival líbil, kriticky se ale vyjádřili k údajným deficitům v jídle.  Krátká cykloinspekce v Únětickém pivovaru 2. 7. nezklamala. Hořká pivka hladí. Radost. 7. 7. krásně přečkána krásná bouřka s mohutným přívalem na zahrádce u Zvířátek. Pozor - Zvířátka o prázdninách mají zavřeno v pondělí i úterý! Jinak od 16, víkendy od 12. Únětická dvanáctka jim sice vydatně na čepu pění, nicméně ve výsledku je famózní jako dycinky. Zkuste místní víkendovou specialitu žebra na grilu a k tomu stálý hit v podobě tvarůžkové pomazánky. Samozřejmě nelze vynechat babiččin koláč, tentokráte hned dva - angreštový a rybízový. Vcelku povedenou letní raritou, i s hořčími tóny, je točený malinový Skalák. Dětský nicméně na ukázku postačí. Trošku chuťově připomíná černohorský Refresh brusinka + grep.

Antoš (BPH LXXI.): Stále, danke bohu, málo vytížený a především sympatický víkendový cyklovláček Masaryčka-Slaný (9:10) v klídku a pohodově docválal do města s pivovárkem Antoš i 17. 6. Mírným rozčarováním je mírně inovovaný jídelníček. Kuřecí, panenky, karé, saláty - nic pro BPH. Bolestně chybí především excelentní jehněčí kolínko s lepenicí. Snad to u Antoše nedopadne tak prachbídně, jako v dejvické Budvarce, kde si není letos fakt co dát. Ovšem nová položka - pomalu pečená plec z křivoklátského kance je překvapením zdařilým a  příjemným. Zážitek a radost už na pohled. Servírováno v hlubokém talíři, s opravdu silným zvěřinovým sósem na špičkovém domácím špekovém knedlíku z pivovarského chleba. Potěší doprovodné kapustičky. Pokrm osvěží, ale je opravdu hodně, hodně slaný (koneckonců jsme ve Slaném). Možná, že posypání výborné a výborně připravené zvěřiny krystalky soli je už nadbytečné. Nezklamala ani místní tlačenka, objednaná pro doražení, coby moučník. Ovšem je dámsky libová ... Letní sortiment nápojů zahrnuje též sedm pivek. Vcelku příjemná je letní desítka Slánský Rarach 10°. Ovšem únětická to není. Klasikou je Antošův ležák 11,8°. Známe a dnes ani nemusíme. Totéž platí o Polotmavé 13°. Voňavé, leč méně výrazné než jindy je Černé Poupě 12°. V nabídce figuruje pořád březňák Sv. Gotthard 13°. Bohemia Pale Ale 12° je světlé nefiltrované svrchně kvašené. Středně chmelené, kdy hořkost má připomínat grepy. Opravdu dojem citrusů navozuje. Ochutnat v horku nutno také Slánskou pšenku 13° (svrchně kvašený speciál bavorského typu). Žel, předchozí den dochází máta a nutno tudíž oželet prý velmi dobrý a prý velmi frekventovaný „koktejl“ Beer Mojito. Což je právě Slánská pšenka + limety + třtinový cukr + máta + led. Dodejme, že 22. - 23. 6. Pivovar Antoš & partneři pořádají na náměstí Slánský tuplák 2012 (www.tuplak.cz). Pivka, hudba, soutěže, ohňostroj. A má přitom téci silácká antošovská dvacítka. Návštěva Antoše vydařená jako vždycky. Vydařená je i tečka v podobě hořké únětické dvanáctky ve Velkých Přílepech, na Špejcharu. 

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Dlužíme alespoň stručné avízo ohledně červnového čísla PBA. Nový Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) ovšem doráží prázdninově později. V karlínském Pivoklubu k dispozici není ještě ani 7. 7. Tudíž alespoň otestovat Simco Ale 13°. Nefiltrované polotmavé svrchně kvašené, s americkým chmelem. Z Chýně. Píše, leč hořké méně než očekáváno. Od otevření restaurace, v roce 2005 jde o točené pivko s pořadovým číslem 514 - 519. Gratulujeme! PBA No. 6/2012 zakoupeno v Karlíně až 18. 7. Jedná se o sedmnácté číslo celkově. Vydržet! Od letošního čísla 8 má být PBA dostupný též v celostátní síti obchodů s tiskem a trafik. Červnová mutace přináší přehled nejlepších piv podle PBA za první pololetí 2012. V kategorii svrchně kvašených figuruje, mezi jinými, California, z Broum, od Matušky. American Pale Ale California doporučuje také p. šéfredaktor P. Borowiec v reportáži z pivního festivalu, který nedávno proběhl na Pražském hradě. A právě Californii točili v Karlíně. Fajnovost. PBA dále obsahuje tradiční rubriky o degustacích, něco info o benešovských Ferdinandech, pěstování chmele v USA, nové éře slovenského Kalteneckeru, soutěžích, pivku ve Vietnamu nebo pěknou čtivou reportáž ze 16. mistrovství světa v koulení sudů v Chodové Plané. Pro pořádek uveďme, že při shánění PBA jsme neprozřetelně nakoukli opět do podniku U vodoucha, v Jagellonské. Kácov 12° nijaký, zato teplý jako chc..., nevytočený, s nepříjemnou pachutí, ve skle Ježka. Malý za vlastně už docela nehorázných (na tu bídu a mizérii, co jsme zde vždycky zaznamenali) CZK 30. Fuj!        

Bonus - haluškové postřehy (ZN 5): Oslavný text „Jak jsem objevil Slovensko“ z pera M. Vodičky byl součástí deseti stran o Slovensku v tiskovině Víkend Dnes (30. 6. - 1. 7.). Texty pějí na téma krás země našich bratrů a mají přivábit a náležitě nalákat turisty. Návštěvu Slovenska (nejen Tater) může doporučit i BPH. Ovšem všechno jen idylické tam samozřejmě není. A brynzové halušky zdaleka všude nepředstavují onen „vynikající gurmánský zážitek“.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář