Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


ZN 8 + Liptov II

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 8., tuze obsáhlé, neboť přinášející též druhý slovenský bonus, z 30. 9. LP 2012)

Pivní moudrost a recept: „Uvědomělý dělník zdraženého piva nepije!“. Dobové heslo na plakátech, které se zjevují v ulicích LP 1903. 27. ledna 1903 byla totiž zavedena nová zemská dávka ze spotřeby piva. Uvědomělé, ani neuvědomělé, dělnictvo ovšem nakonec změny stejně  nedosáhlo. Nicméně, za co dělnická třída bojuje dnes? A kdo je dneska vlastně dělník? Nebo příslušník tzv. kognitariátu? Či prekariátu? Dosti politologie. Recepty tentokráte připomínají pivní polévky. První je dle Sandtnerové. V hrnci dobře umícháme litr piva se šesti žloutky a sto gramy cukru. Postavíme na plotnu a polévkou stále mícháme, až se řádně prohřeje. Vařit se ale nesmí! Poté přidáme dvacet gramů másla, vše promícháme a ihned podáváme. Lze přidati šťávu z ¼ citronu. Náročnější na přípravu je pivní polévka z Chodska. Z cca čtyř silnějších plátků staršího tmavého chleba okrájíme kůrku, nakrájíme na kousky, opečeme na sucho na pánvi a zalijeme půllitrem pivka. Necháme odstát a rozmícháme. Další cca čtyři plátky chleba nakrájíme na kostičky a na pánvičce (nebo na plechu v troubě) opět nasucho opečeme. Jednu menší cibuli a dva stroužky česneku oloupeme, cibuli pokrájíme na kostičky a česnek prolisujeme. Na sádle orestujeme v hrnci cibuli, přelijeme litrem hovězího vývaru a přivedeme k varu. Do vroucího vývaru přilijeme směs piva a chleba, dochutíme solí, pepřem, kmínem a prolisovaným česnekem. Do hotové polévky přimícháme tři rozšlehaná vejce a povaříme asi tři minuty. Porce polévky zdobíme nasekanou petrželkou a opečeným chlebem.     

Svijany (BPH II.): Štamtyš U (bejvalejch) vyndanejch, Krásova 13°, relativně v pohodě. Trio Margita + Michal + Jirka úřaduje spolehlivě. Vydržet! Trio Máz + Qéčko + Kněžna též spolehlivě (přesněji standardně, leč buďme vděčni alespoň zato) šmakuje. I když Máz bývával lepší nejenom tady a Kněžna musí být vždy vytočenější. Interiér mimo už avizovaných orig stěhováckých triček konečně po letech vyzdobily též orig štíty bývalých provozovatelů s orig nápisy a orig logy původních Vyndanejch. Díky Monty! Zavedení prohibice zapito těsně před okamžikem účinnosti Calvadosem. Prohibice = nikoli skutečné řešení, nýbrž zoufalé gesto maskující dlouhodobou nečinnost (pravděpodobně i záměrnou) a neschopnost orgánů. Stát musí mít chlast tvrdě pod kontrolou i pod monopolem. A stanovit minimální ceny pro kořalky. Vždyť například z flašky rumu připadá eráru šedesát kaček. A jak se může prodávat chlast z barelu po trafikách? Bolestně byla narušena více jak 150 let trvající tradice výroby bezpečných lihovin z našich lihovarů. Aféra s pančováním = opět selhání státu, systémová chyba. Řešením přitom není méně státu, nýbrž právě naopak. Jeho revitalizace a výrazné posílení. Nicméně, pokud si ČR bude pořád lebedit coby kolonie neoliberálních globálních pijavic, nic se nezmění. A bude hůř. Stop tržnímu debilismu! Kam vede blud o „neviditelné ruce trhu“ se lze neustále  přesvědčovat na každém kroku. „Neviditelná ruka“ opět neomylně rozhodla a výsledkem jsou více jak dvě desítky nebožtíků. Never more! Na škroupáku, v pivnici U sadu (http://www.usadu.cz) od půle září zase najíždějí na pravidelné prodlouženě-víkendové kulinářské speciality, startující ve čtvrtek popoledni. Zahajuje nabídka z vinobraní (vinná klobáska, bio kuřátko, marinovaná krkovice, medajlonky s hroznovým chutney, štrůdlík). Doplňuje repertoár z Jiřáku, kde 14. - 15. září duní Žižkovské vinobraní. Pivně vlastně nulové. Pivkem týdne k tomu U sadu kvasnicový nefiltrovaný 12° ležák Klášter. Ucházející. Zaznamenává místně úspěch. Je brzy fuč. Prosvištěl i Svrchrňák Žižkovský - bohužel v týdnu pobytu BPH na Slovači. Připomeňme, že šlo o světlé, svrchně kvašené pivo typu Ale (12˚, alc 4,8 %). Z létajícího pivovaru Nomád, toto uvařené Honzou Kočkou ve Vrchlabí. Chutí na pomezí ležáku a ejlů s výraznější hořkostí. Svědkové svědčí, že chuť byla výrazná a šlo „zase o něco jiného“. Snad ještě někdy někde příště. Dalším pivkem týdne Žatecké dočesné 12° polotmavé. Nějak těch polotmavých zvláštností je už příliš, tudíž raději třetinku belgického hořčáka Hopuse. Silného, snad se na něj nevztahuje Hegerova prohibice. Kdo na ní vydělá? Kdo se stane českým Al Caponem? Nebo už tady dávno je? O víkendu kolem dvacátého sadovští servírují, mimo jiné, docela slušnou kačičku.       

Budvar (BPH VI.) + Břevnov: Po červencovém brutálním Waterloo s takřka nepoživatelnými pivy do dejvické OrigBudvarky nakukuje zvěd BPH až po drahné době, s nechutí a především s nemalými obavami. Tyto násobně umocňují chmurně nedobré letní zkušenosti s kroužkovaným ležákem v Jižních Čechách. Temné chmury se bohužel potvrzují. Na samém konci prázdnin provedena v Budvarce (http://www.budvarkadejvice.cz) krátká polední cykloinspekce. První kroužkovaný ležák relativně ujde, je sice vodovější, ovšem žízeň a horko samozřejmě vykonává své. Je hned pryč. Druhý ovšem už nejede, kroužek bolestně postrádá pitelnost. Řídčí, vodovější, pěna bleskurychle opadává a nenávratně mizí, nekroužkuje vůbec. Po cca dvou minutách zůstává ve skle pouze zplihlá a nelákavá zrzavá  skoro voda. A v chuti se nalézá sice mírný, leč  patrný, náznak něčeho, co tam zkrátka nepatří. A co tam ještě na jaře nebývávalo. Nutno doplnit tekutiny - tudíž ještě jedno malé. O nic lepší, spíše naopak. Sympatický bucláček je dopíjen téměř až s odporem. Pitelnost kroužek ztratil dočista. Kroužku a Budvarce dáme ještě jednu, a to opravdu poslední, šanci koncem září. Možná raději až v říjnu. Možná, že po létu, po prázdninách, se kvalita budějovického pivka opět navrátí ke snesitelnu. Jinak končíme. Definitivně. 13. měsíce září proto premiérový poprázdninový pravidelný sraz na šestce (na Praze 6) přesunut. Premiérově zkoušíme Břevnovský klášterní pivovar Sv. Vojtěcha (http://brevnovskypivovar.cz) Dojmy mírně rozpačité. V karlínském Pivoklubu jsme ondyno okusili Benedicta, světlý ležák 12,5°. Moc nepřesvědčil. Ovšem silák Benedict 20°, Strong Imperial Pilsner, pozornost a zájem vzbudil. A byla nám vřele doporučena návštěva pivovaru samotného, kde nám prý vše rádi a ochotně ukáží. I leccos načepují. V areálu kláštera narážíme na Klášterní šenk (www.klasternisenk.cz). Je čtvrtek, něco po páté, a ve stylovém interiéru hrstka hostů, ovšem na 100 % stolů umístěna rezervace. Obsluha vstřícná příliš není a teprve až po opakovaném naléhání svoluje usednout na hodinku k prázdnému stolu. Mezi cca půl šestou a tři čtvrtě na sedm mnoho hostů přitom nedorazilo. Téměř žádní. Obsluha, pánská i dámská, se během celé návštěvy chová sice profesionálně, leč chladně a ostentativně odměřeně. Dobrou pohodu a pocit útulnosti příliš nenavozují. O břevnovském pivku se očividně bavit vůbec nechtějí, s tím, že je to vlastně ani nezajímá, neboť nemají s pivovarem vůbec nic společného. A odkazují na vlastní pivovar. Pouze tady točí jejich dvě piva a o další už zájem nemají a točit je ani nehodlají. Čepují totiž ležák Lobkowicze a pšenici Vít z Vysokého Chlumce. A snad též jedenáctku Klášter. Nu což, okusíme břevnovskou dvacítku a tmavé 11°. Mohutný Benedict 20° z půllitru je opravdu síla. Ale chutná. Překvapivě pitelné a dobré je tmavé. Stylový jídelní list působí atraktivně. Atraktivně vyhlížejí též pokrmy. Milý je uvítací domácí chlebánek s domácími pomazánkami. Roštěné na grilu s fazolovými lusky žebrákovými ve špeku hozenými (v souhrnu cca za 300 CZK) mnoho vytknout nelze. Ještě lépe působí candát na česneku a tymiánu. S cibulovým ragú. Je prý výtečný, leč nutno vyklopit 355 CZK. Další peníz za přílohu - vařené brambory jsou ovšem tvrdé. Ocenit nutno, že kuchař neobtěžuje balastem v podobě jinde oblíbených tzv. obloh. Vcelku v příjemném rozmaru opouštíme šenk a pochodujeme na další nádvoří. Tam, kam směřuje šipka Prodej piva. Otevřeno mají do sedmi. Za pultem, v impozantních prostorách, děvče. Mladé, vyplašené. A dost mimo. Úplně. Mimo písemně vyvedené nabídky piv ve skle, petkách či sudech z ní další informace nevypáčíme. Břevnovská piva se prý ještě kdesi čepují, ona ovšem neví kde. Prohlídky pivovaru se prý nekonají, ale možná bychom se s někým mohli domluvit. S kým ale neví. Prý až tady bude ředitel. Bližší informace prý však nemají ani na www stránkách (což je fakt). Poslední otázkou je, zda můžeme areál opustit majestátními vraty vzdálenými několik metrů od vchodu do provozovny. Abychom nemuseli znovu procházet šenkem. Odpověď: „Můžete, ale budou zamčená“. Nebyla. Pravidelné šestkové seance zřejmě přesuneme Na slamník. Dobře nám tak. Dodejme, že 26. září LP 2012 byl Břevnovský klášterní pivovar slavnostně vysvěcen. Jak se na klášterní pivovar patří.    

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): První poprázdninovou klubovou akci (vydařenou) v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) zahajuje p. Aleš Dočkal navýsost aktuálním pozdravem ze Severní Moravy: „To jsem rád, že Vás vidím“. Předána jsou ocenění za 5. ročník soutěže Sto jarních piv, která byla letos cílena na produkty minipivovarů. Dekorováni jsou tři úspěšní borci, kteří všichni získali dokonce přes 100 bodů. Gratulace. Setkání 18. září je ovšem zaměřeno na dva nové minipivovárky. Stvrzuje pozitivní trend, že pivní uniformita českých (euro)hospod přece jen alespoň částečně ustupuje nabídce menších a lokálních pivovarů. A vznikají další a další minipivovary, a to často i na místech, kde bychom je příliš nečekali. Oba představující se pivovárky mají společné, že vznikly právě v lokalitách, které by ještě nedávno byly považovány za zhola nesmyslná místa pro podobný počin. Prvním je  minipivovar v Žumberku, což je pár chalup se středověkou tvrzí stranou všech hlavních tras vlastně uprostřed ničeho, mezi Trhovými Sviny a Horní Stropnicí na úpatí Novohradských hor. Druhým je minipivovar v obci Zichovec ležící pár kilometrů stranou od hlavního tahu mezi Slaným a Louny. Minipivovar Žumberk provozují ve dvou - majitel  p. Daniel Malý a sládek p. Libor Veselovský. Zaměstnance žádné zatím nechtějí ani za boha, leč možná vezmou někdy na milost nějakého brigádníka. V zapadlé vesničce, která bývala předaleko od všeho (kam však nyní mnozí turisté už prý míří) začali vařit v koupelně, vařili stále více a více, zpočátku pokoutně a pak oficiálně. Dva roky vařili zkušebně, naostro jedou něco přes rok. Vyprodukují kolem 300 hl/rok s plánem na tisíc hl. Většinu prodají turistům v místním penziónu. Ovace a opakované salvy smíchu vyvolává líčení budování pivovárku, skutečně na koleně, z ničeho, svépomocí a improvizací. I to, že se vaří na usedlosti tatínka p. majitele, který profesionálně svářel Temelín. A posvářel i pivovárek. Mladý pan majitel je hovorný vtipálek, svérázný a sympatický samorost. To sládek mnohem více vaří nežli mluví. V sortimentu mají světlou jedenáctku, ležák a polotmavý speciál třináctku. Občas si rádi zaexperimentují a ukuchtili prý už ledacos. Používají dobrou vodu z nedaleké Dobré Vody a neopomínají zdůraznit, že prodávaná Dobrá Voda je jistou mystifikací. Přímo z Dobré Vody totiž není, ale až z oblasti o kousek dále. Světlý Žumberk 11° se stává prvním degustačním vzorkem. Plnotučnější, slušný, příjemný. Použit je bavorský slad a barva tak českému stylu neodpovídá. Což je záměr, má se odlišovat. Ležák má již být zástupcem českého stylu. Posledním ochutnaným vzorkem je Žumberk 13° polotmavý speciál, což je oficiální název. Někteří hospodští ho ovšem přejmenovali a např. p. Aleš Dočkal si ho přímo zamiloval, a to pod názvem Lomnický Baštýř. Minipivovar Zichovec provozuje zatím sám mladý sládek p. Rudolf Rajniš. Vystudoval Podskalskou a přihlásil se na inzerát. A padl si do oka s p. majitelem. Starostou obce, který si plní sen vybudovat společenský sál s hospodou a pivovarem. Sen si splnil a je jediným majitelem i investorem. U zrodu a rozjezdu tohoto pivovaru asistoval též p. Václav Potěšil z firmy PIVO Praha. Pivovárek je těsně před kolaudací, otevírá se 29. září. Plánován je výstav 1 500 hl. Sládek navařil sklep a čeká se, jaký bude odbyt. Většinu chtějí prodat v místní hospodě, uvažují o dodávkách do Slaného i Prahy. Koštována je desítka Zichovec - Sokolík. Má být lehká a je. Hodně vodová. Nevýrazná je též dvanáctka (nešetří - je to dvanáct a půlka) Zichovec - Krahulík. Pro odlišení od desítky je lehce barvena karamelem. Mírně bezvýrazně působí i tmavá třináctka Zichovec - Moták. Nejsilnější je světlá patnáctka s příznačným pojmenováním Magor. Ještě však leží ve sklepě a čeká na konec září. Degustačním soustem večera je znovuoprášená specialitka z rodinné kuchařky p. Dočkala. Bramborové taštičky s masovou náplní. Nikoli vařené, ale pečené. Dají se i smažit na oleji. Vypadají jako škebličky. A v Pivoklubu se chystá zásadní změna. Na pípě č. 5 obvykle tekl Štěpán. Nebyl to ovšem originál, ten je vařen v Pivovarském domě v Ječné, který by spotřebu Karlína nepokryl. Tudíž všichni věděli, že karlínský Štěpán ve skutečnosti je kácovský. Vyráběn v Kácově a tudíž úplně stejný samozřejmě nebyl. Štěpán v Karlíně v září končí a během října bude na páté pípě vystřídán břevnovským Benediktem, který se stává vlajkovým pivem. Jestli je to dobře, to se teprve ukáže. 18. 9. byl Štěpán docela solidní.   

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Krátká zpráva z hruboskalského Hotelu Štekl. 15. 9. opět nezklamal. Zvěřinová sekaná se šťouchaným bramborem a okurkou, kančí plec s červeným zelím a knedlíkem špekovým (kolega vyžaduje ale karlovarský) i netradiční, nicméně luxusní svíčková z hovězího válečku byly ve velké pohodě. Fajnové. I když ženský účastník výpravy (čtyřnohá účastnice zůstala ve voze, neboť byla vymáchaná z bažiny a rybníka) na svíčkovou, konkrétně na světlejší hovězí plátky připravené v konventoru, ovšem kouká notně nedůvěřivě. Myšák se uklidňuje až při doražení kachními játry v sádle, které už prý vypadají, tak „jako obyčejně“. Sice možná obyčejné, leč chutné. Jen cibulka chybí. Chybět však nemohla tradiční krupicová kaše, ani tuplované créme brulée. Dneska s hrozny a jablky. Budvar ležák na zapití ještě snad snesitelný, tmavé už pro letošek došlo. Sezóna zde končí 28. 10. Ještě přijedeme.       

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): V sobotu 8. září, popoledni, se v Únětickém pivovaru, v Pivovarském výčepu, odehrává jakési svatební veselí (nebo smutnění?). Možno posedět pouze venku, na jako obvykle dosti zaplněném dvoře, a k dispozici je pouze omezená nabídka pokrmů z grilu. Vybrat by se jistě leccos dalo (třebas krkovička), ovšem neb nejsou k mání pověstná luxusní hovězí žebra, následuje vyhlídkový cyklopřejezd do Roztok. Ke Zvířátkům. I zde burčák. Nic pro BPH. Skvělé únětické teče samozřejmě též. K tomu mazlivá tvarůžková pomazánka, na chlebu či na topinkách. A už se nese čerstvě doma vyuzený pstruh. Zdobený zeleninovým salátem a vhodně doplněn toustíky. Balada. Božská balada. Bohužel už nezbývá v útrobách místo na další víkendové laskominy. Nicméně obligátní babiččin koláč (dneska jablkovo-skořicový) je neoddiskutovatelnou povinností. Kombinace sladkého a hořké dvanáctky je prostě skvělá. Zvířátka jsou skvělá. Pořádají zde též občasné hudební nebo divadelní aj. produkce. Přijeďte, dokud počasí ještě přeje. Neděle šestnáctého sice už ne tak teplá, leč na kolo to ještě pohodově ujde. U Zvířátek poklidná odpolední pohodička. Na čepu znalecká kombinace: Únětice 10° a 12°, černohorský světlý 11° Páter a 12° tmavý Granát a 13° Skalák malinový ležák (jedno z málo ovocných piv, co chutná jako pivo). Výtečná a návyková je (jako vždy) tvarůžková pomazánka na topinkách a neurazí ani grilovaná šunka. Babiččin koláč je v podobě lineckého těsta s jablky. 22. 9. rychlá autovečeře v Úněticích. Pivka nepřekvapivě skvělá, hovězí žebra a kynuté pivní placky též. Smažený řízek s výbornými šťouchanými brambory je ovšem pouze z kýty a tudíž protivně suchý. O víkendech v pivovaru obvykle nabízejí i něco specialit, tentokráte  rostbíf, vepřová žebra nebo masa na jehle. 26. 9. husí kaldoun i hovězí gulášek na pivě s chlebovým knedlíkem náležitě řizní. Ostudu nedělá ani kousek pikantního kolínka na doražení. I pivovarští kočičáci mají radost. Dvanáctka famózní. Přelom září a října ve znamení hodů. Vepřových. 13. října propukne 10. ročník přespolního běhu Únětická 10˚.       

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Srpnové vydání Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz), tedy No. 8/2012, zakoupeno nepřekvapivě v Karlíně, v Pivoklubu. Za zamyšlení stojí editorial p. šéfredaktora komentující masový nárůst ochucených piv. Letos se odhaduje zdvojnásobení jejich podílu na trhu, což by znamenalo objem srovnatelný s nealkopivem. Tím se ale pivovarnictví ocitá na křižovatce. Na jednu stranu získává nové zákazníky, včetně mladých, kteří v řadě případů moc nemusí klasické styly. Ovšem na straně druhé začíná vyrábět nezdravé nápoje. Ochucená piva, resp. směsi piv a limonád představují pravý opak zdravého pivka vařeného tradičním způsobem z kvalitních surovin. Limonády obsahují mnoho cukru, barviv, konzervantů a dalších chemikálií. Ochucovat piva přitom lze samozřejmě též  přírodním způsobem, ovšem bývá to zpravidla dražší. A u nás stále většinou rozhoduje pouze cena ... (a naši spoluobčané se honosí titulem největších slevových feťáků celičké Evropy, kteří pořád radostně vymetají regály s odpadky). Následují reportáže z  Great British Beer Festivalu, Únětického posvícení nebo slavností piva v Chodovaru. A rozhovory s generálním ředitelem Pivovaru Samson, který prý přestává letos vařit kmenové pivo, které je následně ředěno na jednotlivé druhy. Prý se navrací k tradičnímu způsobu výroby. Představuje se nuselské Pivkupectví; 19. díl teorie degustace je věnován pivům žitným, ovocným a dýňovým; degustovány jsou české světlé lahvové ležáky; Max Bahnson koštuje čtyři kousky z nabídky Wells & Young; poučit se možno o Norimberku a jeho okolí - coby nejjednodušší cestě za franckým i bavorským pivem. Seriál tajemství pivního skla  odhaluje novou kolekci skla značky Budvar, která se má v provozovnách objevit během podzimu. Což o to, sklo je povedené, ba parádní. Co je to však platné, když kvalita kroužku je letos tragická.  

Antoš (BPH LXXI.): Jde už o obehranou písničku, leč stále pěknou. Řeč je o víkendovém  milém cyklovláčku Masaryčka-Slaný s odjezdem 9:10. Potěšil i 9. 9. Úderem jedenácté se už sedí na zahrádce slánského pivovárku Antoš. Na čepu letní již klasika: Slánský Rarach 10° (svěží, slušný), Antošův ležák 11,8° (plnotučnější jen o malinko více nežli desítka, ale s výraznější kvasinkovou chutí), Polotmavé 13°, Černé Poupě 12° (nezklame, zdejší nejlepší pivko), Bohemia Pale Ale 12° a ucházející Slánská Pšenka 13°. V nabídce letních nápojů stále figuruje též Beer Mojito. Slánská Pšenka, limety, třtinový cukr, máta. Není nám ovšem přáno osvěžit se ani tentokráte. Minule došla máta, dneska chybí třtinový cukr. Nevadí. Ohledně zakousnutí nad parádní (ale hodně, hodně slanou) plecí z křivoklátského kance vítězí flank steak na keňských fazolkách se sušenými rajčaty přelitý pepřovou omáčkou. Doprovodem být musí pivovarský žitno-pšeničný chléb s příměsí sladového ječmene. Vše luxusní. Další zářez do pažby zážitkové gastronomie. I když, kdyby namísto fazolek zelených poctivou flákotu zdobily pálivé červené fazole mexické a opečená slanina ... Ze zářijového čísla Společenského kapesníčku Slánsko se lze dozvědět, že 28. září  začne téci unikátní Svatováclavský ležák 12°. Se speciálním způsobem chmelení pomocí čerstvých chmelových šišek chmele zeleného namísto chmele sušeného. Avizováno je svěží chmelové aroma svátečního piva, které možno připravit pouze právě v době chmelové sklizně. Prý to bude skutečná hořká paráda a chmelový nářez. Při přípravě prý nešlo nic scedit. K novému pivku je nabízena i nová položka jídelníčku v podobě pečeného vepřového kolínka v cibulové marinádě se staročeskou lepenicí. Snad 28. 9. a následný víkend ještě vydrží cyklopočasí. A k tomu by se dala ještě stihnout výstavka ve vlastivědném muzeu. Expozice „Jak se vařilo a pilo pivo na Slánsku“ trvá od 15. 8. do 30. 9. Partnerem výstavy je samozřejmě sympatický Pivovar Antoš.

MMX (BPH LXXII.): Vlastně jeden z posledních opravdu teplých dnů (18. září) zneužit k letos poslednímu bicyklotestu Pivotelu MMX, v Letech u Dobřichovic. Trasa klasická: vlakmo na Beroun a kolmo podél řeky, s jedním stoupáním do obce Rovina, až k Radotínu. Na čepu klasika také: 10° MMX, 12° MMX a Pale Ale 13° MMX. Vše průměr. Nic více, ovšem ani nic méně. Ocenit opět nutno hotovky - lákaví brabci se špenátem a bramborovými knedlíky vypadají přepychově. Grilovaná krkovice s domácí medovo-hořčičnou omáčkou doplněná česnekovou bagetou však získává jen 2 mínus. Sladká omáčka zajímavá, leč daleko jsme ji nedovezli. Domácí tlačenka je jako dort. Hodnocení: 1 mínus. Tož příští rok naschle.    

Bonus - haluškové postřehy II aneb znovu na Liptově: Premiérovou letošní obhlídku slovenské pivní a gastroscény v kraji Tater Nízkých i Vysokých líčí exotický bonus ZN 5. Druhý pobyt na Liptově, který rozhodně stojí za návštěvu a rozhodně nepostrádá genius loci, nepřinesl žádná velká pivní ani jiná překvapení. Svůj účel ale splnil a povedl se. Spokojenost.    

Plukovní deník účastníka zájezdu (ÚZ) Den prvý: Trasa Strašnická - Jánská dolina (ne)zpestřena zastávkou v horském, ještě moravském, hotelu Sůkenická poblíž již slovenské Bumbálky. Čepují Radegasta Premium. Nijaký a vůbec ne hořký. Situaci nezachraňuje ani nabídka kořalek. Nic slovenského! Stylová borovička pouze nestylově od Jelínka. Snad to není ona pověstná kořalka havířovská, ke které se fasuje slepecká hůl či rovnou rubáš (nebyla, snad). Při cestách po Slovensku je nepřehlédnutelná bdělá policie budící respekt. Dohlížející tam kde má, na nebezpečnějších místech. Všechno urostlí chlapáci a nikoli komické kinder-figurky vyskytující se nezřídka u nás. Předpisy se na Slovensku dodržují a policie přitom nesmyslně nebuzeruje ani neprudí. A opětovně připomeňme, že obrovským plus je absence posprejovaných ploch. Žádné čmáranice nikde nic nehyzdí, a to překvapivě ani ve větších městech. S vandalskou pakáží se Slováci nemazlí. A pseudohumanistické lidsko-právníky (o pravdo-láskařství nemluvě), ani bezbřehý (pseudo)liberalismus tady nemusí. A ctí se tradice. Což je příkladné. Až na výjimky potvrzující pravidlo je všude čistěji než v zemích českých. Což se týká též pořádku na vesměs upravených zahradách a kolem domů (ovšem cikánská sídla jsme samozřejmě vynechali). Týdenní základnou se stává Hotel Ďumbier řetězce Sorea. Ve výšce 665 m.n.m. Ví p.t. čtenář, co jméno Ďumbier znamená? Pochází z maďarštiny a označuje zázvor. Nejvyšší hora Nízkých Tater (2043 m.n.m.) totiž rozsochatostí připomíná kořen zázvoru. Jánská Dolina vede z Liptovského Jána - centra mikroregionu Pod Poludnicou. Obec Liptovský Ján vesměs úhledná, s řadou typických kaštielů, vesměs pěkně opravená (až na katolický kostel), působící na pohled bohatě a spokojeně. Leč dle místních chudá a pro většinu stálých obyvatel prý takřka bez perspektivy. Turistů jezdí čím dál tím méně (Poláci už téměř vůbec), mnoho objektů je na prodej, skoro všechny potraviny z Polska, práce není a nebude a k tomu Euro ... Stýskat si ovšem zřejmě nemůže pár zbohatlíků (z poctivé práce to jistojistě nebylo) s víkendovými vila-paláci, před kterými parkují luxusní koráby kategorie BMW X5. V den příjezdu dokonce ve zdejším sportovním areálu TJ probíhá ryčný motosraz zlaté mládeže z Blavy s čumily a ohňovými atrakcemi. V hotelu samotném točí výhradně světlý Zlatý Bažant 10°. Velké za 1 €, malé za 0,6 €. Tuze nedobrý, vodový, není vhodný ani na zapití jídla. Jídla sotva, sotva průměrného. Toho, kdo snídává snad zaujme bohatý ranní bufet. Ovšem dostihy, kdo co urve a uzme jako první jsou nejenom tady nedůstojné. Večeře už podstatně slabší, omáčky a masa bezpohlavní, bez chuti a nic neřeší ani kuchaři oblíbená, a stále se opakující, příloha ½ rýže + ½ nevábných polských hranolek. Hned naproti hotelu bufet Krielo s čepovaným Keltem světlým a tmavým a Radlerem Bažant. EuroKelta známe od minule a už nemusíme. Tudíž ze studijních důvodů proběhne košt OrigSpiš 40 % čučoriedky (1,30 €). Brr, sladké a divné. Příště výhradně malinu nebo hrušku. Další blízký objekt nese název Koliba Strachanovka. To „r“ jsme ovšem na dřevěném štítu vyluštili až po pár dnech a žili v blahé iluzi, že zařízení se sympaticky jmenuje Stachanovka (Co bývávalo stachanovské hnutí mnohý p.t. čtenář snad pamatuje). Nicméně deštníky s logy Staropramenu spolehlivě od vstupu odpuzují. Tudíž hbitě kráčíme ke koupališti, k pověstné Kadi. Dobře víme, že se tu nalézá rustikální Občerstvení pri Kadi. S čepovaným Topvarem světlým a tmavým. Malé světlé (0,48 €) přežít lehce jde, jedno na ukázku ale postačí. Jdou řeči, že Topvar zdaleka už není, to co býval. Zhoršil se markantně, ovšem jako Zlatý Bažant ještě snad nikoli. Sešup Bažanta připomíná osud Krušovic. Tak jako Heineken zkur... Krušovice, obdobné zvěrstvo spáchal s kdysi též dobrým Bažantem. Nejlepší ovšem na konec. V Penziónu za vodu (alias U Lenera) čepují Šariš. Raději již blížeji nepátráme po tom, že i Šariš patří pod jihoafrického molocha. Podnik se stává naší každovečerní záchrannou oázou. Poklidnou, příjemnou.Velice.    

ÚZ Den druhý: Na programu Vlkolínec a Ružomberok. Nad městem leží turistické centrum Malinô Brdo. Přístup je z Ružomberku kabinovou lanovkou (vejčitého tvaru), z jejíž konečné možno turisticky přejít impozantní scenérií na Vlkolínec. Víska byla LP 1993 zapsána do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO coby unikátní sídelně-architektonický komplex. Nejedná se přitom o pouhý skanzen jako takový, nýbrž o trvale obydlenou obec. Většinu obytných objektů ovšem využívají bohatci z Bratislavy k rekreaci a trvale tady žije nyní pouhých 18 lidí. A zkomercionalizovanost a umělá kašírovanost čouhá ze všeho. Nicméně jednou za vidění dědina přesto stojí, především díky neopakovatelnému zasazení do krajiny, na prudkém svahu, na úpatí hory. S medvědy. Jsou zde i dvě malé občerstvovny. Točí se Bažant a nevýrazný Steiger 10° (1 €, resp. 0,60 € za malé), čili větší zážitek přináší hutný zelný koláč zvaný meteník posúch (kousek po 0,25 €). Okresní město Ružomberok má okolo 31 000 obyvatel. Je to hospodářské a kulturní centrum dolního Liptova. Na okraji - nijak atraktivního - města figuruje strašidelná obří celulózka, které překvapivě stále běží. Malé centrum je opraveno, včetně úhledných řemeslnických a měšťanských domů v samotném jádru. Místní si náramně hrdě náramně potrpí na rodáka-národovce Andreje Hlinku, kterému vybudovali i mauzoleum. Jinak v centru registrujeme loga tzv. Plzně, Černé Hory, Bernarda a Ferdinanda. V sídlištní herně-snacku konečně narážíme na martinský Martiner. Má to být světlá dvanáctka a velká přijde na 1 € (malé 0,5 €). Zklamání. Nedobrá, mýdlová, leč jistojistě lepší než stvůrné Krušovice, které mají též. V bývalých pivovarských prostorách ovšem  nový miniaturní café-bar nabízí něco z produkce banskobystrického Urpineru. Na čepu polotmavý Kaprál 11° (1,10 €, resp. 0,90 €). Příjemný až lahodný. V láhvích (po 1,10 €) je dostupná řada dalších piv: Premium 12°, Dark 11°, Exclusive 16°, ale i Mojito či Cherry Radler. Kavárník je pivně sběhlý a pídí se po informacích o pivku v českých zemích. Probíráme nepříliš růžovou situaci na Slovensku a prý právě Urpiner je jedním z málo nepatřících pod  řetězce.  Večer, už v Jánu, hezký posez na dřevěných lavicích na zastřežené předzahrádce Penziónu za vodou. Točí se světlý Šariš 12°, Šariš 11° polotmavý, Kozel 10° a Radler Smädný mních. Za jednotné ceny 0,90 € za velké. Za barem trůní též nezaměnitelné láhve 40 % kořalek OrigSpiš - malina, hruška, čučoriedka. Dopitých. Personál slibuje nápravu. Náhradou nalévá jakousi čerešňovicu za 0,90 €. Podezřele navoněná. (Ne)Chutná slabě a přiboudle. (Ovšem metyláček Drak to zřejmě není. Nicméně zkouška plamenem, ala „maršál Malinóvskij“ provedena nebyla. Mimochodem u tohoto zapalování nejde jen o frajeřinu, nýbrž hlavně o test chytrého ruského mužika, aby vůbec pití přežil). Jedna je až až. Fuj. Dietní chyba by byla trestuhodná. 

ÚZ Den třetí: Mariánské léto je na Liptově exkluzivní. Přináší nádherné počasí. Naplánována je ovšem prohlídka Levoče a letmá návštěva Spiše. Na cikánské osady zvědaví fakt nejsme. I když tady jsou asi mnohem šťastnější než jinde, a zřejmě i spokojenější než mnozí gádžové ve světě západním. Ani oltáře a hlavně úmorné přejezdy v tropických teplotách nelákají. Volíme vlastní program. Pěší. Po Jánské dolině. Správná volba. Směr Stanišovská jaskyňa. Vstup na více než hodinovou prohlídku činí 6 €, pro ubytované v dolině jen 3,50 €. Doporučujeme. Zpřístupněná část jeskyně sice není přehnaně veliká (pouhých cca 400 m) a absentuje zde i krápníková výzdoba. Ovšem jde o silně autentický zážitek, neboť v nepříliš upraveném podzemí (doplněném nečekanými žertovnými artefakty) chybí elektřina a návštěvníci jsou vyzbrojeni čelovkami. Vskutku originální ukecaný průvodce též stojí za vidění a slyšení. Nudit se rozhodně nebudete a na konci vyfasujete i panáka (dnes bohužel hnusné vodky, bývá ovšem i borovička), kterým lze též pokropit himalájský oltářík. Nefalšovaný prožitek přináší průzkum čtyřhvězdičkového hotelu a restu Liptovský dvor (www.liptovskydvor.sk). V moc hezkém komplexu se nalézají také dřevěné chatky k pronajmutí. Vše stylové, čisté a dokonce nekýčovité. A konečně nefalšované slovenské jídlo! Fakt řádně vytuněný králičí perkelt na máslových haluškách (za velmi přijatelných 7,90 €) s přehledem získává titul pokrm pobytu. Jednoznačně. Fantazie. Zážitková gastronomie. Na chuť i na pohled. Včetně jahody či snítky máty. Excelentní jsou též domácí pirohy plněné bryndzou (slovenskou!) a varenými zemiakami posypané kôprom (milých 5,10 €). Nabídka pokrmů nikoli přehnaně rozsáhlá, leč pestrá. Se zvěřinou, rybami i domácí krupicovou kaší Gríska (1,70 €). Co pivko? Překvapení. Začneme zvolna. Teče Zlatý Bažant 12° (0,5 l po 1,50 €, 0,3 l za 0,90 €). Není třeba. Testujeme ale flašového Zlatého Bažanta 10° tmavého (0,33 l za 1,60 €). Cukrkandlová vodička. Fuj. Možno objednat také lahvinku Heinekena (0,33 l za 2 €) či obludných Krušovic (0,33 l za 1,80 €). Bombou je nabídka čepovaných moků z Pivovaru Erb Banská Štiavnica. Skvostný je světlý ležiak (!) 10 % Erb. Velmi lehké pivko, velmi osvěžující i pitelné. Žízeň výborně hasící. Sice slabší a méně hořké, nicméně pivní chuti a vůně. Přišlo k duhu. Bez diskuzí. Asi nejlepší ochutnané pivo na Slovensku během obou pobytů. Standardně přijde na 2,15 €, resp. malé na 1,25 €. Leč platíme zaváděcí ceny: 0,5 l za 1,80 € a za malé 1,20 €. Vynechat nemožno ani Erb Weizenbier 12 % (velké 2,30 €, malé 1,40 €). Dle letáčku pivo kvasinkové, bavorského typu. Velmi intenzivní a opravdu silné květinové vůně a kvasinkovo-květinové chuti. Spíše pro dámy, nicméně povedená záležitost. Velmi. Komplex Liptovský dvor nabízí celou řadu gastroakcí, ochutnávek, speciálních menu nebo grilovaček etc. (včetně nedělních 33 % slev na jídlo). V nadupaném programu už bohužel na další návštěvu nedošlo, nicméně snad to nebylo naposledy. Večer samozřejmě zasedáme v Penziónu za vodou. Šariš je slušný, i když nasládlý, nehořký. Už dorazila Spiš hruška. Mazlivě návyková. Standardní kombinace = čtyři Šariše a hruška na uvítanou a na odchodnou. Cena kompletu = 6,10 € (kurs v hotelové směnárně aktuálně činil 1 € = 27 a něco drobných CZK). Večery fajnový.     

ÚZ Den čtvrtý: Vysoké Tatry. Spíše Holé Tatry. Po orkánu umocněném řáděním nebezpečných tzv. ekologů, resp. mnohem méně nebezpečného kůrovce vynikne jejich malá rozloha, ba přímo miniaturnost. Jejich délka činí 37 km, oproti 87 km Tater Nízkých. Hezčích a rozmanitějších. I lidé jsou tady lepší a příjemnější. A ceny nižší. Třebas sedmička luxusní Williams Hruškovica Kosher 52 % (výrobce Imperator) je dostupná v Jánu za 15 €. Lakotíme,   tudíž za trest stejnou zakupujeme ve Smokovci za 16,01 €. Odbočka: O stýskání, ale současně i jisté hrdosti nad Eurem bylo psáno v minulé reportáži ze Slovače v ZN 5. Bratři Slováci, se chca-nechca rezignovaně vlastně smířili též s nesmyslně-debilními a obtěžujícími drobnými jedno, dvou či pěti eurocentíky. Ceny nezřídka zaokrouhlují. Též ve smokovské samoobsluze, s automatickou kasou, paní za hruškovici zinkasovala 16 € a centík ani nechtěla. Nicméně nikdy není dost opakování: Děkujme vroucně pánu Bohu či pánu Klausovi & co., že nás před morovou ránou Eura ochránili. Snad navždy. Z návštěvy Vysokých Tater za zaznamenání toho mnoho nestojí. Hrebienok, Bilíkova chata: Vevnitř mimořádně protivný (i na zdejší poměry) a nevstřícný pingl. Slovenské kořalky prý už vůbec nevedou, pouze české (!). Jděte se bodnout i s čepovaným Bažantem! Ven na terasu, kde teče také Zlatý Bažant 10° (0,5 l za 1,70 €, 0,3 l za 1,40 €). Brr. Šenkuje se i Kofola (půllitr za 1,20 €, 0,3 l za 0,90 €). Ke zklidnění a na výztuž v nouzi poslouží Spišská borovička (1,60 €). Štrba ani Štrbské pleso nepřinášejí vůbec nic pozoruhodného. Omylem je koupě Bažanta Radler Grep v plechu (1,15 €). Zvláště, když zteplal. Oproti květnovému pobytu všude přibylo Radlerů různých značek (ovšem v podstatě téměř stejných). Čepovaných, lahvových, plechovkových i petkových. Přímo invaze. Ještě masivnější a agresivnější nežli u nás. Večer, jak jinak, tradičně na Šariš do Penziónu za vodou. Nemají tu nic k jídlu, v krčme se iba chlastá (najíst se máš doma). U potoka posedávají lufťáci slovenští i z Moravy a nikdy nechybívá ani několik místních. Jeden z nikdy zcela střízlivých (prý asi už padesát let permanentně v lihu) štamgastů demonstruje obecné veřejné mínění. Horší než cikán je pro Slováky slovenský Maďar. Autentický Maďar bývá vítán a obvykle nevadí. Ovšem slovenský Maďar údajně neustále prudí, je namyšlený, pyšný a panovačný. Horal-občasný horský průvodce sugestivně vykřikuje: „Takého bych na Kriváň poslal cez Brezno“. Sedí se tady pěkně. A ty úžasné návraty! Druhá nejhezčí cesta z hospody. První navždy zůstanou legendární noční cyklosjezdy z malšické (bývalé) Rejdy k Lužnici do dobronické chatky v Horní Lhotě č. 6. Z Jána kráčíte podél potoka s minerální vodou a všude je mírně cítit sirovodík. Kolem čarovně neopakovatelné Kadi a dále přírodou jakýmsi korzem až k hotelu. Roháče vzadu, lesy a kopce Nízkých Tater vlevo i vpravo, masiv Ďumbieru vepředu. Úchvatná nádhera. Cikády koncentrují, srny se pasou, medvěda zatím vidět není. Leč při pobytu v Kadi zdejší žertují o zákazech chodit do hory sbírat brusnice. Rázná sošná Slovena je ovšem neústupná: „Keď mi medveď chodí na zahradu, ja mu budu chodit do hory“. Trumfuje, že drzý chlupáč u nich dokonce vlezl na zahradní trampolínu a skákal. Pohoda. A cože je ona Kaďa? Obecní přírodní termální koupaliště (zvící hrnce) s minerálním pramenem. Fungujícím nonstop, neboť je z části neoploceno. Večerní či noční koupele jsou úžasné. V areálku teče pramen Rudolf (s teplotou 29,4 ° C), který se pije. Vrty byly provedeny roku 1963 v hloubce 95 m. A v prameni Teplica se máchají nohy v menším bazénku. Odvážlivci ovšem rádi využívají miniaturního jezírka s něčím na způsob cca 1,70 m hluboké podvodní studny, do které se sardinkovým způsobem může pracně nasoukat až 8 či dokonce 9 zájemců. A už se bublá. Paráda. Stejná voda se vyskytuje také ve větším letním termálním koupališti pár set metrů odsud. A též v krytém bazénovém zařízení jednoho hotelu. 

ÚZ Den pátý: Chopok. Vrchol Nízkých Tater i vrchol pobytu. Dvoufázový výjezd lanovkou tentokráte nikoli z Jasné, nýbrž dnes se jezdí pouze ze Záhradek. Na samotný vrcholek - 24 m nad chatou - už pěšmo. Chata pod Chopkom (2 000 m.n.m. přesně) stále útulná, s atmosférou, bez vody (pouze z deště), s latrínou-kadibudkou. Lanovek ovšem nebezpečně přibývá a atmosféra bohužel možná již brzy nenávratně vezme v mnohém za své. Potěší a osvěží desítka Šariš světlá i tmavá (10° či 11°?). Velká za 2,25 €, malá po 1,35 €. Skvělá je poctivá hustá kapustová (tedy zelná) polévka (2,20 €). Krátký hřebenový výšlap pod Dereše a už zase sestup a sjezdy dolů. Na přechod na Ďumbier je proklatě málo času. Škoda. V Jasné ještě výšlap na Ostredok, se stezkou SNP a monumentálním památníkem Jana Švermy. Tomu měl zrádce Slánský lstivě podstrčit malé boty a hrdina tak hrdinsky skonal při přechodu Chabence. Navštívit samozřejmě nutno též symbolický cintorín Nízkých Tater (každý ví, že obdobný a větší pro Tatry Vysoké se nachází na Popradském plesu). Nakouknout rychle k Vrbickému plesu a rychle nazpět, do Jána. Vyrochnit se řádně v Kadi a už vesele do Penziónu za vodu na pravidelnou dávku Šarišů. Neboť reprezentant BPH se poptával a dožadoval malinovice, šéf dovalil též OrigSpiš malinu (40 %). Dobrá, ba vlastně výborná - nicméně k nasládlému Šariši se více hodí trpčí hruška. Je nejlepší, což bezvýhradně potvrzují také všichni bratři (i všechny sestry) Slováci. Středeční návrat z krčmy romanticky divoký. Nad Tatrou (nad samotným Ďumbierom) sa blýská a hromy divo bijú! Opravdu divo. Děsivě. Bouřka, jak má být. Horská. Kam se hrabou všechny bouřky české, včetně jihočeských. Populární Ivánek Horníků by glosoval, že české bouřky: „To je vo hov... celý!“. Máme rádi Slovensko. I Slováky (některé).         

ÚZ Den šestý: Letos již podruhé prolézáme skanzen oravskej dediny Zuberec. Pěkný, ovšem za druhou návštěvu nestojí. Všemu tudíž jednoznačně dominuje obrovský kozel (živý), který je samozřejmě náležitě cítit. Pašák. Ve zdejší Mlýnské krčmě u mlynárky už čepují Kelta. Nebrat. Sladkou specialitku hafírovici (slaboučká čučoriedkovice) už známe, tudíž raději borovička s horcom (1 €). Na zahřátí a na výztuž. Po obligátní vycházce Kvačianskou dolinou na Mlýny-Oblazy přijde čas OrigSpiš hrušky (1,58 €) zase v penziónu-hostinci Borovec. Točenou dvanáctku Bažanta dnes okázale ignorujeme. Videckou usadlosť Kvačany 88 a jejich Brontvaiovské pivo (http://www.brontvai.sk) opět, bohužel, prozkoumat nestíháme. Z bleskové turbonávštěvy majestátního orlího hnízda-Oravského hradu (mimo jiné sídla palatina Thurzy známého z kauzy Čachtické paní) nejvíce zaujme velesympatická mladinká průvodkyně Jana. Okouzlí nejenom opravdu překrásnou a kouzelně zpěvavou neodolatelnou slovenštinou, kterou zaníceně rozpráví o zdejší kápl´nce. Jednoznačně Miss pobytu i Miss sympatie. Třeba přijede do Prahy studovat. A co jiného než ekonomii. Poslední večer příjemně prožit kde jinde, než v Penziónu za vodu. Příští rok určitě naschle (Do vi!) Vydržte. 

ÚZ Den poslední: Trmácivý návrat nepohodlným busem. Totožnou trasou nazpět. Odpočinek pro šoféra však nikoli zase na Sůkenické, ale až o kousek dále (tedy blíže ku Praze), na Dolní Bečvě. Koliba Pod horů. Dobře točí špatný budvar, tudíž nejatraktivnější bylo blízké setkání se zmijí slunící se na přilehlé loučce. Navzájem jsme se nepokousali. Přesně v sedm Jezevec usedá na své místo U vyndanejch a po slovensky stylově zdraví tradiční páteční sešlost.        

Summary: Při obou letošních slovenských pobytech ochutnáno 17 druhů slovenských a „slovenských“ piv. Nejhorší a nepoužitelný byl Corgoň. Nejlepší zřejmě piva Erb. Potěšil Šariš, na který by bylo možno chodit vlastně i denně. I když jsou jistě pivka lepší. Howgh.   

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář