Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


ZN 7 + Tour 12

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 7., letní a hlavně Tour-jihočeské, z 31. 8. LP 2012)

Pivní moudrost a recept: Staré pivovarské pořekadlo praví: „Domoč, dosuš, dovař, dokvaš, dotoč a dopij“. Dodejme: poté opět „domoč“ (aneb, jak kdysi kdesi pravil jistý populární komik: „Co vydělám - to prožeru, a co prožeru - to vydělám“). Pivní recept tentokráte pochází z „Holba pivní kuchařky“ (vydávané stylově na pivních táccích), obsahující padesát receptů inspirovaných tradiční českou kuchyní. Recept je jednoduchý, a notoricky známý v mnoha různých obměnách, leč za připomenutí možná stojí. Zapečená klobása v pivu. Nožičky klobásek rozkrojte na půlky. Oloupanou cibuli nakrájejte na kolečka. Pivko (5 dl polotmavé Holby Šerák) rozmixujte s kečupem a ostrou hořčicí. Do vymaštěného pekáčku nalijte menší množství rozmixované pivní směsky. Pokládejte do ní klobásky řezem dolů. Obložte beraními rohy a posypte cibulí. Zalijte zbytkem pivní směsi a pečte v dobře vyhřáté troubě, dokud směs nezačne karamelizovat. Příliš se nedoporučuje pekáček čímkoli přikrývat.

Svijany (BPH II.): Žižkovská Pivnice U sadu (http://www.usadu.cz) zahájení XXX. OH doprovází ujkovickým Slepým Krtkem. 12° nefiltrovaný ležák. Slušný i hořčí. Ovšem méně i méně hutnější než nedostižné únětické. Nefiltrovaná Únětická dvanáctka se ovšem v srpnu na čep navrací. Paráda! Parádní jsou srpnové brzké snídaně, samozřejmě zapíjené právě pravým únětickým. Na začátek září avizován Svrchrňák Žižkovský. Světlé, svrchně kvašené pivo typu Ale (12˚, alc 4,8 %). Z produkce létajícího pivovaru Nomád, tentokrát prý uvařené Honzou Kočkou ve Vrchlabí. Chutí na pomezí ležáku a ejlů s výraznější hořkostí. Snad Svrchňáka nepropásneme. Krásova 13°, U (bejvalejch) vyndanejch, funguje. Solidně. Dokonce velice. Zatím i spolehlivě a na místní poměry též i poklidně. Danke bohu. Pí. Grétka & p. Michal & pomocníci z řad známých (hlavně z cechu stěhováckého) se jeví jako slušná sestava. Věřme (a věříme), že vydrží. Sklepní interiér obohatila nevšední kolekce stěhováckých triček. Instituce tudíž vlastně získala další název, resp. přezdívku. Kromě pojmenování oficiálního (původního U vyndanejch, po novu U bejvalejch vyndanejch), vedle povinného označení U Bertíka, teď i U stěhováka. Qéčko standardní, Máz též (ovšem na jihu Čech byl o nemalý chlup lepší, méně řezavý, méně nakyslý a žáha po něm nepálila). Kněžna s výkyvy, neb bývá nevytočená. V době rekordních veder mírné problémy s chlazením. Po pár dnech se ale chladí už festovně.

Nymburk (BPH IX.): Letos vlastně poprvé (a to přímo na velocipedu) navštívena Pivnice Hájenka. Kde jinde, než v magickém lesním Kersku (www.hajenka-kersko.cz). A 14. 8. docela spokojenost. Otevřeno denně od 11 a funguje též zahrada, včetně venkovního čepu. Teče obligátní Nymburk 11° a prý dokonce i Něžný Barbar 15°. Tento ovšem právě došel. Popolední prázdninový frmol zvládá nová sestava s přehledem, rychle a příjemně. Kmitají a i s hosty pár slůvek prohodí. Počátkem léta Hájenka nabízela v poledne omezený výběr jídel, neboť by jinak prý nestíhali. Nyní jídelníček tradiční, a jako vždycky. Kanec se šípkovou, se zelím nebo v guláši. Dnes vítězí se zelím. Vše ucházející - porce větší a úpravnější než dříve. Při vyjížďkách podél Labe nelze opomenout soutok s Cidlinou. A zrovna tady pořád funguje bufet U přívozu. Světlý a černý Zlatopramen, většinou též filtr + nefiltr Bernard. Klobásky, pstruh na grilu (o víkendech i makrela či dokonce kapřík). A všude hafo přidrzlých kačenek. 

Bernardův kult (BPH XVII.): Pořád platí, že PR pivovaru Bernard a angažovaného Standy Bernarda samotného převyšuje kvalitu jejich piv. Ovšem některé nápady mívají přesně trefné. Třebas „Doba plastová“. Pivo z plastu - svět se fakt zbláznil. Ovšem „držet se“ fakt nestačí.

Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.): Žižkovské listy, No. 7 - 8/2012 sympaticky překvapují  řadou článků o gastronomii a přímo i o pivech. Zaujme titulní rozhovor s nejlepší českou šéfkuchařkou Stanislavou Markovou. Má žižkovské kořeny, pracovala V zátiší a nyní kuchtí v restu Žofín Garden. V gastrosloupcích David Matásek srdcařsky velebí černohorské pivko, buřty na pivě a pséky v Králově Království v Kubeličce (http://www.kralovstvi.com). Ovšem, když tady ještě vařívala (a úřadovala) pí. Ála bylo to o něčem jiném. Nicméně slivovici a meruňku mají pořád nejlepší v celé Praze. Čtivá je reportáž „Mekka gastronautů“. Představuje některé údajně kvalitnější žižkovské restaurace. Další text „Po stopách malých pivovarů na Praze 3“ nabízí plán pivní trasy. Standardní - pro kované žižkováky a kované žižkovandy skoro vůbec nic objevného. Ovšem drobná zmínka o tom, že na Jiřáku, v nepříliš návštěvyhodném zařízení U růžového sadu nabízejí vlastní pivo - co toto má znamenat?           

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): Únětice žijí. A to je dobře. Pivovarský výčep už zvládá celkem v pohodě obsluhu i venku. I většího počtu hostů. Ve dny všední nabízejí též polední meníčka za CZK 79. Dvanáctka 17. 8. skvěle hořká jako vždy. Hovězí žebra pomalu pečená (více jak 11 hodin) v silném cibulovo-česnekovém základě (fakt silný), s křenem, hořčicí a rozpečeným chlebem jsou položkou zážitkové gastronomie. Puntičkář by možná bazíroval na pálivějším křenu, jinak vlastně excelentní. Zážitek nutno podtrhnout marinovanou hruškou s vanilkovou zmrzlinou, teplou rebarborovou omáčkou a mátou. Sice v kuchyni zapomněli na snítku máty, ovšem zato je k dispozici vkusná a chytrá mapička. Na kole za Únětickým pivem, v měřítku 1 : 50 000. S vyznačením míst, kde únětické čepují na Praze 6 a v okolí samotného pivovaru. Chválíme. Zalistovat možno též brožurkou představující Alianci P. I. V. (Pivně Inteligentních Výčepů). Aliance dnes čítá devět hospod, včetně nepražských. Jistotu skvělého pivního zážitku mají poskytovat certifikovaná zařízení: Tramway, Zlý časy, Kulový blesk, Obžerství, Merenda, U prince Miroslava, plzeňský Klub malých pivovarů, zlínská Zelenáčova Šopa a znojemská pivnice U Šneka. Den poté, v sobotu 18. srpna Únětice organizují velké posvícení. Sportovní a jiná klání (Únětická vařečka, coby 2. ročník koláčového klání), divadlo, hudba, posvícenské speciality, ale též možnost Aqua zorbingu na Únětickém rybníku. Opěrné body posvícení představuje pivovar, hospody Sokolovna a U Lasíků a restaurace U rybníka. A po 13 hodině je na pivovarském dvoře slavnostně naražen a pokřtěn první sud posvícenského speciálu. Žitná polotmavá 11°. Chuti žitného chleba, příjemně pitelná, s méně agresivní hořkostí než u jiných únětických pivek. Kmotrem se stává Ivan Hlas. Ze specialitek potěšila husička na jablkách, s červeným zelím a chlebovým knedlíkem. Nezklamala ani krkovička na pivu, se špekovým zelím a nádivkou. Lákal i domácí talián, hovězí krk se staročeským pyré, králík nebo všelijaké pochutiny na grilu. Horké odpoledne zpříjemnila živá muzika, včetně p. starosty-basisty. A žitný speciál BPH okusila ještě předtím - kde jinde nežli u roztockých Zvířátek. Speciál teče ještě též na akci Hovězí dobroty, konané v pivovaru 25. - 26. 8. Na programu polévka z oháňky, hanbáč dvouručák a steak z plemene Black Angus a z nehovězího husička. Opět ovšem vítězí hovězí žebra ze stálé nabídky, která jsou jako vždy v perfektní kondici. Marné vůbec není doplnit tyto pivními kynutými plackami se škvarky, kysaným zelím, kmínem a hrubou solí. Zážitek.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Nákup červencového Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) v karlínském Pivoklubu zpestřuje košt siláka. Břevnovský Benedict 20°, Strong Imperial Pilsner. Opravdový silák, povedený hořčák. Břevnovský klášterní pivovar Sv. Vojtěcha se vytáhl. Jejich jiná pivka nás zatím příliš neoslovila, leč tento kousek BPH zřejmě přinutí brzy navštívit samotný pivovárek. V čísle 7/2012 p.t. čtenářstvo nalézá  ohlédnutí za World Beer Cup 2012, rozhovory se šéfem představenstva Měšťanského pivovaru v Poličce, ředitelem mezinárodní divize Radeberger Gruppe či odborným vedoucím pivotéky Pivní mozaika, degustace jedenáctek (vítězí Zlatopramen) a v teorii degustace i dalších amerických stylů, texty o chmelu u nás a v nedaleké cizině, fotoreportáž ze záchrany šestnáctky sudů-chatek ze zdevastované zahrady už nefungující legendární Vlachovky a jejich přemístění do Černokosteleckého pivovárku. Samozřejmě neabsentují další pravidelné rubriky (sklo, etikety), dále příběh Pangaminu, pozvánky, ankety nebo představení českých tradičních likérů z Krakonošovy zahrádky. Kdo vlastně dnes zná originál (nejen) Švejkovy Kontušovky?    

MMX (BPH LXXII.): Elefantem do Berouna (bohužel z nepřátelsky odcizeného hlaváku) a poté pohodlně kolmo na Lety, do Pivotelu MMX. Na oběd. Kdy? 23. 8. Slušná byla hovězí květová špička s domácí křenovou omáčkou (velice jemnou, až moc), zeleninkou na másle a opečenými brambory. Orig vídeňský tafelspitz to sice nebyl, ovšem nevadí. Neurazí ani staročeský talíř MMX (pečeně, krkovice, klobáska, dvoubarevné zelí a knedlíci houskoví, bramboroví a špekoví). Na porcích v MMX opravdu nešetří. Na čepu desítka, dvanáctka a pšenice. Dvanáctka žízeň zahání, ovšem hořkosti pomálu. Překvapivě řízná a příjemná je desítka. Pšenice průměr. Obsluha snaživá, včetně úslužného sympaťáka černějšího než uhel.     

Tour de Putyk 2012: Jihočeská bicykloanabáze startuje netradičně v sobotu. Tedy ještě před dojezdem Tour de France - tentokráte neobvykle nudné a vlastně o ničem. Letos netradičně doprava nikoli za pomoci ČD, nýbrž velkopansky a mastňácky vozem. Zpátky ovšem tradičně a tradičně přecpaným vlakem. Po cyklostránce akce vydařená, po stránce pivní a kulinářské už méně. Vedle hrůz a tragédií se ovšem objevily záblesky světlejší. Stálice Zvíkov, Vítek z Prčice, nadšenci z bechyňského kina, táborská Brusírna, překvapivě pitelné Lipany (ovšem samotný Dražíč rozhodně nenavštěvovat, a to fakt v žádném případě!). Přežívat ovšem bylo vesměs nutno na svijanském Qéčku. Pitelném, leč v Jižních Čechách přece jen očekáváme něco onačejšího. Ani krajová mocná invaze Kozla (maskovaného Géčka) nepotěšila. Budvar upadá a ztrácí stále více. Bohužel i na kvalitě kroužku. A poctivá desítka se už skoro nikde nesežene. Další kroky k tomu, aby se dokázalo, že státní podnik nemůže nikdy fungovat? Aby se Budvar mohl zločinně vydat konkurenci? A není to zdaleka jenom o Budvaru. Realizují se stále další a další cílené kroky (ruku v ruce s korupcí, lobby a i ryze českým švejkovstvím a vychcaností) na znefunkčnění fungování státu. Stačí se podívat třebas na tragikomedie s registrem vozidel. To není jen zlodějna, to je záměr. Všechno má být zprivatizováno a předáno do rukou trhů, které se prý „nikdy nemýlí“. Neoliberální ideologie se svými bajkami, bludy a mýty je stále drzeji militantní. Nikoli méně státu, nýbrž právě naopak. Více státu, více národního a především mnohem méně tržního fundamentalismu. A mnohem méně Evropy! 

Malšická strana Lužnice: Ihned zaznamenána katastrofální tragédie antických dimenzí. V Malšicích, Na rejdě, zeje krutý nápis, že mají pro nemoc zavřeno. Šéf František se popálil a úrazu využil k ukončení provozu, čímž ostatně vyhrožoval už léta. A Míla už jen po večerech dotáčí zásoby, což naschvál končí právě začátkem naší třínedělní Tour. Nenahraditelná ztráta nenahraditelné základny. Večerní i polední. Kde se najíme? Kde shlédneme mače olympijské? Žádný plán B totiž neexistuje. Malšičtí též želí. Musejí na Géčko či Kozla do odpudivé herny Červená Lhota, nebo na Géčko a tzv. Plzeň do divného a neoblíbeného podniku Pod věží. Z nikdy nepoužitelného géčkového restu Magnum se během pobytu stává dokonce čínské bistro. Žlutý jsou všude. Šeptá se sice cosi o tom, že Rejdu mají převzít dva táboráci - ovšem, kdy, a co budou točit? Příští rok se navíc chystá rekonstrukce celého objektu s tělocvičnou. Čili asi konec definitivní. Malšická strana je ztracená. A legendární noční lesní sjezdy z Třebelic k neméně legendární chatce No. 6 (Horní Lhota základny) přibyly letos v počtu jenom pěti kousků! Ovšem druhý z nich byl hustý, za husté bouřky (I když o zcela regulérní pokusy vlastně letos ani nešlo. K dopravě na výchozí bod sjezdu byla totiž použita bechyňka z Bechyně a jejich start byl již cca o půl deváté). Ke dvěma stovkám zářezů chybí ještě hrozně moc. A zřejmě bude hůř. Mrzuté. Čenkovský Kluzákov nic nezachraňuje. Samozřejmě. Bez Lipana, s Géčkem, zhoršující se kuchyní a pizzama. Fujtajbl! O nic lepší není ani situace dole. V díře, tedy lesním base campu Fort Dobronice, u kajuty U baby Jagy, děcka zase cmrndají smrduté stvůrné Géčko a místně nepitelného a totálně nepivního Herolda desítku. U mostu, už na druhé straně toku, přežívá čím dál umolousanější a čím dál protivnější Marešův bufík. Se zakyslými starouši, opilými a uřvanými kreaturami a předsmaženými prefabrikovanými humusy a hnusy všeho druhu. Místo kořalek chemické jedy. Odpornost na kvadrát. Poslední „nadějí“ byl vždy odpuzující penzión U jezu. Ještě loni Svijany, takže snad v nouzi nejvyšší ... Definitivní krach a zavřeno, pusto už od podzimku. Pro úplnost: na dobronické návsi pořád straší strašlivá pizzerie s Pardálem. Svinstvo. Tohle by mělo být trestné. Co město Tábor? OrigBudvarka a idiotská pizzerie v jednom, čili U zlatého lva, taktéž zklamala. Kroužek mizerný - fakt nic moc (spíše nic, ztratil říz, šmak i pitelnost), takže raději hladkou desítku. Výborná, pitivá, ovšem k mání je, k převeliké škodě, vlastně pouze tady. Správná teplota, nasládlá chuť s nádechem lipového květu, osvěžující, skoro, skoro jako tenkrát. Horší to je s krmí. Pověstný gulášek za nekřesťanských CZK 149 už opravdu nestojí. Pokud se nechcete cpát pastou nebo pizzou (v Jižních Čechách!), není si vlastně co dávat. Chyba. Veliká. Další táborské restaurace též moc (nikterak) nelákají. Zbývá teplý bufet u nádraží (nikoli na nádraží samotném - tam je to výhradně pro masochistické sebevrahy). Tragickým omylem byl krátký oběd v neútulně-moderním zařízení se slunečním názvem, kdesi u finančního úřadu. Segedín snad ještě ujde, leč knedlík je příšerný. Tvrdý, nepoužitelný a nepoživatelný. A nevychlazený údajný Budvar 10°? Stačí jeden malý loček a v ústech se usazuje nepříjemná hořká pachuť (pardálovsko-géčková), jazyk zdrsňuje, sliny mizí. Zvěrstvo. Dole, u řeky, u jezu, Na Brusírně pořád točí také ležáky Lipany (staroušovské eurolektvary nepočítaje). Světlý Lipan letos kupodivu nikoli temně depresivní a nikoli mlátově hutný. Veselejší, pitelnější, řídčí a slabší, ovšem slabý rozhodně nikoli. I hořčí. Příjemné překvapení. Veselá radost. Nezklame ani ukázka tmavého ležáku z Dražíče. Malý je dokonce v orig skle. Ovšem otevíralo se až od tří. A vedlejší hospoda, kde prý vaří obědy, otevírá v sezóně naprosto nepochopitelně od dvou! Nicméně od 1. srpna se Na brusírně změnil provozovatel. Je normální a normálně uvažující - otevřeno denně od desíti a vaří se. Kvalitně. Česká jídla, vydatné porce. Sláva. Snad vydrží i příští sezónu. V nedaleké ZOO Větrovy loga Géčka a tzv. Plzně. Ani nejdeme dovnitř. Jedná se o značně spornou (snad dokonce nepovolenou) instituci rozdělující jinak téměř homogenní obyvatelstvo, kde jablkem sváru jsou nejen příjezdové komunikace. V pidivesničce-skanzenu Záluží cestou na Soběslav čepuje přímo doma na úpravném dvorečku svého minimuzea sympatický Pražák budvarskou desítku. Ujde, žízeň hasí a chuť příliš nezkazí. To v krásném prostředí nedalekých Mažic, Na kovárně, šenkuje tradičně protivná a zakyslá osůbka (snad ještě ženského pohlaví) z vedlejšího krámu spolu s Budvarem 10° i Pardál 10°. Obé stejná chemie. Odpornost. I malé pokazí příjemný letní podvečer. Rychle zpátky do Bechyně, na Qéčko. Ondyno, na deštivou středu, vykonána autoexkurze do minipivovaru Vítek z Prčice. Zastrčený neupravený areálek zvenku důvěryhodně a lákavě nepůsobí. Vevnitř vcelku útulno. Nepříliš hovorný vrchní rozhodně nikam nespěchá a ani na jídelníčku nechybí opakovaná varování, že jídla se připravují plných 30, resp. 60 minut. Jsme vlastně jedinými hosty a tudíž nečekáme ani polovinu doby. Interiér je stylový, včetně povídání o pivech i šlechtických rodech, nabídka pokrmů též. Možno okusit minutky 21. století, i rádobystředověké speciality na grilu. Vše má být z kvalitních ingrediencí a poctivé. Včetně poctivých porcí. Pivní sýr, zapečený hermelín s mandlemi, lákavý kapr na černém pivku ani husí nožka na grilu (s chlebánkem) nezklamaly. Nutno příště otestovat jehněčí kotletky. Nebo králíka na divoko? A pracují s pravou šlehačkou. Čepují, co právě uzraje. Máme smůlu - vlajková loď 12 % světlé zatím k dispozici není. Zkoušíme světlou desítku. Slušná, jemnější hořkosti. Méně výrazné je 12 % svrchně kvašené pšeničné světlé. Ujde 13 % vídeňské červené, lehoulinké hořkosti a příjemného aroma. V repertoáru mají celou řadu dalších položek - mrkněte na http://www.vitekzprcice.cz. Druhá návštěva uskutečněna nešťastně v pondělí. Což je den, kdy mívají nabídku výrazně chudší. Mimo prázdniny čítající dokonce jen pár položek studené kuchyně. Nakonec pivas a filé na kmínu hlad zahání. Ženská obsluha hovornější a už dozrála klasická dvanáctka. Hutné, poctivé dílo (Únětice jsou ovšem Únětice). Celkové hodnocení: Očekávání byla mírně překonána, nicméně Zvíkov je o třídu výše. Ve všem. Při cestě zpět ještě povinný krátký stop v Miličíně U dvou javorů. Na čepu pouze nepříliš ošetřovaný a nepříliš dobrý Máz. Všude se pořád válí něco zbylých děsivých krušovických artefaktů (tácky, jídelníčky), které tady už léta nečepují. Kuchyně = podprůměr, přesolená, bez fantazie.  

Bechyňská strana Lužnice: Náměstí v Bechyni opraveno a nově upraveno. Penzion U Pichlů získal (díky páně Kalouskovi) kamennou předzahrádku. Obsluhující holčiny vesměs pohledné a do jedné i šikovné. Kmitá i servír. Točí pořád kroužek, a to nejlepší v kraji. Ovšem ani tady to už zdaleka není ono. Méně jiskry, menší říz a rychle plihnoucí bucláčky nekroužkují. Na další už není chuť. Na rozdíl od Lipanů nebo svijanského Qéčka ... Co se to s kroužkem tohoto horkého léta děje? Všude je o poznání horší. U Pichlů točí též Budvar tmavý a nově 11° světlý. Pozor, jde o eufemismus pro Pardála Echt! Kuchyně pořád výborná a v Bechyni jasně nejlepší. Letos nabízejí i o prázdninách též hotovky. Ucházející. Doporučujeme ovšem rostbíf, bifteky a stejky (nejen Bóbika), játra nebo dortíky či domácí záviny. I když obloha (nejen) k rostbífu bývala o něčem jiném. S uváděnou grilovanou zeleninou se zřejmě nemíní  párat a věc ošizují nikoli svěžím salátem a kusem rajčete. Grilovaný pstruh už není v pepřové krustě, nýbrž v župánku. Upražený výtečně, nicméně jedná se o jiný druh. Červený a chuťově má blíže k lososu. Dřívější býval šmakovnější. Ovšem bezchybný a slastně osvěžující je lahodný tataráček z lososa. Další staré bechyňské osvěžovny za návštěvu rozhodně nestojí. Ani U draka, Na růžku, Na panské či v Protivínce si nikterak nepošmáknete. K tomu všelijaká prachmizerná Géčka, Platany, Lobkowicze, tzv. Plzně. Nic pro BPH. Což se týká též nového vietnamského pajzlu s pseudočínskou kuchyní přímo uprostřed rynku. Rozhodně však nelze opomenout kino. Sympatičtí nadšenci (v čele s téměř svatou rockovou dvojicí otec & syn) v kinobaru každodenně od tří šenkují Máze, Fandu a Kvasničáka. Kinobar plní funkci jakéhosi kulturního aj. centra. S posezy vevnitř, včetně nevšední výzdoby v podobě desítek kravat. A hlavně venku, s chutnou zmrzlinou a přesnými výhledy na bechyňský cvrkot a v neposlední řadě na zdejší fraucimor. Potěší pivní rozpravy s lázeňskými hosty a především komunikace s místními, včetně opravdových krajových exotů. Zdravíme věrného štamgasta Míru v triku litovelského pivovaru (ovšem poslední týden jsi absentoval neomluvitelně!). Neurazí správně a doma naložený romadůrek a sytý hermelín, ani luxusní silná hruškovice na srovnání. I když jednou to byl masakr ... (Nikoli motorovou pilou. Za vše ovšem může, jen a pouze, zmrzlina zvaná dinosauří ocas). A na konci pobytu kořalka dochází a sýry teprve zrají. Podnik se stává hlavní večerní oázou a náhradou za Rejdu. Ovšem jde o substitut pouze nedokonalý. Nicméně dokonce se tady stále ještě pravidelně promítá. Vydržte! Děkujeme! Přidejme, že Svijany se v Bechyni točí ještě v kempu pod stadionem, resp. též kdesi u rekreačního zařízení Instaláček. Dalším večerním azylem byla Sokolovna v Bernarticích. Pořád se svijanským. Tentokráte teče Máz a Qéčko a na přání mladých bernartických též nebezpečný Kozel 11°. Sedí se hezky, leč noční návraty bývají delší (a pro nového, mladého, adepta klanu Nočních jezdců též náročnější na orientaci). Přimotali jsme se tu dokonce k ryčnému festiválku-ožíračce Bernfest, kdy tekla Litovel a Jägermeistery na několik způsobů. V Ratajích pěkná hospoda na pěkném místě s nepěkným Géčkem a zase Kozlem. V Branici kysele-unylý a protivný eurobír Platan, po novu Schwarzenberg. Nezastavovat. V Opařanech sice registrujeme výčep se zahrádkou a nabídkou několika přijatelnějších pivek (včetně pípy Stezky pivních znalců), nicméně lokalita nás k návštěvě letos nezlákala. To ze Stádlce, od krmelce na návsi, musíme potupně prchnout. Na otázku, co točí, pyšně praví, že přeci gambáče a plzničku. Na odmítavou reakci přítomní nevěřícně křičí, cože bychom tedy ještě chtěli?! A vybíhají ven, podívat se na ty opovážlivce a neznabohy. Před lynčem nás zachraňuje nepražská SPZ a především zrychlení německého lidového vozu. Brutální hrůza největší nás ovšem teprve čeká. Ve středu 8. 8. těsně po jedné se v Dražíči zjevuje průzkumný cykloodřad - letitý spolubojovník Šedý vlk doráží cca po půlhodince. Ves samotná pořád silně nevábná a holá, bývalý lihovar, dnes pivovárek Lipan, pořád trůní na hrůzostrašném místě mezi silnicemi. Na venkovní ceduli stojí načmáráno: zelnice, vepřová, guláš a cosi nerozluštitelného. Uvnitř dvojice zřejmě zdejších u kávy, čtvero viditelně přespolních majících už zaplaceno a rodinný klan s dětmi. Po pár minutách vchází ještě dvojice autoturistů. Na stole leží malá zelenkavá kartička s nabídkou piv (světlý a tmavý ležák, Lipan 10° - letní, Lipan polotmavý speciál - zimní) a s něco málo pochutinami k pivku. Nebesky tu nevařili nikdy, ale což - gulášek či vepřová snad postačí. Ovšem běda! Atmosféra je hustě napjatá a navýsost nepřátelská. Před i za výčepem hystericky pobíhá nesympatická madam středního věku, diblíkovsky oděná v černém a hlavně viditelně krajně nenaladěná. Provokativně dupe, hází, ba přímo mlátí, nádobím a vším co je po ruce. Zásadně nosí vždy po jedné jediné věci a přijímá vždy pouze jedinou objednávku. Zřetelně dává najevo, že ji hosté nesnesitelně štvou a otravují. Přesně po 12 minutách (Jezevec se usazuje u stolu nejblíže k výčepu, ve vzdálenosti dvou metrů) zle vyštěkne: „Dáte si něco?“. Zřejmě nebývá zvykem si tady cokoli objednávat. Čemuž se ostatně divit nelze. Přání zní na malou desítku a něco k jídlu. Reakce je překvapivá. Ještě zlostněji, s protivným a kyselým úšklebkem, odfrkne: „To teda nikdy!“. A odbíhá pryč. Je v lokále asi sama, nestíhá a přítomná rodinka si troufale dovolila poručit si oběd z nabídky. Neslýchané! Obdobně slušnou formou odbývá dvojici autoturistů, kterým ovšem alespoň pohodí na stůl jedno řezané (dvojice se následně jede najíst a uklidnit též k Pichlům). Po dalších 9 minutách milostivě milostivá začíná točit, přesněji cmrndat a zrůdně přelévat, objednanou malou desítku. S ní vztekle třískne o stůl. Přijíždí žíznivý a vyhladovělý Šedý vlk a nabádá ke klidu („Paní nemá zřejmě svůj den“). Ani jemu ovšem moc dlouho klid nevydrží. Činíme poslední pokus a dotazujeme se, zda je možno někdy zde dostat něco k jídlu. Odpověď zní: „Řeknu Vám to, až vyřídím tamty!“. Nečeká na objednání piva a mizí. Jezevec nechává ladem nedopitou desítku (vodovou bez pěny), hází na stůl dvacku a raději kvapně ujíždí pryč. Paní je zralá na pěkných pár facek. A tyto jsou už na spadnutí. Něco takového jsme ještě fakt nezažili - a, že jsme zažili už ledacos. Tudíž rychle do Bechyně, na zahrádku k Pichlům. Šedivák doráží samozřejmě brzy také. Po drahném čase v Dražíči sice dostává malého Lipana, leč obsluha ho následně začíná ostentativně ignorovat. Všichni další hosté odešli a přišel jeden místní. Paní si pokojně zapálila cigaretku, usedla a začali probírat rodinné trable (testy DNA kohosi). Kolega neměl nejmenší šanci na další pivo, o jídlu samozřejmě nemluvě. Pohodil tedy taktéž drobné na stůl a raději se vzdálil. Dražíč už nikdy! Bechyňáci se historce nikterak nepodivovali, spíše naivitě, že tam vůbec někdo váží cestu. Pivovarská hospoda je pověstná. Vážený pane Papulo, piva vaříte dobrá, ale to ostatní raději zabalte. Never more! Konečně ze soudku zcela opačného: K nesporným vrcholům Tour dycinky náleží královské etapy na Zvíkov. Letos šlo o výjezdy dokonce opakované. Bizarní  vsuvku přestavuje cestou test znovuotevřené (a teplajznicky zateplené) instituce Los Tlapos v Křenovicích. Před lety tu, v šoférské ranní knajpě, vařívali fakt vynikající echt držkovku, guláše, servírovali neskutečné domácí uzené, boží klobásky etc. a výtečně točili svijanskou desítku. Poté pár roků zavřeno, resp. opakované proměny provozovatelů. Letos opět otevřeno. Stará tabule hlásá, že od sedmi, leč v reálu nejdříve prý od devíti. Je kosa, tudíž neprozíravě zastavujeme a hodláme vdechnout něco teplého. Nápisy (ne)lákají na snídaňové hamburgery, dvě polévky a hotovky. Obsluha třetího pohlaví má neobyčejně namalované oči. To je ovšem veleuctivé a neustále se pídí po dalších přáníčkách pánů. Vlezle vnucuje kávičku nebo plzínku na žaloudeček. Volíme česnečku na zahřátí. Kupodivu je tu ale zima a dostatečně teplá není ani nepovedená polévka. Pryč. Stop globálnímu oteplování! Ani druhá trasa není letos prosta změn. Čeládka knížepána Schwarzenberga (vlastně Schlafenberga) ohradila i druhou stranu květovské obory a kontakt s čuníky je tudíž možný už jenom skrze pletivo. A starou rustikální dřevěnou ohradu na druhé straně nahrazuje též pletivem a nevkusnými betonovými sloupky. Už to nevypadá jako obora, nýbrž jako věznice. Ovšem na jedné straně plot hotový ještě úplně není a při podvečerní cestě zpět ztepilá prasátka vidíme hodně, hodně zblízka zcela bez zábran. Zvíkov s okolím patří k nejkrásnějším místům v Čechách pořád. A Pivovarský dvůr (http://www.pivovar-zvikov.cz) - to bývá kvalita i radost. Veliká. Spokojenost opětovná. Chválíme obsluhu. Všude hbitě rejdí servírky a mladinké servírečky. Šikovné, povětšinou i oko potěšující. Překvapuje mírně chudší prázdninový jídelníček. Nicméně bůček je! Teplý domácí vyuzený bůček (samozřejmě řádně prorostlý) na prkénku, s pecínkem domácího chleba. Božské. Při druhé návštěvě ale jen průměrná okurka a ošizená feferonka. Nevadí. Potěšila i teplá panenka (bůček je lepší), poctivý hovězí špalek na víně s brusinkami a mixem domácích knedlů nebo sytý a poctivý karamelový pohár. Pivka bez kompromisů. Aperitivní 26° Královská Labuť je zkrátka návyková. Pivní portské z ledové pípky. Světlá Zlatá Labuť pitelná a bezvadná klasika. Královskou Labuť trochu připomíná temnější 20° Stout. Teče také 15° Pale Ale, tradičně již samozřejmě oba svrchně kvašení Rarášci (zázvorový a malinový), kvasnicové nealko Zvíkov (s tvarohovitou pěnou), domácí osvěžující notně ostrá (i sladká) citrónová limonáda a s její pomocí připravovaný pšeničný Radler. Zvíkov je zkrátka fajn!     

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář