Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bertíkova Pivní Hlídka LVIII.: Únětická minulost i naděje a staropražské výletní restaurace podruhé 

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a široširého okolí. Dneska ještě naposledy o výletních restauracích Pražanů z časů minulých. A hlavně o historii (a snad i budoucnosti) únětické ...    

Každý dobře ví, že poblíž staroslavného Suchdola se nacházejí Únětice. S historií ještě daleko, daleko starší. Ostatně suchdolské děti předlouho chodili právě do únětické školy (a do lysolajské měšťanky). Slavnou suchdolskou historii, včetně té pivní a pivovarské, připomíná BPH díl LIII. a sedlecké postřehy, v čele s pozoruhodným slonem, přináší část No. LIV.

Únětice prosluly především objevem řady žárových hrobů z nejstarší doby bronzové, což dalo vzniknout názvu únětická kultura. Vznik obce samotné je datován do první třetiny 13. století. Ves je doložena roku LP 1233 a je příslušná ke kanovnictví Pražského kostela (kostela sv. Víta na Hradčanech). Již předtím tady ale stojí místní, později dokonce i farní, kostel. Po husitských válkách mají Únětice světské vlastníky, ale již před koncem 15. století se navracejí do majetku svatovítské kapituly. Což přetrvává až do dob relativně nedávných.

Proslulé prý bývalo, dnes již takřka zcela pozapomenuté, únětické pivovarnictví. Pamětníci nicméně prý stále ještě vzpomínají na výborné světlé a občasný tmavý ležák. Bylo rozváženo též i do okolí (např. do známé hospody v Černém Vole), a to včetně smíchovského podniku U Holubů (kde prý bývávalo únětické tajně „podtáčeno“ coby pravé plzeňské).

Zdejší pivovar, jeden z řady na Únětickém potoce, je zbudován LP 1710 a vaří se tu do roku 1949. V údolí potoka se nalézala hned trojice pivovárků: statenický (nejmenší z nich a nejdříve zaniklý, v roce 1897); tuchoměřický (jezuitský, s bohatou historií nejméně od roku 1615 a zrušený - coby již léta skomírající - LP 1925) a únětický. Letos jsme se o nich kdesi již zmiňovali a podrobnosti, i s nostalgickými pohlednicemi, fotočkami či nákresy, lze načerpat z Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. I. díl. Střední Čechy (Jákl, P., Praha, Libri 2004. 372 s. ISBN 80-7277-226-0). Historická svědectví o době své, ale i té naší vydávají taktéž zaniklé mlýny. Půvabnou knížečku Mlýny na Únětickém potoce od P. Jiráska (Vydal vlastním nákladem Petr Jirásek - Tuchoměřice. 2. vydání, 2009. Stran 80. ISBN 978-80-254-4139-8) jsme ostatně vřele doporučovali v AJPKD z  1. 5. 2010. Kdo hledá, najde! Haf.

Zmínky o dobrém únětickém pivku vařeném únětickými kanovníky pocházejí ovšem už z roku 1557. A roku 1677 jsou Únětice spojeny se statkem Chrašťany u Rudné a Hostivic, kde se nachází správa celého panství. A pivovar byl jediným na panství. V polovině 18. století ročně vaří přes 1 800 hl. Ostatní pivovary v okolí byly menší. Ten úplně nejbližší, suchdolský (v objektu dnešního statku, cca 1648 - 1866), měl výstav zhruba čtvrtinový. LP 1842 je únětický pivovar rozšiřován a přestavován. Leč nikoli dosti modernizován a stále přetrvává minimální mechanizace. Nicméně na počátku 70. let 19. století produkuje ročně již 15 000 hl.

Kapitula pivovar pronajímá a dlouhodobým nájemcem se stává sládek Alexandr Kottler. Prý zde působil neuvěřitelných 32 roků (1866-98). Svou produkcí se únětický pivovar pohybuje již na pomezí první stovky tehdy činných českých pivovarů a není tudíž nikterak nevýznamný. Kottlera v roce 1898 střídá sládek ze Všenor Josef Fiedler. S jeho rodem je spojena poslední etapa existence pivovaru. Dochází k dalším přestavbám, ba i modernizacím.

Z roku 1897 se zachoval záznam o ročním výstavu 21 600 hl. Tímto se únětický pivovar stává třetím největším v tehdejším smíchovském okresu (po akcionářském pivaru na Smíchově a hellmichovském hlubočepském zařízení). J. Fiedler zaznamenává ve výrobním roce 1907-08 výstav 21 149 hl. K číslům přispěl zánik pivovaru statenického i zrušení výroby v Roztokách. Zde se vařilo již od 17. století, a možná už i dříve. Původně šlo o pivovar šlechtický, v 19. století často pronajímaný a coby notně zastaralý zaniklý již před rokem 1890. Jeho budovy jsou však dnes citlivě zrekonstruovány a tvoří trojdílný objekt v předzámčí.

