Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrzavé novosti 2

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 2., z 29. února LP 2012, a už zase ukecané …)

           Pivní moudrost a recept: „Pivo pro zdravé, víno pro choré, mléko pro telata“ (staročeský lékařský předpis). Blíže nespecifikovaná indiánská kuchyň prý doporučuje mravenčí larvy na pivu - zde ala manželé Pivrncovi (samozřejmě ze Smržovky). 3 láhve dobrého pivka nalijeme do hluboké misky a přidáme aromatické bylinky (oregáno, bobkový list, tymián, majoránku). Necháme dva dny odstát při pokojové teplotě. Přidáme 500 g mravenčích kukel a larev a marinujeme další den. Servírujeme osolené a řádně opepřené, s toasty se smetanovým sýrem.  

Svijany (BPH II.): Na žižkaperku, v pivnici U sadu (http://www.usadu.cz) pivkem týdne počátkem února pivko z Vyškova. Březňák 12°, světlé nefiltrované plzeňského typu, alc 5,2 %. Na košt vcelku příjemná záležitost, oslňující ale nikoli. Pár neděl teče též zázvorový speciál ze Šumavského pivovaru Vimperk. Spodně kvašený, vydatně zázvorový a nejenom pouhý tresťový … (více viz BPH No. 74). S intenzivní vůní čerstvého zázvoru. Překvapuje hezoučké třetinkové sklo s logem ŠP a ouškem. Nikoli ovšem „bucláček“ (jako na kroužkovaný budvar nebo se sadovskou domovenkou, které jsou na čepu ke koupi za 100 - 1 CZK), nýbrž „věžáček“. Ve dnech, kdy zhýčkanou Prahu zasahuje mráz sibiřský přichází k duhu skotský gin Hendrick´s. Či teplé nápoje, v čele s námořnickým rumem (4cl rum, 1dl bílé víno, med, vanilkový cukr, hrozinky v rumu - ovšem ze Zacapy 23 YO to samozřejmě není). Mrazivý prodloužený první únorový víkend zpestřuje vydařené kolínko z jehněte. Nebo libo-li žebírka z kance? Či žabí stehýnka nebo kačení a kuřecí nožky? Vše v rámci hradních slavností aneb toho, co se může jíst rukama. K tomu čepován nefiltrovaný světlý ležák  Klášter. Chutně nakyslý. Osvěží však spíše v teplejším počasí. Takže na něj za pár neděl vyražte (pěšmo, kolmo, vlakmo) třebas na terasu Hotelu Svornost v Dolních Počernicích. Následný víkend se nese ve znamení gulášů. Jelení na červeném víně s karlovarskými knedlíky; drůbeží se srdíčky a játry + placičky se škvarky na sádle; hovězí pikantní s feferonkami, červenou cibulkou a klobáskou, servírovaný v kotlíku s cibulovým chlebem (hutný a chutný, zvláště zapitý hořčákem Hopusem); jehněčí v pekáčku s domácími špenátovými noky a pivovarský vepřový s černým pivem, zasypaný (skoro)čerstvým křenem a cibulkou a domácími špekovými knedlíky. Koncem měsíce se objevuje několik soudků Únětického masopustního speciálu. Nefiltrovaná tmavá jedenáctka. Zážitková, nebezpečně pitelná, hořká, povedená. Jako zatím vše z Únětic. Vydržte! Na čep přichází koncem měsíce též Chotěboř. Prémium, světlý ležák. Ujde, ovšem Únětice to nejsou. Na profláknuté adrese Krásova 13, U (bejvalejch) vyndanejch, se prozatím žádné větší změny nedějí. Sláva! Ovšem, na jak dlouho ... Svijanské trio Máz, Knížák, Kněžna kvality mírně proměnlivé, nicméně v únoru to celkově bylo lepší než v lednu. Obsluhuje pí. Petra (za vydatného přispění Milana) a hledá se stále stálá výpomoc. Ale možná, že se už i dokonce našla. Podnik nepravidelně-pravidelně navštěvuje sám Velký vezír Richard z Ú. A tato persona začíná provozovat výčep kousek pod Ohradou. Samozřejmě prý se svijanským. Nutno prozkoumat a náležitě otestovat.

Budvar (BPH VI.): Národní podnik Budvar je opět smrtelně ohrožen! Byl spuštěn v pořadí již třetí pokus o likvidaci jednoho z poslední zbytečků rodinného stříbra. Většina byla již rozkradena a zničena. A dnes nejde „jen“ o privatizaci, ale přímo o zničení (a pokles hodnoty, resp. tržní ceny). Jak může daně etc. kontrolovat soukromá firma? V Absurdistánu ovšem snadno. Kontroloři mají najít důvod, proč odvolat schopného ředitele pivovaru. A ono se vždycky něco najde. Třebas, jako se v minulosti našlo proti Slušovicím. Také vadily ... Jejich výsledky a byl to hlavně nebezpečný precedens. Třeba by leckomu mohlo dojít, že privatizace totálně všeho je nesmysl nejenom ekonomický. Ovšem u Budvaru zdaleka nejde jenom o to, že ještě není zprivatizovaný. Je náhoda, že plechovkový gigant Anheuser-Busch se nedávno v Budějicích zmocnil pozemků i jisté značky? A čí zájmy hájí ministerstvo zemědělství? Tohle zavání vlastizradou. A ani nepřekvapuje, že tzv. ekonom K. Kříž mudruje, že národní podnik by mohl být daleko ziskovější, a pane správče (Bočku) musíte se více snažit ... A ziskovější být Budvar nemůže, poněvač není soukromý. A basta. Podívejte se, kam do dotáhl Prazdroj. Že kvalita poklesla přehlíží, a že zisky plynou někam jinam samozřejmě a velkoryse také. Vlastizradou zavání i rádoby „objektivní“ úvahy jednoho z redaktorů Junge Front Heute z 16. 2. 2012. Zakončené řečnickou otázkou: „Proč by se z Budvaru v rukou firmy Anheuser-Busch musela stát nepitelná americká limonáda, a ne ve světě více prodávaný ležák?“. Svatá prostoto ... (Ovšem ono se o prostotu asi nejedná. Cíl je přece více než jasný). Dopadne Budvar smutně jako Prazdroj? Ještě smutněji? Jak dlouho si to necháme ještě líbit? Ovšem míra nasranosti zdaleka ještě nepřevýšila míru posranosti. Takže, dobře nám tak. Čili dejme si kroužek, dokud to ještě jde. 31. 1. kroužky v OrigBudvarce (http://www.budvarkadejvice.cz) přímo zasyčely. Před tím byla vykonána inspekce části „pražského Semmeringu“. Tj. části trati ze Smíchova, přes Žvahov, na Jinonice. Trať již ale nevede ze smíchovského nádraží, nýbrž startuje z osamoceného peronu za autobusovým nádražím na Knížecí. Vláček jede až do Hostivic. A odtud do Dejvic vlaky i busy jezdí hodně často. „Semmering“ za svezení stojí, možno cestovat též s kolem. Ovšem raději nikoli o víkendech, kdy prý bývá dosti plno za každého počasí. Pěkná je i jízda motoráčkem ze smíchovského nádraží (pozor peron IIIa je až daleko vzadu) přes Prokopské údolí na Řeporyje - Nučici - Rudnou (a někdy až do Berouna). Vystupte v Řeporyjích a podél trati se vydejte zpět do Holyně či až Hlubočep. Zpět k dejvické Budvarce. Poslední lednový den riskujeme biftek. Tentokráte nezklamal. Naopak. Včetně husích jatýrek i bramboráčků. Ty volíme namísto domácích bramborových placek. „Domácí“ asi budou, leč jsou „specifické“ (čti nepovedené). Spokojenost s kroužkem 7. 2. značná, za mrazu (a v horečkách) pivka šmakují. Po více jak dvou letech zažíváme premiéru nových jídel na pravidelné seanci 14. 2. První nahlédnutí přináší těžké zklamání. Většina námi pravidelně objednávaných, a též všeobecně oblíbených, pokrmů je fuč. Bramboračka, zelňačka, grilovaná šunka s topinkami, rumpsteak, grilovaný pstruh, candáti, přílohové fazolky na špeku, farmářské brambory. Naopak kvitujeme, že zmizel zvěřinový guláš, který povedený opravdu nebýval. Ovšem pořád zůstává těžké zvěrstvo v podobě grilované krkovičky s cibulkou nepochopitelně utopené v gulášové šťávě. Brr. Nové menu je atraktivní o poznání méně (a nejlepší byl stejně jídelníček zrušený cca před třemi roky). A jídla jsou přitom mírně dražší. Kromě kachny zlevněné o pár kaček. Ovšem pozor, místo dřívější poctivé poloviny je servírována čtvrtka ptáka. Nabídce dominují vepřové panenky na x způsobů s přeplácanými  přílohami. Toto maso je mdlé, suché a bez chuti. Z panenky je teď i smažený řízek (Proč, proboha, někde neusmaží krkovičku nebo bůček? Chuťově je to ale o něco lepší než dřívější supermdlý řízek telecí). A řada úprav kuřecích prsíček. Kuřecí nejíme skoro vůbec a želíme, že právě Češi si oblíbili právě toto - snad vůbec nejméně atraktivní a nejméně chutné - „maso“. Namísto chutných smažených candátů nabízen nyní losos s nechutnými těstovinami. A nechybí módní máslová ryba. Název nelže, (ne)chutná to jako máslo. Nic víc v chuti není. Fuj. Zajímavě vypadá houbová smaženice nebo studená staropražská šunka od kosti, ale to na rozčarování moc nemění. Sílí obavy, že si tady vlastně nebudeme pravidelně mít co dávat. A jak premiérový test dopadl? Biftek s houbovou omáčkou a liškami obložený pečenými plátky brambor se špekem poživatelný (leč za CZK 320 očekáváme parádu větší). Maso průměr, ale všechno jalové, nekořeněné, dietní. Houby totálně bez chuti a lišky jsou snad přímo gumové atrapy. Což platí též pro smaženici, která je totálně nekořeněná, bez chuti i zápachu. Dietně-nemocničně působila též krkovička s česnekem ala vepřo-knedlo-zelo. Maso světlé a bledého sosu, k vydatné porci knedlíků (chutných), tragicky pomálu. Kolega musel doobjednat další, jinak by osiřelí knedlíci zůstaly úplně na suchu. Nicméně poté pokrm vychválil, neb prý není rozmazlený, pocházejíc ze skromných poměrů venkovského řídícího z křivoklátských hvozdů. Za zmínku stojí obligátní poctivá svíčková i pivovarský guláš,  ale i nová gulášová polévka. Vydatná, voňavá. Škoda, že gulášovky, čili obvykle naředěné guláše, nemusíme. Průměrný je čokoládový dortík sebevědomě nazývaný sacher. Sladkou tečku zastoupí, ovšem s pravým sacherem společného moc nemá. Následně testujeme pečeného pstruha s bylinkovým máslem + vařené brambory s petrželkou. Dobré, ovšem je to obyčejný pstruh upravený obyčejně a zase dietně. Předtím to sice též byl obyčejný pstruh, leč neobyčejně ugrilován a napěchován špekem a limetkami. Na srazu 21. 2. chválíme kroužek, svíčkovou a též špíz se steakovými hranolkami. Ovšem součástí je vedle hovězího a vepřového i něco ještě přežitelného kuřecího. Celkové hodnocení stávající kuchyně v dejvické Budvarce: Maximálně průměr za mírně nadprůměrné ceny. Nemít dobrý kroužkovaný ležák, tak vážně uvažujeme o změně lokálu. Kvůli kuchyni samotné sem vážit cestu až ze Žižkova nutné nyní už, bohužel, vlastně není.    

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): V Karlíně, v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) proběhla 28. 2. přímo megaakce. Na inspirativním, leč poněkud hektickém, klubovém večeru byla zaznamenána rekordní účast, včetně ochutnávky hned deseti vzorků. Večer se nesl ve znamení minipivovarů ze severu Moravy. A vyplynulo z něj, pro mnohé, notně překvapivé zjištění, že ostravsko-opavský region (a severní Morava vůbec) patří vlastně k nejpivnějším oblastem celé ČR. Jen minipivovárků tady lze napočítat přes dvacet. Kam se hrabou, pivu údajně zaslíbené, Jižní Čechy s minipivovary aktuálně v počtu čtyř (A kde jsou minipivovary v Budějicích nebo Krumlově?). V prezentaci přichází na řadu první pivovar Pikard - Zámek Zábřeh Ostrava, představený majitelem p. Radovanem Koudelkou. Sídlí v Ostravě-Zábřehu a odkazují se na tradici vaření piva písemně doloženou již LP 1574. A LP 2007, přesně 28. září, na sv. Václava, je tradice znovuobnovena a zahájen provoz. Vystřídali několik sládků, aktuálně sládkuje p. Pavel Buchta, který paralelně vaří i v Rýmařově. Sázejí na klasickou technologii, kdy základ produkce tvoří poctivá jedenáctka. Vedle světlého ležáku 11° v sortimentu figuruje také tmavý ležák 11° puškvorcový, pšeničné 11° bílé a speciály, především 13°. Těch uvařili už 31 druhů, včetně opravdových divočin (typu piva pohankového). Speciál už pravidelně figuruje na čtvrté pípě v jejich restauračních provozech. Provozují též zámek (www.zamek-zabreh.cz) či pivní a vinné koupele. A doplňme roční výstav pohybující se kolem 600 hl. Pan Mojmír Velký (coby spolumajitel a sládek) se bohatýrsky, s velkým gustem (i nezaměnitelným přízvukem) ujal informování o rodinném zařízení ve Vojkovicích, poblíž Frýdku-Místku. V obci do roku 1950 působil lihovar, s vyhlášenou Vojkovickou hořkou. Tradice vaření piva zde ovšem chyběla. A tak na zelené louce vzniká Hostinec a Minipivovar Koníček (www.minipivovarkonicek.cz) v roce 2006. V zájezdním hostinci U koníčka, po rozsáhlé rekonstrukci. Unikátní, pivovárek je lokalizován v malém domečku vedle hostince. Roční výstav činí 1 700 hl a plány mají smělé. Neustále produkci rozšiřují. Dodávají dnes do 15 restaurací, vaří hořkého 14° Netopýra pro brněnskou Flédu, mocně točí do petek, nabízejí domácí limonády etc. Za hostincem v ohradě řechtají koně a i proto je zřejmý původ koňských jmen většiny sortimentu. Světlý 11° ležák nese název Ryzák, tmavý 12° ležák Vraník a polotmavý 14° speciál je Grošák. Vymýšlejí speciály (třebas světlého medového 12° Čmeláka), včetně žhavé novinky - 18° Železníka. Místní jsou prý notně konzervativní a navyklí na hořčí nošovické, takže se otálí s pivkem pšeničným. Leč prý do roka a do dne přikluše i Bělouš. Pana Velkého práce evidentně baví a je mu velkým koníčkem. Což je dobře. A tak mu možná lze i odpustit, že v zápalu pivních studií rezignoval na četbu klasiky Karla Maye a trestuhodně neznal jméno slavného koně Vinetouova. Třetím hostem byl p. Ivan Šubják, provozovatel a sládek hned ve dvou provozovnách. Ve Štramberku (ve městě pověstných uší - http://www.relaxvpodhuri.cz/cz/mestsky-pivovar-stramberk) byla po 150 letech obnovena tradice vaření piva v roce 2005 v Městském pivovaru na náměstí. A jakž-takž to prý funguje dodnes. Ovšem p. Šubják reprezentoval především Valašský pivovar v Kozlovicích, kde se pivko vaří od roku 2008. Kozlovice = dědina valašských fojtů (www.kozlovice.cz). Základní sortiment tvoří světlý ležák Valašský vojvoda (což je současně jméno souboru lidových písní a tanců z Kozlovic) a tmavý Kozlovický fojt, doplňované občasnými speciály rozličného typu. Původní plán večera dokonce počítal ještě s prezentací Minipivovaru Valášek ze Vsetína (http://www.minipivovar.com), fungujícího od roku 2002. Pozvaný p. Dohnal byl ovšem odvolán do daleké ciziny jménem Slovensko, a tudíž v Karlíně zanechal pouze vzorky svých piv. Ochutnávka probíhala podle stupňovitosti, s výjimkou na závěr. Degustaci otevíral Ryzák. Světlý ležák 11° z Vojkovic. S tímto pivkem Koníček začínal a stále ho vaří nejvíce. Slabší, nahořklý, vcelku příjemný. I staročeská piva se stala inspirací pro pšeničné 11° bílé z Ostravy-Zábřehu. Jde lehčí, svrchně kvašený weizen berlínského typu. Z produkce Valášku pocházel třetí vzorek - svrchně kvašený American Pale Ale. Přehnaně neoslovuje. Obdobně jako následné tři vzorky. Valašský Vojvoda z Kozlovic, coby světlý ležák, působil hodně neosobitě. Tmavý ležák Fojt byl přece jen o valašský fous sympatičtější. Tmavý 12° ležák Vraník z Vojkovic nezaujal vlastně ničím. Zato vídeňský speciál - hebká světlá 13° z pivovaru Pikard se stala jedním z pivek večera. Tím nejlepším z vojkovického sortimentu (ale ve Vojkovicích samotných pivkem prý nejméně úspěšným) byla nakuřovaná polotmavá 13°, bez koňského pojmenování. Velmi příjemné vůně i chuti. Hodně uzené. Na řadu účastníků ochutnávky ovšem až příliš. Premiéru v Karlíně zažíval 18° světlý speciál Železník z Vojkovic. Na svou sílu chutnal a působil až nebezpečně nenápadně. A nebyl moc vyvážený. Tečku obstaral čepovaný polotmavý 15° speciál Kozlovjan, z nakouřeného sladu. Jasně nejlepší pivko z valašských Kozlovic. Vzorků bylo tentokráte opravdu požehnaně. A závěrem prodlouženého klubového večera již některé splývaly. Dodejme, že vhodným degustačním soustem byl šálek stylové ostravské fazulačky. Chutné a vydatné. Nezklamala ani úvodní vepřová pečeně marinovaná a pečená v silném tmavém pivu spolu s netradičními, leč vydařenými a velice příhodnými, špenátovými palačinkami. I losos v lambiku lze doporučit. Nakyslost osvěží. Zato „místní“ Štěpán byl hořký nějak prapodivně. 

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Syslení zásob je naším údělem i hezkým hobby. A tak hodně dlouho zůstávala pozapomenuta speciální omáčka (z nabídky www.habanero.cz) s datem spotřeby 10/2010. Dochucovadlo v pořádné 474 ml flaštičce nese velké jméno Private Reserve Apple Smoked Rum Ancho Barbeque Sauce. A pochází od známého producenta pálivostí CaJohn´s. Přímo z Ohio, USA. Omáčka toho obsahuje opravdu požehnaně: rajčata, hnědý cukr, kukuřičný sirup, sojovou a worchesterovou omáčku (včetně třebas ančoviček či sušeného česneku atd.), kořeněný rum, limetkovou šťávu, papričky Ancho, česnek, cibuli, sůl, koření a přírodní kouřové jabloňové aroma. Zkažená v únoru 2012 ještě sice není, ovšem celkový dojem podprůměrný. Konzistence nevábná. Mix světlejšího magi a řidší marmelády. Vůně je téměř smradem s hodně vzdálenými tóny rumu. V komplikované chuti dominuje nakouřená slanost. Pálivost a pikantnost skoro nulová. Spotřebovat se omáčka dá bez větších problémů i újmy, leč gurmánský zážitek to přílišný není. Nicméně ale většině pokrmů moc neublíží a někomu může připadat třeba i jedlá. Ovšem potvrzuje, že méně znamená mnohdy fakt více. Ingrediencí je v omáčce fakt přehnaně. Pejsek s kočičkou by to nenavařili(y) lépe.       

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy Jiřák po přerušení vlivem silných mrazů nastartovány opět v rytmu středa - sobota od 15. 2. A 21. února tady probíhá též něco na způsob masopustu. Pivně a kulinářsky nic uchvacujícího. Nepřekvapivě. Ovšem, proč ne. 

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Poctivé Únětické Pivo 12° (alc 5,1 %), nepasterované, hořké bylo před Vánoci U sadu (na škroupáku) k mání i ve stylové 2 l jumbo-láhvi. Svátky byly více než škaredé, čili chuť na obsah vkusné retro nádoby chyběla. Otevíráme počátkem února, i když na etiketě figuruje ručně dopsané datum 4. 1. 2012. Dobré. Moc dobré. Pořád. Pivko má zkrátka být hořké. Přidejme zásadní info: Znovuotevření Pivovarského výčepu v Úněticích, po rekonstrukci, plánováno na třetí dubnový víkend. Přijedeme snad už na kole.  

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Druhý, tentokráte snad již úplný, ročník   Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) startuje č. 1. Objevuje se v karlínském Pivoklubu až počátkem února. Otevírá ho úvodník šéfredaktora vynášející až do nebes zákazy kouření v pivních barech a obdobných provozovnách. A omílající trapnou frázi, že prý „Normální je nekouřit“. Ach, jo ... Kam se poděl zdravý rozum. Kdyby alespoň setina energie a peněz investovaných (je to především ale moc dobrý kšeft) do módního honu na nebohé kuřáky byla věnována něčemu opravdu užitečnému. O pokryteckosti nemluvě. Bez příjmů z kouření by se rozpočty propadly, a jak to, že svatým bojovníkům za „čistý“ vzduch nevadí auta?  Lze ovšem souhlasit s tím, že by restauracím moc prospěl zákaz telefonických hovorů. To ruší a obtěžuje mnohem více. A do hospody cigárko, doutníček či fajfka zkrátka patří. Toto bylo, je a bude normální!!! (P.S. Autor těchto stesků sám nikdy nekouřil. Nicméně má tisíc chutí začít a bánit jako fabrika. Jenom proto, aby naštval všechny tyto bojovné „inkvizitory“. Kdy už začnou prudit s tím, že „normální je nepít“ a zakážou pivo? Což se však p. Borowiece samozřejmě netýká). Tématem měsíce je sympatická kampaň za čerstvé české pivo, kterou otevírají odpovědi sládků na některé základní otázky ohledně chuťové kvality piva. Dále lze nalistovat rozhovor s ředitelem Pivovaru Primátor, nominace na výroční ceny PBA, degustace imperial stoutů a pivek německých stylů, něco o chmelu či o pivovarech a jejich krásných komínech. Nechybí seriál o pivním sklu a určitě nepřehlédněte text p. Dočkala o kontrole Celní správy v Pivovarském klubu. Česká kocourkovská legislativa je prostě unikátní. Je tohle šlamperaj nebo cílený záměr? A co je vlastně horší? Číslo 2 přináší první díl seriálu „Stavíme pivovar“, rozhovor s předsedou představenstva Pivovary Lobkowicz, představení pivovaru v Kácově, degustaci piv bavorských a svrchně kvašených tripel ale, info o bamberském pivu z nakuřovaného sladu, fotoreportáž z premiéry Únětického masopustního speciálu, seriál o pivním skle nebo např. ukázku z literatury mapující zaniklé i existující pivovary ze severu Moravy a Slezska. Opomenout nelze recenzi knihy České pivo, v již třetím, doplněném vydání (Basařová, G., Hlaváček, I., Basař, P., Hlaváček, J., Praha, Havlíček Brain Team 2011, 328 s., ISBN 978-80-87109-25-0). Ovšem mnohé nejvíce asi zaujmou výsledky Výročních cen PBA 2011. Soutěž má sedmnáct kategorií. A jací jsou vítězové prvního ročníku? Kategorie tradiční český hostinec: Černokostelecký pivovár (nominován byl i pražský Lokál a Bar Chyše z Čimic). Kategorie česká hospoda: U Hrocha (další nominace U Jelínků, U Slovanské lípy a brněnské podniky Poutník a Na Božence). Kategorie pivní bar: Zlý časy (další adepti První Pivní Tramway, Zubatý pes z Vršovic a plzeňský Klub malých pivovarů, resp. Zelenáčova šopa ze Zlína). Kategorie pivní bar a restaurace: Kulový blesk (nominovány byly též podniky U Vodoucha, První Pivní Tramway, Los v Oslu a Pivovarský klub). Kategorie pivovarský hostinec: Klášterní pivovar Strahov (další nominace Purkmistr, P.U.B. U Bulovky, Koníček a Hobit Club z Ostravy). Kategorie pivovarská restaurace: Antošův pivovar s krčmou, Slaný (další nominace Klášterní pivovar Strahov, Jihlavský radniční právovárečný pivovar, Chodovar, Pivovarský dům a Stará sladovna - Beerrarium). Kategorie pivotéka: Pivkupectví (s nominacemi též letenského Base Campu a Pivoňky z Hradce). Kategorie pivotéka s možností ochutnávky: Base Camp (další nominace neznámé, neboť v PBA 1/2012 bylo uveřejněno kategorií jen šestnáct). Kategorie pivovarská prodejna: Pivovar Černá Hora (ještě nominován Litovel a Chodová Planá). Kategorie pivovar s vlastním hotelem, hostincem a dalšími službami: Chodovar, Chodová Planá (další nominace Hotel a pivovar Zámek Zábřeh, Malostránský pivovar Harrach z Velkého Meziříčí). Kategorie mistr výčepní roku 2011 v hostinci: Bohuš Hanzík, U Jelínků (nominován byl sám). Kategorie mistr výčepní roku 2011 v pivním baru má vítěze dva: Klára Valuchová, Pivovarský klub a Jirka „Bejček“ Stehlíček, První Pivní Tramway (nikdo další v nominacích nefiguroval). Kategorie osobnost roku - pivovar s výstavem do 1 000 hl: Martin a Adam Matuška, Pivovar Matuška, Broumy (s nominací též Jiřího Štverky z ostravského minipivovaru Biovar, Davida Staňka z Třebonického rukodělného pivovárku v lokalitě Praha-Třebonice a kolektiv z Hostinského pivovaru Moritz v Olomouci). Kategorie osobnost roku - pivovar s výstavem do 10 000 hl: Lucie a Štěpán Kadlecovi, Únětický pivovar (nominováni byli i Josef Šusta, Pivovar Kocour, Richard Moravec a Oldřich Záruba z Pivovaru Chotěboř, František Novosad z Minipivovaru Harrachov a Jan Skala, Pivovar a sodovkárna Kout na Šumavě). Kategorie osobnost roku - pivovar s výstavem do 400 000 hl: Miloš Hrabák, ředitel, Pivovar Vyškov  (další nominovaní Stanislav Bernard, Rodinný pivovar Bernard z Humpolce, Jaromír Kalina, Pivovar Jihlava, Karel Witz, ředitel Měšťanského pivovaru Polička a David Mareš, sladmistr Pivovaru Ferdinand Benešov). Kategorie osobnost roku - pivovar s výstavem nad 400 000 hl: Roman Havlík a Petr Menšík, Pivovar Svijany (nominována ještě byla Nataša Rousková z Pivovaru Zubr). Poslední kategorie dlouholetý přínos českému pivovarnictví má tři oceněné: Gabriela Basařová, externí profesorka VŠCHT, Pavel Jákl, publicista a historik a Josef Tolar, sládek (nominováni ještě byli Jan Šuráň, Josef Krýsl, Vladimír Černohorský a Stanislav Bernard). A náš ryze subjektivní komentář? Vítězné osobnosti z Únětice jsou jasné. I pí. profesorka Basařová. Škoda, že tzv. plzeň U Hrocha (či U Jelínků) zdaleka není, co bývávala. Nominaci pajzlu U Slovanské lípy bereme jako komický omyl (i když koutské je jinak fajnové), podniky Los v Oslu či U Vodoucha nás též neoslovují. To, že nezvítězil Pivovarský klub je možná dáno tím, že loni posbíral mnohá jiná ocenění. Nominaci by zasloužila snad též i pivovarská svijanská prodejna (přiznejme, že ty nominované ale neznáme) a určitě pivovarská restaurace na Zvíkově. Připojujeme se ke gratulaci Klárce Valuchové z Karlína. Sympatická, hbitá, milá, pivka znalá. Ovšem, proč se hyzdívá zástěrkou se zvrhle-nechutným krušovickým logem? Never more! (A ostatně mohla by být zřízena kategorie největší škůdce českého piva. Koho nominovat? Vrchního finance Kalouska za daňovou ekvilibristiku v neprospěch pivovarů, hlavně malých, i výrok, že „stát tu není od toho, aby vařil pivo“? Petra Bendla coby figurky reprezentující lobby usilující zničit náš Budvar? Nebo všechny konzumenty orientující se pouze na cenu a vesele pochlastávající odpornosti z řetězců či děsivá Géčka?). Dej Bůh štěstí!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pozdrav + dotaz

(Jezevec , 16. 3. 2012 12:25)

Zdráv buď Velký Vezíre. Do Tvého podniku se budu snažit zavítat brzy. Ovšem svijanské už bohužel není, co bývávalo ... Zvláště Máz bývá dnes všelijaký (nejenom U vyndanejch). A proč celý Žižkov vytrvale přehlíží hořkého Rytíře? Což tahle nabídka: Svijanská desítka, Fanouš, Rytíř, Kníže (nebo Kvasničák)? Ovšem pokud začneš točit Únětice, přesídlím k Tobě trvale. A bude nás víc ...

Buď zdráv,

(Velký Vezír, 12. 3. 2012 17:23)

pověsti nelhaly, ano je to kousek pod Ohradou, v Roháčovce na rohu s Hájkovou, na čepu prozatím Máz, František a Kvasničák, plánuju uspořádat referendum a rozšířit nabídku o Knížete, popř. Kněžnu, uvidíme. Každopádně se zastav na košt. Rád tě, konečně ve svém pajzlu, přivítám. Jo a mimochodem, Calvados mám taky :) S pozdravem Richard.