Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 1. listopadu LP 2010)

Černá Hora (BPH I.): Polo-Království (www.kralovstvi.com) monarchii zachovává, stojí a  funguje. Včetně tradičních (a poctivých) burčáků i stylových cimbálových večerů, což však obé pro nás není. A pořád nějak nemůžeme rozdýchat odchod pí. Ály. Nicméně tradiční slivovička i občasná meruňka pořád báječné a v Praze bezkonkurenční. A chvíli byl, namísto Velena, na čepu ČH pšeničný Svatováclavský speciál. O stupeň silnější. A jaksi i ovocnější, jásavější, hodnotný, osvěžující. Skoro přesně polovina hodnotitelů ho považuje za ještě lepší ve srovnání s povedeným Velenem. Polovina druhá ovšem striktně preferuje Velena. P.S. Kovbojské fazole též výborné. Tudíž nové osazení kuchyně prověříme daleko důkladněji. Haf.  

Svijany (BPH II.): Začněme humusem, ovšem z čistě studijních důvodů až i pozoruhodným. Opět jsme nedbali neblahých zkušeností a 3. 10. jsme (kolem 15 hod.) zavítali do restaurace ve svijanském pivovaru. Obsluha vystřižená z chráněné dílny pro dementy. Slečna za blbost a nešikovnost snad ani nemohla, ale nesympatický pán-klučík v civilu (asi náhodný pomocník?) děsivě pomalými pohyby a ještě i značně povýšeným způsobem komunikace provokoval snad záměrně. V podniku jsme byli téměř jedinými hosty a seděli jsme skoro nejblíže k výčepu. I tak přinesení objednaného pivka (včetně vytrvale opakovaných urgencí) trvalo vždy přes 10 minut. Kvasničák ušel, leč od pivovarské krčmy bychom čekali trochu více. Teplejší a hlavně pokaždé v jiném typu skla (!). Jídla = horor. Dokonce už byly též „minutky“, a to překvapivě i přes zbytky dvou velmi neatraktivních hotovek. Nejmladší, a nejodvážnější, účastník výpravy začal gulášovou polévkou. Po dvou lžících skončil. Tlačenka byla z celé série to nejlepší. Ale nakrájená na tak tenoulinké plátky (průhledné a trhaly se), že k tomu musela být použita nanotechnologie z Hvězdných válek. Prý pikantní echt pivovarský guláš byl smutný a silný podprůměr. Studenější, nechutně zaflákaný nechutným krenexem, se žmolkovitou omáčkou zahuštěnou čímsi nechutným. Synteticky-prefabrikovaných „domácích“ gumových knedlů bylo hojně a nejtlustší měl dokonce na výšku 5 - 6 cm. Nejzajímavější na nich ovšem bylo, že nebyly nakrájené, ale natrhané i potrhané. A neprohřáté, bez chuti a zápachu. Nejmladšímu účastníku již otrnulo z polévky a (přes úpěnlivá varování) poručil si furiantsky speciální směs v bramboráku. Prý, jestli bude tak hnusná jako minule. Skutečnost byla ještě horší. A přes další varování přeložený bílý pseudobramborák též i otevřel. Poté pokračovat v jídle opravdu ani on už nedokázal. (Ale počastoval nás veselou historkou, kterak zde při minulé návštěvě  vraceli tři totálně nepoživatelné svíčkové). Nicméně bezkonkurenčním vítězem sezení se stal vepřový řízek smažený. Objednaný s fritem a po pořádné době přinesený s odpudivě olezlým snad kdysi bramborem m.m. Vrácen a opět po delším čase servírovaný (téměř studený) s tzv. hranolkami (nedosmaženými, leč přitom nacucanými tukem). Údajný řízek - jistojistě ala prodavač lyží Jirka Babica - byl překvapivě tvořen třemi naprosto stejně velkými a naprosto pravidelnými čtverci nedefinovatelné hmoty. Vypadaly jako kostky filé a nechutnaly vůbec nijak. Nešlo poznat, zda jsou vepřové, kuřecí nebo totálně umělé. Hnusné prefabrikáty, snad cosi průmyslově předsmaženého? A již ani nepřekvapí, že na milý dotaz po turecké kávě obsluha nevěřícně zalapala po dechu, zakoulela očima a chvilku vůbec nevěděla, o čem je řeč. Poté dotčeně zasyčela, že jí nemají v čem udělat. Necelé tři metry od nás přitom za barem trůnila funkční rychlovarná konvice. Vrr. Po návštěvách pivovarské hospody se fakt upřímně podivujeme, že svijanské pivko je pořád ještě poživatelné. Vrr. Ale protější prodejna zase boduje. Tato vymazlená je, ovšem za tzv. restauraci udělujeme ještě velmi mírných 4-. Never more! Svijanští - máte tohle zapotřebí? Za starých dobrých časů by byl „kuchař“ za obdobná zvěrstva ihned popraven. A nejhorší je, že oni se snad ani nesnaží ušetřit a hosty nestydatě okrádat. Oni to snad míní vážně. Neprofesionálnost je horší zlodějny! Vrr. Další mimopražský svijanský postřeh: V Železném Brodě, poblíž busového pidi-nádraží, v pivnici páté cenové, potěšila pitelná a osvěžující Svijanská Desítka. Leč do Brodu už cestovat moc nebudeme. Náš milý kolega a řidič v jedné osobě sem z Prahy zajížděl pro rohlíky a housky. Už nezajíždí, neboť proslulý pekař pověsil živnost na hřebík a proslulou provozovnu definitivně uzavřel. Vrr. Bejvalý „Vyndaný“ (Krásova 13) beze změn a proměn. Naštěstí. A coby nepodložená se ukázala fáma, že skončil Svijanský Rytíř na Letné, v Jirečkově. Jeli jsme okolo a svijanská loga pořád visí (byl ovšem víkend a tudíž zavřeno). Hodláme opět navštěvovat, leč až skončí běsnění s Blankou. Skončí-li někdy vůbec. A mnohem levnější Dana by stejně bývala i mnohem lepší (Pro nepražáky: řeč je o megalomanských projektech tunelů, které jsou jedním obrovským tunelem, za který ovšem zatím nikdo do tepláků nešel. Vrr - pozn. Bertíka). Na svijanské chodíme skoro denně a šmakuje nám pořád, leč možná bejvávalo přece jenom o chloupek lepší. I nějaký nechutný sanytr občas registrujeme ... Vrr. Žižkovská Pivnice U sadu (http://www.usadu.cz), založená LP 1929, pokračuje v krasojízdě. Den patrona české země (nebo zemězrádce, jak je komu libo) tady odstartován bohatýrskou snídaní. Smažená vejce s cibulkou, slaninkou i fajnovým džemíkem vhodně doplňuje lahvinka belgického hořkého Hopuse (alc 8,3 %). A zopakujme si: opatrně otevřít a pomalu a trpělivě po skle nalévat do velké sklenice, nechat spodek na dva prsty, naplnit jím malého panáčka a z něj dolévat a tím zvyšovat hořkost. Vajíčka s Hopusem = ranní radost. Čepují také i speciální svatováclavský pšeničný 13º speciál, leč na pšenici chuť dneska vůbec není. Počasí na draka a na dnešek jsme též plánovali výjezd na Theresienwiesn, na 177. pseudofolklórní komerci jménem Oktoberfest (jak píšeme jinde). Jinak jde o speciál prý přímo z Černé Hory (?). Prý i dobrý a též odlišný od jinak výborného Velena, zde pořád točeného. Přelom září a října přináší vinobraní, které přitom Žižkov „obšťastňovalo“ o týden dříve. Tedy jakési laskominné památky (bramborové kapsičky a lokše, naplněný bramborák, prasečí stejčík s hroznovým vínem etc.). Na čepu, vedle obligátních 7 + 2, pořád belgický pivo-cider Newton a pardubický Pernštejn 12º. Ten měl být střídán kácovským. Nečekaně se zasekl a vydržel skoro dva týdny. A kácovské  dále odsunuto. Akcí k uvaření první dávky plzeňského 5. 10. LP 1842. Plzeň 12º nefiltrovaná. 0,4 l za CZK 33. Porušujeme neporušitelný kapitalistický závazek a jednu, jen zcela výjimečně a po několika letech, zkoušíme. Čekali jsme sice větší chemickou hrůzu, leč na druhé straně ani žádný velký zázrak. Jedna na ukázku úplně stačí. Hořká sice je, leč i s mírným šlemem. Vrr. K tomu víkend maso-specialit. Vepřovou plec v pivní, papriko-slaninové, omáčce (+ nočky, cibulky) již nestíháme. Nicméně jehněčí kýta v pikantně-trpké rybízové omáčce, s červeným vínkem a fazolkami, neděli zpříjemňuje. Též vepřová pečeně naplněná švestkami a jablky (se škvarko-bramborovým knedlíkem) nezklame. Jde ale o pouhou předehru před posvícenskými hody. Husí játříčka, mocná domácí vepřová paštika, kachní lýtko se staročeským zázvorovým zelím, voňavé jehněčí na českém česneku, posvícenská bašta (pečené vepřové a uzené, dvě zelí, dvojí knedlík + bramborové placky) a chutné koláčky. A jakéže by to bylo posvícení bez husičky?! Byla. Samozřejmě. Dozlatova vypečená, vpravdě luxusně křupavá, s variacemi zelí i knedlíků a plackami. Z pece vytažená ve čtvrtek po 14 hod. Ihned jsme okusili. Zatím husa tisíciletí. Lepší jsme v tomto miléniu neměli (kam se hrabou všechny maďarské husokachny, s lokšemi i bez, masově na dobrý kšeft připravované ve slovenské dědině Grob). Děkujeme za zážitek, která byl v kombinaci s Hopusem božský. Haf. A propos: na čepu nový Belgičan. Višňový Bacchus (alc 9 %) od Brouwerij Van Honsenbrouck. Připomíná Kasteel Rouge, je ale možná trochu tmavší, více višňový a v méně atraktivním skle. I pěna se zdá tmavší a vůně více a tak nějak temněji višňová. Až s nepatrně hnilobnými tóny. Dobré, leč Kasteel je jasně veselejší i chutnější (hlavně lahvičkový). V sadovské pivní turistice přímo od stolu tekl taktéž černohorský Páter. 12º ležák světlý, alc 4,4 %. Průměr - z repertoáru ČH my preferujeme Moravské sklepní 10º nefiltrované. Na K-Brewery ovšem Páter skoro zázrak. Předposlední říjnový víkend ve znamení mas mletých (pleskavice, karboše z lososa, závitky s červeným zelím a mletým srnčím, hovězí kuličky + rozličné přílohy - od kukuřice přes pitu, kaši až po speciální nočky). Potěšil smažený mletý jehněčí řízek se sýrem, doprovázený gratinovaným smetanovým bramborem s koprem a citronem a ještě i se smetanovým dipem s okurkou a olivami. A pro letošek definitivně mizí zahrádka ... A mění se čas. Zase další rok v pánu. Vrr.

Budvar (BPH VI.): Orig Budvarka (http://www.budvarkadejvice.cz) zase nezklamala. Na svátek sv. Václava testujeme The Prague Beer Museum (viz BPH 54). Byli jsme připraveni na přepychovou snobárnu, jak naznačovaly novinové zprávy a nakonec i poloha zařízení. Oblékli jsme se honosně a připravili též přiměřený peníz. V reálu jde ale spíše o temnější pajzlík, kde se ani nevaří. Studený, a dosti ubohý, fast food nás neoslovuje a vlastně ani žádné z pivek na 30 pípách (někde jsou však limonády). Buďme spravedliví, slušná pivka zde také naleznete. Nicméně Bernard, Svijany, Polička, ani četné akvizice K-Brewery nás ve velký úžas už moc neuvádějí. Kdyby ovšem bylo zvíkovské, chýňské, Purkmistr etc. To by bylo o něčem jiném. I když i Rarášci prý časem přibudou ... Uvidíme. Ještě někdy nakoukneme a dáme pubu druhou šanci. Nicméně dneska raději volíme jistotu a tudíž bleskový přesun do Dejvic. Nelitujeme. Osvěžující a pitný kroužek na 99 %. Mazlivý. Skoro prázdná tichá restaurace. Úslužná a milá servírečka-koťátko. Coby velepřekvapení servírují svatováclavské jehněčí kolínko s listovým špenátem a šťouchaným bramborem! Úžasné. Paráda. A kolínko láká i 30. 9. Snad ještě bude. A bylo, leč údajně skoro poslední. Ale ještě vypečenější a ještě šmakovitější (a tedy jedno za Václava a druhé za bratrovraha Boleslava). A špenátek je ještě česnekovatější. Samozřejmě s mocným česnekem českým. Šťouchaný brambor ovšem již netypický. Jako teplý salát. Jde o tzv. smetanový brambor, místně podávaný výhradně k nejdražšímu bifteku. Špatné to není, leč velice jemné a dámské (a smetana nám většinou zrychlí krok). Haf. Pozitivní reference z Dejvic dotvrzují další pravidelné seance. 5. 10. kroužek skoro hvězdný. A spolu s klasickým německým filosofem I. Kantem (= klasický Jezevec, co nikdy nepustil svůj Královec. Jak mu rozumíme! Pozn. Bertíka) zafilosofujme: Nic mne nenaplňuje větší úctou než hvězdné nebe nade mnou a kroužkovaný budvárek ve mně. Haf. Kolínko jehněčí se místně osvědčilo až tak mimořádně, že překvapivě figurovalo v nabídce déle než týden. Leč pozor: speciální  nabídka má být skutečně jen speciální a pouze jen výjimečná. Aby nezevšedněla. Kroužek i krmě potěšující též 9., 13., 17. (To ovšem naprosto výjimečně popletli kávu a donesli kosmopolitní nechutnost bez lógru - Nevadí!) či 19. a 24. 10. Pohoda a obsluha milá i profesionální. Haf. To New Myslivna (http://www.restaurace-myslivna.com) nás vytáčela a vytočila tak mocně, že se jí stále úspěšně, trpělivě, záměrně i radostně vyhýbáme. Utvrzuje nás v tom i další cedule s obligátním blížeji nespecifikovaným „Dnes zavřeno“ a opět připsanou otázkou „A kdy otevřete?!“. A kdy, že to bylo? 23. 10. A tentokráte uzavřena též i vedlejší pardálovská Formanka. Takže je to zřejmě naposledy, kdy se o tomto zařízení vůbec zmiňujeme. Vrr. Haf.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Říjnovou klubovou akcí v karlínském Pivovarském klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) je posezení (26. 10.) nad pivky Pernštejn. Na etiketách toto označení stále figuruje, leč z názvu pivovaru už zmizelo z komerčních důvodů. Tedy dnes již Pardubický pivovar a.s. S bohatým (i když poněkud překvapivým) portfoliem, jehož plných deset kousků bylo možno též i okusit. Včetně točené ochutnávky zcela nového produktu, kterým je světlý 14º Taxis. Účastníci povedené seance byli teprve druzí, co měli možnost nové pivko otestovat (po V.I.P. hostech na letošní Velké Pardubické). A dojem? Lepkavě sladké, ovocné jako Bon Pari. A opice by z toho asi byla brutální těžce ... Zaujalo netradiční polotmavé výčepní, tradičně vyráběná jedenáctka Ozzobír, tmavý ležák (dnes ovšem nařezávaný z Granátu) a samozřejmě jejich perla - 19º Pardubický Porter. Pardubickým fandíme, pivovar je to český a o prodeji nechtějí ani slyšet. Jejich pivka jsou ovšem taková ... Nasládlá a málo chmelená (což je ostatně i jejich záměr). Jako kdyby byla perníková ... Haf. O pardubickém pivovaru a značce Pernštejn zase někdy příště a trochu podrobněji. V Karlíně potěšil též uzený pštros a tentokráte i místní Štěpán. Pivně voněl a měl šmrnc (i menší kyselost) více než bylo v posledních dobách obvyklé. A zaujala též novinka Pivovarského domu v podobě pivka polského typu Grodziskie. Perlivé pšeničné a nakouřené k tomu. Holt Poláci rádi sílu a sladké. Následující karlínské klubové setkání (už 9. 11.) musíme z technicko-pracovních důvodů oželet. Má se sehrát jakási Pivní ruleta. Ale už se dost těšíme na žranici ke Dni díkůvzdání. Pečená krůta se vším všudy co mají američtí mazlíci na talíři rádi, Pumpkin Pie, stylová U.S. pivka, typické koktejly. Haf.

Pivní literatura (BPH XIV.): Čteme rádi, čteme dobře a čteme též o pivku. Podrobnosti někdy příště. Třebas o kuchařce Heroldová, L., Rollko, N. A.: Pivní kuchařka. 111 nejlepších pivních receptů inspirovaných tradiční českou kuchyní (Brno, Computer Press 2010. ISBN 978-80-251-2470-3. 152 s.). Registrujeme více fotografií a málo textu. A recepty jsou hodně stručné (a knihu ještě k tomu vydali Brňáci). Naštěstí je psaná česky a nepřináší ani zločinně-zvěrské rady prodavače lyží Jirky Babici typu „Nemáte-li limetku, dejte ocet ...“. Vrr. A Babica spáchal další, už druhou, tzv. kuchařku. Má být odrazem „jeho pozitivního přístupu k životu i k vaření, radosti z hledání nových nápadů a jejich svobodného využití v kuchyni“. Přeloženo: jsou to levné prasárny nejhrubšího zrna pro naprosté gurmánské barbary. Fuj! A Babica kvílí, že opravdoví kuchaři (jako Pohlreich) proto němu vedou kampaň. Dobře mu tak!  

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Dejme k dobru (A zdarma!) další pivní recept. Zvládne ho každý. Tedy skoro každý. Na pivní polévku ani mnoho ingrediencí třeba není. 2 půllitry pivka (tmavého, ale lze i světlé) vlijte do nádoby. Přidejte 2 lžíce cukru, špetku soli, něco strouhané citrónové kůry a řádně vyšlehejte. Zvolna v klídku zahřívejte a postupně přidávejte lžičku drceného kmínu, špetku zázvoru a nastrouhaný chléb (tak 2 krajíce tvrdého). Vařte za občasného míchání, až do rozvaření chleba a zhoustnutí supu. Přeceďte, přidejte máslo a vešlehejte 3 žloutky. Zahřejte, leč už nevařte. Mlsní bohatci nechť ještě přidají hrnek smetany ke šlehání. Opět pouze prohřát a nevařit! Zdobíme petrželkou. Haf. Od spolehlivé firmy na http://www.paliveomacky.cz máme další kousky. Novinky. Začínáme od nejslabší, co se pálivosti týče. Omáčka Marie Sharp´s Green Habanero Pepper Sauce je avizována coby exotická středně pálivá (údajně stupně 7). 148 ml od Marie Sharp´s Fine Foods z Belize. Zelené papričky Habanero, opuncie, cibule, česnek, sůl, limetková šťáva, ocet. Základ tvoří kaktus opuncie a zelené papričky Habanero. Touto unikátní kombinací získává velmi zvláštní, leč prý famózní chuť. Má být výborná na všechno mexické. Chuť je opravdu dobrá a netradiční, leč nikoli přehnaně exotická. Příjemná záležitost a asi nám flaštička moc dlouho nevydrží. Leč je pouze velmi mírně pikantní, o pálivosti hovořit moc nelze. Doznívání krátké. A její grapefruitová sestřička je ještě lepší a mnohem ostřejší. Haf. Dalším kouskem je od CaJohn's Fiery Foods extrémně pálivá CaJohns Scorch (stupeň 10). 148 ml ukrývá papričky Fatalii, Red Savina Habanero a oranžová Habanera, cibuli, ocet, hořčici, česnek, koření. Další přírodní lahůdka bez extraktu. Občas bývá označována dokonce za nejpálivější neextraktovou omáčku na světě - což však určitě nepotvrzujeme. Pálí solidně, leč legendární Lethal Ingestion to není (a ani níže popsaná Melinda). Nástup pálivosti okamžitý, dlouho trvající a příjemně osvěžující. V chuti i vůni mají výrazně vynikat papričky Habanero, následované česnekem. Pálit začíná rychle, hlavně v přední části úst. Dominují patričky a pak ještě mírně asi fakt česnek. Připomíná silně Lethal a možná též i Killer Cayenne. CaJohn´s se nějak točí v kruhu. Musíme ještě párkrát zkusit důkladněji, zatím jsme jen okoštovali. A vracíme se k ní vlastně často. Špatná není. Haf. Novou trojici uzavírá nejpálivější omáčku ze sortimentu kostarického producenta Melinda's Gourmet Sauces. Extrémně pálivá Melinda´s Naga Jolokia Hot Sauce. Na stupnici pálivosti 10+ (prý dokonce síly 1 041 427 SHU). Z papriček Naga Jolokia, papayi, mrkve, cibule, limetková šťávy, octa, česneku, soli, maracuji, kyseliny citronová a xanthanu. Červené barvy, tekuté konzistence, i s nějakými semínky. Ve vůni i chuti vynikají papričky Naga Jolokia. Intenzivní, a osvěžující, pálivost nastupuje okamžitě. Začíná pálit na špičce jazyka a následně se šíří do zadní části krku. Doznívání však relativně velice krátké. Papaya, limetky a maracuja byly přidány jen k vyrovnání občasné mírné hořkosti papriček Naga Jolokia a i proto mají ovocné tóny být takřka neznatelné. A i jsou. Nekomplikovaná chuť, sauce nepřeplácaná, jedovatě papričkovitá. Neextraktová omáčka tudíž výborná v chuti i pálivosti. Na tradiční 148 ml lahvičce potěší taktéž dávkovací otvor. Připomíná legendární neextraktovku Lethal Ingestion (ta však asi ještě o prsa (nejen) korejské závodnice jedovatější, pálivější, papričkovatější i klasičtější). Leč obě náleží k předním favoritům. Haf.

Třikrát Poupě (BPH IXL.): Vyprávěj ...! Pohádky corgičí babičky vyprávějící o hrdinských skutcích inovátorského sládka Františka Ondřeje Poupěte zaznamenávají zasloužený úspěch. Haf. Nabídněme tedy další rozpustilé a zároveň výchovně-poučné rozprávky. Nebudou sice již z oblasti piva, ale rozhodně stojí zato. Není možno nepodělit se o silné dojmy z dárku, který jsme nečekaně obdrželi v campu Fort Dobronice při letní páníkově tradiční jihočeské cyklo-pivně-gastro-investigativní akci Tour de Putyk 2010. Milá útlá knížečka s převelikými bukvami a malebnými ruskými obrázky (leč ze štětců Vladimíra Kovaříka). Jakže se jmenuje? Kamenný chlapec. Osm vyprávění ze sovětské země. Vybral a přeložil František Holešovský (Praha, Státní nakladatelství dětské knihy 1951. 56 s. Cena přes reformou: brož. 32 Kčs, vázaný výtisk 52 Kčs). Vybráno a přeloženo ze sovětských originálů ... „Budete číst osm příběhů o lidech z veliké sovětské země. Některé příběhy napsali sovětští spisovatelé, jiní si vymysleli a vyprávějí si je prostí sovětští lidé ... Budete číst osm příběhů o krásných, hrdých a statečných lidech z velké krásné země ...“ (s. 5). Napoprvé začněme menším kalibrem. Tedy pozoruhodným příběhem, který autorovi volanému Petr Pavlenko vyprávěl jeden starý dělník z Baku. Legenda „Věrnost slovu“ pojednává o soudruhovi, který byl na počátku 20. století ve vyhnanství. Starý dělník však neprozradil jeho jméno. Stalo se to kdesi na Sibiři, daleko v zapadlých divokých místech, kam zlý car na dlouhá léta vypovídal hodné revolucionáře. Na počátku bledého severního jara se vyhnanci rozhodli schůzovat a hlavní řečník měl dorazit ze sousední osady. Vzdálené ovšem řadu verst. Mělo jít o sice mladého, leč velmi rázného a již známého bolševika. Díky hroznému počasí však onen v určenou hodinu nedorazil. Jaro toho roku nastalo náhle, sníh roztékal a změkl a nebylo možno jet psím spřežením. Led na řece zeslábl, zmodral a lyží též bylo nemožné použít. A na loďku bylo ještě příliš, příliš brzy. Soudruzi se proto rozhodli už déle nečekat. Leč jeden z nich vytrvale trval na svém. Věděl, že k nim jede člověk, jehož slovo je pevné jako železo. „Přijede!“, „Když řekl, že přijede, určitě přijede. Ještě se nestalo, aby nesplnil slib.“ (s. 14). Začal spor. V tom se zrakům užaslých diskutujících naskýtá překvapující obraz. Vzhůru po řece proti drobnému rozbitému ledu jede loďka. Na její špici stojí statný muž v kožešinové čepici (jejíž okraje byly překlopené na uši), zabalený do kožešinového kabátu, v ústech kouřící dýmku a klidně, rozvážně odstrkuje tyčí ledové kry svírající plavidlo. A jak mohla loďka jet proti proudu bez motoru i bez plachet? Loďku táhlo po břehu spřežení psů! „Toho se v těchto krajích ještě nikdo neodvážil“ (tamtéž). Soudruh vystoupil, stiskl ruku čekajícím (kteří sňali čapky a uctivě se poklonili) a pravil: „Promiňte, soudruzi, že jsem se zpozdil. Volil jsem nový způsob dopravy a špatně jsem si odhadl dobu.“ (s. 15). Kdykoliv starý upracovaný dělník vyprávěl tuto příhodu, vždycky ji zakončil poučením: „Když už mi padá únavou práce z rukou a nemohu vydržet, vzpomenu si vždycky na tuto událost. A hned mi přibude sil. Chápeš, kdy to byl?“ (dtto). Posluchači samozřejmě vždycky okamžitě uhádli totožnost ocelového soudruha s mohutným knírem. Uhádnete také? Pokračování příště. (Z vyprávěnek si legraci neděláme. Poučnější než snobsky předstírat v pseudointelektuálních kavárnách etc. nadšení z plytkých blábolů „světoznámého“ dramatika, jehož jedno veledílo se právě dofilmovalo. Naprostá ztráta soudnosti. Před 25 lety jsme netušili, jak blízko realitě může být vynikající film USA Byl jsem přitom - pozn. Bertíka).

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Lidl = dobrá volba! Úlisné reklamy překračují hranice nehoráznosti. V normálních zemích se musí za likvidaci toxických odpadků ještě pořádně platit. Češi ovšem radostně sežerou úplně všechno. A vesele se nechají napálit tzv. nízkými cenami (ještě si myslí, jak ušetřili a řetězec chytře napálili). Hnus. Emulgátory, zahušťovadla, stabilizátory, konzervanty, barviva, glutamáty. Všechno jako od maminky! (= Velesmutný, leč pravdivý, kreslený vtip od V. Renčína). A ani FT na Jiřího nám. nám 2. října náladu vůbec nezlepšily. Tentokráte vůbec žádné občerstvení! Žádné klobásky, žádná cigárka, ba ani pštrosí guláš! A chybí i bohdanečská palírna. Ztráta času. Vrr. Rychle k Sadu. Naštěstí zde dršťková bez chyby. Hustá. I dršťky v ní plavou v hojném počtu. A nejsou rozmichované. K tomu malý světlý Pernštejn a už je Žižkov mnohem hezčí. Haf. A další zpravodajství z farmářských trhů žižkovských i dejvických? Vlastně nic nového. Spíše trend klesající, včetně kvality. Což se při hyperinflaci FT dalo, bohužel, očekávat. Vrr. Dáváme FT Jiřák (www.farmarsketrziste.cz) další šanci 9. 10. Zase zklamání. Absentuje guláš, opečené klobásky, kořalička a už dokonce i čokopralinky. Na občerstvení veskrze nic (vyjma hodně drsných bramborových spirálek a hodně fujtajblových makro-bio-amarouno snad placek). 13. 10. se zjevuje new stánek s „lokálburgerem“ a nějakými špenátovými taštičkami a jakousi fazolovou polévkou a zase plackami. Z trojice osádky jen jeden (!) člen rozumí a hovoří česky. A ještě špatně. A všichni jsou divně přičmoudlí, podivně a šaškovsky ustrojení a celkově nesympatičtí. Dělají rychlé hyperaktivní pohyby, jsou hlučně a přehnaně komunikativní a chovají se jako cvoci. Opravdu typický český farmář! Přesto cvičně riskujeme karboš ve sladké echt housce z echt lokálních bio-fair etc. surovin, s domácí „tajnou“ omáčkou. Za CZK 95. Příprava trvá 13 (!) minut a přitom musíme bolestně přetrpět rádobyvtipné a zkomolené vyvolávání jmen předlouho čekajících zákazníků napsaných na lístečky + děsivě kosmopolitní, korektně-optimistické a pokrytecké debilní úsměvy, ba i veletrapné žertování v anglickém nářečí. Jděte do ... Naštěstí  tady tito globální kočovníci otravovali jenom jedinkrát. Vrr. A co farmářský produkt? Dvou- i čtyřnozí konzumující se sice usilovně snaží, ale přesto poctivá polovina letí brzy do koše. Gumový hnus bez chuti stejný asi jako u Meka. Asi (neboť tam nikdy nechodíme). Vrr. Bohužel nutno konstatovat, že z námi navštěvovaných FT jsou ty žižkovské asi nejslabší. A tudíž my - Žižkováci musíme často až do Dejvic. Vrr. Leč 20. 10. na Jiřáku mírné zlepšení. Z Fideláku sem dorazili opékači ryb (což však fakt nemusíme - bacha na rozblemcaného candáta!), ale hlavně došlo na návrat pralinkářky. S ručně dělanými lanýžovými kuličkami. S opravdovou vanilkou, chilli a mnohé, mnohé (a návykově chutné) jiné. Rádi testujeme, rádi mlsáme a uvažujeme i o členství v čokoládovém klubu Glaister´s Chocholate Club. Haf. Na dejvickém Kulaťáku se FT rozrůstají a lze dokonce nafasovat i skoročasopis Farmářské trhy (www.farmarske-trhy.cz). Číslo 2 vychází 9. 10. V Dejvicích ovšem trhy měly pro letošek skončit už v polovině října. Po protestech byly protaženy do konce měsíce. Proč tak brzy? Vrr. FT Jiřák 22. - 23. října rozšířeny Regionfestem (www.regionalnipotravina.cz). Čekali jsme možná mírně více. A v tisku avizovaný sýr Pivník vůbec nedorazil! Vrr. Nicméně o úplný propadák nešlo, takže někdy příště o tom pár podrobnějších řádek asi přineseme. Haf.

Slavné hostince a bizarní pokrmy (BPH LI.): Pojednání o kulinářských i „kulinářských“ bizarnostech zaujalo. A to jsme ani detailněji nepopisovali třebas veverčí mozečky (prý delikatesní s cibulkou a pepřovou omáčkou, oblíbené v Kentucky i Jižní Americe), mentolový kaviár z mravenců (vařená vajíčka černých mravenců aneb mexický pokrm escamoles) či zelené mravence osmažené a s ostrou citrónovou omáčkou (Austrálie, kde jim ještě oddělují  nožky, aby nekazily estetický dojem), křupavé deseticentimetrové housenky (africké mopane, které praví gurmáni pojídají syrové a tyto přitom utíkají z vidličky), asijskou lahůdku balut (kachní vajíčko s embryem), shnilé žraločí maso zbožňované Islanďany či Evropskou unií přísně zakázaný sýr casu marzu produkovaný na Sardinii (bochník unikátního sýra se živými larvami Piophila casei, které při konzumaci skáčou přes 15 cm vysoko). Ohavnosti nebo delikatesy? Každopádně dobrou chuť! V hitparádě blivajzů a neskutečných mixů jsme ovšem neodpustitelně opomněli našeho žhavého favorita. Jak jsme jen mohli! A to, prosím, v jednom z našich nejmilejších podniků. V dejvické orig Budvarce celý letošní rok trpíme a úpíme nad grilovanou krkovičku nesmyslně utopenou v gulášové omáčce (plus rozpečený chlebík). Obě hlavní položky samotné vynikající, leč dohromady nechutné zvěrstvo. Takže vyhlížíme dost netrpělivě zase lednové inovace jídelníčku. Vrr. Leč nyní daleko vážněji: Byli jsme vyplísněni jedním mravně nesmírně rozhořčeným intelektuálním gigantem z čeledi kavárenských a hyperkorektních (který ovšem radostně chlastá G a o svátcích a nedělích pomlaskává nad dnešní „svobodnou Plzničkou“, což též o čemsi jasně vypovídá ...). Cože si to dovolujeme zpochybňovat nedotknutelnou ikonu jménem Bohumil Hrabal! Jeho kult krále českých spisovatelů je zcela nezpochybnitelný! A každý vzdělaný a slušný člověk přece nutně musí nekriticky zbožňovat též velikány jako TGM, Werich, Suchý, Havel ... Nejme dost vzdělání, ani dost slušní, a tudíž proto všechny výše jmenované pány bytostně, a ze srdce, nesnášíme. Vyjma Hrabala. Pan spisovatel to bezesporu je. Nicméně známe celou řádku lepších i typičtěji českých psavců. A Praha (v čele samozřejmě se Žižkovem a Suchdolem) není, ani nikdy nebyla kafkovská, jak se nám kdosi snaží pořád vnucovat. Vždycky haškovsko-švejkovská. Vrr. Haf. A korektně-povinného vynášení B. Hrabala ještě výše než do nebe se ze zásady nezúčastňujeme. A pro pořádek zopakujme: Byl by skutečně tak známý a tolik populární i bez Menzelových filmů s neopakovatelným hereckým obsazením? Právě ony totiž dodaly onu neopakovatelně nádhernou laskavost i pohodu. A tudíž stále proto možno vnímat hrabalovské (ne)hrdiny coby roztomilé pábitele. Nicméně realista by je mnohé mnohdy realisticky ocejchoval spíše coby sobecky sebestředné,  zcela nezodpovědné a pomatené silné notoriky a notorické nemakačenky, náležející do ústavů, včetně nápravně-výchovných. Haf. A nemáme rádi ani pokrytecké adorace pivnice U Zlatého tygra. Zvláště z úst těch, co tam nikdy nebyli či pouze párkrát z povinnosti přiboudle přicmrdávali. Ani snobské návštěvníky z moderních dob (Za které B. Hrabal ovšem může jen zčásti). Zanechme pseudointelektuálních slovních onanií ala kavárna Slavia a zpátky k pivku a k opravdovým hospodám. Z oslavně vylíčených příběhů 18 pohostinských podniků v inkriminované publikaci (Příběhy slavných hostinců. 1. díl (Velešín, Růže 2009. 120 s. ISBN 978-80-86975-36-8)) pravidelně navštěvujeme kerskou Hájenku, ojediněle pražský rest U Šumavy a občas hrozně rádi spěcháme do budějických Masných Krámů. K hospodám ze z Plzně se vyjadřovat z principu nechceme a nebudeme, neboť dnešní „plzeňské“ opravdu již řadu roků nepijeme. Nechává nás naprosto chladný i velebený podnik U Rudolfina a vracet se již nebudeme ani do poeticky popsaného pražského zařízení Bredovský Dvůr, kde jsme dříve pravidelnými hosty bývávali. A rádi. Tam se vlastně naposled „Plzeň“ před lety ještě pít dala (a ještě U Hrocha). Vrr. Pražský podnik U Pivrnce neznáme a díky fotočce s odporným G (a ještě k tomu v Maislovce!) fakt ani znát nechceme. Pamatujeme ovšem, jak začínal podnik sáňkaře, kreslíře a restauratéra Petra Urbana ve Smržovce. S tehdy konzumovatelným Radegastem. I výstavkou brutálních vtipků i vtipných (ovšem v duchu jemného dámského, černého i fekálního, humoru min. sedmé cenové - ten máme tuze rádi!) artefaktů, včetně příkladných píchaček. Nelákají nás ani domovské podniky několika autorů knížky v Českém Krumlově. Město svůj půvab jistě a určitě má, leč příliš kosmopolitních čtyřnožců z celého globu, ne zrovna přátelské ceny a vysloveně nepřátelský chemický Eggenberg. Vrr. Možná však ale příští rok opět krátce zavítáme 6 854 km od New Yorku, do troškovských Hoštic u Volyně, na Ranč Šimony Pláničky. Velebnosti ... Haf.

Brutální Žižkov a Konec historie (BPH LII.): Zpráva o vypreparovaných šelmičkách a hlodavcích obsahující třetinku globálně nejsilnějšího piva The End of History, s ABV 55 % od pivních revolucionářů z Brewery Dog, zaujala i profíky. I vyděsila. Ona to trochu nechutná zrůdnost opravdu tedy je. A pěkně drahá i snobská. BrewDog opět šokuje. Jako v minulosti již mnohokráte. A zcela určitě nikoli naposledy. Navrhujeme lahvinku příštího nej-nejsilnějšího pivka (určitě s alc nejméně 60 %) odít třebas do syrového masa. Nakonec šatičky spíchnuté z kližky už s úspěchem nosí Lady Gaga. A asi v nich bude špacírovat i Leoš Mareš. Je-libo biftek, žebírka či flákotu? Haf. P.S. A třetinkový Sink the Bismarck (ABV 41 %) prý možno koupit v novém nuselském Pivkupectví. Za kulantních CZK 2 100. Nekupte to. Haf.

Suchdolský Jeník a Den prvního zrzka (BPH LIII.): Od letoška Městská část Praha-Suchdol pořádá na Brandejsově nám. každý čtvrtek (12 - 18 hod.) Selský trh na Suchdole. V reálu však tak 3 - 4 stánky (zelí z Nebušic, nakládané rybičky, kozí sýry a zelenina). Haf. Ale hlavně komunální volby na Suchdole ovládlo SOS (Sdružení občanů Suchdola), které v nově zvoleném zastupitelstvu obsadí 11 z 15 křesel. SOS dlouhodobě bojuje proti vnějšímu pražskému okruhu vedenému přes tuto městskou část i proti rozšíření letiště. Držíme palce.  

Sedlecký slon a Beer Museum (BPH LIV.): Ještě pár důležitých doplňků z kronik a análů Městské části Praha - Suchdol, v duchu legendárního seriálu Návštěvníci. Tedy vězte, že: Masarykova obecná škola otevřena LP 1931. A jeden z ředitelů - důstojný bělovlasý pan řídící Václav Macháček (kterého se páník tuze bával) odchází do penze od školního roku 1981-82. LP 1975 je zdejší jednotka Pomocné stráže VB vyhodnocena jako úplně nejlepší v celičké Praze. A 14. června 1977 odpoledne Suchdol postihuje živelná pohroma v podobě nevídané devadesátiminutové bouře s krupobitím (naprší zde rekordních 83 mm vody). A těm, co ve  škole nedávali pozor, se může hodit seznam názvů lunet bájného cyklu Vlast, které možno spatřit v Národním divadle. Všechny tady namaloval Mikoláš Aleš za půldruha roku (1877-79), kromě stovek dalších kreseb, studií a desítek olejů. Jde o lunety vzletně pojmenované: Stráž na pomezí, Pověsti a osudy, Domažlice, Léčivá zřídla, Rudohoří, Severní průsmyky, Jizera, Trutnov, Krkonoše, Dvůr Králové, Chrudimsko, Táborsko, Otava a Žalov (kde bohyně Morana posílá rekovného hrdinu po splnění životního úkolu k předkům do záhrobí - vlast zanechává v dobrých rukou). Suchdol byl i je domovem celé řady umělců, ale i „umělců“. Ze současnosti třebas oduševnělá Agátka H. (v komuně povedené, kdysi i sympatické, famílie) nebo žabí moderátorka jisté TV. V časopise Suchdolské listy se dočtete i to, že v této městské části rezidenčního charakteru žije dneska více než 6 300 dosud ještě své sousedy na zahradě slyšících obyvatel. Na ČZU může více než 20 000 studentů dosud poslouchat na přednáškách své profesory. A 400 žáků místní ZŠ Mikoláše Alše může naslouchat výkladu svých učitelů o ochraně sluchu. 150 děcek z obou MŠ si zatím ještě může posílat vzkazy tichou poštou nejen v krytu za zvukotěsnými okny, ale též i na venkovních hřištích. S plány na výstavbu nové paralelní dráhy ruzyňského letiště, zejména se zásadním navýšením leteckého provozu nad celým Suchdolem, se má vše dramaticky změnit ... Spolu s hrůzným mostem u Sedlce a ještě hrůznější tunelovou dálnici prostředkem Suchdola další moc dobrá zpráva. Vrr. P.S. Znak Městské části Praha - Suchdol z roku 1991 si ponecháváme na konec. Jde o dvě, přehnaně esovité, labutě, které na sebe úchylně čumí. V červeném poli a plavou na modrobílých vlnách. Suchdol (kde labutě fakt nejsou) je sice na kopci, takže možná Vltava v Sedlci ... Tragikomická příhoda se váže k soutěži výtvarných návrhů na znak, ze které tahle kýčovitá zpatlanina vyšla vítězně. Původně šlo o jedinou labuť na vlnách Vltavy. Komise heraldiků však v jakobínském revolučním nadšení vytýká, že figura labutě hledí nalevo (!). Tudíž konečnou podobou se staly labuťky dvě, coby dvě „S“. V zrcadlovém obrazu, symbolizujícím počáteční písmena dvou nejstarších obcí na území Prahy. Tedy Suchdola a Sedlce. Párek labutí údajně má být symbolem partnerské věrnosti. Proboha! Autorem návrhu je výtvarník a učitel místní ZŠ Radovan Papež. Pane učiteli kreslení a dílen, respektovali jsme Vás. A odpustili jsme Vám i tu hroznou trojku za špatně vystínovaný kýbl a snad i pozdější členství mezi mluvčími OF. Ale tak neoriginální znak, bez špetky vazby na historii, si Suchdol opravdu nezasloužil ... Vrr.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pozdrav i šifra Velkému Vezírovi

(Bertík + Jezevec , 2. 11. 2010 10:54)

Též uctivě zdravíme do Ú. Na Žižkově a především U bejvalech V. bez podstatných změn. Pamatujeme samozřejmě lepší časy, ale i horší. Na jaře se v Ú. stavíme. Zdar a sílu nejenom na Vánoce.

zdar

(Velký Vezír, 1. 11. 2010 17:30)

Velký Vezír zdraví Bertíka, ani nemusím na Žižkov, tady se dozvím vše, co potřebuji :)