Zpátky do Únětic. Sílící tlak konkurence působí problémy a stagnaci umocňuje I. SV i umístění mimo průmyslové město. Z Velké války se podnik už nikdy nevzpamatoval. Např. v posledním válečném roce 1916-17 uvařil jenom 2 026 hl. A to prachmizerné kvality a z náhražek ... Poválečná a prvorepublikové léta jsou sice o něco lepší, ale o staré zašlé slávě si mohou nechat jen zdát. Další rána přichází s Protektorátem a kolem roku 1942 je pivovar zakonzervován. Po smrti nájemce J. Fiedlera (1943) podnik přebírá jeho žena Olga a dcera Marie. A od roku 1938 zde sládkuje Karel Zeman. Roku 1945 je činnost pivovaru překvapivě rychle obnovena a je i technologicky modernizován. Rokem 1948 ovšem končí majetnictví Metropolitní kapituly u sv. Víta. A je sem dosazena správa ze smíchovského Staropramenu. A konkurence  na provozu moc zájmu nemá. Ještě je sice začleněn do svazku Rakovnicko-kladenských pivovarů, ale v březnu 1949 definitivně výrobu (s finálním výstavem 375 hl) ukončuje. Do roku 1951 byl provozován coby sklad smíchovského pivovaru a jako sklad slouží dodnes. V současnosti se v budově pivovaru nachází sklad mlékárny a vinárna.

A to nejlepší na závěr: Únětičtí již léta usilují o obnovu tradice Únětické desítky. Tato bývala velmi oblíbená. Spolek pro obnovu únětické kultury připravil na 16. října 2010 již 8. ročník sedmikilometrového přespolního běhu Únětická 10º. Únětičtí dělají ale mnohem více. Začali budovat novou kanalizaci a vedení plynu, což bude pro obnovení provozu pivovaru klíčové. A plánují, že zhruba za tři roky by provoz mohl být obnoven. Držme palce. Haf.  

Krásnou publikaci, netradičního formátu, z pera Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace. Na Žofín, do Stromovky. I do Povltaví a Posázaví (Praha, Nakladatelství Lidové noviny a Muzeum hlavního města Praha 2010. 175 s.) jsme letmo představili minule, v BPH LVII. Autor čtenáře zve na desítky nostalgických výletů, na nichž za pomoci stovek dobových fotografií a pohledů seznamuje s výletními cíli Pražanů v časech už minulých (v období 1860 - 1930). Součástí jsou mapky s vyznačením fungujících, zrušených i zaniklých restaurací, historické popisy objektů nebo ukázky dobových jídelníčků. Dnes tedy mírně podrobněji.

Pod heslem „Ven z dusné Prahy“ parníkem, železnicí i pěšky se představují i podniky nám velmi blízké. Nostalgicky hledíme na obrázky Maxmiliánky, Ptákovy restaurace (vedle roztockého nádraží), japonizujícího Hotelu Sakura i Malé Sakury (od II. SV nemocnice) či sedleckého slona U slona. Odvážnějším výletníkům byla určena taktéž trasa na Kunratický mlýn. Pamatujete „landpartiji“ v Kunraticích, kam přiběhl F. L. Věk a vyslechl, kterak se věci mají s němou Paulou a vlastencem Thámem? U Kunratického potoka dodnes funguje Lesní chata krále Václava IV., poblíž byl nedávno znovuotevřen podnik U labutě. Leč není to ono ...

Pro mnohé jsou překvapivé obrázky vinohradského hostince s dávnou tradicí, původně zemědělské usedlosti, jménem Kravín. Na dnešní rušné Korunní třídě a v roce 1911 zde veselí kumpáni kolem Jaroslava Haška zakládají Stranu mírného pokroku v mezích zákona. I letní zahrada před Národním domem na Vinohradech, na Purkyňově náměstí (ÚKDŽ na nám. Míru) mnohé zaskočí. Šťastného restauraci a kavárně v Riegrových sadech to taktéž dříve slušelo více. Sady byly založeny LP 1902 a restaurace do moderní podoby pak přestavěna roku 1934. A co nebohá Bezovka? Kdysi usedlost se zájezdní a později výletní hospodou, která je honosně přestavěna v 70. letech 19. století. A stává se kulturním a společenským centrem Žižkova. Ponrepo tu promítá  ještě před tím, než roku 1907 získává koncesi na stálý biograf. A co bálů a jiných tancovaček zažila. Roku 1936 je zbořena kvůli vylepšení dopravní situace ... Vrr. Nefunguje už ani hotel Miramare, s vizáží tudorovského zámečku, ani oblíbená výletní restaurace Na vinici. Terasy Barrandov by také mohly leccos smutného vyprávět. O slavné Šlechtově restauraci ve Stromovce či překvapivé Koppmanské zahradě jsme už psali.    

P.S. Opět jsme zavítali na výstavu „Pražské výletní restaurace aneb zelené útulky Pražanů v proměnách 19. a 20. století“ (22. 9. 2010 - 20. 3. 2011) do Muzea hl.m. Prahy. Nelitujeme a doporučujeme. Leč avizovaná funkční hospoda ala Terasy Barrandov za časů R. A. Dvorského je pořád nefunkční. Voda praskla hned při vernisáži a ani po dvou měsících nic. Zase česká šlamperaj ... Takže na Opata do blízké vinárny či do karlínského Pivoklubu. Haf.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář