Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bertíkova Pivní Hlídka XLIX.: Tour de Putyk 2010: trénink

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a široširého okolí. Prázdninová pokračování již tradičně zaměřená na páníkovo cyklo-pivní putování po Čechách. Začínáme přípravou a aklimatizací.   

Za jak dlouho spálí cyklista při rekreační jízdě (kolem 20 km/hod.) nymburská pivka? Výčepní světlé 10 % cca za 20 minut, světlý ležák 11 % za 25 minut a světlý prémiový ležák 12 % překvapivě též asi za 20 minut. Takto praví poučná (a bohužel i nemírně posprejovaná) informační cedule na Hrabalově cyklostezce přímo u zdi Pivovaru Nymburk na břehu Labe.

Leč pěkně popořádku: V hustém vedru pohodlným City Elefantíkem na Kolín. Startuje tématický týden „Tropickým a (ne)pivním Polabím“. Páník poctivě trénuje na vrchol sezóny v Jižních Čechách. S velocipédem vylézá po půlhodince v Lysé. K Labi a po břehu i stylově lesem na svěží Kersko (či horem přes Semice a Velenku). Legendární Pivnice Hájenka (viz BPH IX.) otevírá v létě denně od 11, o víkendech i dříve. Vše při starém a tradičním. Kančí i nymburská 11 % coby jediné pivko. Šípková nebo zelí? Na Sv. Šárku zelí ovšem inovativně a letně červené. Ujde, leč klasika to není. A kančí protentokrát nedovezeno moc daleko ... Haf.

A již honosnými alejemi a po červené k borovicím, přes okraj Hradištka, k jezeru Sadská. Příjemná (a nutná) nuda-koupel. U Pístů překvapí písková duna. V Nymburce hl. n. osvěží vychlazená i ošetřovaná 10º (tj. Postřižinské pivo Výčepní, alc 3,5 %) v nádražním pajzlíku. Lepší i říznější než poněkud unylá 11º (= Postřižinské pivo Zlatovar, alc 4,7 %) v  Hájence. Dále kolmo na Poděbrady či vlakmo zpět na Masaryčku. Za projetí stojí veleúpravné cesty z Poděbrad do Nymburka. Po břehu levém horší asfalt, ale více stínu a méně soukromí.

Město Nymburk vcelku pěkné (především od vody), leč moc výčepů s postřižinským neobjevujeme. Skoro jenom Hotel Postřižiny (není kam s bicyklem - takže smůla) a rest/bar Eliška na rynku. 10 % a 11 % průměr. Jídla i prostředí slabší (pod)průměr. Výčep s plným nymburským repertoárem ve městě ale není. Vrr. A v pivovaře samotném velmi trestuhodně pouze stánek s lahváči. Lázeňské Poděbrady sice ještě úpravnější, leč pivně ještě slabší. Pivně nenadchne ani Fraňkova ZOO v Chlebech (René F. coby velemudrc známý již z FS ČVUT). 

333 km Polabím završuje brouzdání lužními lesy z Kolína do Poděbrad. Supertrasa (a komárů jako na Kamčatce)! V osadě Oseček na břehu ukrytá lesní občerstvovna U pomníčku. Bernard 10º (i řezaný 11º) se dá. Pohodičku dotváří šéfík a čtyřnozí spolušéfíci. A vzpomeňte v Libici na Slavníkovce. Místo magii fakt nepostrádá! Na soutoku stánek s Bernardem 12º, Zlatopramenem 11º a tmavým Březňákem 10º. I grilované rybky etc. za příjemné ceny. Pozor - hned vedle děs s Krušovicemi! Vydařený je též okruh hvozdy staroboleslavskými se startem etapy v Čelákovicích. Zkuste Káraný - Hlavenec - Lhota - Křenek - Stará Boleslav - Brandýs - Čelákovice - Lysá. Stezky místy zapískované, značení ještě přijatelné. Cykloprožitky solidní, leč všude děsí čtyři jezdci pivní Apokalypsy (G, Pl, Kr, Star). Žízeň chutně zaženou automaty na káranskou vodu (třebas u OÚ Káraný). Voda fakt dobrá, soda fakt řízná. Vrchovatá velká cykloflaška za plné CZK 3. Čelákovice nejen po pivní stránce téměř nula nula nic. Nicméně u zastávky Čelákovice - Jiřina hospoda s Březňákem. Vychlazený zachránil páníkovi život. Haf. 

Překvapí Kapr Klub Křenek. U jezírek po těžbě rašeliny. Lesní a vodní prostředí a nabízejí dokonce i ryby! Na čepu jen sudová vína. Neumíme posoudit. A odpuzující lahváče G + Pl posuzovat nebudeme. Grilovaným rybkám ale odolat nelze. Uzené pstruhy nutno objednat předem, tradiční pstruh po sobotě již zcela sežrán. Též menší exempláře pstruha lososového. Leč větší jsou. A po 3/4 hodině jedna cca 700 g rybka připlouvá. Nelitujeme. Pro pořádek: v restu Na Borku sice úlevné logo Svijan, leč ve smrtelném objetí Géčka. Pryč. Vrr.     

Vedle Polabí slouží k simulaci Tour i tradiční výjezdy do Chýně. Křižíkova (M) - Zličín (M) - Sobín - Pivovarská krčma - M Dejvice (či vlak S4 z Roztok). A též podél Vltavy na Kralupy. V kombinaci s víkendovým cyklovláčkem Masaryčka-Slaný (Ten ovšem „díky“ Blance do 13. 8. změněn. Vrr.). A opomíjet nelze ani staronové stezky podél Rokytky. Haf.

Před vlastní jihočeskou misí samozřejmě nutno prověřit klíčové opěrné body. Ovšem jen letmo a mastňácky - vozem se šoférem. Kde jinde začít i skončit nežli na pohádkovém Zvíkově? Pozornost zbystřujeme až za votičákem. Před Miličínem absentují prodejci uzených rybek (asi již přemístění na pražské farmářské trhy). Vlevo motorest s hotovkami a držkovou (sotva průměrnou) a vpravo rest i se Svijanami, kam na ně pravidelně zajíždí náš milý kolega a náčelník v.v. z nedaleké R. A dále přes Tábor na Opařany (hospody stejně hrůzné jako loni) a Bernartice. Rychlá kontrola výčepu Sokolovna. Út a čt stále zavřeno, jinak od 18. Platanská tabule, leč logo Svijan. Tyto naštěstí pořád na čepu, jak ochotně potvrzuje získaný „jazyk“ z řad místního obyvatelstva. U náměstí periferně registrujeme pojízdný vozík „Krakonošova pochoutka“. Proboha, co na Písecku pohledává Pán hor? Nezastavujeme. A nerozhodí nás ani ukazatel na temný Dražíč s ještě temnějším a velemocným Lipanem. Pane Papulo přijedeme!

V Křenovicích nostalgicky zamáčkneme slzu před bájnými Los Tlapos. Zavřeno už druhý rok. Nějak se to sice opravuje, leč štít s G hovoří za vše. Fuj a hanba! Tedy  rychle na Podolsko, Záhoří a Oslov a uvítá nás Zvíkovské Podhradí. Vstupní rybník vypuštěn a podnik U hastrmana taktéž v jakési přestavbě. Každá perestrojka je neštěstím! Vrr.

Naštěstí Pivovarský dvůr (www.pivovar-zvikov.cz) otevřen denně od 11. I dneska na svátek věrozvěstů. Úlevná radost! Usedáme vevnitř a první drobný kaz. Jsme mezi prvními a ubrus přesto mírně pokecaný a s drobečky. Přece jenom tady by pečlivější asi býti mohli. Vrr. Přichází nepříliš čiperná a dosti otráveně vyhlížející mladá servírka. Na dotaz, cože mají dnes na čepu, reaguje otevřenými ústy. Zjevně nechápe. Tudíž upřesňujeme, že se ptáme, co - tady v pivovaru - právě točí za pivko. Vztekle odsekává: „Točíme furt to samý“. A čumí. Cílíme na ceduli na stole a ptáme se, zda opravdu mají vše uvedené. Procedí, že samozřejmě. Víme své, nechceme si kazit náladu a raději nesympatickou kačenu posíláme pro aperitivní sklenku Královské Zlaté Labutě 26º. Královsky vynikající jako vždycky. I když z ledové pípy by ledovější asi být mohla. A možná nějaký milimetřík do poctivé míry též schází. Ale co ... Haf.

Při další obtížné komunikaci se ujišťujeme, že samozřejmě vše napsané nemají. Jako skoro obvykle světlá 11º a tmavá 13º. A Zvíkovský Rarášek malinový i zázvorový. Ostatní jsou občasné speciály. Ani mírně inteligentnější kolegyně zhola nic netuší o výročním ležáku, který nás nedávno zaujal v karlínském Pivoklubu. Takto až komicky diletantskou a totálně neinformovanou obsluhu jsme nikde v pivovaře asi ještě nezažili. Ani se nedivíme, že na salát zapomněli. Ani tomu, že obrýlený klučíček brigádníček-intelektuál si počínal až obdivuhodně nešikovně. To snad musí trénovat a dělat schválně. Nicméně všichni bleskurychle odnášeli ze stolů jídelní listy. Téměř je přitom rvali hostům z rukou. Děsivá zhovadilost. Nejen tady. Vrr.

Zklamání, fiasko? Kdeže. Lehce se povznášíme nad obsluhu a vychutnáváme božskou krmi i pivko. Domácí teplý bůček na prkénku s domácím pecínkem chleba nejlepší, jaký jsme tady okusili. A ta okurčička s koprem! Fantazie. Světlá 11º, přesně jak má být. Svěží, řízná, hořká, osvěžující. Nezklame ani tmavá 13º. Ovšem vídeň z turka je na personál již zase příliš. Přináší neuvěřitelnost: vodovou světlou tzv. kávu (překapávanou) se syntetickou čepicí a tzv.  lógrem nikoli ale dole, nýbrž nahoře! Leč náladu pozvedá další 26º labuťka. „Když zdoláváš hory, doly, spatříš hochu různé dvory. Který, že ti drží v hlavě? Pivovarský na Zvíkově“. Haf.

Bonusem je zakoupení hezké knížečky Pivovarský dvůr Zvíkov, 15 LET 1994 - 2009 (Franěk, P., Pešta, J., Voldřich, M. a kol. Pivovarského dvoru Zvíkov. Vlastní náklad, 2009. 122 s. Za CZK 249, leč zakoupeno za 199). Se slogany, historií zvíkovského pivovarnictví, ilustracemi a fotkami a třebas i receptem na jelení hřbet. Doporučujeme! Což platí též pro knížku a především a hlavně pro zvíkovský minipivovar. Příště jsme tady už na bicyklu. Rádi.

Zvíkov pořád veleúchvatný. Otava však méně zelená a otravných dvounožců i stánků s otřesnými hovadinami přespříliš. Zpátky přes oboru, Branici, stádlecký řetězák a do Malšic. Základna Rejda stále pod kniplem pilota Františka D. So a ne až od 16! Unesli bychom ještě aklimatizaci u Lva v Táboře i Pichlů (Kalousků) v Bechyni ... P.S. Snad již brzy bude rozbit tvrdý a tradiční base camp u Lužnice v tradiční chatce č. 6. Nelze jinak. Mise 2010 začíná ...  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář