Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZN 5 + Liptov

 Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 5., ze 13. 6. LP 2012, s cizokrajným bonusem)

Pivní moudrost a recept: „Lepšie sedieť v malej krčme, ako robiť vo vel´kej fabrike“ (vyryto  v penziónu-hostinci Borovec, Kvačianska dolina - dneska je uvedené už ale minulostí, neboť kapitalismus alespoň na Liptově či Oravě prakticky všechny fabriky  úspěšně zlikvidoval a na vysedávání po krčmách už moc Slovákům nezbývá). Stylový recept na pivní polévku našich  (euro)bratrů z Horních Uher: 600 g brambor oloupeme a nakrájíme na kostky. Dáme vařit do 1 litru osolené vody. Po cca 20 minutách, když jsou brambory uvařené, přidáme 200 g brynzy (ne polské!), 200 ml světlého pivka a zavaříme drobenku z hustého těsta. Těsto připravíme ze 120 g  hrubé mouky, 1 vejce a lžíce piva. Před podáváním do talířů přidáme osmažený chléb.

Svijany (BPH II.): Na žižkaperku, v Pivnici u Sadu (http://www.usadu.cz) pivkem týdne na začátku června Pernštejn Kvasňák nefiltrovaný ležák. Nic bombového - nicméně o dost lepší nežli předchozí podivný, a možná i podvodný, Taschenberg. Dalším zářezem na sadovském čepu se stává nefiltrovaný ležák Vévoda. K-brewerníky, a ještě k tomu z Vysokého Chlumce, opravdu už tradičně nemusíme. A nedělá se také Vévoda v Protívíně (ono je vlastně ovšem úplně jedno)? Otestována je též lahvinka (za 45 CZK) černohorská míchanice pivo & limo Refresh brusinka + grep (alc 2,2 %). Očekávána byla větší hrůza, dobře vychlazený může tento nápoj v horku leckoho osvěžit. Ve štamlokále U (bejvalejch) vyndanejch (u zasvěcených známého i coby U Bertíka a nově pod krycím jménem U gamba, čímž rozhodně není míněn Gambrinus) vlastně vše při starém. Naštěstí. Máz čím dál stejně (pod)průměrný, Kvasničák dobrý a pořád nebezpečně mocný, Kníže ještě snesitelný. Kněžna není. Ale možná brzy bude, místo Knížáka. Pánové Tonda a nakonec i Michal se snaží. Pokračují rituální stesky nad nedostatkem hostů a tržbami. Fotbal účetní bilanci snad o chlup vylepší. Douška: Chvála na obsluhu cosi zakřikla. Tonda je v pořád pohodě a snad bude nadále na placu pokračovat (což je moc dobře). Ovšem (pra)podivný Michalíto 11. 6. (pra)podivně mizí. A jak se tady stalo už pěkným zvykem, nikoli s prázdnou. Na personál mají Vyndaný v poslední době fakt pech.  Naštěstí podnik zavřený pouze několik hodin a zatím provizorně otevřeno standardně.  

Budvar (BPH VI.): 23. 5. kroužek v OrigBudvarce (http://www.budvarkadejvice.cz) na 90 %. Pivní klobása a tradiční pstruh sice ucházejícné (aby také ne, za ceny kvalitu převyšující) leč k dobrému pivku by to chtělo fakt něco fortelnějšího. Není ovšem co. Bohužel repertoár kuchyně je tu letos (prach)mizerný. Dokonce kvůli tomu již začínají v pivní partičce sílit kacířské hlasy, že pravidelné seance přesuneme jinam. Alespoň na léto. Na nedaleký Slamník. S únětickou dvanáctkou. Po kroužku si sice budeme stýskat, leč asi nic jiného nezbude. 

Nymburk (BPH IX.): Tradiční obhlídka výstavy Natura Viva v Lysé vykonána na 25. máje. I přes všední den (dnes ovšem už vlastně skoro nikdo řádně nepracuje) a nepříliš pokročilou dopolední hodinu strašně dvounožců. Ani projít se pořádně nedalo. Pivka tradiční: Nymburk, Hanušovice. A teklo i konopné novopacké. Samozřejmě nemohl chybět dr. Cáb + kořalky.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): O akcích v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) trestuhodně zase jen z pouhé druhé ruky. Nedostatečná mobilizace morálně-volních vlastností (= bohapustá lenost opustit Žižkov) zapříčinila absenci na klubovém večeru 22. 5. Setkání mělo být věnováno chmelu, jeho pěstování, šlechtění, zpracování etc. S hostem p. Jiřím Kořenem z Chmelařského institutu v Žatci. K ochutnání byly přislíbeny vzorky pokusných várek piva s novými vyšlechtěnými odrůdami chmele. Na akci 12. 6. byla pozvána nedílná součást flekovského inventáře - sládek Ivan Chramosil. Což charismatická osobnost bezesporu je. A mělo být uskutečněno představení nového portfolia břevnovských piv. Lákavý program, leč fotbal je fotbal ... Na podzim BPH už dorazí. Určitě.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Vnitřnosti rozbouřené slovenským pobytem a předlouhým cestováním v autobuse (a v neposlední řadě hned po dojezdu náloží svijanských Kvasničáků,  na které zase nutno přivyknout) zklidňovány 3. 6. v Hotelu Štekl na Hrubé Skále. Mazaně zvolena štika pečená na másle, s rajčátky, citrónovou omáčkou a petrželovým šťouchaným bramborem. Lehčí, dietnější, ale tuze dobré. Ani cena CZK 199 přemrštěná není. Ležák Budvar žádný zázrak nepředstavuje, na zapití dnes ale stačí bohatě. Rychle poklizen a doražen je též kolegův hunger steak, s jarním salátem s kozím sýrem, pečenými rajčaty a opékanými celými brambůrkami s česnekovým dipem. A kolega-řidič tady nikdy neodolá krupicové kaši.   

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy Jiřák, vedle pravidelných prodejů ve středu, pátek a sobotu, spoluuspořádaly Žižkovské pivobraní. 8. - 9. 6. se na vrchu Parukářka  odehrával festival malých a mini českých pivovarů. S pětašedesátkou českými speciálů. Avizovány byly též pochutiny z pivní gastronomie (tyto jsme nepotkali, kromě pivního rohlíku). K tomu různorodé hudební seance i bohatý doprovodný program pro děcka i kmety (v sobotu prčičtí hasiči a fešácké hasičky s nádhernou stříkačkou a možností zapumpovat si). Festival byl nesrovnatelně příjemnější, lidštější a hlavně daleko pivnější nežli megaobludná pivní matějská, kterou nedávno hostil holešovický Kočkaland. Na Žižkově nemělo jít o tupou kelímkovou ožíračku, nýbrž o akci decentnější, snad i pro fajnového šmekra. S možností degustace i piv, se kterými se nelze v Praze setkat právě na každém rohu. A tudíž byla pivka (malá či degustační vzorky) čepována výhradně do zakoupeného skla. Vkusná sklenice byla součástí degustačního setu (140 CZK), s podrobným katalogem, propiskou a několika dukáty (v pátek jich bylo pět, v sobotu jen čtyři) v ceně 10 CZK/kus k placení. Zaplatit ovšem všude šlo i normálně. Zakoupit bylo možno též třetinkové bucláčky (80 CZK). Festivaly a obdobné záležitosti už drahná léta nejsou právě naším šálkem čaje, tudíž BPH pouze letmo v pátek i soboru nakoukla. Dojem vcelku pozitivní a další ročník opět navštívíme. Tradičně vynikající byla pivka zvíkovská. Točili kompletní repertoár, včetně aperitivní supersilné a výtečné Královské labutě. Ta bleskurychle napravuje chuť po starém a nedogrilovaném pseudostejku z roštěnce, který putuje do koše - ani přítomní čtyřnozí festivaloví hosté neprojevili sebemenší zájem. Neoslnil ani guláš od Dolejších. Lepší byla pivka ze Želivského klášterního pivovaru. Haštal 12° světlý ležák se stává vyváženou volbou na zapití slušné echt maďarské klobásky s nakládanou zeleninkou. Salesius 15° světlý speciál už působí lihověji. Prezentovali též Haštal 12° tmavý ležák kávově-čokoládové chuti. Šmakuje lépe než kávový polotmavý ležák Slepý krtek 12° z ujkovického minipivovaru Slepý krtek. Součástí plzeňské hospůdky U Sládka je mladý minipivovar Plzeňský Pašák. Přivezli ležák plzeňského typu (Světlý Pašák) a polotmavý ležák typu bavorského (Polotmavý Pašák). Dále nechyběla pivka z Chotěboře, od Primátora nebo Stočesů (Rokycany), z Dalešic, Chýně, Jihlavy, Pacova (Rodinný minipivovar Pacov s Golemem, polotmavým a borůvkovým) Rakovníka, Rohozce, Žatce či ze Strahova. Ovšem asi nejdelší fronty bylo možno spatřit u výčepu hořkých Únětic. Nebylo tomu zdaleka ale jen proto, že k pivkům přidávali chleba se sádlem. U stánku pověstné SPŠPT Podskalská byla k mání, za CZK 60, sympatická Pivní ročenka 2012 (Praha, Baštan 2012. ISBN 978-80-87091-25-8). Přináší pestrou směsici rozhovorů, textů (o chmelu, historii, pivovarech, skle, sběratelství, suvenýrech etc.), včetně reportáží či úvah, receptů, reklam, upoutávek a nemálo dalších zajímavých i užitečných informací pro milovníky zlatého moku. Sestává z 208 stránek - autoři ale opomněli přidat obsah publikace, která je tak nepřehledná a orientace v ní mírně pracnější. Stánek Podskaláků však nenabízel k ochutnání Podskalskou Kozu. V neděli 10. 6. na Jiřáku proběhl pivní blešák. Stánku a prodejců sice opravdu jako šafránu, leč pár nadšenců se schází. Stánek Pivní rozmanitosti (www.pivni-rozmanitost.cz) čepuje dva produkty pod značkou Nomád. IPA 14° je uvařena na zakázku v Litovli. Docela povzbudí chuť k jídlu. Easy Rider (12°, alc 4, 8 %) je svrchně kvašený american pale ale. Nepříliš zajímavý. Zajímavější je, že vařen je již ve velkém (dostupný též v láhvi) ve Vrchlabí. A zdejší pivovar měl koupit pražský Richter. A brzy má prý ve Vrchlabí začít provoz ryze českého pivovárku.   

Bismarck (BPH XLVI. - XLVIII.): Vynořilo se další nejsilnější pivo na světě. Připravil ho Georg Tscheuschner, majitel i sládek minipivovaru Schorschbräu v bavorském Oberasbachu. Nápoj připomínající likér obsahuje 57,5 % alkoholu (předchozí pokus o siláka téže značky dosáhl 43 %). Třetinka přijde na kulantních 200 €. Jde o tzv. icebock, vznikající náročnou a zdlouhavou vymražovací metodou. A především je odpovědí na pivko End of History s 55 % alkoholu z dílny legandárních BrewDog. Jak zareagují skotští patrioti? Bude duel pokračovat?

Bizarnosti (BPH LI.): Do hitparády pivních prasáren možno přidat recepty na koktejly, které povětšinou pocházejí z amerických gril-párty. Tam mají být přímo společenskou povinností. K odvážnějším náleží koktejl Poskoč si a jdi do naha (pivo + citrónová šťáva + gin s troškou grenadiny). Pivní Blood Mary je směskou piva a rajčatového džusu půl na půl (a dochutit tabaskem a worchesterem). Žihadlo se namíchává z tmavého pivka a džusu pomerančového, Černý samet vznikne litím šampusu do  tmavého piva, Hadí kousnutí pak smícháním silného piva s jablečným moštem půl na půl. Tradiční v Americe (a Anglii) je nápoj Shandy (celým jménem Shandygaff údajně podle hospody ze 17. století, kde měli hnusné pivo a tak ho ředili limonádou). Shandy = pivo se zázvorovou limonádou. A co Michelada? Do sklenice s ledem nalijte pivo, přidejte šťávu z malého citrónu, zastříkněte sojovou omáčkou, worchesterem a tabaskem. Mexická varianta samozřejmě vyžaduje ještě panáka tequily. Liverpoolský polibek je směsí tmavého piva s likérem Cassis. Japonské uniformované lolitky prý tuze rády cucají Brodway (pivo s kolou) a globálně má frčet pivko s panákem kávového likéru (Karibská noc).  

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): U Křena (Starosuchdolská hospoda) - téměř na úpatí Kozích hřbetů - už netočí, a to ani občas, Suchdolského Jeníka. Ovšem únětická dvanáctka je tady nyní pořád. Možná by však potřebovala více vychladit. Desítku i dvanáctku si pochvalují u roztockých Zvířátek (čepují i černohorskou „borůvku“ a „svijanského“ weizena). A poctivou, hořkou dvanáctku jde přímo kousat  třebas i v Bubenči, Na slamníku. Jen tak dál a vydržet! 7. 6. vedle výše jmenovaných zařízení pěší průzkumný odřad navštěvuje samozřejmě i samotný Únětický pivovar. Spokojenost bez debat, aj keď ... Pivka nekompromisně výtečná, jídla chutná a vydatná, obsluha pohledná a inspirující. Placení bez větších zádrhelů. Ovšem mírně inovovali jídelníček. A bohužel vyřazen byl právě pokrm nejlepší. Příkladná bůčková kostka na pivu, s excelentní kapustou a chlebovým knedlíkem. Moc prý nešla a v kuchyni příprava zdržovala. Chybí též smažené držťky, které ovšem byly poněkud mdlé. Místo nich v menu hustý a temný guláš na pivku s chlebovým knedlíkem. Zcela v rychtyku. K zahození není ani dobře upečené kachní stehno + červené zelí + chlebový knedlík. A propos: únětická desítka i dvanáctka permanentně teče též na kraji Žižkova, v Italské 32. V rumovém cafe-baru  Decentní dýně. A na třetí pípě se střídají pivka menších producentů, namátkou koutské. U slovanské lípy prý už skončilo. Koutského škoda je, tohoto podniku rozhodně však nikoli.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Májový Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz), č. 5/2012 obsahuje, vedle pravidelných rubrik a celé řady upoutávek,  přehled vítězů degustační soutěže World Beer Cup. Ovšem kategorie 32: Bohemian-Style Pilsener, ze 62 vzorky, přináší toto pořadí: zlato - Starobrno Ležák (Heinek Czech Republic, Krušovice, Česká republika), stříbro - Krušovice Imperial (Heineken, Amsterdam, Nizozemsko), bronz - Gambrinus Premium (Plzeňský Prazdroj, Česká republika). Bez komentáře. Čtenář se může seznámit též s Podklášterním pivovarem Třebíč - Urban, slavnostně otevřeným 25. května 2012 či blížeji s restaurací a pivovarem U Fleků. Dále s výsledky degustace lagerů, nealkopiv či úvahami nad ochucováním piv nebo vstřebat něco informací ohledně šlechtění chmele. Dodejme, že při nákupu čísla, tradičně v karlínském Pivoklubu čepován Rambousek. Svrchně kvašený speciálek s podílem čerstvým slovinských broskví. Spíše kuriozita, leč voňavá a zajímavá. Rambousek umí. Teče též Břevnovský Benedikt, světlý ležák 12,5°. Špatný asi nebude, ale očekávání byla větší. Jako vždy potěšil skvost zdejší pivní gastronomie - vlámská hovězí pečeně s hranolky (ač tyto nejíme, zde jsou nezbytné). Mezi 11 - 15 hod. i za potěšující cenu, 95 CZK. Večer je pokrm už za 235 peněz.    

Bonus - haluškové postřehy: Jak si aktuálně vede slovenská pivní scéna, a to na Liptově?

Účastník zájezdu (ÚZ) Den první: Cesta po trase Strašnická - Hranice (motorest Vápenka za zmínku nestojí, točí stvůrné Krušovice, tudíž vůbec nevstupujeme) - Bílá Bumbálka (pustý přechod) - Liptovský Mikuláš a konečně Kožiar. Typický šofér Mirek (světák ze Senohrab) sice rituálně nepřepočítává podšálky, nicméně připravuje něco asi na způsob kávy, čokolády a zejména účastnicemi zájezdu oblíbeně návykovou pralinku. Čokoládu s rumem. Což zastávky protivně prodlužuje. Prodává taktéž z baterie plechovek starouše a kozla. Naštěstí nikdy nebylo tak zle, tudíž reprezentant BPH nabídku nemusel, coby poslední záchranu, za celou dobu využít. Výprava nocuje na horské chatě, Penzion Kožiar (970 m.n.m.). V lokalitě Repiska, což je rozsáhlá polana pod hřebenem Sinné, v dolní části Demänovské doliny. Starší chata je stále vedena i zařízena v odborářském duchu 70. - 80. let a naše (věkovým průměrem opravdu nemladá) sestava jednoho autobusu je vlastně jediným hostem. Už během příjezdu do očí uhodí, že mnoho domů, penzionů, chat a hotelů je prázdných, nefungujících či s cedulí na prodej. A to zdaleka nejenom v této krásné dolině. Ceny úroveň nabízených služeb, včetně všudypřítomné neochoty (hlavně vůči Čechům), stále totiž převyšují. Ovšem krajina je tady nádherná. Ale co pivko? Přímo v Kožiaru čepují nitranského Corgoně 11°. Půllitr za 27 českých nebo za 1 €. Varování před Corgoněm byla opravdu na místě. Pivo řídké a tudíž nevychladitelné. Chuti nijaké a subjektivně teplé. Ukázkový samosér. Jednoznačně nejhorší nápoj během pobytu (okusit Smädného mnícha v petkách jsme si ovšem rozumně netroufli). Co zbývá? Lahvovou tzv. Plzeň si strčte někam. Smířit se je tedy nutno po každý večer s flašovým Zlatým bažantem 12°, alc 5,0 % (po 1,10 €). Přechlazené se nouzově vypít dají, nicméně pamatujeme, že Bažanti bývávali o dost šmakovnější (Co také čekat od Heinekena?). Je tam nějaká podivná a nechutná nasládlost. Nabídka kořalek též ubohá. Zklamala Spišská borovička (za 1,25 €). Slabá, deklarováno má 40 %, leč takovou koupíte i v pražském Lídlu, kde se shromažďují nejhorší odpadky z celé Evropy. Ovšem coby výztuž posloužit musela. A vlastně i vcelku posloužila. Večer podniknuta neúspěšná inspekce Hotelu Repiska (s nabídkou několika posledních osiřelých lahvových Bažantů na recepci) a i vzdálenějšího Hotelu FIM u Demänovské jeskyně. Na čepu tzv. Plzeň. Pryč. Hned první den notně naštvou euromince, především zbytečné a protivné jedno a dvoucenty. A hned se lze pousmát nad těžkotonážně dialektickým uvažováním většiny Slováků. Jsou svým způsobem na Euro hrdi (mají přece něco, co Češi ne), ale do jednoho na měnu nadávají. Dobře ví, že si nepomohli. Dobře jim tak.       

ÚZ Den druhý: Hrdinně po stopách hrdiny Jana Švermy. Zdolán a dobyt Chopok (2024 m.n.m.). O 24 metrů níže útulná Kamenná chata pod Chopkom. Teče pitelný, velmi osvěžující (výška dělá své) a milý světlý Šariš 10° a lahodná tmavá 11°. Malá pivka za 1,25 €, velká něco eurodrobných přes 2 €. Domácí štrúdl, gulášek, párečky, pohodička. To cca 400 m níže rest na Lukové = globální eurozrůdnost. Tzv. Plzeň a nehorázně předražené prefabrikované smaženosti (pseudořízek + smradlavé hranolky za 8,50 €). Nakouknout, vyvenčit se a rychle mazat odtud. Dojem kazí i nová prašná cesta až pod samý vrcholek Chopku, kam zanedlouho dojede i kabinková lanovka. A místní rezignovaně tvrdí, že cesta je budována pro zbohatlíky na čtyřkolkách. Mikulášská chata při Vrbickém plesu (jediném v Nízkých Tatrách) čepuje Krušovice. Větší hrůzu si představit nelze. Snad jen Géčko v megalomanském, odcizeném, hnusném a strašidelně prázdném Hotelu Repiska. Tady po odjezdu jakési školy v přírodě lze natrefit snad jen na několik ztahaných kurvič... Hotel se nachází pod naší základnou. Čepovali Šariš a právě přesně v den příjezdu naší expedice tento definitivně mění za Géčko. Tragédie.

ÚZ Den třetí: Otěže přejímá místní odborářský (aneb „Anděl na Chopku“) kulturní referent. Po novu animátor. Bodrý Jaro Pl´ch. Obvykle provázený a kontrolovaný partnerkou Dankou a dnes ještě i důstojníkem v.v. Peťkem. Ostatně vojenská akademie sídlí právě v Liptovském Mikuláši a lampasákem je (nebyl spíše byl) tady skoro každý. Hornické minimuzeum Maša a hlavně přečerpávací vodní elektrárna Čierny Váh jsou hezké, ovšem žízeň narůstá. A Koliba Červený kút poblíž Liptovského Hrádku je strašlivá. Točí tzv. Plzeň (malá 0,89 €, velká 1,45 €). Naštěstí mají ještě flašovou záchranu v podobě Šariše10° za 0,89 €. Obsluhující Slovena ale protivná a úsečná vskutku mimořádně (i na slovenské poměry) a značku piva, jako ostatně mnozí, nepovažuje nikterak za důležitou. Prostě jsou dvanáctky a desítky. Hotovo. Incidentík s odmítanou polskou „plzní“ nakonec zažehnán a zapit fajn malinovicí 45 % (1,19 €). K náhlé proměně chování servírky ovšem spíše přispívá to, že Slováci (i když museli mít českého trenéra) pobili starší bratry - Čehúny na MS v hokeji. To připomíná kdekdo a tímto přímo žijí. A slovenský tisk nadšeně píše o pokračování vítězné série. Slováci měli zvítězit též v klání o nejkvalitnější pivo. Ve finále česko-slovenské První pivní extraligy, konané v Rožňavě, mělo triumfovat pivo Sitňan, před Zubrem a Zlatým bažantem. Zpátky na Liptov: v Liptovském Hrádku pouze registrujeme Hotel Smrek s nečekaným logem Černé Hory. A jsme zvědaví na Martiner v Pivárni Bukovina. Jde ale o notně omšelou hernu, která by sice otevřeno míti měla, leč není tomu tak. Loga Martineru vídáme hlavně v okolí Martina, ovšem pivní stránky uvádějí, že pivovar měl být zrušený v roce 2003 (?). Chandru vylepší až akceptovatelný světlý Topvar 11° (velký za 0,80 €) v bufíku pidi-lázní Prameň Liptovský Ján. Na tmavý nedošlo.

ÚZ Den čtvrtý: Pohled na holé Vysoké Tatry je smutný. Co nezvládl polom a po čase ještě i velký požár nově vysazených stromků u Smokovce dokonává hravě brouk. A i tady možno poděkovat úchylným pseudoekologům, kteří fanaticky odmítají polomy a zasažené stromy likvidovat. Takže holiny se rychle šíří, a to i do vyšších poloh. Nicméně fanatičtí zelení ani zlomek energie nevěnovali boji proti stvůrnému kýči, hyzdícímu samotný břeh Štrbského plesa. Hotel Kempinski, kvůli kterému hladina plesa poklesla trvale o půl metru. A neděje se nic! Rest-bar Plesnivec na parkovišti tamtéž točí sladčí (a teplý) Zlatý bažant 12° Malý stojí 0,90 €, velký 1,50 €. A vlastně pouze na Štrbské plese registrujeme nabídku Tatranského čaje, silného moku dosti populárního v Praze (panák za 1,90 €). Na Liptově či Oravě toto vůbec neznají. Výšlap z Hrebienku korunován Zlatým bažantem 10° (alc 4,3 %) v Bilíkově chatě (1255 m.n.m.). Bodl, i za 1,70 € (velký). Silně lákají jelení medailonky na slivkové omáčce (9 €) - ovšem vrcholové družstvo žen už nedočkavě přešlapuje a pokračovat je nechat samotné prostě nelze. Zásahy Horské služby jsou tučně zpoplatněné. V cukrárně dole ve Starém Smokovci chutí opět velmi příjemně překvapuje černý Šariš 11° (malý 1,30 €, velký 2 €).

ÚZ Den pátý: Ve městě jménem Kežmarok je bílé obyvatelstvo snad už v menšině. A zřejmě proto tady nepotkáte ani moc pejsků. A když už, tak rozhodně nikoli navolno a každý si je bedlivě a razantně střeží. Ovšem naprosto neuvěřitelným zjevením je ušatý corgi pembroke s červenými znaky!!! Úplně 100 % čistokrevný nebude, tak cca na 95 %. Ovšem krásný je a majitelé se moc rádi dávají do řeči. Prý ani slovenští zvěrolékaři mnohdy corgie vůbec neznají a nepoznají. Hanba - vraťte diplomy (stejně jsou většinou ještě české)!!! Corgie zapíjíme v Pivárni BoBa. Popradský pivovar Tatran má dnes už být polský a jmenuje se Pilsberg. Podle slovenské receptury se vaří v Polsku a vozí zase zpátky. Edelman 10° (malé 0,43 €, velké 0,67 €, původně snad výčapné pivo Tatran 10°, alc 4 %) je nijaký. Nicméně alespoň neškodný (na rozdíl třebas od Géčka). O moc „tučnější“ není ani chuťově téměř totožný a též vodový
(údajně však výčapný ležiak) Kamzík 11° (alc 4,5 %, za 0,45 €, resp. 0,70 €). Tatran 12° (alc 5 %) zde nemají - je na místní drahý. Dalším bodem programu se stává povalování (kupodivu velmi, velmi příjemné) v termálním koupališti Vrbov. Přilehlý rest-hotel zdoben žlutočerným hřebenem Černé Hory. Na čepu světlé 10° a 12°. Plnotučnější nezklame (0,5 l za 1,30 €), i když původní objednávka zněla na Kvasar, který též inzerují, leč od dvanáctky asi nerozlišují.

ÚZ Den šestý: Mlýnská Krčma u mlynárky je součástí Skanzenu oravskej dediny Zuberec. Piva mají jen lahvová, zato nalévají specialitku. Hafírovica (čučoriedkovica). Jde o borůvky (i celé) v rumu. Pití - panák za 1,20 € - příjemné, spíše ovšem babské a slabé (25 %). Žaludek posílí a zocelí borovička s horcom (1 €). V nově postavené (po požáru) a útulně-pěkné Kolibě Josu v Zuberci čepují Zlatého bažanta 12° (velký 1,10 €). Výborná je domácí kapustnica (s klobáskou, houbami, smetanou) za 1,70 € a ještě lepší pikantní držťky na cibulce, paprice a smetaně za 3,30 €. Po vycházce na Mlýny-Oblazy přichází opakovaně k duhu orig spišská malinovice (1,50 €) i točený Zlatý bažant 12° (velký za 1,30 €) v penziónu-hostinci Borovec. Jídla ovšem nebrat ani náhodou, připravují se prefabrikované placky nebo polské halušky s pověstnou polskou (nejen) solí. Fuj. Hnus. Nacházíme se v Kvačianské dolině, a tady se kupodivu má vařit též jakési domácí pivo. Je to však ještě notný kus cesty a tudíž obhlídku musíme, chca/nechca, protentokráte oželet. Jedná se o Videckou usadlosť Kvačany 88 a jejich Brontvaiovské pivo. Podle http://www.brontvai.sk 0,3 l, resp. u speciálů 0,4 l, za 2,10 €.

ÚZ Den sedmý: Počasí se pokazilo a deštivý pátek zahajuje průzkum Liptovského Mikuláše. Smutně a fatálně tragicky působí polorozpadlé a zničené fabriky. Zavřené jsou vlastně téměř všechny. Slovenský (a předtím samozřejmě i havlovský) kapitalismus totálně zlikvidoval namátkou kožařské závody nebo zdejší proslulou výrobu hořčice. K tomu přičtěte zákazy a idiotská nařízení EU. Třeba ovčí sýr nutno, a to i na salaši, vakuovat. A rum se musí jmenovat um! Ovcí tady už moc nepotkáte, ovčí sýry jsou většinou nedostupné a brynzu (a skoro všechny potraviny) vozí z Polska. Práce tady moc není a perspektivy veskrze žádné. Ještě hůře než na Liptově jsou na tom na ještě chudší Oravě. Tudíž docela nevěřícně v Mikuláši zíráme na belgickou pivotéku, překvapivě velice slušně zásobenou. Coby součást cukrárny Čoklito. Točí Kasteel Rouge za přijatelných 1,79 € a i cena námi oblíbeného hořčáka Hopuse je příjemná (lahvička za 2,05 € versus na Žižkově, U sadu, za 89 CZK). Na rynku se konečně odhodláváme okusit pivo Kelt 10° (0,3 l za 0,75 €, 0,5 l za 1 €), které se v oblasti vyskytuje poměrně často. Kelta má dělat producent Zlatého bažanta. Kelt je méně výrazný, vlastně zcela bezpohlavní, chemicky vodový (v případu krajní nouze sice asi přežitelný, ale docela hnusný, a ještě přiteplalý). Čili dvanáctku už ani nehledáme a chuť si spravujeme řádnou spišskou malinovicí (0,04 l za 1,35 €). U vlakového nádraží možno zakoupit poloilegálně dokonce  nevakuovaný krájený ovčí sýr (prý jinde místně už nikoli). A na oslavu nelze nezkusit Šariše 12°. Dobrý, ba výborný. Chutná, i když se čepuje v nepříliš vábném zařízení s názvem Kozel Club 20. Malý vyjde na 0,65 €, velký na 1 €. Pro úplnost: Kozel 11° stojí 0,60 €, resp. 0,90 €. Následuje návštěva lidového výčepu - Hostince vo dvore. Slunečníky nesou ještě potisk pivovaru Stein Prešpork, prý zaniklého loni. Točí se Steiger, z Vyhně. Steiger má do oblasti pronikat stále více, a to na úkor produktů bývalého Tatranu, které se díky polskému angažmá nepřekvapivě zhoršily. Steiger 10° (malý za 0,45 €, velký za 0,70 €) je slabší a maximálně (pod)průměrný, Steiger 12 (0,50 €, resp. 0,80 €) již pivnější a dokonce i hořčí. Před odjezdem  v centru zaznamenáváme obchod Pivní son, se suvenýry, kosmetikou i čepovanými českými a slovenskými pivky (včetně Svijan nebo vyškovského). Čas ovšem tlačí, takže zase až jindy ...               

Summary: Platí pořád pověstný výrok Miloše Zemana, že slovenské pivo je dobré leda na čištění zubních protéz? Corgoň ano, Kelt vlastně také. Ovšem ostatní ochutnaná čepovaná pivka jsou lepší než „naše“ Géčka či Krušovice & co. Subjektivně jsou méně chemická. A nejvýše jednoznačně hodnotíme Šariš (i když vlastníkem je snad pořád jihoafrický moloch SAB). Na druhé straně jsme ale nenarazili na žádné opravdu úchvatné, jako je zvíkovské nebo únětické. Ovšem nutno poctivě dodat, že jsme se pohybovali pouze na velmi omezeném (a nikterak reprezentativním) prostoru a nebyl čas na podrobnější výzkumy. A na produkty minipivovarů už vůbec ne. Pivní gramotnost je tady o poznání ještě menší než v české kotlině. A tupě pořád turistům cpou unifikované eurohrůzy typu tzv. Plzně či Kozla, vyráběné bůhvíkde a bůhvíjak. Obdobně jako u nás je patrná invaze Radlerů Bažant. Poblíž českých hranic se to na severu místo docela hemží logy Zubra. V září, při další plánované návštěvě SR, snad okusíme i něco z banskobystrického Urpineru a vícekrát zajdeme na Šariš. Kdyby se ovšem poštěstilo narazit na pivka z rožňavského Kalteneckeru (www.kaltenecker.sk), bylo by to zase o něčem jiném. A v Blavě prý zdárně úřaduje Ján Tribulík. Striktně odmítl sterilní eurobiery, prodal majetek a začal vařit vlastní pivko. A dnes má v hlavním městě vařit už pět minipivovarů. Uvidíme. Ještě dodejme, že na Liptově překvapilo čisto (a to i ve městech, na parkovištích, odpočívadlech), daleko méně bilboardů a vůbec žádné posprejované zdi. Zřejmě vandalům sekají údy, což je jenom správné („Pořádek a spravedlnost!“). A medvědi? Podle vyprávění bývalého člena Horské služby z Jasnej, před pár lety v Nízkých Tatrách chodívali k mnohému kontejneru a mnohé popelnici a snad ke každé horské chatě. V obydlených částech Nízkých i Vysokých Tater byly nasazeny elektrické ohradníky, další způsoby plašení (včetně pyrotechniky) a počty chlupáčů byly i regulovány. Medvědi se mírně stáhli, ovšem stále jich na Slovensku má být kolem tisícovky. A natrefit na macka nemožné rozhodně není. Rolnička proti medvědům (také jsme tuto, z recese, viditelně nosívali, leč nezvonili) však sice plaché a bystré šelmy na přítomnost upozorní, leč zase si člověka prý možná mohou poplést s ovečkou. P.S. Bonusem k bonusu je lehké zemětřesení, které zasáhlo okolí Popradu. Kolem půlnoci z 31. 5. na 1. 6. se místně země, na několik málo vteřin, zachvěla v síle 2,7 (snad podle Richtera). A Jezevec myslil, že lůžko se kymácí díky kombinaci Bažantů s borovičkou ... 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář