Bertíkova pivní hlídka

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 3., až z 30. dubna LP 2012)

Pivní moudrost a recept: „Viděl jsem některé, že jsou sobě jistý počet chlebů, žemlí aneb plnou mísu ovoce přijídali a k tomu jistý počet sklenic připíjeli, kdežto jeden tak mnoho strávil, snědl a vypil, na čemž někdy o plný stůl hostí poctivě a dobře dosti se míti mohli. Znal jsem některé, že se tak hrubě přelili, až z sebe duši jako sysla z díry vytopili. Již pak pověz mi někdo, takoví žráči svině-li jsou či lidé?“ (Pražský knihtiskař Daniel Adam z Veleslavína, ve svém překladu díla Georga Lauterbecka, který pod názvem Politia Historica vydává LP 1584,  a který přináší svědectví o stravovacích návycích našich předků). A ještě citát z díla Aenease Silvia Piccolominiho (pozdějšího papeže Pia II.), kdy LP 1458 v Historii české konstatuje, že: „Němci nemají soupeře v chlastu a Češi v žraní“ a posléze, že obyvatelé českých zemí „pijí pivo místo vína, nazývajíce je cerevisia, ježto se vaří z obilí (ex cerere)“. Znáte Řáholecká kachní stehýnka? Očištěné kačení nožky protneme klínky cibule, řádně potřeme česnekem se solí, okořeníme kmínem a krátce opečeme. Poté stehýnka podléváme a přeléváme světlým pivkem a pozvolna upečeme v troubě dozlatova. Oloupaná jablka a křen nastrouháme. Zdobíme porce kopečky čerstvého křenu s jablky (jablka možno samozřejmě vynechat). Podáváme s knedlíkem bramborovým a se zelným salátem. Nebo dle chuti. Dnes přidejme žižkovskou kuriozitu. Kolega zvaný schön Ota tuze rád vysedává poblíž Ohrady ve Venda Baru. A bedlivě sleduje všemi smysly (včetně vjemů čichových) připravované steaky, na které se specializují (točí nic moc Budvar). Média přinesla, že 7. 3. právě zde ve večerních hodinách došlo k nevšední tragédii. Štamgast si pochutnával na grilované prorostlé krkovičce za CZK 111 tak vehementně, že se na místě, přes rychlou lékařskou pomoc, soustem udusil. Kolega to sice nebyl, leč příhoda do žižkovských análů nesmazatelně vstoupila. P.S. Dodejme   apel na moudrý a především na zdravý rozum. Sice nepivní, leč z úst (resp. pera) známého pivaře a poučeného pivofila - p. Ladislava Jakla. V oranžovém Právu 22. 3. mu otiskli výstižné stýskání nad příchodem letního času. Kdy už konečně bude tato zrůdnost odstraněna?     

Svijany (BPH II.): Nad Krásovou 13°, tj. U (bejvalejch) vyndanejch, zhoustla mračna. Mračna nejtemnější. O sobotách už nebývalo otevíráno vlastně vůbec. Tajně. Protivný nápis „Dnes z technických důvodů zavřeno“ neinformované naštvával. Opakovaně. Především ovšem neúnosně sílily prapodivné šachy (nejenom) s pivem. Mnohdy sice tekl, a pořád teče, dokonce Kvasničák (ucházející, leč nenavyklé pijany prohání fakt mocně). Vedle tria Máz-Knížák-Kněžna. Nicméně obvykle některá pivka chyběla, obvykle Kněžna i Kníže, a na nové soudky se čekávalo mnoho dnů. Kvalita bývala též značně nestálá. Nejen zde, a nejen my, neradi registrujeme, že hlavně Máz - nezřídka nepříjemně kyselý - se určitě nezlepšuje. Naopak. Holt Svijany jsou už přehnaně velké a pivko se vaří bůhví kde, bůhví jak. A na žižkaperku (včetně přilehlého zejména dolního okolí) je svijanská invaze již ke zlosti. A kontraproduktivní. Točí se v hrůzných zařízeních a (ne)kvalita tomu plně odpovídá. Tudíž možná už brzy nastane čas udělat svijanskému pá, pá a přeorientovat se na (zatím) nadpozemské Únětice. I na Žižkově už tečou stabilně. Nestíhání, čachry, dluhy etc. personálu U vyndanejch přestřelily všechny myslitelné meze a museli být odejiti. A policie už šetří i koná. A náš milý štamlokálek je přes týden zavřený. Konec? Doufáme v zázrak. Žlutých večerek či heren a zlodějských zastaváren je tady snad už dost ... Zázraky se dějí. Od 11. 4. otevřeno. Denně. Na plac nastupuje jeden z v.v. štamgastů, p. Tonda, který je vlastně i trošku od fochu. Danke bohu! I když Kněžna chybí pořád a asi už trvale. Našla se i celotýdenní protisměna. Další z bývalých hostů. I když ... No uvidíme. Mýtický Velký vezír R. von Ú. otevřel, i pokřtil, svůj výčep. Točí Fandu + Máze + Kvasničáka. Na základě referenda přibude snad Kněžna, snad Knížák (Proč celičký Žižkov vytrvale ignoruje hořčího Rytíře?). Staronový lokál U Doležalů, otevírá v 15:30 (mimo zavřených so) a je lokalizován kousek pod Ohradou, v Roháčovce na rohu s Hájkovou. Na Velký pátek uskutečněna premiérová inspekce. Velká ostuda, velká omluva, velký dík ... V pivnici U sadu (s inovovanými http://www.usadu.cz), na škroupáku, první víkend března zabíjačkové hody. Ovarové prkénko-mix slušné. Ušla též jitrnička s jelítkem, ovšem správně okořeněné tradičně nebyly. K tomu čepován extra hořký Radegast 15°. Namísto hořkosti (ne)chutná nasládle. Nutno poctivě přiznat, že chuťové pohárky postarších Jezevců už zdaleka ale nejsou, co bývávaly. Nicméně chmelovou hořkost nezaznamenávají ani jiní. Spíše připálenost (a chemii). To tmavá 11° masopustní z Únětic, je o něčem docela, docela jiném. Naštěstí teče ještě i počátkem března. Symfonická báseň z dílny manželů Kadlecových a virtuózního mistra Černohorského. Na čepu startuje nový eurozázrak z distribuce Prazdroje. Fénix. Prý svěží pšenice (alc 4,9 %). Prý odkudsi z Belgie. Prý lehčí chuti a svěžího aroma díky pšeničnému sladu, pomerančové kůře a špetce koriandru. Servírováno v 0,4 l prý cool-trendy sklenkách zvících obřího rohlíku, se srpkem pomeranče. Žádný zázrak - co ale chtít po europroduktech?! Chemicky (nepivně) páchne po pomerančích. A navzdory reklamě chutná jako ředěná oranžáda. K tomu obludné marketingové kecy. Pro dynamické, bohaté, úspěšné, netuctové, věčně mladé (Brr). Nicméně U Sadu zpočátku zaznamenává Fénix slušnou výtoč (i na zahrádce otevřené již 23. 3.). Rozhodně ale přežitelnější nežli další inovace Prazdroje. Řeč je o tzv. radlerech: G řízný citron a G lunetka a bezinka. „Jedná se o míchané nápoje, ve kterých je sladěna chuť výčepního piva Gambrinus a přírodní ovocné šťávy“. Taková hrůza lehce překoná proslulé travičské lektvary Borgiů. I loňský Staropramen Cool Lemon je chemický fujtajbl (leč zisky má prý nést tučné). S obdobnými nápoji přichází i Zlatopramen. Další akvizicí sadovských procházek pivním sadem přímo od stolu se stává 11° nefiltrovaný Ježek. Průměr, oslnivý ale nikoli. Půle března ve znamení řízků. Vepřový (krkovička to ani tady ovšem, bohužel, není), králičí, kyjevský kotlet, mahi-mahi v těstíčku s parmazánem, dančí s česnekem, nugetky z krůtího. Speciál-nabídky dalších prodloužených víkendů žádnou bombu nepřinášejí, čili info až o Velikonocích. Hutná čočkovka s vinnou klobáskou v kotlíku, jehněčí řízečky, skopové na česneku, roládky-špízky z mladého býčka, králičí nožka upečená ve slanině a s uzeným bokem, velikonoční sekaná z uzeného a vepřového (obdobně jako řízečky by byla o dost šmakovnější s poctivou kaší nežli s nudnými opékanými bramborami). Na Zelený čtvrtek teče zelený ochucený 13˚ bylinný speciál. Údajně uvařený Starobrnem. Tradice, leč jedna (nedopitá) 0,4 l sklenka bohatě postačí na celičký rok. Ani se nelze divit, že Sdružení za poctivé české pivo žaluje instituci jménem SZPI, že je ve speciálu použito zdraví škodlivé barvivo. Duben půlí na čepu Rychtář natur. Proměnlivě-vrtkaví, a nezřídka tupě lihoví, Rychtáři nás neoslovovali nikdy. Střídán je 11° nefiltrovaným Vyškovským Džbánem. Neurazí, ale spíše (pod)průměr. Pivo bez charakteru. Pivka se střídají rychle a konec dubna přináší produkt rokycanského Minipivovaru U Stočesů. Nefiltrovaný Patriot 12°. Nevýrazný, méně hořký. Únětické (nejenom) tady nasadilo laťku do výšin nebeských. Za zmínku ovšem stojí v rámci specialit posledního dubnového víkendu pikantní vepřový jazyk na badyánu a na černém pivu, s česnekovou bagetkou. P.S. Restauraci u svijanského pivovaru nenavštěvujeme, neboť je dlouhodobě, tradičně a stále příšerná. Ovšem protější prodejna svijanských artefaktů je celkem fajnová. Dobře sice víme, že mívají pondělky zavřeno. Ovšem naivně jsme doufali, že na sváteční pondělí velikonoční tomu tak nebude. Stejně doufala spousta, spousta jiných návštěvníků, notně lačných k utrácení. Naivně. O tržby tady zřejmě nestojí. Zase ta šlamperaj!   

Budvar (BPH VI.): OrigBudvarka (http://www.budvarkadejvice.cz) naplňuje neveselé prognózy, že si - po tragické inovaci jídel - nebude co dávat. Nabídka spíše nežli pivnici-restauraci se silným a poctivým (zatím) naším budvárkem navozuje dojem dámského (resp. metrosexuálního, čti přiteplalého) bistra či pseudointelektuální kavárny. Dominují úpravy panenky a kuřecích prsíček s přeplácanými přílohami. Nechybí úchylné těstoviny na řadu úchylných způsobů a prakticky se nekoření. Vše je neslané, nemastné, bez chuti a do téměř všeho se cpe tzv. smetana. Ani smažený řízek z panenky se šťouchaným bramborem (za CZK 189) 10. 3. mrzutosti nerozptyluje a nepotěší. Naopak. Panenka je prostě suchá, bez chuti a nepříjemně dusí. Království za řízek z krkovičky nebo alespoň z kotletky (ovšem vždycky s kostí)! A šťouchané brambory jsou nyní mdlé, nemaštěné a „vylepšené“ nevábným pórkem a tzv. smetanou. Tudíž nakyslé a tuze nedobré. Čokoládové lepidlo zvící medovníku, hodně velkoryse zvané sacher,  spíše než cokoli jiného - zase jen dusí, a dusí. Pár kroužků, pár coca-col, dvakrát tzv. řízek (a to jednou ještě s jinou, než objednanou, přílohou), dvakrát tzv. sacher a tzv. italská káva. Cena? Přes CZK 800. S tím se jděte vycpat! Ovšem kroužek, je kroužek. Kdyby tady netekl, už nás neuvidí. Škoda. Veliká. Býval to podnik po všech stránkách příjemný, s příjemnou a chutnou kuchyní. Deziluze nemizí ani po (ne)pravidelném posezení 14. 3. Kroužek ucházející, leč nakyslejší než jindy. A tzv. biftek se zeleným pepřem? Poživatelný, ovšem za CZK 320? Vysoké staré maso na povrchu místy připálené, vevnitř trocha krve, vytékající do smetanové bryndy - fuj! Nemá ani smyslu říkat, že požadujeme úpravu nejméně medium. Pikolík z této směny se nikdy neptá a výsledek bývá takový, jaký se zrovna povede. Nesmyslně-odporná sestava grilované krkovičky utopené v gulášové omáčce se dát přežít pouze pokud velmi důrazně požádáte o absenci guláše. Moc si ale nepomůžete, i krkovička je neprorostlá, bez chuti a asi notně pamětnická. A smažená cibulka? Předsmažený prefabrikát. Ovšem pivko pořád velice slušné, poctivé a solidní. 21. 3. kroužek téměř božský (téměř 98 %), 24. 3. a 28. 3. vynikající (95 %). 4. 4., 8. 4., 12. 4., 17. 4. a 25. 4.  výborný (cca na 90 %). 21. 4. trošinku vodovější, leč pořád snesitelný. Již poučeni vlastně skoro vždy odevzdaně volíme dietního pstruha (nutno ovšem dochucovat vlastními ingrediencemi nebo alespoň přiobjednat některou z omáček) či velký špíz. Ten se občas dá (leč převládá opět suchá panenka a odporné bílé tuhé ptačí). Občas ujde svíčková (knedlíci někdy však gigantičtí a zdrclí a občas maso tužší až na přijatelnou mez) a obligátní guláš. Možná neurazí pár předkrmů (pivní klobása, uzený losos či gulášovka nadprůměrní), ovšem smaženici určitě nebrat! Hmota zcela bezpohlavní (P.S. I zdejší „inovace“ dotvrzují, že každá změna obvykle bývá k horšímu. A je stále patrnější stále silnější trend, že pokud nějaký produkt či služba jsou hodnotné, kvalitní, lidem chutnající, vyhovující a tito tyto pravidelně kupují - jsou po krátkém čase staženy a nahrazeny inovovanou hrůzou. Platí to pro jídla, potraviny, auta, hodinky, boty, oděvy, elektroniku a vlastně skoro pro všechno. A po celém světě. Mezi tisící a tisíci druhů hodinek či bot těžko najdete jediné hezké, a to bez ohledu na cenu. Auta jsou dneska všechna stejná a stejně hnusná (buzerantsky kulatá) etc. Je to kýmsi koordinováno?Může za všechno ziskově-kořistnická orientace a vývojové trendy? Nebo je „neviditelná ruka“ lidské blbosti opravdu tolik, tolik všemocná? A není načase posvítit si na všechny imagemakery, designéry, píáristy a obdobné parazity, kteří stále militantněji diktují, co je vlastně trendy a tzv. cool? A především na všechny tzv. manažery honosící se nestoudně tím, že nejsou nikterak zatíženi odbornými znalostmi o oblasti, kterou tzv. řídí (spíše ovšem likvidují)? Toto není žádná „manažerská revoluce“, ani „revoluce leadershipu“ - dnes jsme všichni tragickými oběťmi „diktatury manažerské debility“. Nicméně, dobře nám tak! Máme, co jsme (ne)chtěli).

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Karlínský Pivovarský klub Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) hlásí, že v březnu probíhaly dny severomoravských pivovarů. V návaznosti na únorovou klubovou akci (ZN č. 2 referovaly). Na březnovém klubovém večeru byl hlavním hostem - pivovarskou osobností p. Josef Krýsl a konala se prezentace nového portfolia zrekonstruovaného klášterního pivovaru Želiv. Moc želíme, ale reprezentant BPH nuceně absentuje. Vlivem fušerského plánování (Jezevec to nedomyslel a zvoral) a následné termínové kolize s jistou pracovní povinností. Neboť: „Kdo nepracuje, ať nejí!“. Dubnový klubový sraz z téhož důvodu BPH též trestuhodně a neomluvitelně nestíhá. A to zde, prosím, „úřaduje“ hvězda velikosti nemenší: p. Matuška a jeho skvělá pivka. Škoda.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Od začátku dubna zase funguje Hotel Štekl na Hrubé Skále. Ve dny všední od 17, o víkendech a svátcích od 11. Točí pořád ležák Budvar (průměrný) a tmavý Budvar (také průměr). Leč kuchyně obdobně jako loni pořád skvělá. Jídel není přehnaně moc a mění se. Vrabec či telecí guláš, včetně karlovarských knedlíků báječní. Žaloudek jen zpívá. V Praze podobnou kuchyň neznáme. Proč to někde jde? Vše je o lidech. 

Strahováček (BPH XV.): Klášterní pivovar Strahov stojí pořád za návštěvu. Obzvláště kolem Velikonoc. Vaří se Sv. Norbert speciál světlý velikonoční (13 %, alc 5,3 %). Hořký, nemá chybu. Famózní. Zatím pivo roku. Ovšem stálý repertoár není o nic horší. Sv. Norbert speciál polotmavý jantarový (13 %, 5,3 %), speciál tmavé pivo (14 %, 5,5 %) i Sv. Norbert úřednická 16 % IPA (6,3 %). Pivka poctivá, pitná, silná. Radost. Nezklame ani kuchyně, i když nabídka na http://www.klasterni-pivovar.cz se s reálem mírně rozchází. Ze speciálního menu volíme jehněčí kotletky na rozmarýnu s hráškem a brambory a pečeného králíka na česneku a hořčici, se špenátem a bramborovým knedlíkem. Coby desert zdejší uzeninové prkénko. Nelitujeme.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Obyvatelstvo pořád tradičně a usilovně utíká na chaty a chaloupky (má se ještě příliš dobře) a tudíž tlačí, aby farmářské trhy byly i v pátek. A od 16. 3. je jim milostivě vyhověno. Tudíž FT Jiřák se konají ve středu a pátek (8 - 18) a v sobotu (8 - 14). Žádné zázraky nečekejte a nabízeny jsou samozřejmě též odpadky z řetězců. Už i média varují před triky tzv. farmářů. Mezi podvodné fígle náleží namátkou to, že filuta nakoupí nejlevnější brambory v Makru. Za městem je oválí v bahně a na FT má u stánku pořád fronty, neboť přece prodává „farmářské - čerstvě vyorané“. Též např. farmářské kedlubny prodávané v březnu jsou značně podezřelé. Ovšem zakoupíte místy i potraviny kvalitnější a někdy i docela dobré. Tudíž, proč ne. A teplá sekaná do housky od sympatického řezníka v přívěsu (Jatky Tismice u Českého Brodu) je zkrátka návykově neodolatelná. Boží. Snad fakt bez náhražek. Vyplatí se na ní trpělivě vystát dlouhou frontu, která před přívěsem nechybívá skoro nikdy. Od 24. 3. se znovurozjíždějí sobotní FT Kulaťák. V Dejvicích nabídka (a vlastně také kvalita) o poznání vyšší než na jiřáku. A - i přes větší návštěvnost - je tu nějak poklidněji a vládne vlídnější atmosféra. Též opečený špekáček nebo překvapivě jedlá tyrolská klobáska s bylinami od davelského Sváčka potěší. Co potěší méně, je stálá absence pivka. Leč 14. 4. se i zde projevuje výše oplakávaný neblahý trend, že to, po čem je zájem, zákonitě nebývá. Pozoruhodně nešikovné a pomalé cosi u grilu nemá k prodávání vlohy od přírody. Viditelně. A opékají se různé záležitosti, ovšem špekáčků je vždycky málo. Skoro každý je přitom chce.    

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): Krásný, vlastně tropický, poslední dubnový víkend nešlo neprovětrat bicykl. A kam jinam, nežli nabrat přímý směr Únětice. První zastávkou je útulná zahradní roztocká Hospůdka Zvířátka (www.zviratka.eu). Pondělky zavřeno, ostatní všední dny otevírají v 16 a o víkendech už ve 12. Vedle příjemného posezu, i se zvířátky, servírují domácí polévky, buchty, koláče, syrečky, klobásky z udírny či grilovaná žebra. Na čepu Borůvka 11° a Granát 12° z Černé Hory, „svijanská“ pšenice a hlavně Únětická 10° a 12°. A co Únětický pivovárek? Pivovarský výčep ve zrekonstruované podobě byl opětovně zprovozněn v sobotu 21. 4.  Otevřeno má denně 11 - 22. Za pěkného počasí je celý dvůr tradičně zaplněn množstvím hostů dvou i čtyřnohých a desítkami kol. Obsluha je sice hbitá a celkem milá, nicméně notně zmatená. Zorganizováno např. placení příliš promyšleně tedy nemají. A vnitřní prostory jsou stále takové syrové, nezabydlené. Leč nevadí - piva 10° i 12° pitná, osvěžující, hořká, výborná. A vaří se podle tradičních receptů, s využitím pivka. Pivní pomazánky, tvarohová pěna s pivem, ovocem a perníkem, pivní placky, bůčkové kostky na pivu, bramboráky, topinky. Smažené vepřové dršťky v bylinkové krustě připomínají smažené hádky a jsou mírně mdlé. Zajímavá je doprovodná jemná bramborová majonéza. Zajímavá je i marinovaná hruška, s kopečkem vanilkové zmrzliny, přelitá teplou rebarborovou omáčkou. Na zajímavou nabídku mrkněte na http://www.unetickypivovar.cz/hospoda-prodejna.html.

Káča 2011 (BPH LXX.): Trénink na letošní ročník Tour de Putyk 2012 začíná nečekaně brzy. Po tužších zimních nedělích polevilo a přichází několik dní krásného jara už v polovině března. Tudíž už 17. 3. uskutečněn premiérový cyklovýjezd. Po trase Žižkov - Malešice - zkratkami podél Černokostelecké, Průmyslové a Kutnohorské na oblíbenou stezku k rybníku Slatina a dále na Dolní Počernice - Hostavice - skrze meandry a suchý poldr do Kyjí -  podél trati směr Hrdlořezy a přes Vackov zpátky na žižkaperk, k Vyndanejm. S povinnou zastávkou na vysluněné terase Hotelu Svornost u nádraží v Dolních Počernicích. Točí se pořád také 11° nefiltrovaný Klášter a kuchyně je pořád snesitelná. Příjemnou záležitostí jsou poctivé i měkké svíčkové řezy s česnekem a slaninou (až na zbytečnou a nevábnou „oblohu“). Tradiční místní sladkost v podobě vanilkových profit-rolek nečekaně dochází a nutno tedy volit jako náhradu utopence. Od starých poctivých utopenců je předložená porce sice vzdálena tisíce světelných let, ovšem trochu potěší alespoň beraní roh, dostatek cibule a především skutečně čerstvě (!) nastrouhaná kupička křenu. A v ošatce je kromě chleba přítomna i poživatelná houska. Jinak coby utopenec figurují plátky velmi světlého a velmi dietního jakéhosi párku. Kupodivu ale nešmakuje úplně odporně, ovšem skutečného masa v něm mnoho nebude. Příjemnou pohodu si kazit nenecháváme a klimbaje nasloucháme  bujarému zpěvu z vedlejšího sálu, kde probíhá oslava s tanci. Dokola naživo pějí a vyhrávají chytlavou polku: „Byla to kočka. Ta měla očka. Ta měla očka kočičí ...“. Fajnové odpůldne. Šeptalo se, že v zámeckém areálu v Dolních Počernicích, v bývalém pivovaru, se má zase začít vařit. V květnu oslavila 5. výročí zdejší restaurace Léta Páně a byl představen nový projekt Panský Dvůr Dolní Počernice. Ovšem, dle jazyka přímo z Léta Páně, pokud vůbec vařit někdy začnou, tak nejdříve za rok. Čili čepují Géčka, tzv. Plzně, Fénixy a obdobnou havěť. Přilehlý zámecký park, i rybník, je ale pěkný, ovšem hlavně o slunečných víkendech bývá přeplněn hodně přes „trvale udržitelnou“ míru.      

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Při pravidelném obstarávání tiskoviny Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) v karlínském Pivoklubu (urgovat znovu a znovu a znovu složenku na předplatné jsme vzdali už loni) je vždy nutné dát si „jedno od cesty“. V případě č. 3/2012 jde o Matušku E. S. B. (Extra Strong Bitter Special). Povedený, silný, náležitě hořký. Co přináší březnový PBA? Rozhovor s dnes již legendárním flekovským sládkem p. Ivanem Chramosilem, včetně plánku pivovaru a restaurace U Fleků. Dále tradiční seriály o degustaci (ležáky - vídeňský a český, resp. degustace altbierů) a o stavění pivovaru, něco z historie sladovny v Kounicích u Českého Brodu, představení Pivovaru Uherský Brod, povídání o chmelu, ukázky z literatury etc. A i něco tipů a vyhlášení anket. Třebas Jarní ceny českých sládků 2012, uskutečněné 24. 3. v Pivovarském dvoře Zvíkov. Právě Zlaté Labutě ze Zvíkova bodovaly nejvíce. Ve výběru nejlepších piv, hostinců, pivních barů a pivovarů podle PBA v doporučeních PBA figuruje též Únětické pivko nebo Pivovar Antoš Slaný. Určitě ale nepřehlédněte protestní „Kampaň za Budvar“. Podporujte aktivně přes pivní weby!

Antoš (BPH LXXI.): Milý, a naštěstí stále nepříliš objevený a nepříliš vytížený, cyklovláček Masaryčka-Slaný vyjíždí o víkendech (do konce října) v 9:10. Lze ho využít nejenom k cestě za chýňským pivkem (s výstupem třebas v Hostivicích), ale i k návštěvě slánského Pivovaru Antoš (www.pivovarantos.cz). Masaryčku, včetně personálu v pokladnách, stále chválíme a jednoznačně preferujeme před odcizeným hlavákem-obchodním domem. Nicméně u kasy nejvíce vpravo, 28. 4. a 29. 4., prodávala nemladá paní pozoruhodně nahluchlá a pozoruhodně neinformovaná. V sobotu namísto Roztok tiskne jízdenku do Rakovníka. V neděli místo Slaného hledá a tiskne jakési Sámy. Musí se křičet (ba přímo hulákat), že požadován je Slaný, a to cyklovlak přes Zákolany. Poté tiskne Zákolany. Napotřetí vylézá konečně Slaný, ovšem přes Kralupy. Což je o pár CZK levnější. Pokladní nejistě opakuje, že jinudy se do Slaného nejezdí. Nakonec lopotně zvládne vydat i doplatek. Ve vlaku nemá správnou jízdenku vlastně nikdo. Město Slaný pořád stejné. Nehezké a děsivě veliké procento obyvatel (včetně tzv. bílých) by mnozí za sousedy určitě mít nechtěli. Škoda, že pivovárek není v jiné lokalitě. Ovšem za košt stojí pořád. Obsluhující milí, hbití a zasvěcení. Jídla stále úžasná. A ocenit nutno, že na každém stolu zůstává jídelníček. Personál zde nemá debilní zvyk okamžitě ho odnášet a ukrývat. Zdejší jehněčí kolínko známe, tudíž volba dneska padá na pořádný kus flákoty. Na flank steak na keňských fazolkách a sušených rajčátkách, přelitý pepřovou omáčkou. S rozpečeným žitno-pšeničným pivovarským chlebem s příměsí pivovarského ječmene. Holčina se omlouvá, že flank není, že to bude hunger. Ten se dělá z pupku a hlavně je šťavnatý, tudíž snad ještě lépe. Obojí má pocházet z břicha dobytčete: hanger steak je však blíže k předku, přímo z oblasti bránice a flank steak pochází z břišní svaloviny blíže k zadku. Pokrmy tradičně zážitkové (i na pohled), velmi chutné - boží až famózní. Včetně domácího čokoládového dortíku s karamelem. A pivka? Všechna nefiltrovaná. Antošův světlý ležák 11,8° (na zapití slušný, ale je méně výrazný). Polotmavá 13° (ucházejícná k dortíku). Černé Poupě 12° (bohužel zrovna neteče, bývá výborné). Slánská pšenka 13°, bavorského typu. Sv. Gothard 13,5° - březňák, světlý spodně kvašený, chuťové vyvážený a delikatesní. Vrcholem je nebezpečný Tlustý Netopýr 17°, polotmavý svrchně kvašený speciálek s příměsí žitného sladu (IPA). Zrovinka Netopýra dotáčejí a brzy má na čep přijít další Ale, že by Bohemia Pale Ale (alc 4,8 %)? Na léto se chystá desítka. A nezapomeňte si za kulantních CZK 33 přikoupit k počtení první svazek Edice Pivovaru Antoš „Žízeň starých Čechů“ (autor Jan Kašpar). Výjezd ze Slaného bývá tradičně komplikovanější. Šlape se lopotně, přes Knovíz, Brandýsek na Buštěhrad. Zpestřením výletu má být otestování buštěhradského pivka. Do obce Oty Pavly jsme léta jezdívali na původně army burzy v letním kině, které se transformovaly na pověstné noční i denní burzy ledasčeho v betonových prostorách u silnice na Lidice. Cosi jako pivovárek trůní v dolní části Buštěhradu. Cedule sice hlásají pivní prodejnu a výčep (na www.taschenberg.cz stojí, že otevírají pouze po telefonické dohodě či na sportovní přenosy), vše přitom totálně zavřené, nikde žádný kontakt, ani cokoli jiného. Nade vším trůní znak s nápisem Taschenberg. Pivovar Taschenberg měl být založen LP 1233, zrušen roku 1923 a obnoven opětovně v roce 2011. Coby majitel je uváděn Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou v Praze. Působí to tady ovšem krajně nedůvěryhodně. Nepříznivý dojem umocňují informace od místních. Přímo vedle je hospoda, kde pod baldachýny Bakaláře chlemtají starouše. Přítomní potvrzují, že v podivném zařízení je většinou zavřeno a otevírá se krajně nevyzpytatelně. Nějaké pivo prý vaří a vozí neznámo kam. Totéž stvrzují štamgasti jedné z horních hospod. Jeden chlapík dodává, že právě včera se byl mrknout na středočeském pivofestu a všichni Taschenbergy s odporem vylévali. Nepovedenost, co se pít vůbec nedá. Stesky místních nelze ovšem brát 100 % vážně. Nebyl by to první případ, kdy místní pivko pomlouvají a odmítají prostě z principu. A přitom vesele pochlastávají stvůrné Krušovice či chemické starouše. Ovšem v tomto případě možná kus pravdy mají. Buštěhradské fiasko nevadí, neboť se rychle blíží revír únětického. Má se točit též na Okoři. Restaurant Family (a něco v názvu ještě dál), s malou zahrádkou, v zatáčce, zpočátku působí nadějně. Ani obsluhující slečinka nevypadá úplně dementně. Zdání klame. Udává se konverzace: „Dobrý den - točíte Únětické pivo?“, „Ano, samozřejmě, točíme desítku a dvanáctku“, „Prosím, jednu únětickou dvanáctku“. Obsluha po malé chvíli přichází s gambrinusovým sklem, které na první pohled únětické pivko neobsahuje. Má to být tzv. Plzeň (což potvrzuje i objevený nápojáček). Na námitku: „Tohle nejsou Únětice. Dotaz zněl, zda točíte únětické a odpověděla jste, že samozřejmě ano“, stvoření reaguje nehraným nechápáním. Dotčeně se ohrazuje slůvky: „Vy jste chtěl dvanáctku, a tohleto je přece dvanáctka!“. Další konverzace postrádá jakéhokoli smyslu. Stvoření evidentně u piva rozeznává pouze desítku a dvanáctku. Odporná sklenice (natočená, spíše nakapaná či slitá, ještě evidentně pod míru a totálně bez pěny) zůstává zcela nedotčena a pár drobných lze brát coby velkorysou charitu pro postižené (nejen) na duchu. Jede se dál. Velké Přílepy jsou nedaleko. S restaurací Stodola (kde dříve solidně vařili a točili přežitelné Starobrno), předzahrádkami i dřevěným bufíkem. Ovšem nabídka 11° Krušovice, 12° Plzeň, 12° Únětice + Zelená 13° (ze Zeleného čtvrtku, a to se, prosím, už píše datum 29. 4.) je krajně nebezpečná. A ohavně jedovaté červené krušovické ubrusy též varují a odpuzují. Snad selsky okrojovaná postarší děvčátka nemixují. Únětická dvanáctka je ovšem, kupodivu, bez vady. Tři dobře vychlazené kousky v horku jen zasyčí. Dají se kousat. Radost.

Jihlava a pivotelské Lety MMX (BPH LXXII.): Futuristický pivotel MMX v Letech 18. 4. točí pivko 10°, ležák 12° a  svrchně kvašený 13° Stout. Desítka a dvanáctka kvasinkové chuti, méně hořké. Na zapití ale obé slušné. Nic méně, ale ani nic více. Stout příjemný a hodnocen je mírně výše. Karbanátek s kaší i hovězí na zázvoru s rýží nabízené coby položky z denního meníčka překvapily. Obrovské porce, čerstvé, chutné. V podstatě úžasné. Hovězí pokrm byl temným hustým gulášem se zázvorovou chutí a k úplné dokonalosti chybělo pouze postrouhat čerstvým zázvorem. Potěšila a šmakovala též domácí buchta na závěr, podávaná bonusově zdarma. V jídelním listě figurují stále stálé pivní doplňky, v čele s notně sytým kachním mase v sádle. A jiné fajnovosti. Okuste, uvidíte. Otevírá se denně od 11 a od vlaku (zastávka Řevnice) je to slabá čtvrthodinka pěšmo. Pořád se tu pořádají různé akce, nejenom kulinářské. Třebas 21. 4. Army den, s volbou Miss Army ČR (aneb „I krása může být drsná“). Místní časopis zůstává pořád na č. 1 ze srpna 2011, přes komplikace je prý ale již před dokončením číslo další. A stále nabízejí také speciální jídlo pro pejsky. Při minulé návštěvě ho koštoval dokonce sám Bertík. Dnešní posezení bylo sice povedené, leč smutnější a nostalgické ...